Kdo by mohl o vztahu mezi Církví a judaismem vědět víc než židovští konvertité, kteří vyměnili synagogu za vinici Páně? Příběhy jejich obrácení odedávna přitahují pozornost. V 19. a 20. století přistupovali ke křtitelnici Židé významného společenského postavení, což bylo dobrým znamením, že staletý odpor tohoto lidu proti Evangeliu klesá. Nicméně než se projevily misijní úspěchy většího rozsahu, přišel z katolické strany „mezináboženský dialog“ a s ním též postoje relativizující potřebu přijetí Krista národem Starého zákona. To má zničující vliv právě na mnohé Židy ve 2. polovině 20. století, kteří by jinak rádi přijali křesťanství. Ještě před sto lety vypadala ale situace podstatně lépe.

19. a 20. století jsou svědky řady konverzí významných osob židovského národa. To ale neznamená, že předtím k tomu nedocházelo. Nepřátelé Církve často poukazují na „násilné křty“ ve středověku. Ty existovaly, nicméně papežové a biskupové je zakazovali. Přesto však máme z té doby řadu upřímných konverzí, kdy židovští novokřtěnci nejenže zavrhli judaismus, ale též veřejně potírali jeho bludy.

Takovou postavou byl např. Viktor von Karben – narozený v židovské diaspoře města Kolína nad Rýnem v 15. století. Ve věku 50 let přijal katolickou víru, nechal se pokřtít a stal se katolickým knězem. Z jeho pozůstalosti se zachovaly traktáty proti judaismu. Odpor svých soukmenovců proti Kristu považoval za jejich vinu před Bohem. O 4 století později však počet konvertitů z judaismu začal narůstat. Přispělo k tomu zrušení ghett, což vedlo k větším kontaktům mezi katolickým a židovským prostředím. Vzájemná izolace obou se zmenšovala.

Francouzský publicista Guillaume Gattermann, který je tradičním katolíkem (hlásí se k hnutí „Tradice, Rodina, Vlastnictví“), se zamýšlí ve své nejnovější knize nad tím, jestli nás čeká v dohledné budoucnosti pronásledování křesťanů a v jaké formě. Určité signály vidí v tom, že v jeho zemi vzletně nazývané „nejstarší dcerou Církve“ dochází k nárůstu devastace kostelů, ničení křížů a mariánských soch nebo soudních procesů o jejich odstranění, napadání katolické věrouky a morálky jako odporující právům člověka atd. Nejedná se už pouze o ojedinělé případy, nýbrž o fenomén masového hnutí. Ukazuje se podle něho, že ve francouzské populaci je hluboce zakořeněná nenávist vůči Bohu, Kristu a Církvi, jež trvá už minimálně od dob Francouzské revoluce a dnes nabývá opět širokých rozměrů. Totéž možno pozorovat i v jiných státech demokratického Západu.

Autor z toho vyvozuje, že každé krvavé pronásledování Církve předcházela nejprve mediálně vyvolaná psychóza protikřesťanské nenávisti. Vlády potom už jen plnily požadavky davu podle známého římského hesla „vox populi, vox dei“ (hlas lidu je hlas bohů). Náš článek si ale povšimne ještě dalších fenoménů. Když se totiž podíváme na krvavá pronásledování Církve v dějinách, najdeme vždycky jednoho společného jmenovatele. Tím je lidská svoboda, kterou prý Církev člověku bere. Při analýze, o jakou svobodu se jedná, však pokaždé zjistíme jedno: o svobodu hřešit. Už proroci ve Starém zákoně byli zabíjeni proto, poněvadž se nemínili smířit s obětmi izraelského lidu přinášenými pohanským modlám, které byly spojeny s opulentními hostinami a sexuálními orgiemi, čili s něčím velice příjemným a lákavým. Božského Spasitele odsoudili židovští předáci na smrt proto, poněvadž neakceptoval jejich „svobodu“ vyjídat chudé vdovy fingovanými dlouhými modlitbami, „svobodu“ dát nějaký dar chrámu, aby se nemuseli finančně postarat o své staré rodiče, „svobodu“ manželské rozluky v rozporu s ustanovením Božím atd. Tyto hříchy zajišťovaly pohodlný život. Kristus ho narušoval tím, že jim mluvil do svědomí, proto i navzdory evidentním velkým zázrakům Ho prohlásili falešným mesiášem a nechali ukřižovat. Sv. Jan Křtitel zase napadl „svobodu“ tetrarchy Heroda Antipy a Herodiady žít v cizoložství, proto svoji odvahu zaplatil životem.

