V parlamentě této největší latinskoamerické země probíhala 6. 12. debata na téma zavedení „Národního dne tridentské mše“. Návrh podala poslankyně Beatriz Kicis Torrents de Sordi ze Strany svobody bývalého prezidenta Jaira Bolsonara, praktikující katolička chodící pravidelně na tradiční mši sv. Za vlády prezidenta Bolsonara působila jako prokurátorka hlavního města Brasilia. Návrh byl zamítnut, poslanci se odvolávali na motu proprio „Traditionis custodes“ (dále jen TC) papeže Františka z r. 2021, které celebraci mše sv. v tomto obřadu radikálně omezuje.
V brazilské poslanecké komoře visí, což je velká výjimka, kříž Intence poslankyně Kicisové byla taková, aby v určitý den roku, který v případě schválení návrhu by konkretizovala, se tradiční ritus sloužil po celé zemi jako výraz vděčnosti, že brazilská křesťanská civilizace a kultura se v minulosti zformovaly právě na této mši.
Nicméně značná část brazilských biskupů vyznává teologii osvobození a používá TC jako argument k potlačení tradičního obřadu ve svých diecézích. V Brazílii, největší katolické zemi světa, je Církev již delší dobu v krizi. Příčiny jsou především politické povahy, na jedné straně je to marxistická teologie osvobození, na druhé potom masové šíření protestanských evangelikálních sekt z USA.
Někteří brazilští biskupové šli dokonce ještě dále než samotný dokument TC. Prohlásili všechny věřící, kteří by se účastnili celebrace tradičního ritu, byť slouženého pouze soukromě v bytě, za exkomunikované.
Britský spisovatel Samuel Beckett ve svém absurdním románu „Čekání na Godota“ vystihuje psychický stav současného člověka, který neustále na někoho nebo na něco čeká. Čekání je trvalým údělem jeho pozemské existence. Jenže hrdina této knihy se stále dozvídá jedno a totéž: pan Godot, jehož očekává, nakonec nepřijde.
Adventní doba (advent znamená příchod) upozorňuje člověka všech generací, že neustálé čekání na příchod něčeho nebo někoho je součástí jeho pozemské existence. Čekáme na dopravní prostředek, v obchodě u pokladny, u lékaře, na úřadě… To jsou samozřejmě banality. Čekáme ale též na povýšení v zaměstnání, na vyšší plat, na uzdravení z nemoci, na setkání s životním partnerem pro manželský svazek, na maturitu či promoci svou nebo svých dětí… ano, čekáme i na změnu režimu, na osvobození od diktátu globalistů atd. A když to nevyjde přesně podle našich představ, jsme zklamaní. Symbolický „pan Godot“ nepřišel. Ano, každé lidské čekání může být čekáním na Godota. Nemusí se naplnit – a často se nenaplnilo – tak, jak my chceme a toužíme.
Jen jedno čekání poskytuje záruku jistoty: čekání na příchod Božího Syna Ježíše Krista. On určitě přijde, vždyť jako Bůh to slíbil – a Bůh nemůže lhát nebo nedodržet své slovo. Již jednou přišel, vstoupil do lidských dějin jako náš Zachránce a Spasitel – a to v Nazaretě do lůna Panny Marie a potom v Betlémě ve stáji pro dobytek před více než dvěma tisíci roky.
Konflikt Hamásu s Izraelem Dne 7. října 2023 byl celý svět šokován rozsáhlou ofenzívou palestinských militantních skupin, vedených hnutím Hamás, proti Izraeli. Byla spojena s hroznými masakry izraelského civilního obyvatelstva. Vyžádala si celkově na 1400 mrtvých a přes 240 lidí bylo uneseno do Gazy jako rukojmí. Izrael v odvetě zahájil masivní bombardování Pásma Gazy, v němž Hamás vládne, a způsobil masovou likvidaci civilního obyvatelstva. Celkem Izrael zabil podle zdroje z 2. listopadu 20231 „na 9000 lidí.“
Jenže to nebyl konec. Počet obětí na obou stranách dodnes neustále roste a podle neověřených zpráv bylo k 1.12.2023 zabito v pásmu Gazy přes 14 000 civilních osob. Nikdo nedokáže předvídat, jak se situace vyvine v budoucnosti.
