Polská rodina Ulmových, kterou za války nacisté vyvraždili za pomoc Židům, bude prohlášena blahoslavenou

Papež František oznámil 17. prosince 2022, že schválil dekret vatikánského Dikasteria pro svatořečení o povýšení na oltář rodiny Józefa a Wiktorie Ulmových z vesnice Markowa v jihovýchodním Polsku. Poprvé v historii bude beatifikována celá rodina, to znamená oba rodiče a jejich děti, v době vyvraždění čekala paní Wiktoria sedmé. Józef Ulma se narodil r. 1900, manželka Wiktoria byla o 12 let mladší. Byli to rolníci a praktikující katolíci věrně oddaní Církvi. Pan Ulma se kromě obdělávání pole věnoval též sadařství a včelařství. Jeho velkou vášní bylo rovněž fotografování. Zároveň se pilně angažoval ve společenském životě obce Markowa, kde žili. Stal se místním knihovníkem, byl činný ve farnosti i v katolických organizacích. Zvlášť aktivně rozšiřoval v obci časopis Rycerz Niepokalanej (Rytíř Neposkvrněné), který redigoval minorita sv. Maxmilián Kolbe, později známý mučedník křesťanské lásky z Osvětimi. Z rodinného archivu Ulmových se dochovaly stovky snímků, dokumentujících nejen život této rodiny, ale i celé vesnice. Německé okupační úřady zakázaly Polákům pod trestem smrti ukrývat Židy, kteří měli být deportováni do koncentračních táborů k vyvraždění. Rodina Ulmových na to nedbala a řídila se Kristovým přikázáním lásky. Od r. 1942 poskytla na svém hospodářství útočiště osmi Židům. Ráno 24. března však vstoupili do domu němečtí četníci. Uskutečnili domovní prohlídku, nalezli ukryté Židy, postříleli je a spolu s nimi celou rodinu Ulmových včetně těhotné paní domu a šesti dětí ve věku 1–8 roků.

Otče, proč jsi nás opustil?

Při loučení s Benediktem XVI. se cítím, jako bych se loučil s otcem. Ale ne s takovým, který zůstal s rodinou a zemřel v jejím kruhu, ale s takovým, který před deseti lety se rozhodl odejít z domu, aby se svými dětmi už neudržoval téměř žádný kontakt. Rodinu vydal do rukou otčíma, jemuž jsme sice povinni úctou, ale který nás bere jako obtížné nalezence. To je zvláštní text. Dovoluji si tento styl publicistiky ve chvíli mimořádně vážné, kterou je smrt Benedikta XVI. Obracím se nejen ke čtenářům, nýbrž i – a to především – k samotnému Benediktovi XVI. Otče Benedikte – když umíral Jan Pavel II., měl jsem necelých 19 let. Klima Církve v Polsku bylo jiné než dnes. Loučili jsme se s králem polských svědomí, po němž nastoupil papež z Německa, o kterém jsme věděli, že s Karolem Wojtylou mnoho let spolupracoval a získal přezdívku Panzerkardinal, tj. „kardinál tank“. Imponovalo mi to a s radostí jsem začal studovat Tvoji nauku. Otče Benedikte, nebylo možné pominout Tvá mimořádná slova před smrtí Jana Pavla při pobožnosti křížové cesty: Pane, tak často Tvá Církev připomíná tonoucí loď nabírající vodu ze všech stran. Na Tvém poli je vidět více koukolu než pšenice. Odrazuje nás špína na šatu i na tváři Tvé Církve.

Příkladné svědectví víry polského katolického lékaře

MUDr. Zbigniew Martyka není v Polsku neznámou osobností. Je přednostou infekčního oddělení nemocnice v Dabrowie Tarnowské. V době covidového šílenství vystupoval v médiích odvážně proti lockdownu, povinnému testování, nošení roušek a očkování s poukazem na nárůst úmrtí nebo těžkých doživotních zdravotních následků. Jako zkušený a uznávaný odborník právě v oblasti infekčních chorob svá tvrzení vždy podepřel konkrétními a nezvratnými důkazy. Vládnoucí kruhy poplatné globalistické tyranii usilující o likvidaci základních práv a svobod člověka však místo věcných argumentů, jež by vyvrátily teze dr. Martyky, sáhly k represi. Tento v celém Polsku uznávaný lékař a praktikující katolík se musel za své názory zodpovídat před Oblastním lékařským soudem v Krakově, jenž 19. prosince minulého roku mu udělil zákaz výkonu lékařského povolání na dobu jednoho roku. Dr. Martyka k tomu v rozhovoru pro internetový portál www.pch24.pl a pro týdeník Do Rzeczy říká: „Hluboce věřím, že po své smrti budu skládat účty nejen z toho, jak jsem unikal zlu, ale také z toho, jaké dobro jsem prokázal konkrétnímu člověku. Jestli můj postoj aspoň některým lidem pomohl přestat se panicky bát, potom to mělo smysl.“ Na otázku, jestli ho rozsudek překvapil, odpověděl: „Moji právníci předložili velmi neprůstřelné důkazy mé neviny a všechno vypadalo, že není žádný důvod k udělení trestu.

