O temném pozadí Templetonovy nadace

„Naší vizí je stát se globálním katalyzátorem objevů, které znamenají přínos pro rozkvět lidstva“ – píše na svých stránkách Templetonova nadace. Již několik desetiletí uděluje granty a „duchovní Nobelovy ceny“ vědcům prohlubujícím „pokrok náboženství“ (jedním z jejich laureátů je i prof. Tomáš Halík, pozn. překl.). I katolické instituce rády využívají jejich služeb. Jenže cíle propagované touto organizací, založenou z iniciativy legendárního burzovního investora, se absolutně rozcházejí s evangelními hodnotami. Sir John Templeton byl stoupencem idejí New Age a propagátorem hormonální antikoncepce. Jím založené organizace podporují mj. distribuci antikoncepčních pilulek bez receptu. Spolupracují s fundací Bila & Melindy Gatesových a s potratovou celosvětovou sítí Planned Parenthood. Na stránkách Templetonovy nadace stojí, že má poslání „umožnit lidem smysluplný život s jasným cílem“. Tato organizace financuje výzkumy na hranici vědy a náboženství, např. „božské působení“, význam evoluce nebo různých elementů lidské přirozenosti. R. 2012 její aktivisté napsali: „My v Templetonově nadaci věříme, že dialog mezi vědou a náboženstvím ještě nevyčerpal všechny možnosti. V detailech byl ve značné míře veden z teistické (obvykle křesťanské) západní perspektivy, metodologicky koncentrované hlavně na fyzikálních vědách. Věříme, že více práce a výzkumů v jiných vědeckých oborech s ohledem na jiná světová náboženství se širším spektrem kulturních základů a rozsahem daných témat má hodnotu”.

Proč věřit a k čemu je nám Bůh (III)

Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač. 3. Co znamená věřit? Z almanachu článků pro katolickou spiritualitu Život z víry: „Vím, komu jsem uvěřil“ – fr. Efrem Jindráček OP O nezbytnosti katolické víry ke spáse, protože, „bez víry se nelze líbit Bohu“ (Žd 11, 6). Mluvit, nebo psát o „víře“ není vůbec snadné. Důvodem těchto obtíží není jen postupující masová sekularizace a odkřesťanštění evropské společnosti a až neuvěřitelně rychlý úbytek těch osob, které jsou ochotny označit sebe sama za „věřící“ v náboženském, konfesionálním smyslu slova, ale také posun významu či přímo mnohoznačnost, jaký slovo „víra“ má. Třebaže není naším úkolem, abychom zde nyní sbírali a porovnávali nejrůznější významy a interpretace tohoto slova, zastavíme se jen před zásadní křižovatkou, která již dlouhou dobu odděluje křesťanský, katolický, význam tohoto slova od různých jiných obecně rozšířených významů, jak se s nimi setkáváme v médiích, ve filmu, v literatuře nebo i běžné řeči. Věřit a „věřit“ Řekneme-li, že něco je „otázka víry“ nebo že něco „přijímáme vírou“, znamená to totiž pro mnohé lidi něco jako že to je „věc subjektivního názoru“, nebo přímo, že to je tak nejisté, že záleží na každém z nás, pro jakou interpretaci se rozhodne.

Brazilský biskup podává svaté přijímání pouze na ruku

Poklekla, aby přijala svátostného Krista. Celebrující biskup jí kvůli tomu svaté přijímání nepodal… To se stalo v brazilské farnosti Santa Maria Estrella během mše sv. s udílením svátosti biřmování. V brazilském městě Belo Horizonte je farnost Santa Maria Estrella a v ní onehdy udílel pomocný biskup Joaquim Giovani Mol Guimaraes svátost biřmování. Mezi biřmovanci byla i dívka, která na znamení úcty poklekla, aby přijala Krista v Eucharistii v této pozici. Jenže ouha. Celebrující pomocný biskup jí odmítl podat. Nejprve se dívku opravdu věřící v reálnou Ježíšovu přítomnost v Eucharistii pokoušel zvednout a přimět ji, aby jako všichni ostatní nastavila ruce a přijímala živého Boha takto. Když se mu to nepodařilo, otočil se, odebral se na své sédes a nechal ji klečet. Biskup Guimaraes se hájil tím, že kvůli starosti o zdraví přijímajících přestal od začátku vypuknutí covidové pandemie podávat do úst a že všichni byli přede mší instruováni, jak si mají při přijímání správně počínat. Dotyčnou se snažil přesvědčit, aby změnila názor. Když jí prý odmítl podat on, zhostil se toho posléze místo něj koncelebrant a ona se pak „normálně účastnila dalších modliteb i hromadného focení“. U sledování přiloženého videa můžete při pohledu na výraz dívčiny tváře zauvažovat, co asi mohla prožívat, zvláště když v ten samý den přijala rovněž svatý křest poté, co se obrátila.