Musíme odsoudit palestinský terorismus stejně jako sionistický, jenže alfou a omegou celé té krvavé historie je vznik státu Izrael v roce 1948 na uloupené palestinské půdě a dlouhá desetiletí genocidy Palestinců, které se dopouštěl a dodnes dopouští židovský stát.
Stát Izrael je od svého vzniku dne 14. května 1948 jako soudek střelného prachu, který hrozí rozpoutáním světového konfliktu s nepředvídatelnými důsledky. Ne náhodou. Izrael totiž vznikl na uloupené půdě, zbrocené krví palestinských Arabů, které začala židovská teroristická komanda vyvražďovat už před vznikem státu Izrael. A tato loupež země, která Židům nepatřila a byla násilím odebrána obyvatelům Palestiny ve 20.
Následující text je odpovědí na text M. Hichborna Obrana korunky k Božímu milosrdenství, kterým polemizoval s kázáním Msgr. Patricka Pereze Důvody Církve pro odsouzení pobožnosti k Božímu milosrdenství.
Bratr Theodore Roriz OC vyvrací tvrzení Michaela Hichborna o pobožnosti k Božímu milosrdenství Vážený pane Hichborne,
byl jsem upozorněn, že jste publikoval obranu pobožnosti k Božímu milosrdenství, která reaguje na kázání Msgr. Patricka Pereze.
Pokud jde o pobožnost k Božímu milosrdenství, rozlišuji dvě věci: za prvé zjevení sepsaná sestrou Faustynou Kowalskou a za druhé pobožnost, která se rozšířila v důsledku těchto zjevení.
Pokud jde o první bod, vzhledem k historii tzv. Božího milosrdenství (dále BM), omylům a bizarním výstřednostem sestry Faustyny i okolnostem, za nichž byla pobožnost oficiálně schválena, je naprosto rozumné, je-li katolík proti ní. I kdyby těchto okolností nebylo, nezapomínejme, že BM je pouhým soukromým zjevením.
Molinos veřejně vyznával kvietismus a strávil zbytek života ve vězení Pokud jde o druhý bod, musím říci, že tato pobožnost vede lidi k přesvědčení, že se od nich neočekává, že budou bojovat proti důsledkům prvotního hříchu v sobě samých, proti špatným vlivům světa a pokušením ďáblovým, nýbrž že budou pouze důvěřovat v Boží milosrdenství. Tato důvěra údajně postačuje k vymýcení jakéhokoli špatného jednání, sklonu či vlivu a k zajištění věčné spásy člověka (Deníček sestry Faustyny, č.
Následující text je polemickou odpovědí na kázání Msgr. Patricka Pereze Důvody Církve pro odsouzení pobožnosti k Božímu milosrdenství. Reakci vizte v následujícím článku Bratr Theodore Roriz OC vyvrací tvrzení Michaela Hichborna o pobožnosti k Božímu milosrdenství.
Obrana korunky k Božímu milosrdenství Nedávno jeden čtenář poslal Lepanto Institutu1 odkaz na článek Msgr. Patricka Pereze o pobožnosti k Božímu milosrdenství. Msgr. Perez v něm uvádí řadu důvodů, proč ho hluboce znepokojuje sestra Faustyna, korunka k Božímu milosrdenství, kterou iniciovala, a zápisy v jejím deníku.
V článku Msgr. Pereze o korunce k Božímu milosrdenství je několik omylů a chybných tvrzení. Msgr. Perez se zaměřuje na tzv. „odsouzení“ pobožnosti k Božímu milosrdenství, a jejich zrušení nevěnuje žádnou pozornost. Aby bylo jasno, deník sestry Faustyny ani pobožnost k Božímu milosrdenství nebyly nikdy „odsouzeny“. Msgr. Perez však tvrdí, že:
„Pius XII. dal spisy sestry Faustyny na Index zakázaných knih. To znamenalo, že se domníval, že jejich obsah by katolíky sváděl na scestí či nesprávným směrem. Dále přišly další zákazy papeže Jana XXIII. Za jeho pontifikátu Svaté oficium dvakrát vydalo odsouzení spisů o Božím milosrdenství.“
To však není přesné. Kardinál Ottaviani, tehdejší prefekt2 Kongregace pro nauku víry [která se tehdy ovšem nazývala Posvátná kongregace Svatého oficia – pozn.
