Zachovala si víru díky sv. Donu Boskovi Natascha Kampuschová, dnes 35letá Rakušanka, se stala r. 1998 jako desetileté děvče obětí únosu zločinného pedofila. Zmocnil se jí, když se v rodné Vídni vracela ze školy. Věznil ji a krutě týral ve svém domě. R. 2006 se jí podařilo uprchnout. Byla po tom všem, co prožila, na pokraji svých duševních sil. Pochybovala i o existenci Boha. Dostal se jí ale do ruky životopis sv. Dona Boska, velkého dobrodince a vychovatele mládeže z ulice v 19. stol., zakladatele kongregace salesiánů. Ten ji nadchl, modlila se k tomuto světci a díky jemu, jak sama říká, nalezla opět víru v Boha. Dnes je horlivou praktikující katoličkou.
Zdroj: Ćlánek „Natascha Kampusch: Don Bosco ist fuer mich ein Vorbild“, in www.kath.net 7. 3. 2023
Lži vyplouvají na povrch jako olej na hladinu Náš web se věnuje především duchovním a církevním tématům, nikoli světským a ryze politickým, nicméně když jde o morálku, nelze se ani tomu vyhnout. Tak např. v záležitosti lockdownu v době covidových opatření ve Velké Británii. Tehdy r. 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Matt Hancock si záměrně vymýšlel hrůzostrašné následky covidu, aby přinutil lidi dodržovat lockdown. Zveřejnil to list „The Sunday Telegraph“, který má k dispozici více než 100 tisíc emailů mezi Hancockem a jinými ministry a úředníky na počátku vylhané pandemie covid 19.
V poslední době se mě řada lidí ptala: „Kdy má člověk poukazovat na liturgické excesy a snažit se o jejich nápravu?“ Moji partneři v rozhovoru byli zmateni celou řadou polopravd. Vyloučíme tedy některé mylné odpovědi.
„Aby mohl člověk napravovat excesy, musí mít dokonalou lásku a nezištné důvody.“
Nikdo nemůže vědět, jestli má dokonalou lásku, a nikdo z nás nemá důvody naprosto nezištné – a ani bychom neměli. Zbožná úcta a krása v liturgii přímo ovlivňuje náš duchovní prospěch. Proto máme nezadatelný zájem na tom, aby byla vykonána řádně. Abychom mohli udělit bratrské napomenutí, musíme mít blíženskou lásku, to jest lásku k bližnímu kvůli Bohu (to znamená chtít dobro druhého, včetně dobra spočívajícího v dodržování disciplíny církve), a být ochotni odpouštět, rozhodně ale nemusíme mít dokonalou lásku. Pokus napravit úchylku, která je jako taková definována církví, je už samo o sobě aktem lásky.
Některé excesy jsou samozřejmě horší a nesnesitelnější než jiné. Člověk musí mít jednak znalost liturgického práva a jednak jistý stupeň moudrosti, aby se v těchto situacích vyznal, a pokud mu něco z toho chybí, měl by bez váhání požádat o radu, než se rozhodne něco podniknout. Vědět, co napravovat, kdy a jak, je věcí rozlišování, které svatý Benedikt nazývá „matkou ctností“.
Rakouský Innsbruck nabízí počínaje Popeleční středou svým věřícím možnost reflexe během postní doby a také možnost zapojení věřících do novodobého dění. Tak to aspoň vysvětlují ti, kteří dané skutečnosti, zaštiťované místním ordinářem, nadšeně vítají. Spíše by však jemu samotnému slušela sebereflexe. A pořádná. Oč jde?
Biskup innsbrucké diecéze Hermann Glettler nechal v presbytáři městského špitálního kostela nainstalovat velkoformátovou fotografii prasečího srdce obtočeného gumou. Autor snímku Peter Garmusch popsal svůj výtvor jakožto vyjádření vztahu mezi širokostí srdce a omezeným „bytím samým sebou“. Nepopřel přitom inspiraci zobrazením Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ovinutého trním. Podle jiných komentářů je Garmuschova fotografie obrazovým zamyšlením nad životními strachy a strádáními a zároveň výzvou k nakročení k novému životu. Rouhavá fotografie, před níž se innsbrucký ordinář (spolu s místním farářem P. Florianem Huberem i samotným autorem) nestyděl nechat zvěčnit, má tento bohostánek hyzdit po celou dobu postní. A nejen ten.
Innsbručtí věřící mohou na novodobé chápání umění, resp. Umění pro postní dobu, jak zní zastřešující název těchto nešťastných počinů, natrefit i v katedrále sv. Jakuba. Tam je totiž k vidění 7 m vysoká pyramida z obrovských kulometů z dílny Christiana Eisenbergera. Doprovázejí ji na papírových kartonech nalepené bubliny jako vystřižené z komiksů, s citoslovci výstřelů „wumm“, „peng“ aj. Toto uspořádání má prý být kritikou militarismu a neustálého zbrojení, a tak i výzvou k míru.