Proč věřit a k čemu je nám Bůh (II)

Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač. 2. Důkazy Boží existence Předpoklady pro důkaz o existenci Boha Smyslová zkušenost, kterou konstatujeme přírodní divy. Filosofické myšlení, které se ptá po důvodech a zkoumá příčiny. Uznávání základních zákonů myšlení, především zákona příčinnosti, na kterém je postavena celá věda. (Nic se neděje bez příčiny.) Odvaha přijmout transcendentnost a metafyziku. To znamená, že když už nemůžeme najít příčinu ve skutečnosti zkušenosti je třeba se povznést (transcendovat) nad ní, a hledat příčinu za viditelnou a hmatatelnou přírodou (metafyzika) v nadpřirozené skutečnosti. Důkazy o Bohu nejsou téhož druhu jako přírodovědecké pokusy a měření, protože Bůh není součásti přírody. Předpokládají více než dobré oči a uši, totiž opravdu svobodné a otevřené myšlení a vnitřní ochotu přijmout poznanou pravdu. Sedm důvodů proč jako vědec věřím v Boha C. Morrison – president newyorské Akademie umění a věd. 1. Dejme tomu, že vložíte do kapsy deset mincí očíslovaných od jedné do deseti, a důkladně jimi zamícháte. A zkuste je vytahovat v pořadí od jedné do desíti vkládajíce vytaženou minci zase zpět a znovu jimi zamíchejte. Matematicky víme, že pravděpodobnost vytažení jedničky je 1:10, pravděpodobnost vytažení jedničky a hned dvojky je 1:100, vytažení jedničky, dvojky, trojky je 1:1000, a tak dále.

Ke svátku Nanebevzetí Panny Marie: Zatkli mě 15. 8. o slavnosti Panny Marie Nanebevzaté

Maria hraje v mém životě velmi důležitou roli. Komunisté mne zatkli dne 15. srpna 1975, tedy o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Policejní auto mne odváželo, aniž bych si mohl vzít cokoliv s sebou. Ponechali mi jen růženec. Ten mi pomohl nalézt vnitřní pokoj. Cesta byla dlouhá více než 450 kilometrů. Té noci jsem mnohokrát opakoval modlitbu i k Marii. Ježíši, včera odpoledne mě zatkli Ježíši, včera odpoledne, o slavnosti Panny Marie Nanebevzaté, mě zatkli. Začala mi zkušenost života uvězněného člověka. V hlavě mi víří tolik zmatených myšlenek: smutek, strach, napětí, mé srdce je zraněné. Ve svém pokoření se rozpomínám na slova Písma: Byl započten mezi zločince. (Lk 22,37) V tomto nesmírném oceánu hořkosti s sebou nemám zhola nic, jen růženec a společnost Tvoji a Tvé Matky, Ježíši. Můj Bože, mé všechno. Ježíši, nyní mohu říci jako apoštol Pavel: Já, František, jsem nyní vězněm pro Krista. (srov. Ef 3,1) Ještě v temnotě noci, ponořen do oceánu úzkosti a hrůzy, se poznenáhlu probírám: musím čelit nastalé skutečnosti. Každou minutu chci opakovat: „Ježíši, miluji tě!“ (16. 8. 1975) Když jsem už nebyl schopen se jinak modlit, recitoval jsem Zdrávas Když se mi během dlouhého pobytu ve vězení někdy přihodilo, že má fyzická a psychická slabost překročila únosnou mez, a já nebyl schopen se jinak modlit, tehdy jsem pouze recitoval Zdrávas Maria.

