„V posledních desetiletích byla Církev infikována všeobecným doktrinálním zmatkem“ – řekl biskup mons. Athanasius Schneider z kazašské Astany v rozhovoru pro americký deník „National Catholic Register”. „Není to jenom doba nynějšího pontifikátu, kdy chaos je naprosto zřejmý, ale též několik desetiletí po II. vatikánském koncilu a také samotný koncil se svojí dvojznačností v doktríně,“ – zdůraznil.
Dále dodal: „To, co se kdysi mohlo jevit jako neškodné, dnes narůstá do velikosti vážného problému. Jak píše sv. Tomáš Akvinský: malý blud od počátku roste a na konci se stává velkým bludem.“
Právě proto tento hierarcha napsal svoji nejnovější knihu: Credo – kompendium katolické víry. Chtěl tímto způsobem dát katolíkům, jakož i seminaristům, pastorační pomůcku ve formě výkladu víry. „V hloubi duše jako učitel víry cítím povinnost dělit se a dávat. Proto jsem sepsal toto kompendium, abych pomohl rozptýlit temnotu doktrinálního, morálního a liturgického chaosu.“
Hierarcha dále vysvětlil, že největší výzvou je doktrinální relativismus, konkrétně pluralismus náboženství. „Od dob koncilu je propagován fenomén zvaný dialog. Ten obsahuje nejhlubší nebezpečí: relativismus samotné pravdy ve smyslu relativizace výjimečnosti Ježíše Krista, výjimečnosti katolické víry a Církve skrze dvojznačnou nauku o různosti náboženství a náboženských praktik,“ – řekl.
Zároveň obrátil pozornost na koncilní nauku, která na jedné straně zdůrazňuje výjimečnost a spásnou jedinečnost Ježíše Krista, na druhé straně však mluví o svobodě praktikování a šíření jakéhokoliv náboženství jako o přirozeném právu.
Vize katastrof Ocitáme se opět před novou kapitolou knihy našeho života, před nastupujícím rokem 2024. Neznámou a tajemnou, tak jako všechny předchozí. Co nám přinese? Neukojitelná zvědavost patří k lidské přirozenosti. Jak rádi bychom – pokud možno co nejpřesněji – věděli, co se stane!
Někteří zbožní lidé v tom mají jasno. Posílají mi různé katastrofické předpovědi z církevně neschválených soukromých zjevení – a to již léta. Kolikrát už mělo dojít ke třetí světové válce, kdy celá střední Evropa se měla změnit v prach a popel, kolikrát již se měla naše planeta srazit s jinou, kolikrát již měla být Praha zcela srovnána se zemí, kolikrát již oceán měl zaplavit většinu Evropy, kolikrát již měly nastat dny temnoty a věřící byli vyzýváni, aby si opatřili zásoby potravin a dokonce se přesně popisovalo, jakých… Prý to předpověděli tu jeden mnich v 17. stol., jenž měl vidění Panny Marie, která mu to sdělila, tu zase nějaká řeholnice v 19. stol., jíž se zjevil Pán Ježíš atd.
Velice prosím: Neposílejte mi to. Budu upřímný: Jde mi to totiž na nervy. Proč? Nikoli proto, že tomu a priori nevěřím. Otázka, jestli to je pravdivé nebo ne, zde totiž není adekvátní. Problém spočívá jinde. V tom, že já jako katolický křesťan si nesmím tyto katastrofické vize stanovit jako podstatu svého náboženského života!
Homosexuálním a smilnícím párům nelze žehnat Krátce před Vánocemi vydalo vatikánské Dikasterium pro nauku víry se souhlasem papeže Františka dokument „Fiducia supplicans“ (dále jen FS), který musí pobouřit všechny věrné katolíky. Nemáme dosud jeho český překlad, nicméně plný text existuje v němčině na webu www.katholisches.info, stejně tak i na anglojazyčných portálech. Nicméně i u nás na www.cirkev.cz nebo na www.christnet.eu se lze seznámit s obsahem tohoto pochybného dárku všem věrným katolíkům.