www.katholisch.de je německým církevním webem majícím blízko k tamní biskupské konferenci. Zpráva, kterou 2. září toto médium publikovalo, však znamená nikoli už jen zjevnou herezi, na což jsme u našich západních sousedů žel dlouhou dobu zvyklí, nýbrž přímo rouhání jak vystřižené z nějaké ateistické brožury u nás za komunistické éry. Je to tak otřesné, že jsme se rozhodli tento malý článek v českém překladu raději vůbec nepublikovat.

Oč jde? Vědci a teologové Simone a Claudia Paganiniovi prý zkoumali biblické postavy a jejich psychické poruchy a abnormality. Zjistili několik věcí – mimo jiné údajně i v případě Ježíše Krista. Podle nich se mnoho biblických postav vyznačuje psychologickými abnormalitami od deprese až po narcistické sklony (Mojžíš, Job).

„Psychickými abnormalitami“ trpěl podle obou autorů i samotný Ježíš. Píšou o Něm, že Bible ho popisuje „jako osobu se sklonem k alkoholu“. A jeho reakce v jeruzalémském chrámu, kdy bičem z něj vyhnal obchodníky s dobytkem, prý „naznačuje poruchu kontroly emocí“.

Největším skandálem je tady ale nikoli to, že uvedení „vědci a teologové“ se rouhají Kristu způsobem, který by možná podle světských zákonů i naplnil skutkovou podstatu urážku náboženského cítění věřících, ale to, že katolické médium, které se těší důvěře Německé biskupské konference, uveřejnilo tento takřka žumpovní výplod, aniž k tomu zaujalo jakékoliv stanovisko.

Ve farnosti sv. Martina v italském městě Como na severu země proběhl 20. srpna pohřeb… buddhistky. Se ženou vyznávající falešný kult se přímo v chrámu loučili jiní buddhisté zpěvem manter od ambonu. Farář… velebil Buddhu.

Jednalo se o zesnulou 59letou Martu Pezzatiovou, která vyznávala buddhismus. Rodina si přála pohřeb v katolickém kostele. Přišli i 2 její souvěrci, kteří od ambonu zazpívali buddhistické mantry. Na místě byl přítomen též místní farář P. Giusto Della Valle. Jak informuje portál „La Nuova Bussola Quotidiana“, tento kněz je dobře známý svou angažovaností ve věci migrantů.

P. Della Valle měl na sobě liturgický oděv stejně jako další duchovní přítomný na pohřbu. Obřady ale netvořily mše svatá nebo pohřební rituál používaný v Katolické církvi, nýbrž jakási forma quasi duchovního rozloučení se zemřelou. Buddhisté si zvolili právě tento kostel, neboť již dříve spolupracovali s jeho farářem. Ten ve své promluvě ocenil charitativní aktivitu zesnulé a řekl, že hledala Boha „na všech možných cestách“, až Ho nalezla „v Buddhovi, v Osvíceném, který po staletí svítil na cestu tak mnoha lidem“. Dále tento kněz přesvědčoval přítomné, jak je důležité ponořit se „až ke kořenům své existence“.

Celou událost nutno kvalifikovat jako herezi náboženského indiferentismu. Vyvolává to dojem, že je zcela bez významu, jestli někdo vyznává katolické náboženství nebo buddhismus, protože „všechny cesty vedou k Bohu“. Takový postoj papežové mnohokrát odsuzovali jako závažný věroučný blud. Spása, jak učí Katolická církev, je možná pouze skrze Ježíše Krista v Katolické církvi. Jak napsal citovaný italský portál, ze strany správy diecéze neexistuje dosud žádná reakce.