Český katolický spisovatel Karel Schulz ve své biografii slavného umělce Michelangela Buonarrotiho líčí nemravný život papežského Říma za pontifikátů renezančních papežů Innocence VIII. a Alexandra VI. na přelomu 15. a 16. stol. Vyzvedává přitom postavičku téměř neznámého kněze Uga, který poctivě každý den slouží mši sv., modlí se, postí a s láskou pečuje o chudé a potřebné. Někteří současníci tenkrát věřili, že právě takoví skromní, nenápadní a obětaví služebníci Kristovi zachrání Církev z jejího zoufalého stavu morálního rozkladu. Církev skutečně na tridentském koncilu zhruba padesát let poté prošla velkolepou duchovní a mravní obrodou.
Tito pokorní, zapomenutí a často bezejmenní hrdinové mně napadají, kdykoliv cestuji naší českou, moravskou nebo slezskou krajinou. Jsme prý „nejateističtějším státem Evropy“ – a přesto tolik nádherných Božích muk nebo kapliček a soch tady stojí v poli, v lese, ba někdy přímo v městské zástavbě! A mnoho z nich je vzorně udržovaných!
Toto nepřekvapuje v sousedním Polsku, na Slovensku nebo v Rakousku, kde se alespoň nominálně hlásí pořád ještě většina obyvatelstva ke katolickému vyznání a do kostela chodí každou neděli třetina Poláků, pětina Slováků a necelá desetina Rakušanů. U nás jsou to pouhá 2–3 procenta obyvatelstva. Navzdory tomu však krucifixy, mariánské kapličky a sochy zde stále stojí jako němí svědkové časů, kdy tato země byla katolická.
Na sv. Valentýna zveřejnila cášská diecéze v Německu na svém facebooku fotografii dvou líbajících se mužů a doprovodila ji titulkem „Liebe ist alles“, tj. Láska je vše. K tomu navíc dodala, že daný výrok platí pro všechny páry a že stejně tak všechny páry, které chtějí požehnat svému vztahu, budou je moci obdržet v jednotlivých kostelích diecéze. Autoři tohoto neuvěřitelného textu neopomněli těmto všem párům popřát „krásného Valentýna“.
V čele diecéze stojí biskup Helmut Dieser, jeden z nejangažovanějších německých prelátů v synodálním procesu. Svého času si nahlas postěžoval, že v Německu tak málo biskupů akceptuje „novou sexuální morálku“ a genderovou ideologii, a to ve 21. století, kdy je tolik třeba změn, jak pravil.
Doplnění redakce: Farář katedrály v Cáchách P. Markus Bruhns na svátek sv. Valentýna sám udělil jednomu homosexuálnímu páru požehnání. Měl na sobě při tomto rouhačském aktu dokonce štolu duhové barvy. Je třeba se ale pozastavit nad tím, že přitom podle uvedeného článku na polském webu římská kurie v březnu r. 2021 prohlásila žehnání jednopohlavním párům za nelegální. V odůvodnění uvedla, že nelze žehnat hříchu, nicméně v září r. 2022 zavedli tuto praxi belgičtí biskupové. Ti v listopadu téhož roku byli v Římě na návštěvě ad limina apostolorum - a jejich jednání se vůbec nestalo předmětem kritiky.
Při čtení reskriptu ex audientia kardinála Arthura Roche ze dne 21. února 2023 přichází na mysl několik stručných úvah:
Ani podle reforem kurie, které vyšly v apoštolské konstituci Praedicate Evangelium nemá Dikasterium pro bohoslužbu a disciplínu svátostí legislativní autoritu. „Výkon autority Svatého stolce“ v těchto věcech, jak uvádí čl. 7 Traditionis custodes art. 7, je nejasný. Proto i sama představa, že tento reskript je právním textem, je vysoce pochybná, neboť spočívá pouze na autoritě prefekta tohoto dikasteria, který je pod ním podepsán. Někdo dokonce poznamenal, že tato taktika se rovná „kanonickému gaslightingu“ [zvlášť zákeřná forma psychologické manipulace – pozn. překl.], neboť hierarchickou autoritu používá jako zbraň proti věčně platnému, nikdy nezrušenému liturgickému ritu, který vyjadřuje neměnnou víru římskokatolické Církve. Farní kostely, kde se tradiční mše svatá již slouží, by se měly řídit trvale platnou zásadou práva pacta servanda sunt, dohody je třeba dodržovat. Je záležitostí spravedlnosti, aby tyto mše svaté byly brány jako něco, co tam má „vydržené právo“. Pravomoc biskupa udělovat dispens je běžnou exekutivní kompetencí. Záležitosti, které si Svatý stolec vyhrazuje pro sebe, musejí být vykládány přísně, zatímco pravomoc diecézního biskupa udělovat dispens je třeba vykládat široce. Kodex kanonického práva vyhrazuje Svatému stolci dispenz pouze v těchto věcech: kněžský celibát (kán.
