Všemohoucí Bože, Otče, Synu a Duchu Svatý, klekáme před Tvým Majestátem a vzdáváme Ti z hloubi našeho srdce díky za neocenitelný dar katolické víry, který jsi nám ráčil zjevit skrze Ježíše Krista, pravého Boha a pravého Člověka. Toto Boží světlo jsme obdrželi na křtu svatém a slíbili jsme Ti uchovat ho neporušené až do smrti.
Rozmnožuj v nás dar katolické víry! Ať ji posiluje a utvrzuje Tvá milost. Prohlubuj v nás každodenní poznání její krásy a hloubky, abychom žili v hluboké radosti Tvé Božské pravdy a byli ochotni obětovat všechno, jen abychom nepřistoupili na kompromis nebo zradu této víry. Dej nám milost, abychom byli připraveni přinést oběť i za jeden jediný článek Creda.
Přijmi milostivě náš akt pokorného zadostiučinění za všechny hříchy spáchané proti katolické víře laiky i duchovními, zvláště pak duchovními ve vysokém postavení v Církvi, kteří navzdory slavnostní přísaze složené v den svěcení, že budou učiteli a obránci integrity katolické víry, se stali hlasateli herezí a tímto jedem otrávili jím svěřený ovčinec a povážlivě urazili Božský Majestát Ježíše Krista, vtělené Pravdy.
Uděl nám milost, abychom v nadpřirozeném světle víry posuzovali všechny události našeho života včetně obrovských zkoušek, jimž je vystavena naše svatá matka Církev. Pomoz nám, abychom uvěřili, že z beznadějné duchovní pouště naší doby vyvoláš nový rozkvět víry, který ozdobí zahradu Církve novými plody a zahájí její novou éru.
Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač.
4. K čemu je zde církev? Církev založil sám Ježíš. Církev obecná neboli katolická je viditelná společnost všech pokřtěných, kteří mají pravou víru, přijímají stejné svátosti a uznávají papeže za svou viditelnou hlavu. Je to společenství lidí, kteří ho chtějí následovat, dojít svatosti a žít s ním navždy v nebi. Apoštol Pavel nazval církev „Kristovým tělem“. Ježíš je hlava a všechny ostatní údy těla mají své vlastní místo a poslání. Tak jako my potřebujeme všechny údy našeho těla, tak i každý člen církve je důležitý pro celou církev.
Do církve vstupuje člověk křtem na základě víry v Ježíše Krista a jeho evangelium. Pro ty, kdo uvěřili, stává se církev ve všech dobách a národech nástrojem spásy a cestou vykoupení. Církev je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo, řekl papež Pavel VI.
Církev je v Novém zákoně chápána také jako tělo Kristovo, kde Kristus sám je hlavou. On předává svou milost v Božím Slově a ve svátostech, kterých je sedm: křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Vrcholem života církve je slavení eucharistie, památky poslední večeře, kdy Ježíš před svou smrtí daroval svým přátelům své tělo a krev pod způsobami chleba a vína a přikázal jim, aby to konali na jeho památku.
„Naší vizí je stát se globálním katalyzátorem objevů, které znamenají přínos pro rozkvět lidstva“ – píše na svých stránkách Templetonova nadace. Již několik desetiletí uděluje granty a „duchovní Nobelovy ceny“ vědcům prohlubujícím „pokrok náboženství“ (jedním z jejich laureátů je i prof. Tomáš Halík, pozn. překl.). I katolické instituce rády využívají jejich služeb. Jenže cíle propagované touto organizací, založenou z iniciativy legendárního burzovního investora, se absolutně rozcházejí s evangelními hodnotami.
Sir John Templeton byl stoupencem idejí New Age a propagátorem hormonální antikoncepce. Jím založené organizace podporují mj. distribuci antikoncepčních pilulek bez receptu. Spolupracují s fundací Bila & Melindy Gatesových a s potratovou celosvětovou sítí Planned Parenthood.
