Nedávno Církev oběhla zpráva o chystaném blahořečení Božího služebníka – arcibiskupa Fultona Sheena z USA. Mezi jeho texty se nachází také jeden vyzývající k … netoleranci. Publicista Wojciech Grzywacz o tom píše:

„S jasnozřivostí sobě vlastní arcibiskup Sheen demaskoval paradoxy tolerance, která se stala nejvyšší hodnotou současného člověka. Rétoricky se ptal, jestli je možno být tolerantní k násobilce nebo k fyzikálním zákonům. Pravda je od přirozenosti netolerantní vůči omylu, tak jako 2×2 netoleruje výsledek 5. Netolerance v zásadách – psal blahoslavený in spe – je základem rozvoje. Kdyby se matematik posmíval čtverci za to, že má 4 rohy a poradil mu, aby si jeden uřezal, brzy by se přesvědčil, že ztratil všechny čtverce světa,“ připomenul Wojciech Grzywacz ve fejetonu „Jsem v Církvi”.

Arcibiskupova slova jsou zaznamenaná v jeho knize z r. 1931 „Nové staré bludy“ (pozn. red.: „Old Errors and New Labels“, v polském přeladu vyšlo pod názvem „Nowe stare błędy“). Autor v ní ukazuje, že tolerance není tvořivým společenským činitelem, pokud je chápána jako lhostejnost vůči nebezpečným tendencím.

„Apel abp. Sheena o netoleranci má však zvláštní význam v Božích záležitostech. Upozorňuje, že omyly týkající se víry, především hereze, se netýkají osobních záležitostí člověka, kdy lze ustoupit, nýbrž Boha a jeho zákona, kdy o ústupcích nemůže být vůbec řeč. Právě proto je Církev mírná a milosrdná k bloudícím, ale velmi tvrdá k bludům. Nic nebrání, aby Církev přijala do svých řad kající heretiky, ale nikdy nemůže přijmout bludy do pokladnice své moudrosti,“ upozorňuje Wojciech Grzywacz.

Tak jsme se to kdysi učili. Církev prý odmítala vědecké poznatky, pronásledovala učence, tvrdila, že Země je plochá a nikoli kulatá, donutila Galileiho odvolat zjištění o Slunci a nikoli Zemi jako středu vesmíru atd. Tato propagandistická pseudodogmata dodnes platí a jakékoliv jejich zpochybnění se nepřijímá. Tím méně potom, že jde o vykonstruované lži.

V ČR byla r. 2008 v nakladatelství Res Claritatis vydána kniha Thomase E. Woodse „Jak Katolická církev budovala západní civilizaci“. Autor zde ukazuje na konkrétních prokázaných faktech, jak právě Katolická církev všemožně podporovala vědecké obory včetně exaktních, jak zakládala univerzity, jak kláštery (zejména benediktinské a cisterciácké) přicházely s novou, dokonalejší technikou obdělávání zemědělské půdy, jak katolické duchovenstvo a mniši se horlivě věnovali matematice atd. Dnes se na školách žáci a studenti vůbec nedozví, že vynálezcem globusu byl římský papež Silvester II., jinak proslulý matematik a astronom. Je tedy absolutním nesmyslem, že Církev hájila tezi o planetě Zemi jako ploché desce. Nikdy a nikde žádný církevní spisovatel toto nezastával, naopak v katolické literatuře starověku a středověku nechybí zmínky o tom, že Země je kulatá. Objevitelem lomu světla a vynálezcem optické čočky (a tím de facto brýlí) byl ve 13. století anglický františkánský řeholník Roger Bacon, prvním konstruktérem letadla v 17. století italský jezuita Francesco Lana de Terzi, vynálezcem bleskosvodu v 18. století český premonstrátský kněz Prokop Diviš (jsou spory, jestli byl prvním on nebo Američan Benjamin Franklin). Také lékařská věda zaznamenala ve středověku pod duchovním vedením Církve pokroky, zejména chirurgie.

Japonský kardinál Tarcisio Isao Kikuchi hovoří o „měkkých pronásledováních“ Katolické církve v Japonsku. Církev je silně napadána, kdykoliv se ozve ve veřejných záležitostech, např. při obraně důstojnosti lidského života.

Kardinál mluvil na toto téma v rozhovoru s portálem „Crux Now“. „Současná poválečná ústava Japonska přijatá ve světle negativních zkušeností sepětí náboženství šintó s veřejnou mocí, což vedlo k pronásledování a obtížím pro nešintoistická náboženství včetně Katolické církve, garantuje náboženskou svobodu a striktní oddělení státu od náboženství,“ řekl. „Krom toho se dnes nacházíme v těžké situaci, kterou lze nazvat jménem ‚laskavá forma pronásledování‘ “ dodal.