V Lutherových spisech od roku 1520 Katolická církev plnila podobnou úlohu, jako ve spisech Lenina buržoazie. Byla zbytečnou, marnotratnou a k likvidaci určenou třídou – v některých plamenných dopisech Luther k této likvidaci dokonce vyzýval knížata. Mnoho jich podlehlo tomuto pokušení. Luther jim sliboval dva zisky najednou: spásu bez prostřednictví Církve a velké, velké peníze. A ještě k tomu přidával prakticky neomezenou, absolutně suverenní moc. Bohatství, spása, moc – to, že navzdory tomuto pokušení katolicismus přetrval, je z historického úhlu pohledu opravdovým zázrakem – říká v rozhovoru s Tomaszem D. Kolankem v knize „Čas šílenství, nebo čas víry?” Paweł Lisicki.
Tomasz D. Kolanek: Některé odnože protestantismu jsou prosáklé obrovským pohrdáním pro téměř všechno, co je katolické. Jenže katoličtí hierarchové – buď z důvodů politické korektnosti, nebo víry v heslo „ekumenismus nade všechno“, nad tím zavírají oči. Odkud se vzala tato nenávist a proč hierarchové Katolické církve říkají, že plivání na Kristovu Církev je déšť, který padá z nebe?
Paweł Lisicki: Víte, skutečný problém je v tom, že „ekumenismus nade všechno“ se netýká těch protestantů, kteří nenávidí katolíky nebo jimi pohrdají, nýbrž těch, kteří již vůbec nevěří v Boží Zjevení, v žádné Boží poselství člověku.
TDK: Umím si představit spolupráci katolíků a protestantů právě v těch rovinách, které se zdají být součástí všeobecné etické tradice křesťanství.
Fámy jsou prý drby, které mají nějaký účel. Nu, doufejme, že pokud jde o kolující fámy o tom, že se František opět chystá tvrdě zakročit proti tradiční mši – možná už na pondělí velikonoční – ukáže se, že to opravdu jsou jen drby.
Na druhou stranu být včas varován znamená být včas připraven. A ať se tyto fámy zakládají na realitě či nikoli, můžeme se vsadit, že Vatikán dříve či později s něčím přijde, a věřte mi, že to určitě nebude nic, co by pomohlo.
Co tedy máme dělat? Především nepanikařte. Byli jsme tu i předtím. Například v roce 1976, kdy „reformovaný“ obřad biřmování občas zahrnoval biskupy ve velmi prapodivném vystrojení, můj otec odmítl riskovat neplatnost svátosti. Požádal arcibiskupa Marcela Lefebvra, aby biřmoval jeho děti – včetně mé maličkosti – a tak to také bylo. Msgr. Lefebvre neměl od místního ordináře žádné povolení, aby biřmování provedl, a nějak jsme to všichni přežili.
Ty časy se dost možná vracejí, a v takovém případě to budeme muset absolvovat znovu. Nevzdáme se. Jak jsem nedávno slíbil v pořadu Remnant Underground, my se budeme modlit za věčné odpočinutí duše papeže Františka při tridentských mších, ať se stane cokoli.
Teď však není na místě očekávat to nejlepší.
I. zastaveníPán Ježíš odsouzen k smrti
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým Křížem jsi vykoupil svět.
Lidé společným úsilím rozhodli, že v lidském království není pro Boha místo. Velerada vydává Ježíše Pilátovi, Pilát Ho odsuzuje k smrti, přesvědčen voláním zástupů po Jeho krvi. Každý z nás byl v tom zástupu a volal „Ukřižuj“, každý z nás volal „Co je Ti do nás, Ježíši Nazaretský“. Každý z nás Ho svým hříchem odsoudil k smrti. Každý z nás…
Dobrý Ježíši, odpusť nám vše, čím jsme se na Tobě provinili, každou naši vinu, která dopadla na Tebe.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi a nad dušemi v očistci.
II. zastaveníPán Ježíš přijímá kříž
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým Křížem jsi vykoupil svět.
Ježíš přijímá to, co Mu dal tento svět. Dokážeme přijmout my, co nám dává On?
Ježíši, přijímáš kříž, abys ho donesl tam, odkud se vchází do Ráje. Dávej nám sílu, abychom Tě v tomto dokázali následovat.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi a nad dušemi v očistci.
III. zastaveníPán Ježíš padá pod křížem poprvé
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti, neboť svým Křížem jsi vykoupil svět.
Postní výzva k modlitbám a kajícím skutkům za svobodu tradiční mše svaté Mezinárodní federace Una Voce International a další organizace, skupiny i jednotlivci zajímající se o tradiční latinskou mši svatou vyzývají všechny katolíky dobré vůle, aby v postní době obětovali modlitby a kající skutky především na úmysl svobody tradiční mše svaté:
„Nevíme, jak důvěryhodné jsou pověsti o dalších dokumentech Svatého stolce v této věci, ale i samy tyto zprávy ukazují na situaci pochybností, konfliktů a strachu, která vážně poškozuje poslání Církve. Úpěnlivě prosíme našeho Pána skrze Jeho blahoslavenou Matku, aby obnovil právo a příležitost všech katolíků klanět se Bohu podle vlastních úctyhodných liturgických tradic Církve v dokonalé jednotě se Svatým otcem a biskupy celé Církve.“
Foederatio Internationalis Una Voce
Zdroj: Pray for the TLM this Lent
Apologie Církve