K úmrtí papeže Benedikta XVI.: Requiescat in pace!

Papež Benedikt XVI., jenž v r. 2013 abdikoval na svůj úřad, odešel 31. prosince r. 2022 ve věku 95 let na věčnost. Řídíme se zásadou slušnosti, že tváří v tvář smrti se má šetřit kritikou. Přesto však jako katolíci usilující o pravověrnost nemůžeme zamlčet, že Joseph Ratzinger, jak zní Benediktovo občanské jméno, patřil jako mladý teolog k modernistickému směru spolu s Karlem Rahnerem, Hansem Kuengem aj., a jako poradce (tzv. peritus) kolínského kardinála Josepha Fringse se významně podílel na revoluci tzv. „pokrokového“ křídla na II. vatikánském koncilu. Nicméně přesto byl později Církvi v mnoha ohledech velice prospěšný – a na tyto klady jeho života i pontifikátu chceme vděčně vzpomenout. Mladý teolog Ratzinger, vyučující na univerzitě v Tuebingenu, brzy poznal důsledky koncilového smiřování se s tímto světem. R. 1968 došlo k tzv. sexuální revoluci studentstva v západní Evropě a v Americe, která neminula ani teologické fakulty. Jejich studenti, nasáklí teologickým modernismem, akceptovali levičáckou ideologii tak jako jejich kolegové z jiných fakult, velebili Marxe, Mao Ce-tunga, filozofa Sartra a další vůdčí postavy revoluce r. 1968. To bylo i na „pokrokového“ Ratzingera příliš, odvážil se tento trend kritizovat – a samozvaná studentská rada jej z teologické fakulty vyloučila. Útočiště nalezl potom v Řezně, kde byl biskupem pravověrný mons.

Arcibiskup Viganò: Laicizace otce Pavoneho je „nespravedlivá a protiprávní“

Agere sequitur esse. Tak nás učí scholastická filosofie: jednání každé bytosti závisí na její přirozenosti. Z toho plyne, že činy člověka jsou konzistentní s tím, kým tento člověk je. Potvrzení tohoto ontologického principu vidíme i v kanonických sankcích nedávno uvalených Svatým stolcem na otce Franka A. Pavoneho, známého a oceňovaného prolife kněze, který se desítky let odhodlaně věnuje boji proti strašlivému zločinu potratu. Jestliže se římské dikasterium rozhodne zlikvidovat kněze tím, že ho obviní z rouhání, degraduje do laického stavu a zabrání mu právně se hájit v kanonickém procesu, a jestliže současně nepřijímá analogická rozhodnutí, pokud jde o notoricky heretické, zkažené a smilné kněze, je namístě se tázat, zda takovýto akt pronásledování neprozrazuje smýšlení směřující k perzekuci a zda zásah proti dobrému knězi, který se energicky stavěl proti potratu, není známkou nenávisti pronásledovatele k Dobru a těm, kdo za ně bojují. Tento nespravedlivý a protiprávní trest je o to hanebnější, že se přibližuje svatá doba Vánoc, zamyslíme-li se nad tím, že zabíjením nevinných dětí chce Nepřítel lidského rodu zabít Dítě-Krále. Bergogliovská sekta způsobuje úpadek katolické Církve arogantní okupací předních pozic a skandálně zneužívá své autority k účelu odporujícímu tomu, k němuž náš Pán, Hlava Církve, tuto autoritu zamýšlel. Ve věrouce, morálce, disciplíně ani liturgii není oblasti, která by se nestala předmětem této pustošivé činnosti.