Proč věřit a k čemu je nám Bůh [I]

Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač. 1. Proč věřit v Boha? Otázka „proč věřit v Boha“ není zrovna úplně ideální, protože nás staví jakoby do pozice možnosti ovlivnit Boží existenci buďto svou vírou či nevírou. Pokud Bůh však je, nic a nikdo tuto realitu nemůže změnit ani kdyby nebylo na světě jediného věřícího. Člověk tedy musí nutně vůči této Realitě zaujmout určitý postoj, stejně jako zaujímá postoj ke Slunci, které za nočních hodinách sice nevidí, ale to ještě neznamená, že neexistuje. A přece každý věří , že za pár hodin se opět zjeví na obzoru. Ačkoliv je víra dar, přesto se lze lidským rozumem (který nám Bůh dal) dopídit k tomu, že za počátkem všech věcí a tvorů stojí svrchovaně dokonalá netělesná nesmrtelná bytost, kterou nazýváme Bůh. Po skončení noci (našeho smrtelného života) se však opět objeví toto slunce (Bůh) a naše snaha jej celý život popírat a ignorovat nám nebude nic platná. Zakoušet a objevovat Boha už v tomto pozemském životě však můžeme jednak skrze důkazy stvořeného světa, hlasu svědomí a hlavně skrze živou víru v jeho Slovo (nadpřirozeného zjevení1).

Mše pro homosexuály na SDM v Lisabonu, policie rozehnala modlící se odpůrce

V rámci Světových dnů mládeže (SDM) v portugalském Lisabonu se v jednom kostele tohoto města ve čtvrti Ameixoeira sloužila mše pro osoby LGBT. Proti tomu by nešlo nic namítat, kdyby intencí této liturgie byla prosba za obrácení těchto lidí a jejich osvobození z pout těžkého hříchu, tragické závislosti, v níž vězí. Jenže úmysl směřoval zcela jinam, k potvrzení „práva“ osob LGBT na hříšný život. Tento duch na SDM byl všeobecně přítomen, potvrdila to i účast předního propagátora homosexualismu v Katolické církvi, jezuity Jamese Martina z USA, na SDM. Mši pro homosexuály a osoby LGBT uspořádalo Centrum Arco Iris, organizace podporující program LGBT, jež se považuje za katolickou. Proto skupina věrných katolíků zorganizovala před dotyčným kostelem modlitební shromáždění, na němž prosila Pána za odpuštění hříchů homosexualismu a vyzývala k pokání za ně, zejména pak za „těžký hřích spáchaný veřejnou bohoslužbou v kostele vychvalující činy odporující Písmu sv.“ Šlo hlavně o mladé lidi, kteří měli s sebou kříže. Klečeli před vchodem do kostela. Okamžitě však zareagoval kněz, jenž sloužil tuto blasfemickou liturgii, a informoval policii. Ta přišla a shromáždění odpůrců sodomského hříchu rozehnala. Pravověrní věřící byli obviněni z „rušení bohoslužeb“, ačkoliv se nemodlili v kostele, nýbrž před ním. Jaký paradox! Kněží Katolické církve zde spolupracují s protikatolickou státní mocí (portugalská vláda je levicová a proti rodinným hodnotám) na pronásledování věrných katolíků.

Kvůli kolika spravedlivým by Bůh zachránil naši zemi?

