Jsou tradiční katolíci neposlušní? Jak je to vlastně s tou poslušností?
Odpověď na tuto otázku je ve skutečnosti snadnější, než se zdá, to jen lidé ji komplikují, zejména ti, kdo chtějí poslušnost zneužít. Ano, v Katolické církvi platí poslušnost pod hříchem, ale nikoli slepá. Tam, kde by poslušnost církevnímu představenému, ať už biskupovi nebo dokonce papeži, byla neposlušností vůči Božím přikázáním, katolické věrouce a mravouce, katolík poslechnout nesmí. Jsou známá slova apoštolů zaznamenaná ve Sk 5, 29: „Je třeba více poslouchat Boha než lidi.“
V době před II. vatikánským koncilem (DVK) nebylo toto dilema aktuální, neboť papežové – a rovněž tak absolutní většina biskupů – hlásali pravou nauku, která nebyla v rozporu s tím, co Církev od apoštolských dob učila a zvěstovala. Nyní se ale situace změnila, jak jsme o tom mnohokrát psali na našich stránkách, především za pontifikátu papeže Františka.
Vedení Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) má v úmyslu vysvětit 1. července nové biskupy pro svůj institut i přesto, že Vatikán to zakazuje pod hrozbou exkomunikace podle Kodexu kanonického práva. Je to neposlušnost? Jistě lze namítnout, že uposlechnout výzvy Vatikánu nesvětit nové biskupy se netýká víry a mravů, pouze disciplíny – a proto je nutno uposlechnout. Navenek se to jeví jako logické, jenže hlubší skutečnost je jiná.
Když r. 1988 přistoupil po celonoční adoraci arcibiskup Marcel Lefébvre k tomuto formálně „schizmatickému“ aktu, hájil to stavem nouze. Dospěl k důvodnému podezření, že ve Vatikánu čekají na biologické řešení (mons. Lefébvrovi bylo již 83 let), které by ukončilo činnost FSSPX a s ním i další trvání jak tradičního ritu, tak i předávání správné nauky, jak ji Církev hlásala od prvopočátku a jak činilo také Bratrstvo. Bylo to totiž krátce po rouhačském všenáboženském shromáždění v Assisi r. 1986, kde se vedle sebe modlili za mír papež (tehdy Jan Pavel II.) a kněží nebo šamani nekřesťanských kultů.
Apologie Církve














