Modlitba biskupa mons. Athanasia Schneidera před „Synodem o synodalitě”

Pane Ježíši Kriste, náš Bože a Spasiteli, Ty jsi hlavou Církve, své snoubenky bez poskvrny, a svého mystického Těla. Shlédni milosrdně na hlubokou bídu, do níž upadla naše svatá Matka Církev. Doktrinální zmatky, morální ohavnost a liturgická svévole dosáhly v našich časech úroveň dosud nevídanou. „Bože, pohanské národy pronikly do Tvého dědictví, poskvrnily Tvůj svatý chrám, Jeruzalém obrátily v sutiny.“ (Žalm 79:1). Duchovní, kteří ztratili pravou víru a stali se stoupenci světového globalistického programu, drze mění Tvé pravdy a přikázání, Božskou ústavu Církve a apoštolskou tradici. Ó, Pane, s pokorným duchem a zkroušeným srdcem Tě prosíme, nedopusť, aby Tví nepřátelé se mohli radovat z vítězství nad autentickou Katolickou církví tím, že jí vnutí falešnou církev pod pláštěm „synodality“. Ukaž, Pane, svoji moc a přijď na pomoc své Církvi mocnou silou! Neboť čím více se hřích a odpady od víry v Církvi množí, tím větší bude vítězství Tvé milosti. Hluboce věříme, že brány pekelné Tvoji Církev nepřemohou. V hodině, kdy naše milovaná a svatá Matka Církev prožívá svoji Kalvárii, slibujeme zůstat u ní. Přijmi milostivě naše vnitřní i vnější utrpení, které obětujeme v jednotě s Neposkvrněným Srdcem Marie, Matky Církve, jako zadostučinění za naše vlastní hříchy, jakož i za hříchy svatokrádeže a apostaze v Církvi.

Skutečná úloha andělů strážných

Ukryj se za svým dobrým andělem, když nejsi schopen se modlit. Pros ho, aby se modlil za tebe. Sv. Jan Maria Vianney Nezřídka máme v sobě zakódovaný zkreslený obraz anděla strážného. Mnozí katolíci ho vnímají jako zprostředkovatele životních úspěchů. Jenže toto není úlohou andělů strážných. Jejich posláním je poskytování ochrany v duchovní rovině. Bůh je naším průvodcem ve spolupráci s anděly, kteří svou duchovní pomocí nám umožňují realizovat naše poslání. Převládající hollywoodská vize života vytváří mentalitu, v níž se nevyskytují námahy, potíže a nebezpečí, všechno končí happy endem. Církev ale učí něco úplně jiného. Lidský život je plný bojů a nebezpečí jak materiálních, tak i duchovních. Proto Boží Prozřetelnost dala každému z nás anděla strážného jako ochránce. Bůh to učinil tak štědře, že kromě andělů daných jednotlivým lidským bytostem jsou tady ještě andělé strážní celých měst a jednotlivých národů a států. Je zde i strážný anděl celé Církve – sv. Michael Archanděl. Existují andělé mající za úkol chránit celé skupiny lidí, duchovní rodiny, sdružení nebo jiné instituce. To je ale pouze část poslání andělů. Ti podle Božího ustanovení mají udržovat celý materiální vesmír. Mylný postoj Jean Baptiste Chautard, cisterciácký opat ve Francii v 19. stol., správně označuje za mylný postoj těch lidí, kteří si myslí, že jsou vysoce inteligentní, schopní a podnikaví (a dodejme – velice pyšní), proto díky těmto vlastním vlohám si sami v životě vždy poradí, po Bohu pouze chtějí, aby z jejich cesty odstranil všechny překážky.