Ohavnost nejnovějšího „dvojího metru“ Vatikánu

Před Vánocemi byl v USA tzv. „laicizován“, tj. zbaven jakékoliv možnosti výkonu své kněžské služby, katolický kněz P. Frank Pavone, zakladatel a vůdce hnutí „Kněží pro život“. Angažuje se především proti umělému potratu a je rovněž původcem center pro pomoc ženám, které potrat podstoupily. O jeho případu podrobně referuje článek “Vatikán laicizoval pro-life kněze“ na webu Duše a hvězdy. P. Pavonemu je vytýkána především „neposlušnost“, jíž se měl dopustit údajně tím, že odmítl splnit příkaz svého biskupa nastoupit do diecézní duchovní správy. On se ale hájí, že tento biskup, odpůrce pro-life, mu tím chtěl zabránit v jeho aktivitách ve prospěch nenarozených, nota bene kardinál John O´Connor, newyorský arcibiskup, ho již předtím z duchovní správy vyvázal, aby se mohl věnovat právě boji na obranu nenarozeného života. Dále mu je předhazováno údajné „rouhání se na sociálních sítích“, skutková podstata toho spočívá v pohrůžce propotratovým politikům, že Bůh je za to pošle do pekla. P. Pavone také ve videu umístil na stůl ve své pracovně, jenž občas sloužil jako oltář pro mši, tělíčko potraceného dítěte, které mu bylo svěřeno, aby je důstojně pohřbil. Toto bylo ostře napadeno protikatolickými médii jako „nevkusné“. Není třeba být znalcem kanonického práva, aby člověk pochopil, že tady není něco v pořádku.

Výběr aktualit z křesťanského světa

Po čase opět přinášíme výběr z nejdůležitějších událostí, které se odehrály v katolickém – a vůbec křesťanském prostředí, jak je zaznamenaly námi sledované zahraniční weby. Asia Bibi: Můj život je nadále historií plnou bolesti, zkouškou od Boha „Chraňte nevinné a nebijte je na policejních stanicích. Nevinní musí být osvobozeni,“ apeluje Asia Bibi v rozhovoru pro agenturu UCA News. Říká, že „rozsudky na dlouhé roky vězení za nedokázané porušení zákona jsou v Pákistánu obrovskou nespravedlností“. Katolička Asia Bibi strávila více než 9 let ve vězení za údajnou urážku proroka Mohameda. Prvním rozsudkem, který uslyšela, byl trest smrti pověšením. V r. 2018 ji Nejvyšší soud v Pákistánu osvobodil, načež odjela do Kanady. V rozhovoru ale přiznala, že její život zůstává nadále „historií plnou bolesti, zkouškou od Boha“. V Kanadě vykonává nejpodřadnější práce, aby vydělala peníze na živobytí. Má potíže i s jazykovou bariérou. Mrzí ji také, že dosud nedostala zaplaceno za svůj životopis sepsaný francouzskou novinářkou Annou Isabellou Tolletovou. – „Zaplatili mi pouze za můj let do Francie. Potom mne již nikdo nekontaktoval,“ říká. Její manžel už čtyři léta marně hledá práci, její tři z pěti dětí stále žijí v Pákistánu. V době jejího uvěznění rodina a příbuzní zakusili pronásledování ze strany islámských extremistů a dodnes nejsou v bezpečí.

Vánoční přání: Vědět, čí jsme, a za kým jdeme

Idylka štědrovečerní večeře, stromečku, dárků, koled… s námi jakoby srostla, s věřícími i nevěřícími. Ti první k tomu ještě připojí účast na půlnoční nebo božíhodové liturgii. Jenže je toto pravý smysl Vánoc? Jistěže nezpochybňujeme ušlechtilou tradici, která přispívá ke kompatibilitě rodiny, jež se sejde pod stromečkem, kdy aspoň tyto dny se odloží všechny spory a napětí. Naopak budeme čelit všem snahám odbourat ji – a hlavně vyloučit z ní Ježíška. Tato tendence je dnes v západních zemích zcela viditelná – a proniká i k nám. Viděl jsem v televizi rouhačskou reklamu, kde se říká: „Zapomeňte na Ježíška, ten nenosí dárky, ty nosí růžový slon.“ Takové blasfémie zůstávají naprosto legální, ale když před pár lety v Anglii jeden lékař poslal svému kolegovi vánoční přání s betlémem a křesťanským pozdravením, stálo ho to ztrátu zaměstnání, neboť dotyčný kolega ateista si stěžoval, že to „uráží jeho přesvědčení“. V mnoha západních zemích pod záminkou „pluralismu“, „respektu k nekřesťanům“ a „zachování laického (tj. nenáboženského) charakteru státu“ odstranili z náměstí a veřejných prostranství tradiční vánoční jesličky. V Bruselu, hlavním městě EU, stával ještě před pár lety na jednom náměstí obří betlém, dnes je ale minulostí, prý „urážel muslimy“. Vánoce tak postupně ztrácejí svůj křesťanský charakter. Ptejme se ale, jestli to není i naše vina?