Formálně kanonická analýza reskriptu aneb Logika v kruhu a pokračování dosavadních mší sv. ve farních kostelech


Při čtení reskriptu ex audientia kardinála Arthura Roche ze dne 21. února 2023 přichází na mysl několik stručných úvah:

  1. Ani podle reforem kurie, které vyšly v apoštolské konstituci Praedicate Evangelium nemá Dikasterium pro bohoslužbu a disciplínu svátostí legislativní autoritu. „Výkon autority Svatého stolce“ v těchto věcech, jak uvádí čl. 7 Traditionis custodes art. 7, je nejasný. Proto i sama představa, že tento reskript je právním textem, je vysoce pochybná, neboť spočívá pouze na autoritě prefekta tohoto dikasteria, který je pod ním podepsán. Někdo dokonce poznamenal, že tato taktika se rovná „kanonickému gaslightingu“ [zvlášť zákeřná forma psychologické manipulace – pozn. překl.], neboť hierarchickou autoritu používá jako zbraň proti věčně platnému, nikdy nezrušenému liturgickému ritu, který vyjadřuje neměnnou víru římskokatolické Církve.
  2. Farní kostely, kde se tradiční mše svatá již slouží, by se měly řídit trvale platnou zásadou práva pacta servanda sunt, dohody je třeba dodržovat. Je záležitostí spravedlnosti, aby tyto mše svaté byly brány jako něco, co tam má „vydržené právo“. Pravomoc biskupa udělovat dispens je běžnou exekutivní kompetencí. Záležitosti, které si Svatý stolec vyhrazuje pro sebe, musejí být vykládány přísně, zatímco pravomoc diecézního biskupa udělovat dispens je třeba vykládat široce.
  3. Kodex kanonického práva vyhrazuje Svatému stolci dispenz pouze v těchto věcech: kněžský celibát (kán. 291), povinnost nejméně dvou spolusvětitelů při biskupském svěcení (kán. 1014), věk požadovaný pro kněžské a jáhenské svěceni, je-li rozdíl proti věku požadovanému normami větší než jeden rok (kán. 1031), iregularity a překážky k přijetí kněžského svěcení podle kán. 1047 a překážky manželství spočívající v kněžském svěcení (kán.1087), veřejném doživotním slibu čistoty v řeholním institutu papežského práva (kán. 1088) a zločinu (kán. 1078 §2). To, že by takovémuto omezení mělo podléhat užívání staletého římského ritu (které je právem všech kněží a věřících, jež trvale garantuje bula Quo Primum), lze snadno pokládat za porušení zásady proporcionality podle přirozeného práva.
  4. Kruhová logika tohoto dokumentu je naprosto zřejmá z diagramu, který autor tohoto článku nedávno obdržel:

Zdroj: “A Formal Canonical Analysis of the Rescriptum” - Circular Logic and the Grandfathering of Existing Parish Masses

(překlad L. Cekotová)