Zmarněná misie? Židovští konvertité a mezináboženský dialog
Kdo by mohl o vztahu mezi Církví a judaismem vědět víc než židovští konvertité, kteří vyměnili synagogu za vinici Páně? Příběhy jejich obrácení odedávna přitahují pozornost. V 19. a 20. století přistupovali ke křtitelnici Židé významného společenského postavení, což bylo dobrým znamením, že staletý odpor tohoto lidu proti Evangeliu klesá. Nicméně než se projevily misijní úspěchy většího rozsahu, přišel z katolické strany „mezináboženský dialog“ a s ním též postoje relativizující potřebu přijetí Krista národem Starého zákona. To má zničující vliv právě na mnohé Židy ve 2. polovině 20. století, kteří by jinak rádi přijali křesťanství. Ještě před sto lety vypadala ale situace podstatně lépe.
19. a 20. století jsou svědky řady konverzí významných osob židovského národa. To ale neznamená, že předtím k tomu nedocházelo. Nepřátelé Církve často poukazují na „násilné křty“ ve středověku. Ty existovaly, nicméně papežové a biskupové je zakazovali. Přesto však máme z té doby řadu upřímných konverzí, kdy židovští novokřtěnci nejenže zavrhli judaismus, ale též veřejně potírali jeho bludy.
Takovou postavou byl např. Viktor von Karben – narozený v židovské diaspoře města Kolína nad Rýnem v 15. století. Ve věku 50 let přijal katolickou víru, nechal se pokřtít a stal se katolickým knězem. Z jeho pozůstalosti se zachovaly traktáty proti judaismu. Odpor svých soukmenovců proti Kristu považoval za jejich vinu před Bohem. O 4 století později však počet konvertitů z judaismu začal narůstat. Přispělo k tomu zrušení ghett, což vedlo k větším kontaktům mezi katolickým a židovským prostředím. Vzájemná izolace obou se zmenšovala.
Apologie Církve