„Existuje otázka, která mi leží na srdci a je těžké na ni odpovědět: Staneme se Církví bez Boha?“ ptá se známý biskup Joseph Strickland z USA, papežem Františkem zbavený svého úřadu pro své pravověrné postoje.

Ve svém podcastu „The Watchman’s Lamp” vysvětluje, že Bůh neopustil svoji Církev, stále v ní existuje mnoho svatých a horlivých duchovních, ale bohužel do myšlení Církve vtrhl naturalismus a zakořenil se v něm. Ten způsobil, že nadpřirozená skutečnost přestala být chápána jako stěžejní, i když takovou byla pro naše předky, kteří věřili všem dogmatům Církve a přijímali jako fakt boj mezi dětmi Božími a silami osobního zla.

„Nikdy neexistoval nějaký zlatý věk, kdy by byli všichni svatí. Existovaly však nadpřirozené rámce, v nichž probíhal katolický život. Obávám se, že v posledních desetiletích právě my jsme je rozmontovali,“ říká hierarcha odstavený od řízení diecézí Tyler v Texasu poté, co co kritizoval linii papeže Františka, která byla v rozporu s učením Církve.

Mons. Strickland obrátil pozornost na zvláštní jazyk, který se objevil v Církvi. „Všimněme si mnoha formulací užívaných v dnešní církvi. Neustále slyšíme o naslouchání, dialogu, doprovázení, inkluzi, setkávání, synodalitě, společném úsilí, lidském bratrství,“ vypočítává a říká, že tyto věci mohou být důležité natolik, nakolik si postavíme otázku: Kde v tom všem je Bůh? Ve vztahu k synodalitě a deklarované demokratizaci Církve autor podcastu píše, že Církev nedostala Evangelium od skupiny respondentů nějakého průzkumu veřejného mínění, tato pravda nám nebyla dána formou nějakého konsensu na základě hlasování, Kristus neposlal apoštoly do světa, aby zkoumali, v co lidstvo věří, ale aby učili všechny národy.

„Nejhorší formou krize v Církvi je taková, kdy papež a biskupové rezignují na své závazky (to sice již v dějinách Církve bylo, ale ne v takové míře jako v době od II. vatikánského koncilu). Samozřejmě v tomto případě hierarchové, kteří jsou vlastní příčinou krize, tuto situaci za krizi neoznačí, protože buď jsou doktrinálně příliš zmanipulovaní na to, aby krizi viděli, nebo morálně tak zkažení, že nechtějí změnit status quo,” přesvědčuje známý apologeta a badatel v oboru tradiční liturgie dr. Peter Kwaśniewski.

Tento historik na lifesitenews odpovídá ve svém textu na tezi Woutera J. Suenense na stránkách Catholic Herald, jakoby současná krize v Církvi se významně nelišila od jiných bouří zmítajících mystickým Tělem Kristovým v minulosti.

„Existovaly již krize značně horší od té naší: skandál spojený se západním schizmatem (protestantským, pozn. překl.), korupce v kurii, simonie, otročení politice a morální dekadence v Římě… Tvrzení, že naše krize je tak bezprecedentní, že veřejná neposlušnost se stala nutností, vykazuje zvláštní nedostatek historické paměti,“ píše Suenens v reakci na nedávná biskupská svěcení Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) bez souhlasu Vatikánu.

Kwaśniewski tomu rozhodně oponuje. Podle něj se jeví naprosto zřetelně, že současná (modernistická) krize je mnohem horší než všechny předchozí dohromady. „I kdybychom je všechny spojili, tak nezískáme nic, co by se rovnalo současnému pozvolnému pronikání modernistické ideologie do Církve, rezignaci na misie, globální liturgické devastaci a demografickému zhroucení, čili nedostatku kněžských a řeholních povolání a odchodu lidí z Církve, jak jsme pozorovali v průběhu posledních šesti desetiletí. Za tuto dobu nenajdeme ani jednu doktrinální, morální nebo liturgickou pravdu, která by nebyla mnohokrát a všeobecně zpochybňována nebo v praxi narušována, což vedlo ve svém výsledku k deformaci přesvědčení milionů lidí,“ přesvědčuje tento historik.