Na stránkách Templetonovy nadace stojí, že má poslání „umožnit lidem smysluplný život s jasným cílem“. Tato organizace financuje výzkumy na hranici vědy a náboženství, např. „božské působení“, význam evoluce nebo různých elementů lidské přirozenosti. R. 2012 její aktivisté napsali: „My v Templetonově nadaci věříme, že dialog mezi vědou a náboženstvím ještě nevyčerpal všechny možnosti. V detailech byl ve značné míře veden z teistické (obvykle křesťanské) západní perspektivy, metodologicky koncentrované hlavně na fyzikálních vědách. Věříme, že více práce a výzkumů v jiných vědeckých oborech s ohledem na jiná světová náboženství se širším spektrem kulturních základů a rozsahem daných témat má hodnotu”.
Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač.
3. Co znamená věřit? Z almanachu článků pro katolickou spiritualitu Život z víry: „Vím, komu jsem uvěřil“ – fr. Efrem Jindráček OP
O nezbytnosti katolické víry ke spáse, protože, „bez víry se nelze líbit Bohu“ (Žd 11, 6). Mluvit, nebo psát o „víře“ není vůbec snadné. Důvodem těchto obtíží není jen postupující masová sekularizace a odkřesťanštění evropské společnosti a až neuvěřitelně rychlý úbytek těch osob, které jsou ochotny označit sebe sama za „věřící“ v náboženském, konfesionálním smyslu slova, ale také posun významu či přímo mnohoznačnost, jaký slovo „víra“ má. Třebaže není naším úkolem, abychom zde nyní sbírali a porovnávali nejrůznější významy a interpretace tohoto slova, zastavíme se jen před zásadní křižovatkou, která již dlouhou dobu odděluje křesťanský, katolický, význam tohoto slova od různých jiných obecně rozšířených významů, jak se s nimi setkáváme v médiích, ve filmu, v literatuře nebo i běžné řeči.
Věřit a „věřit“ Řekneme-li, že něco je „otázka víry“ nebo že něco „přijímáme vírou“, znamená to totiž pro mnohé lidi něco jako že to je „věc subjektivního názoru“, nebo přímo, že to je tak nejisté, že záleží na každém z nás, pro jakou interpretaci se rozhodne.
Poklekla, aby přijala svátostného Krista. Celebrující biskup jí kvůli tomu svaté přijímání nepodal… To se stalo v brazilské farnosti Santa Maria Estrella během mše sv. s udílením svátosti biřmování.
V brazilském městě Belo Horizonte je farnost Santa Maria Estrella a v ní onehdy udílel pomocný biskup Joaquim Giovani Mol Guimaraes svátost biřmování. Mezi biřmovanci byla i dívka, která na znamení úcty poklekla, aby přijala Krista v Eucharistii v této pozici.
Jenže ouha. Celebrující pomocný biskup jí odmítl podat. Nejprve se dívku opravdu věřící v reálnou Ježíšovu přítomnost v Eucharistii pokoušel zvednout a přimět ji, aby jako všichni ostatní nastavila ruce a přijímala živého Boha takto. Když se mu to nepodařilo, otočil se, odebral se na své sédes a nechal ji klečet.
Biskup Guimaraes se hájil tím, že kvůli starosti o zdraví přijímajících přestal od začátku vypuknutí covidové pandemie podávat do úst a že všichni byli přede mší instruováni, jak si mají při přijímání správně počínat. Dotyčnou se snažil přesvědčit, aby změnila názor. Když jí prý odmítl podat on, zhostil se toho posléze místo něj koncelebrant a ona se pak „normálně účastnila dalších modliteb i hromadného focení“.
U sledování přiloženého videa můžete při pohledu na výraz dívčiny tváře zauvažovat, co asi mohla prožívat, zvláště když v ten samý den přijala rovněž svatý křest poté, co se obrátila.
Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač.
2. Důkazy Boží existence Předpoklady pro důkaz o existenci Boha Smyslová zkušenost, kterou konstatujeme přírodní divy. Filosofické myšlení, které se ptá po důvodech a zkoumá příčiny. Uznávání základních zákonů myšlení, především zákona příčinnosti, na kterém je postavena celá věda. (Nic se neděje bez příčiny.) Odvaha přijmout transcendentnost a metafyziku. To znamená, že když už nemůžeme najít příčinu ve skutečnosti zkušenosti je třeba se povznést (transcendovat) nad ní, a hledat příčinu za viditelnou a hmatatelnou přírodou (metafyzika) v nadpřirozené skutečnosti. Důkazy o Bohu nejsou téhož druhu jako přírodovědecké pokusy a měření, protože Bůh není součásti přírody. Předpokládají více než dobré oči a uši, totiž opravdu svobodné a otevřené myšlení a vnitřní ochotu přijmout poznanou pravdu. Sedm důvodů proč jako vědec věřím v Boha C. Morrison – president newyorské Akademie umění a věd.