Milí přátelé! Protože v poslední době se v tradičních kruzích katolíků často diskutuje o pobožnosti k Božímu milosrdenství podle mystických zážitků polské řeholnice sestry Faustyny Kowalské ze 30. let minulého století, zveřejňujeme na toto téma na tři pokračování tři překlady zahraničních článků s polemickými postoji proti i pro. Závěr si udělejte sami po důkladném zvážení všech publikovaných faktů.
Následující text je přepisem kázání Msgr. P. Pereze ze dne 21. dubna 2013. Polemickou odpověd M. Hichborna vizte v článku Obrana korunky k Božímu milosrdenství, rekakci na ni vizte v článku Bratr Theodore Roriz OC vyvrací tvrzení Michaela Hichborna o pobožnosti k Božímu milosrdenství.
Důvody Církve pro odsouzení pobožnosti k Božímu milosrdenství Drazí věřící, dnes bych chtěl říci několik slov o pobožnosti k Božímu milosrdenství. Každoročně dostávám na toto téma mnoho dotazů, a proto ho nyní chci rozebrat. Jako zdroj používám především vydání časopisu The Angelus z června 2010. Tento výzkum pochází od P. Petera Scotta. Protože poskytl většinu toho, co jsem k této promluvě potřeboval, „birety dolů“ před P. Scottem.
Původní obraz Božího milosrdenství, namalovaný Eugeniuszem Kazimirowskim r. 1934 podle instrukcí sestry Faustiny. Pobožnost k Božímu milosrdenství obnovil Jan Pavel II. Za svého dlouhého pontifikátu ustanovil svátek ke cti Božího milosrdenství.
Lidé současnosti ve značné míře pohlížejí na katolické duchovní optikou „co kněz, to pedofil“. Stalo se tak pod vlivem mainstreamových médií. Nepopíráme závažná provinění, která se skutečně stala a rozhořčeně odsuzujeme činy těchto nehodných služebníků oltáře, nicméně nelze nevidět také fakt, že mnoho těchto kauz je vylhaných.
Nám jde ale v článku o něco jiného. Média neustále připomínají, pravdivě i nepravdivě, hříchy katolických kněží minulosti a přítomnosti. Jenže když se na věc podíváme komplexně s veškerou objektivitou, tak musíme konstatovat, že mnohem více bylo a dosud je u příslušníků tohoto stavu hrdinských ctností než mravních selhání. Jedním z dokladů je chování tří katolických kněží na palubě Titaniku, obří britské lodi, jež – jak známo – ztroskotala po srážce s ledovcem v severním Atlantiku v dubnu r. 1912. O nich média i historické studie zarytě mlčí. Proč asi?
Kdo byli tito duchovní? Jejich jména jsou: P. Juozas Montvila (Litevec), P. Thomas Byles (Angličan) a P. Joseph Peruschitz (Němec). Všichni cestovali na lodi II. třídou (Titanic měl 3), seznámili se a vzájemně si ministrovali při mši sv., kterou každý denně na lodi sloužil.
P. Juozas Montvila P. Juozas Montvila se narodil r. 1885 v rolnické rodině praktikujících katolíků v Gudynách na Litvě, která byla tehdy součástí carského Ruska.
29. listopadu začíná novéna před svátkem Neposkvrněného Početí Panny Marie. Ráz této novény jest radostný:
obírá se odvěkým vyvolením Matky Spasitele; jest očekáváním a přípravou na příchod vítězné Panny zaslíbené v ráji, jež potře hlavu starého hada a svým příchodem bude lidstvu zvěstí spásy a smíru; můžeme blahopřát svaté Panně k milostem, jimiž byla ve svém Neposkvrněném početí vyzdobena; konat ji na poděkování Pánu, že se konečně smiloval a poslal tu, jež zrodí lidstvu Osvoboditele, nebo jako přípravu na výroční obnovu svého zasvěcení nejbl. Panně. Cosi posvátného mají v sobě tyto dny radostného očekávání, blahého toužení, pečlivé přípravy a výzdoby svatyně našeho srdce.
Pane, smiluj se nad námi.
Kriste, smiluj se nad námi.
Pane, smiluj se nad námi.
Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás.
Otče, s nebes Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože, smiluj se nad námi.
Duchu Svatý, Bože, smiluj se nad námi.
Svatá Trojice, jeden Bože, smiluj se nad námi.
Svatá Maria, oroduj za nás.
Svatá Boží Rodičko, oroduj za nás.
Svatá Panno panen, oroduj za nás.
Bez poskvrny prvotné viny počatá Panno, oroduj za nás.
Od věčnosti vyvolená Panno, oroduj za nás.
Podivuhodné dílo Boha Otce, oroduj za nás.
Královská cesto Božího Syna, oroduj za nás.
Podle zprávy italského listu La Nuova Bussola Quotidiana papež František prohlásil na setkání prefektů vatikánských dikasterií 20. listopadu doslova: „Kardinál Burke je můj nepřítel, proto mu odnímám byt a služné.“ Tato zpráva byla později potvrzena i z jiných zdrojů.
Kardinál Raymond Leo Burke se toho času zdržuje v USA a ještě jsme od něj na toto téma neobdrželi žádné informace. Je málo pravděpodobné, že by ze strany papeže Františka nedošlo od slov k činům. Chybějící právní podklad pro takový zásah není pro tohoto pontifika žádnou překážkou.
Kardinál Burke se octl již od prvopočátku Františkova pontifikátu pod jeho drobnohledem, neboť ve své osobě spojoval to, co tento papež zrovna „nemusí“: byl Američan a neustále připomínal katolickou Tradici. K tomu ještě přispělo, že bydlel v Římě co by kamenem dohodil od Svatopetrského náměstí, tedy v bezprostřední blízkosti papeže.
Tento prelát se nikdy netajil se svojí kritikou konceptu synodality. V předvečer synodálního zasedání v Římě svolal tiskovou konferenci, na níž předložil argumenty proti synodě a podrobil kritice mons. Victora „Tucho“ Fernandeze, prefekta Dikasteria pro nauku víry. K povinnostem kardinála náleží mj. korigovat a napomínat papeže při naprosté svobodě projevu, což mons. Burke neustále opakoval.
Kardinál Burke etiketu „nepřítele papeže“, která mu byla od počátku Františkova pontifikátu nalepována, zásadně odmítal.
Arcibiskup Poznaně a předseda polského episkopátu mons. Stanislaw Gądecki napsal 9. října letošního roku otevřený dopis papeži Františkovi, v němž podrobuje zdrcující kritice pracovní dokument římské biskupské synody „Instrumentum Laboris“. Portál pch24.pl jej publikoval 15. listopadu. Arcibiskup uvádí, že snahy o revoluci v oblasti morálky, které se na synodě projevily, jsou „inspirované levicově-liberálními ideologiemi“.
Mons. Gądecki dále píše, že prosazované změny na téma morální nauky Církve a požadavky jáhenského a kněžského svěcení pro ženy jsou motivovány úsilím „přizpůsobit se současné demokracii“. Polský hierarcha však varuje, že „Církev skutečně oceňuje demokracii, ale pouze tehdy, když spočívá na správném pojetí lidské osoby. Pokud ne, tak se lehce změní buď v otevřenou, nebo zakamuflovanou totalitu“. Dále konstatuje, že „demokracie se opírá o správné chápání lidské osoby pouze tehdy, když chrání lidský život od početí až do přirozené smrti. Protože toto nečiní, nelze nazvat současnou liberální demokracii dobrým zřízením“.
Dále mons. Gądecki připomíná, že snaha účastníků synody dát laikům v Církvi stejná rozhodovací práva jako duchovenstvu je právě signifikantní pro úsilí vnést do Církve praxi současné liberální demokracie. „To ale ve svém důsledku znamená dozor laiků nad duchovními a jejich poručníkování ve věci obsazování církevních úřadů. Vláda papeže a biskupů má být omezena a podrobena dozoru laiků organizovaných podobně jako hierarchická struktura Církve…“ píše arcibiskup.
Apologie Církve