Jak je známo z médií, tak v německé katolické arcidiecézi Hamburg v církevních školách se bude od podzimu letošního roku učit nejen nemravná sexuální výchova, ale dokonce též podle osnov vypracovaných univerzitním profesorem Helmutem Kentlerem, nechvalně proslulým homosexuálem a pedofilem. To vše se souhlasem tamního arcibiskupa Stefana Hesseho.

Katoličtí rodiče jsou rozhořčeni a bouří se. Matka 3 dětí původem z Peru Varinia Arauco Verová byla zvolena jako předsedkyně výboru matek a otců, co chtějí chránit své děti před tímto hnojem. V rozhovoru pro týdeník „Welt am Sonntag“ uvedla, že přihlásila svého syna na katolickou školu proto, aby si ještě více prohloubil katolické morální hodnoty, v nichž jsou její děti doma formovány. Nyní ale s úžasem, nevěříc vlastním očím, si přečetla brožuru biskupa Hesseho pro církevní školy ohledně sexuální výchovy, jejíž výuka má začít od nového školního roku. Nazývá se „Mužsky, žensky, různě: Rámcový koncept pro sexuální vzdělání na katolických školách v arcidiecézi Hamburg“. Už na str. 16 této brožury arcibiskup uvádí jméno „kvalifikovaného odborníka“ na problematiku sexuální výchovy profesora Uweho Sielerta. Ten až do svého odchodu do důchodu vyučoval na univerzitě v Kielu. Patřil k nejužším spolupracovníkům berlínského profesora Helmuta Kentlera, který zemřel r. 2008 a po jeho smrti bylo odhaleno nejen to, že sám sexuálně zneužíval nezletilé chlapce, ale též za peníze zprostředkovával prodej dětí z chudých rodin přistěhovalců pedofilům doma i v zahraničí. Kentler ve svých publikacích ospravedlňoval homosexuální pedofilii s tím, že prý „pedofilové mají k dětem zvláštní náklonnost plnou lásky“.

Protestantská zásada „sola Scriptura” (pouze Písmo) je mylná už ve své základní rovině. Když řekneme „pouze Písmo“, tak to znamená, že nemůžeme věřit v nic, co v Písmu není. Tak argumentuje holandský katolický biskup Robert Mutsaerts, pomocný biskup diecéze Hertogenbosch v Holandsku.

Protestanté podle něj často tvrdí, že např. dogma o Nanebevzetí Panny Marie je falešné, protože není nikde v Bibli. Všechno to, co katolíci nazývají Tradicí a pokládají za paralelní zdroj víry na stejné úrovní s Písmem sv., je prý vymyšlené a nepravdivé. Pravdou je údajně pouze to, co je napsáno v Písmu.

Biskup Mutsaerts učí: „Samotná Bible vyrostla přece z Tradice. Už tento fakt je podstatným argumentem proti zásadě sola Scriptura — ‚pouze Písmo‘. Její první potíž je poněkud paradoxní: zásada, že jenom Písmo sv. je neomylnou normou křesťanské víry, odporuje totiž – právě textům Písma sv. Sv. Pavel např. píše: ‚Nuže, bratři, stůjte pevně a zachovávejte podané nauky, kterým jste se naučili ať naším kázáním ať naším listem!‘ (1 Sol 2,15). To má velký význam. Pavel neklade proti sobě Písmo jakožto věrohodné – a ústní předávání nauky jako podezřelé. Říká naopak, že křesťané se mají držet toho, co jim bylo předáno od apoštolů – ať už ústně, nebo písemně,“ upozorňuje mons. Mutsaerts a pokračuje: