Mše pro homosexuály na SDM v Lisabonu, policie rozehnala modlící se odpůrce

V rámci Světových dnů mládeže (SDM) v portugalském Lisabonu se v jednom kostele tohoto města ve čtvrti Ameixoeira sloužila mše pro osoby LGBT. Proti tomu by nešlo nic namítat, kdyby intencí této liturgie byla prosba za obrácení těchto lidí a jejich osvobození z pout těžkého hříchu, tragické závislosti, v níž vězí. Jenže úmysl směřoval zcela jinam, k potvrzení „práva“ osob LGBT na hříšný život. Tento duch na SDM byl všeobecně přítomen, potvrdila to i účast předního propagátora homosexualismu v Katolické církvi, jezuity Jamese Martina z USA, na SDM. Mši pro homosexuály a osoby LGBT uspořádalo Centrum Arco Iris, organizace podporující program LGBT, jež se považuje za katolickou. Proto skupina věrných katolíků zorganizovala před dotyčným kostelem modlitební shromáždění, na němž prosila Pána za odpuštění hříchů homosexualismu a vyzývala k pokání za ně, zejména pak za „těžký hřích spáchaný veřejnou bohoslužbou v kostele vychvalující činy odporující Písmu sv.“ Šlo hlavně o mladé lidi, kteří měli s sebou kříže. Klečeli před vchodem do kostela. Okamžitě však zareagoval kněz, jenž sloužil tuto blasfemickou liturgii, a informoval policii. Ta přišla a shromáždění odpůrců sodomského hříchu rozehnala. Pravověrní věřící byli obviněni z „rušení bohoslužeb“, ačkoliv se nemodlili v kostele, nýbrž před ním. Jaký paradox! Kněží Katolické církve zde spolupracují s protikatolickou státní mocí (portugalská vláda je levicová a proti rodinným hodnotám) na pronásledování věrných katolíků.

Kvůli kolika spravedlivým by Bůh zachránil naši zemi?

Před pár dny jsem se šla večer projít. Mám ráda teplé večery, kdy můžu chodit po venku a tiše se modlit růženec. A když jsem viděla tu namodralou zář z televizních obrazovek, která nechyběla v řadě oken, napadla mě zajímavá myšlenka: kdyby se každý, kdo tráví večery před obrazovkou, jen na 5 minut vzdálil a pomodlil se alespoň jeden desátek růžence, určitě by to v naší zemi bylo lepší. Jenže se nepomodlí. Boha neznají a modlit se neumí. Nebo nechtějí. Tedy zřejmě většina z nich. Pak je tady hrstka lidí, kteří se modlí opravdu intenzívně: každodenní účast na Mši svaté, růženec, Korunka k Božímu milosrdenství, nejrůznější pobožnosti a novény, konají poutě a modlitební procesí… Jak by se dal tento nepoměr změnit ve prospěch modlících se? Nabídnout lidem Evangelium, modlitby a spásu duše? Nabídka by byla… ale poptávka není. A to i přesto, že naše země (a svět obecně) je v krizi, kterou nevidí snad jen totálně zaslepený člověk. Jak to udělat, aby modlících se bylo víc? Odpověď máme v modlitbě Credo: „věřím ve společenství svatých.“ Co je takové společenství, resp. obcování svatých? Jde o duchovní spojení mezi věřícími na zemi, dušemi v očistci a svatými v nebi. Všichni máme užitek ze mší svatých, modliteb a jiných dobrých skutků celé Církve.