Před pár dny jsem se šla večer projít. Mám ráda teplé večery, kdy můžu chodit po venku a tiše se modlit růženec. A když jsem viděla tu namodralou zář z televizních obrazovek, která nechyběla v řadě oken, napadla mě zajímavá myšlenka: kdyby se každý, kdo tráví večery před obrazovkou, jen na 5 minut vzdálil a pomodlil se alespoň jeden desátek růžence, určitě by to v naší zemi bylo lepší. Jenže se nepomodlí. Boha neznají a modlit se neumí. Nebo nechtějí. Tedy zřejmě většina z nich. Pak je tady hrstka lidí, kteří se modlí opravdu intenzívně: každodenní účast na Mši svaté, růženec, Korunka k Božímu milosrdenství, nejrůznější pobožnosti a novény, konají poutě a modlitební procesí… Jak by se dal tento nepoměr změnit ve prospěch modlících se? Nabídnout lidem Evangelium, modlitby a spásu duše? Nabídka by byla… ale poptávka není. A to i přesto, že naše země (a svět obecně) je v krizi, kterou nevidí snad jen totálně zaslepený člověk. Jak to udělat, aby modlících se bylo víc? Odpověď máme v modlitbě Credo: „věřím ve společenství svatých.“ Co je takové společenství, resp. obcování svatých? Jde o duchovní spojení mezi věřícími na zemi, dušemi v očistci a svatými v nebi. Všichni máme užitek ze mší svatých, modliteb a jiných dobrých skutků celé Církve.

Ke zprávám ze světových dnů mládeže v Lisabonu vysílaných televizí Noe

Pozn. redakce: O tom, jak vypadala úcta k eucharistickému Krista na Světových dnech mládeže, jsme již psali. Jenže – jak zachytila ing. Klára Liptáková na televizi Noe – tato atmosféra byla přítomná a mohutně podporovaná hned na počátku celé akce, a to i mezi českými účastníky: Reportáž RV Noe dne 28. 7. 2023, čas 3:05 minut – biskup Holub k mladému účastníkovi z Karlových Varů: „Tohle to je správný tričko! To jsou moji! To jsou skvělí lidi z Karlových Varů. Dostávají jedničku.“ (Na triku je becherovka, vlajka ČR a karikatura papeže jako nějakého podivného rappera.) Tatáž reportáž, čas 12:48 minut – jeden z koordinátorů Padro Viana: „… jsme tu, abychom se naladili na ducha Světového dne mládeže“… – Kdo je tento duch? Je to Duch Svatý? Proč Ho důstojný pán Viana nejmenoval? Věta by byla kratší a jasnější. Za 16 minut reportáže byl v prostřizích a upoutávkách 22 x promítnut obraz papeže Františka. Obraz Pána Ježíše oproti tomu v reportáži nebyl a zmínka o Něm jen jedinkrát z úst mons. Pavla Posáda. V celku nevyplynulo, že by měli být v Lisabonu mladí formováni k zapření sebe samých, následování Krista a nesení svého kříže, které je v této době konzumu a adorace osobní pohody za každou cenu tak potřebné.

Plivání a urážky Ježíše Krista jsou ve Svaté zemi běžné

„Plivání, nadávky a urážky jména Pána Ježíše jsou každodenní samozřejmostí,“ řekla v rozhovoru pro polskou agenturu PAP sestra Róża, polská řeholnice alžbětinka a představená Polského domu v Jeruzalémě, která žije ve Svaté zemi už 28 let. Sestra Róża sdělila, že poslední měsíce jsou dobou mimořádné eskalace agrese. Jakmile se řeholnice objeví na ulici, ihned se setkávají s pliváním, nadávkami a rouháním se jménu Pána Ježíše. Ze sousedních domů se na terén kláštera vyhazují odpadky, buď přes plot nebo z balkonů, na sestry nebo i na poutníky, kteří přicházejí do kláštera, se někdy hází igelitové pytle naplněné vodou. Sousedé je bombardují také kameny, skleněnými lahvemi nebo zkaženými potravinami. V noci ze 16. na 17. června nějaký muž hodil do dveří veliký kámen. Následující noc se to opakovalo a o pár dní později si několik mladých Židů udělalo z polského kláštera „terč pro hod kameny“. „Pak následovalo několik dní klidu až do posledního červnového víkendu, kdy útočníci vtrhli na dvůr kláštera a zdevastovali mimo jiné masivní dveře proti vloupání,“ řekla alžbětinka. Sestra Róża na otázku o reakci místní policie sdělila, že spolupráce není lehká. Když se v červnu vypravila na stanici, bylo jí sděleno, že musí 4 hodiny čekat. Zeptali se jí, jestli opravdu chce podat trestní oznámení.