1. Dejme tomu, že vložíte do kapsy deset mincí očíslovaných od jedné do deseti, a důkladně jimi zamícháte. A zkuste je vytahovat v pořadí od jedné do desíti vkládajíce vytaženou minci zase zpět a znovu jimi zamíchejte. Matematicky víme, že pravděpodobnost vytažení jedničky je 1:10, pravděpodobnost vytažení jedničky a hned dvojky je 1:100, vytažení jedničky, dvojky, trojky je 1:1000, a tak dále.
Maria hraje v mém životě velmi důležitou roli. Komunisté mne zatkli dne 15. srpna 1975, tedy o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Policejní auto mne odváželo, aniž bych si mohl vzít cokoliv s sebou. Ponechali mi jen růženec. Ten mi pomohl nalézt vnitřní pokoj. Cesta byla dlouhá více než 450 kilometrů. Té noci jsem mnohokrát opakoval modlitbu i k Marii.
Ježíši, včera odpoledne mě zatkli Ježíši, včera odpoledne, o slavnosti Panny Marie Nanebevzaté, mě zatkli.
Začala mi zkušenost života uvězněného člověka.
V hlavě mi víří tolik zmatených myšlenek:
smutek, strach, napětí, mé srdce je zraněné.
Ve svém pokoření se rozpomínám na slova Písma:
Byl započten mezi zločince. (Lk 22,37)
V tomto nesmírném oceánu hořkosti
s sebou nemám zhola nic, jen růženec
a společnost Tvoji a Tvé Matky, Ježíši.
Můj Bože, mé všechno.
Ježíši, nyní mohu říci jako apoštol Pavel:
Já, František, jsem nyní
vězněm pro Krista. (srov. Ef 3,1)
Ještě v temnotě noci,
ponořen do oceánu úzkosti a hrůzy,
se poznenáhlu probírám:
musím čelit nastalé skutečnosti.
Každou minutu chci opakovat:
„Ježíši, miluji tě!“
(16. 8. 1975)
Když jsem už nebyl schopen se jinak modlit, recitoval jsem Zdrávas Když se mi během dlouhého pobytu ve vězení někdy přihodilo, že má fyzická a psychická slabost překročila únosnou mez, a já nebyl schopen se jinak modlit, tehdy jsem pouze recitoval Zdrávas Maria.
Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač.
1. Proč věřit v Boha? Otázka „proč věřit v Boha“ není zrovna úplně ideální, protože nás staví jakoby do pozice možnosti ovlivnit Boží existenci buďto svou vírou či nevírou. Pokud Bůh však je, nic a nikdo tuto realitu nemůže změnit ani kdyby nebylo na světě jediného věřícího. Člověk tedy musí nutně vůči této Realitě zaujmout určitý postoj, stejně jako zaujímá postoj ke Slunci, které za nočních hodinách sice nevidí, ale to ještě neznamená, že neexistuje. A přece každý věří , že za pár hodin se opět zjeví na obzoru. Ačkoliv je víra dar, přesto se lze lidským rozumem (který nám Bůh dal) dopídit k tomu, že za počátkem všech věcí a tvorů stojí svrchovaně dokonalá netělesná nesmrtelná bytost, kterou nazýváme Bůh. Po skončení noci (našeho smrtelného života) se však opět objeví toto slunce (Bůh) a naše snaha jej celý život popírat a ignorovat nám nebude nic platná. Zakoušet a objevovat Boha už v tomto pozemském životě však můžeme jednak skrze důkazy stvořeného světa, hlasu svědomí a hlavně skrze živou víru v jeho Slovo (nadpřirozeného zjevení1).
Apologie Církve