Podle kardinála „v nynějším kontextu je náboženská aktivita v zásadě přijímána veřejností vstřícně, pokud zůstává v hranicích vlastního prostoru, to znamená svatyň a kostelů. Princip odluky státu od náboženství bývá ale mylně interpretován jak příkaz úplného vyloučení náboženských témat z veřejné debaty. Krom toho japonská kultura příliš zdůrazňuje konformismus a sociální harmonii.“

„Často se používá argumentu, že ve jménu zásady odluky náboženství a státu se Církev musí zdržet zaujmout veřejně stanovisko k otázkám považovaným za politické. To jí ztěžuje vyslovit se k tématům pošlapání důstojnosti člověka,“ dodal.

Kardinál též řekl, že Církev v Japonsku má rovněž problém s organizací liturgického života. Neděle v Japonsku není totiž obvyklým dnem odpočinku, ale dnem pořádání různých aktivit, které nelze provádět během týdne. Týká se to rovněž škol. Proto japonští katolíci mají často potíže s účastí na nedělní mši svaté.

Co je to vlastně komunismus? Jde o ideologický a politický systém, který vygeneroval z bezbožeckého osvícenství. Během pouhého jednoho století své existence připravil o život více než 100 milionů lidí, mezi nimiž tvoří vysoký počet právě křesťané. Komunismus se nikdy netajil svým úmyslem zlikvidovat jakoukoliv formu náboženství. Bohužel je v naší vlasti dost lidí, kteří ho obdivují a dokonce souhlasí i s tím, jak se choval ke Katolické církvi. Všechna fakta o jeho hrůzostrašných bestialitách ignorují nebo popírají.

Do dějin vstoupil s ušlechtilými a krásnými hesly sociální spravedlnosti a beztřídní společnosti, jež byly reakcí na křiklavé sociální křivdy 19. století, nastolené politickým a ekonomickým liberalismem. Nikdy však neskrýval, že tento jeho cíl je identický s prosazením ateismu a s totální likvidací víry v Boha. Náboženství podle zmatených a zrůdných teorií Marxe, Engelse a Lenina prý pomáhalo „vykořisťovatelským třídám“ udržovat lid v nevědomosti poukazem na nebeskou odměnu po smrti, aby se nebouřil proti krutým životním podmínkám. Samozřejmě ani slovo o skutečném mravním, kulturně-civilizačním a posléze i ekonomickém povznesení národů Katolickou církví. O její minulosti lhali socialisté a komunisté stejně bezostyšně jako předtím osvícenci. Komunismus uskutečnil své protikřesťanské principy a pronásledování věřících ještě důsledněji, krutěji a rafinovaněji než osvícenství, bolševická revoluce v Rusku realizovala tuto genocidu křesťanů ještě ďábelštěji než francouzská.

Nemáme pražádnou radost, když musíme sdělovat negativní zprávy. Ale co můžeme dělat, když realita je opravdu taková – a to i v Kristově Církvi, kterou žel ve značné části ovládají buď zbabělci nebo odpadlíci, již usilují Kristovo království ctnosti co nejvíce přizpůsobit – ne-li dokonce podrobit – satanovu světu hříchu a hnusu.

Dnešní člověk využívající všechny vymoženosti, jež moderní doba nabízí, má poněkud ztíženou možnost setkat se osobně s tím, co to znamená se za někoho obětovat. Ne že by to pochopit nebo zakusit nemohl, ale díky tomu, že tato společnost vytěsnila nejen smrt, nýbrž i trest jaksi mimo zorné pole lidského vnímání, setkává se namnoze s těmito skutečnostmi až tehdy, když se to týká bezprostředně jej samotného, potažmo jeho nejbližších, jinak si žije svým poklidným životem a o možnostech trestu neuvažuje.

Vezměme si však epochu starověku či středověku. Lidé se běžně setkávali ve svých městech s veřejnými popravami, veřejným bičováním, pranýřováním, utínáním údů či oslepováním coby tresty za nějaký přečin. Trest smrti vykonávaný před jejich očima budil dozajista hrůzu a jakkoli na fyzické potrestání zločinců mohli reagovat souhlasným přikyvováním, přeci jen bouřili nadšením, když se některá panna dle tehdejšího úzu uvolila zahalit odsouzencovu hlavu do svého závoje na znamení toho, že jej pojme za svého chotě a od trestu smrti jej tak uchrání.

Oč víc pak musel působit akt Kristovy výkupné oběti?! Asi nepřemýšleli tak, že by někdy na pranýři či na popravčím špalku mohli skončit i oni, nicméně třeba jen mimoděk si mohli uvědomit, že On za ně podstoupil smrt, k níž byli původně odsouzeni oni. Kněz z kazatelny před ně klidně mohl stavět tyto příklady viny a trestu a přimět je k představě, že věčné zavržení se rovná věčnému vsazení na pranýř a že se i nad nimi už už vznášel obří katovský meč, ale byli vysvobozeni Kristovou smrtí na kříži. Jak takovéto vysvobození vypadá v praxi a jak na to reagují ti zachránění, mohli vidět na vlastní oči.