Ke zprávám ze světových dnů mládeže v Lisabonu vysílaných televizí Noe

Pozn. redakce: O tom, jak vypadala úcta k eucharistickému Krista na Světových dnech mládeže, jsme již psali. Jenže – jak zachytila ing. Klára Liptáková na televizi Noe – tato atmosféra byla přítomná a mohutně podporovaná hned na počátku celé akce, a to i mezi českými účastníky: Reportáž RV Noe dne 28. 7. 2023, čas 3:05 minut – biskup Holub k mladému účastníkovi z Karlových Varů: „Tohle to je správný tričko! To jsou moji! To jsou skvělí lidi z Karlových Varů. Dostávají jedničku.“ (Na triku je becherovka, vlajka ČR a karikatura papeže jako nějakého podivného rappera.) Tatáž reportáž, čas 12:48 minut – jeden z koordinátorů Padro Viana: „… jsme tu, abychom se naladili na ducha Světového dne mládeže“… – Kdo je tento duch? Je to Duch Svatý? Proč Ho důstojný pán Viana nejmenoval? Věta by byla kratší a jasnější. Za 16 minut reportáže byl v prostřizích a upoutávkách 22 x promítnut obraz papeže Františka. Obraz Pána Ježíše oproti tomu v reportáži nebyl a zmínka o Něm jen jedinkrát z úst mons. Pavla Posáda. V celku nevyplynulo, že by měli být v Lisabonu mladí formováni k zapření sebe samých, následování Krista a nesení svého kříže, které je v této době konzumu a adorace osobní pohody za každou cenu tak potřebné.

Plivání a urážky Ježíše Krista jsou ve Svaté zemi běžné

„Plivání, nadávky a urážky jména Pána Ježíše jsou každodenní samozřejmostí,“ řekla v rozhovoru pro polskou agenturu PAP sestra Róża, polská řeholnice alžbětinka a představená Polského domu v Jeruzalémě, která žije ve Svaté zemi už 28 let. Sestra Róża sdělila, že poslední měsíce jsou dobou mimořádné eskalace agrese. Jakmile se řeholnice objeví na ulici, ihned se setkávají s pliváním, nadávkami a rouháním se jménu Pána Ježíše. Ze sousedních domů se na terén kláštera vyhazují odpadky, buď přes plot nebo z balkonů, na sestry nebo i na poutníky, kteří přicházejí do kláštera, se někdy hází igelitové pytle naplněné vodou. Sousedé je bombardují také kameny, skleněnými lahvemi nebo zkaženými potravinami. V noci ze 16. na 17. června nějaký muž hodil do dveří veliký kámen. Následující noc se to opakovalo a o pár dní později si několik mladých Židů udělalo z polského kláštera „terč pro hod kameny“. „Pak následovalo několik dní klidu až do posledního červnového víkendu, kdy útočníci vtrhli na dvůr kláštera a zdevastovali mimo jiné masivní dveře proti vloupání,“ řekla alžbětinka. Sestra Róża na otázku o reakci místní policie sdělila, že spolupráce není lehká. Když se v červnu vypravila na stanici, bylo jí sděleno, že musí 4 hodiny čekat. Zeptali se jí, jestli opravdu chce podat trestní oznámení.

Úcta k Eucharistii po lisabonsku

Světové dny mládeže v portugalském Lisabonu jsou v plném proudu a stejně tak je v plném proudu znesvěcování Nejsvětější Svátosti. Polský portál pch24.pl přináší ohledně této záležitosti otřesné svědectví. Na fotografiích vidíme podávat svaté přijímání z plastových misek tu starší ženu s baťůžkem na zádech, tu mladší s tzv. „somradlem“ přehozeným přes rameno. Když už se vyskytl nějaký podávající kněz, jichž na této mši byly přinejmenším stovky, nepočítaje v to desítky biskupů, neuznal za vhodné sundat si sluneční brýle a kšiltovku – jenom si ji frajersky otočil kšiltem dozadu. Jedna z účastnic pak hovoří o tom, že během mše svaté se mladí v její blízkosti vesele bavili, mastili karty, uspořádali si nefalšovaný piknik, přičemž žádnou z těchto aktivit nepřerušili ani při Pozdvihování. Kázání při první mši svaté bylo plné nadšení z toho, že se v Lisabonu sešlo tolik mladých, načež toto nadšení doplnila výzva k vzájemnému dialogu, protože setkání se nese v ekumenickém duchu. Jedním z prvních témat pak byla ochrana klimatu… Sacrum se, jak vidno, vytrácí stále více. Stejně jako víra v reálnou Kristovu přítomnost v Eucharistii, potažmo elementární úcta k Eucharistii. Skoro až řízeně, mohlo by někoho napadnout. Jak jinak si vysvětlit tyto nehorázné excesy, jež by za normálních okolností byly naprosto nemyslitelné?