Litanie ke sv. archandělu Michaelovi

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Kriste, uslyš nás. Kriste, uslyš nás. Kriste, vyslyš nás. Kriste, vyslyš nás. Otče z nebes Bože, smiluj se nad námi. Synu, Vykupiteli světa Bože, smiluj se nad námi. Duchu Svatý Bože, smiluj se nad námi. Svatá Trojice jeden Bože, smiluj se nad námi. Svatá Maria, královno andělů, oroduj za nás. Svatý Michaeli, archanděli, oroduj za nás. Svatý Michaeli, plný božské moudrosti, oroduj za nás. Svatý Michaeli, vzore pokory, oroduj za nás. Svatý Michaeli, strážce ráje, oroduj za nás. Svatý Michaeli, anděli pokoje, oroduj za nás. Svatý Michaeli, vůdce a utěšiteli Izraele, oroduj za nás. Svatý Michaeli, věrný ochránce Církve, oroduj za nás. Svatý Michaeli, kníže andělů, oroduj za nás. Svatý Michaeli, pouto bratrské lásky, oroduj za nás. Svatý Michaeli, světlo a naděje umírajících, oroduj za nás. Svatý Michaeli, utěšiteli duší v očistci, oroduj za nás. Svatý Michaeli, oporo ztrápených, oroduj za nás. Svatý Michaeli, sílo Boží, oroduj za nás. Svatý Michaeli, ctiteli slávy Boží, oroduj za nás. Svatý Michaeli, mocný přímluvce křesťanů, oroduj za nás. Svatý Michaeli, vítězi nad odvěkým drakem, oroduj za nás. Svatý Michaeli, vůdce duší do nebe, oroduj za nás. Svatý Michaeli, služebníku u nebeského oltáře, oroduj za nás.

Papež Benedikt XVI. o sv. Václavu

Je zajímavé si povšimnout, že Boleslav se sice bratrovraždou zmocnil pražského knížecího stolce, avšak koruna, kterou si pak vkládali na hlavu jeho následníci, nenesla Boleslavovo jméno. Nese naopak jméno svatého Václava… … „Nevinný poražený zvítězil nad krutým nepřítelem stejně jako Kristus na kříži“ (srov. Legenda o svatém Václavu), a krev mučedníka nevolala po nenávisti a pomstě, ale po odpuštění a míru. … Minulé (20.) století – a vaše země toho byla svědkem – vidělo padnout nemálo mocných, o nichž se zdálo, že dosáhli výšin takřka závratných. A najednou byla jejich moc pryč. Svatého Václava oproti nim nazýváte „věčným knížetem Čechů“. … To je i poučení ze života svatého Václava, který měl odvahu dát přednost království nebeskému před kouzlem pozemské moci. Naučil se být „milosrdný a milostivý“ a prodchnut duchem evangelia dokázal odpustit i bratru, který usiloval o jeho život. Právem ho proto vzýváte jako „dědice“ svého národa a ve vám dobře známé písni jej prosíte, aby mu nedal zahynout.

Výběr aktualit z křesťanského světa

Údajný masový hrob indiánských dětí utýraných v katolické škole je prázdný Již delší dobu mainstreamová masmédia vedou kampaň proti Katolické církvi v Kanadě, že v jejich internátních školách pro domorodé (indiánské a eskymácké) děti docházelo v letech cca 1890–1960 k týrání a kvůli zanedbání lékařské péče také k masovým úmrtím. To mají prý potvrzovat nalezené masové hroby na teritoriích těchto zařízení. Sám papež František se za to několikrát zástupcům původních obyvatel Kanady omluvil (viz náš článek zde). Jenže díky Bohu lež má krátké nohy. Pokud se zjistilo, že v zemi poblíž církevní školy byly nějaké lidské ostatky, tak se prokázalo, že šlo o normální obecní hřbitov a nikoli o masové hroby dětí. Přesto se ale v poslední době v zemi javorového listu rozpoutala další kampaň. Poblíž Winnipegu na území bývalé katolické internátní školy stojí kostel Panny Marie zvaný anglicky „Our Lady of Seven Sorrows“ (Naše Paní sedmi utrpení). V jeho podzemí prý se našly ostatky 60 dětí, chovanců této školy. Radarové půdní snímky ukázaly 14 anomálií, tj. nevysvětlitelných zvláštností. Vykopávky ale jasně odhalily, že se na místě nenachází ani jeden lidský ostatek. Informuje o tom britský list „Daily Mail“. Uvedená škola byla v provozu v letech 1890–1969 a prošly jí tisíce žáků.

O přítomnosti Krista v Eucharistii

Současné zprávy o rouhání svátostnému Spasiteli přímo při liturgii NOM rychle narůstají. Psali jsme nedávno o brazilském arcibiskupovi, který podal sv. přijímání, samozřejmě na ruku, muslimskému šejchovi, o podávání Těla Páně na Světových dnech mládeže v Lisabonu z plastových misek atd. K tomu ještě přistupuje neustálý tlak na přijímání na ruku, což samo o sobě je obrovským hříchem zneuctění, neboť podle definice tridentského koncilu je Spasitel přítomen v každém úlomku sv. hostie právě tak jako v ní celé, proto když tyto částečky padnou na zem a lidé po nich šlapou, což se při podávání na ruku skutečně děje, jedná se objektivně o hřích urážky našeho Pána. Otázka zní: Věří vůbec tito lidé, že sv. hostie, kterou přijímají, je skutečný Kristus? Věří v to ti, kdo bezmyšlenkovitě natahují ruku? Když se jich zeptáte, budou samozřejmě tvrdit, že ano. Jenže stačí to? Nikoliv, nutno mít jasnou představu, v co věříme. Tridentský koncil v 16. stol. definoval jako závazné to, co formulovali už mnozí církevní otcové starověku a co shrnul papež sv. Řehoř VII. v 11. stol. ve formulaci, že Kristus je přítomen v Eucharistii „vere, realiter, substantialiter“, čili „pravdivě, skutečně, podstatně“. Toto je dogma, neomylná nauka Církve. Nestačí pouhé vágní konstatování, že věřím v přítomnost Pána v Eucharistii.

Duše lidská je nesmrtelná!

Duše lidská je nesmrtelná! Tak zní pátá základní pravda katolického katechismu. Žel, dnes už šestero základních pravd zná velmi málo věřících, v moderních katechismech totiž většinou schází. Proto jsou běžní katolíci častokrát bezradní, když je začnou masírovat jehovisté nebo adventisté, kteří popírají nesmrtelnost lidské duše a tvrdí, že prý ta umírá spolu s tělem a bude vzkříšena současně s ním v den posledního soudu, člověk tudíž prý smrtí ztrácí vědomí a získává je znovu až při druhém příchodu Kristově. Přesvědčují je, že tak to stojí v bibli a chrlí na ně citáty ze Starého zákona. Katolíci však, protože Písmo sv. nečtou a nauku Církve neznají, vycházejí z těchto debat většinou s nahlodanou vírou, někteří potom odpadají k těmto pochybným sektám. Žel katoličtí neomodernisté, kteří mají v Církvi současnosti rozhodující pozice, jim v ničem nepomohou. Jak by také mohli, když sami nemají jasno ohledně nesmrtelnosti duše! Vzpomínám si, že r. 1975 komunisty ovládané Katolické noviny přinesly článek z pera prominentního představitele kněžské prorežimní organizace „Pacem in terris“ kanovníka Josefa Beneše, v němž autor tvrdil, že prý existence nesmrtelné lidské duše je „helénistická představa“, která odporuje biblickému chápání. Beneš to samozřejmě neměl sám ze sebe, ale od řady západních teologů, jejichž práce četl (na rozdíl od mnoha jiných kněží mohl volně cestovat na Západ a tuto literaturu si opatřit).

Doktor Mengele by byl hrdý

Život poznamenaný utrpením, dle západní terminologie „neužitečný“, se nevyplácí. Místo pomoci těmto lidem se jeví lepší zabít je. Tak komentuje v rozhovoru pro pch24.pl známý polský teolog P. prof. Paweł Bortkiewicz udušení poduškou 36leté ženy v Belgii, kterou se nepodařilo zabít „eutanazií“. PCh24.pl: V Belgii byla vykonána eutanazie 36leté ženy trpící rakovinou. Protože se nepodařila, žena dostala nedostatečné množství jedů majících ukončit její život, byla nakonec udušena poduškou. Povím upřímně: nevím, co na to říct. Lékař a dvě ošetřovatelky, kteří to udělali, tvrdili, že „chtěli pomoci“… P. Paweł Bortkiewicz: Calý tento příběh odhaluje strašlivou prolhanost té skutečnosti, která se skrývá pod názvem „eutanazie“. Samotné slovo je synonymem „dobré smrti bez utrpení“, „pomoci při umírání“ nebo dokonce „zabití z milosrdenství“. Všechny tyto eufemismy se pokoušejí zakrýt jednoznačnou skutečnost, že eutanazie je zabitím trpícího člověka nebo pomocí při jeho sebevraždě. Každý tento pojem prozrazuje sám o sobě bezradnost vůči tajemství lidského utrpení. Bezradnost, jež ventiluje až do aktu agrese. Je to vražda člověka proti jeho vůli, pohrdání hodnotou lidského utrpení. Pacient přežil, ale lékař a ošetřovatelky dospěli k názoru, že tak to být nemůže, proto podstoupili „zákrok“ eutanazie primitivní vraždou, která se fakticky v ničem neliší od vražd, za něž jsou pachatelé odsuzováni na doživotí nebo k smrti.