Svatá Brigita – manželka, matka, mystička a patronka Evropy

Také se Vám, milí čtenáři, často zdá, že svět je nenapravitelně zkažený a nemáme vzory, silné osobnosti? Ale máme, jen je hledat… a můžeme je hledat dokonce i mezi svatými, kteří již obdrželi palmu vítězství. Dnes si něco povíme o sv. Brigitě. Sv. Brigita se narodila r.1303 ve Švédsku. První mystický zážitek měla již v 10 letech. Když slyšela dominikánského kněze kázat o umučení Ježíše Krista, byla hluboce dojata. V noci se jí pak zdálo, že na svou otázku: „Pane, kdo Tě tak krutě zranil?“ slyší Kristovu odpověď: „Všichni, kdož si mé lásky k lidem neváží.“ Ježíš Kristus se k ní vracel, mluvil k ní, odhaloval jí tajemství Svého umučení a dával jí nahlížet do dějů budoucích. Vzorná manželka a matka Jako mladá byla Brigita provdána za knížete Ulfa Gudmarsona, místokrále norického. Žila s ním ve šťastném manželství a porodila a křesťansky vychovávala 8 dětí, z nichž dcera Kateřina byla rovněž svatořečena. Statečná žena na královském dvoře Brigitě se dostalo vynikajícího, na svou dobu nezvyklého, vzdělání. Vážili si jí i na královském dvoře. Poprvé se ocitla ve službách krále, když byla učiněna dvorní mistryní jeho dospívající dcery. Za svou víru se nikdy nestyděla a neváhala kritizovat dění ve své zemi. Mluvila o tom, že Švédsku vládnou tři ďábli: opilství, obžerství a zvrácený sex.

Pravda se prosazuje „jen“ silou vlastní pravdy?

Tak tvrdí deklarace Druhého vatikánského koncilu (DVK) „Dignitatis Humanae“. Hned v čl. 1 tohoto dokumentu čteme: „Pravda se nemůže prosadit jinak než silou vlastní pravdy.“ Je tato věta, na niž se dnes odvolávají všichni progresisté uvnitř Katolické církve, správná? Na to odpovídáme: ano, ale jen v určitém kontextu. Nelze vnucovat katolickou nauku nekatolíkům, nekřesťanům nebo ateistům administrativním násilím nebo dokonce pronásledováním, nelze ve státě s katolickou většinou osoby, které odmítají přijmout Kristovu pravdu, nespravedlivě diskriminovat v zaměstnání nebo ve veřejném životě. Právní princip, že nikdo nesmí být pro své náboženské nebo světonázorové přesvědčení pronásledován nebo nespravedlivě diskriminován, je správný. Až potud je to v pořádku, s tím souhlasí i původní návrh této deklarace DVK (žel byl odmítnut ve prospěch nám známého schváleného textu), k němuž se hlásila konzervativní menšina biskupů reprezentovaná kardinálem Alfredem Ottavianim a arcibiskupem Marcelem Lefébvrem. Ti však upozorňovali i na další aspekty katolické nauky, které koncil ignoroval. Existuje též povinnost Církve – a v případě katolických zemí i státu – zjevenou pravdu bránit, když je ohrožena nebo napadena, neboť tady se jedná o spásu nesmrtelných duší. A zde se za určitých okolností nelze vyhnout i určité míře donucovacích, ba i represivních opatření. Když za císaře Theodosia Velikého se Římská říše stala křesťanskou, nemohla trpět na veřejnosti pohanské kulty s jejich „posvátnou“ prostitucí, opileckými výtržnostmi při tzv.

Národní tragédie Anglie a Walesu

„Národní tragédií“ nazvali obránci počatého života strmý nárůst potratů v Anglii a Walesu. Vláda informuje o 17procentním nárůstu vykonaných potratů. Zároveň bylo rozhodnuto o rozšíření tzv. „povinnosti propotratové výchovy“, jež bude závazná i na území Severního Irska. Ze zveřejněných údajů vyplývá, že od ledna do června r. 2022 bylo v Anglii a Walesu zabito 123 219 nenarozených dětí. Britský školský systém závazně upřednostňuje potraty už na středních a učňovských školách od 11 let věku – a je to rovněž součást programu sexuální výchovy. Žel podobné programy budou závazné i v Severním Irsku. V červnu byla odhlasována změna zákona v této oblasti, aniž bylo obyvatelstvo dotázáno na souhlas. To znamená, že od ledna příštího roku všechny střední a učňovské školy v Severním Irsku budou mít povinnost učit o přístupu k potratům a o metodách zabránění těhotenství. Toto rozhodnutí se odůvodňuje tím, že prý je třeba vyhovět směrnicím OSN na téma regulace počtu porodů. Organizace prolife bijí též na poplach, že fundace, jejichž služeb školy využívají, učí nezletilé, jak tajně podstoupit potrat bez vědomí rodičů. Děvčata jsou vyzvána k návštěvě potratového centra i tehdy, když nejsou rozhodnuta, jestli chtějí zákrok podstoupit. Obránci života hovoří o politice nasycené diskriminací. Příkladem je tady Severní Irsko a prosazená reforma systému výchovy bez společenské konzultace nebo trvající kampaň 27leté Heidi Crowterové s Downovým syndromem, jež bojuje za právo na život osob s postižením.

Před novým prefektem kongregace nauky víry neobstojí už ani Jan Pavel II.

„Veritatis splendor“, teologický dokument papeže Jana Pavla II., vyžaduje změny. Je prý třeba „nový dokument“, který více „otevře“ katolickou teologii. Kardinál a nově jmenovaný prefekt dikasteria pro nauku víry Victor Fernández ohlašuje „rozpravu“ o jednom z nejdůležitějších prvků nauky tohoto papeže. Nastupující prefekt dikasteria pro nauku víry poskytl rozhovor americkému portálu „The Pillar”. Novináři se ho ptali mj. i na vztah k encyklice Jana Pavla II. Veritatis splendor z r. 1993. Veritatis splendor je publikací na obranu katolické pravdy před herezemi majícími své kořeny v modernismu 19. stol. Jak napsal kard. Joseph Ratzinger r. 2003, šlo o antimetafyzický blud, jenž neuznává existenci dobra jako takového. To se pojilo s kazuistikou, podle níž dobro bylo jenom „něčím lepším od…“. Jinými slovy tedy – psal Ratzinger – jediným morálním kritériem se stala kalkulace účinků. Jan Pavel II. proti tomu postavil Církvi vlastní metafyzické myšlení, že existuje dobro a zlo samo o sobě, v důsledku potom – existují skutky, které jsou dobré, jakož i skutky, které jsou špatné – a to nezávisle na okolnostech. Nejjednodušším příkladem bude tady zabití nenarozeného dítěte: nezávisle na okolnostech je to vždycky špatný čin. Pravda vysvětlená ve Veritatis splendor má samozřejmě mnohem širší rozměr týkající se celistvosti morálního života.

Druhé výročí „Bachařů zrady“

Přeji všem mým čtenářům požehnanou sedmou neděli po Duchu svatém a požehnaný svátek Panny Marie Karmelské. [Článek v originále vyšel v neděli 16. 7. 2023 – pozn. překl.] Ať nás Panna Maria všechny skryje pod svůj ochranný plášť a vede nás tímto údolím smrti k věčnému životu v jejím Synu. Obvykle v neděli články nezveřejňuji, ale od roku 2021 je dnešní datum příliš významné, než aby se dalo opomenout. Zde je tedy krátká úvaha. Dnes je samozřejmě druhé výročí dokumentu „Bachaři zrady“ (tj. Traditionis custodes, což se opravdu dá takto přeložit, neboť traditio neznamená jen „předávání“, ale i „zradu“, a custos není jen strážce, ale i žalářník). Po dvou letech mě celá tato věc naplňuje mnohem menší úzkostí a mnohem větší důvěrou, než když na nás před dvěma lety dopadla. Tehdy jsem ji přirovnal k atomové bombě, jíž se svými vlastnostmi jistě podobá, nicméně následný vývoj je řekněme rozmanitější. Za prvé se předpovídaný a zamýšlený pogrom na tradicionalisty do velké míry neuskutečnil. Je pravdou, že došlo k rušením, omezením a nedůstojným opatřením, a nechci bagatelizovat utrpení, které to způsobilo a za něž budou příslušné autority jistě potrestány, v tomto životě nebo na věčnosti. Pravda je i to, že kardinál Roche v Římě hraje na dvouleté prodloužení, během něhož mají být vzpurníci přinuceni se přizpůsobit za pomoci převýchovy v sovětském stylu.