Kolik čarodějnic Katolická církev upálila?

Jeden z nejužívanějších šlágrů protikatolické propagandy! Církev prý upálila 9 milionů nevinných lidských obětí, jak tvrdili už v 18. století osvícenci. A jaká je skutečnost? Především je nutno vyjasnit si, o čem mluvíme. Je rozdíl mezi prokázaným užíváním satanských rituálů a s nimi spojených čar a kouzel (magie), a lidmi, kteří byli nevinně odsouzeni za domnělé „styky s ďáblem“. Pohanské národy starověku rozličovaly dobrá a zlá božstva, kdo se spojil magickými obřady s těmi zlými, byl bez milosti potrestán smrtí. Římské právo na to stanovilo trest upálení na hranici. Obětí se stalo též mnoho nevinných. Stačilo jenom být ve společnosti nějak zvláštním – a hned při nějaké přírodní katastrofě byl tento člověk obviněn ze spolku se zlými bohy nebo duchy s úmyslem škodit. Tortura, čili vynucování doznání mučením, byla v těchto případech hojně používána. Na mučidlech se obžalovaní přiznávali k nejstupidnějším skutkům. Po nástupu křesťanství se církevní autority od prvopočátku vyslovovaly kategoricky proti trestání skutečných i domnělých čarodějnic a čarodějů smrtí (nejradikálněji ve 4. stol. sv. Jan Zlatoústý). Protičarodějnické běsnění bylo nejvíce rozšířené u starých Keltů a zvláště Germánů, kteří tomu holdovali i poté, co přijali křest. To bylo spojeno s mnoha nesmyslnými pověrami: čarodějství ve spojení se zlými božstvy a duchy se věnují prý hlavně ženy, ty létají na koštěti na čarodějnická shromáždění, kde mají se zlými nadpřirozenými bytostmi pohlavní styk.

Nový skandál v Brazílii: Arcibiskup podal sv. přijímání muslimskému duchovnímu

K neslýchané svatokrádeži došlo v brazilské arcidiecézi Londrina, kde její ordinář vědomě podal Tělo Páně na ruku duchovnímu muslimské komunity oblečenému tak, že nebylo pochyb o jeho příslušnosti k islámu. Na závěr ale muslim litoval svého skutku, avšak z úst katolického hierarchy nevyšlo jediné slovo lítosti kvůli skandálu, který vyvolal. K profanaci Nejsvětější svátosti došlo při pohřební mši za zesnulého kardinála Geralda Majelli Agnela. Účastnil se jí též vůdce muslimské komunity Sheiki Ahmad Saleh Mahari, který bez skrupulí se postavil do řady, když arcibiskup Geremias Steinmetz podával sv. přijímání „na ruku“. Situace vyvolala údiv přítomných kněží a ministrantů, lokální katolická média to označila za skandál. Mons. Steinmetz ale necítil žádnou povinnost omluvit se za tuto svatokrádež. Ačkoliv podal Tělo Páně muslimovi osobně, pověřil „vysvětlením“ situace svého vikáře, jenž se vypravil k Maharimu, aby se zeptal, proč přistoupil ke stolu Páně. Sheiki je známý v různých sférách společnosti a udržuje s Katolickou církví vztahy plné úcty… Jako přítel se účastnil eucharistické celebrace, zařadil se a přijal Tělo Kristovo – vysvětlil poté arcibiskup a komicky se bránil tím, že prý video pouze ukazuje, jak islamista „jenom přijímá Eucharistii“, ale „nepožívá ji“. K věci se vyjádřil sám Mahari, který potvrdil, že když usedl v lavici, požil Tělo Páně.