FS legalizuje možnost žehnání kněží homosexuálním a lesbickým párům. A nejen jim, nýbrž i heterosexuálním párům žijícím ve smilstvu nebo cizoložství. Zdůrazňuje sice, že nauka Církve se nemění, píše, že žehnání nesmí v žádném případě připomínat svatební obřad nebo liturgické požehnání. Prý nelze žehnat hříchu a neregulérním vztahům, pouze „párům“.
Jenže to je farizejství nejhrubšího zrna, vůči němuž by si Spasitel určitě nebral servítky. U sv. Matouše na několika místech čteme, jaká ostrá slova použil proti farizeům za jejich chytrácké teorie, např. že prý přísaha při chrámu nic neznamená, ale přísaha při chrámovém zlatě ano. Podobnou zvrácenou logiku - jak skvěle analyzuje ve svém odmítnutí tohoto dokumentu bývalý prefekt Kongregace pro nauku (dnes se nazývá Dikasteriem) kardinál Gerhard Ludwig Mueller – vykazuje i FS. Dušuje se, že nedovoluje žehnat hříchu, pouze žehnat „párům“ žijícím ve hříchu.
Tuto nádhernou větu vyslovil před několika dny známý kuriální kardinál Walter Brandmueller, církevní historik a obránce katolické pravověrnosti, signatář posledních dubií kritizujících nepravověrnost papeže Františka, jak jsme o tom psali na našem webu. K jeho krásnému výroku pouze dodáme, že nejen Narození, nýbrž i celý život Božího Syna, zejména smrt na kříži a Zmrtvýchvstání, jsou touto nejvýznamnější událostí. Narození Páně nelze chápat odděleně od Jeho celého pozemského života.
Lidová zbožnost vytvořila kult dítěte Ježíše, pro Něhož český jazyk vynalezl zdrobnělinu „Ježíšek“. Na svátek Jeho Narození si symbolicky dáváme dárky pod stromečkem, jak tuto tradici ve 13. stol. zavedli sv. František z Assisi a jím založený řád Menších bratří. Vznikla, jak říká básník Jan Zahradníček, „z ponoru víry nepřetržitě křišťálové“. Dárky pod stromečkem mají lidem připomenout, jak Pán úžasně obdaroval každého z nás. Největším darem je totiž On sám, neboť přišel na tento svět, aby svým umučením a smrtí na kříži na Kalvárii nám získal věčný život. To zpečetil největším zázrakem dějin, svým Zmrtvýchvstáním. Katolík proto bude vždy slavit Vánoce v této myšlenkové a duchovní jednotě.
V 50. letech 20. stol. československý komunistický prezident Antonín Zápotocký v jednom svém vánočním projevu vykládal, že prý my, socialističtí lidé, už Ježíška neslavíme, protože Ježíšek nám vyrostl a stal se z něho „děda Mráz“.
Polsko má velký skandál. Z iniciativy nově zvoleného maršálka (předsedy) Sejmu Szymona Holowni, který se deklaruje jako liberální katolík podporující potraty, měl proběhnout na chodbě Sněmovny náboženský rituál židovského svátku chanuka vedený židovskými rabíny za účasti prezidenta a dalších státních činitelů. Chanuka neboli svátek světel je slaven ortodoxními židy na památku znovuposvěcení jeruzalémského chrámu za makabejského povstání r. 165 před Kristem. Na chodbě v budově Sejmu byla zapálena velká menora, tj. sedmiramenný svícen. K němu mohli účastníci přidávat další zapálené svíčky. Poslanec pravicové Konfederace Grzegorz Braun však 12. prosince vzal hasicí přístroj a všechen oheň jím uhasil. Rozptýlený prášek vytvořil na chodbě mlhu, jež znemožnila vykonání obřadu.
Nebudeme se vyjadřovat ke vhodnosti či nevhodnosti formy, jakou poslanec Braun zvolil. V sázce jsou mnohem závažnější témata s tím související. Pan Braun je tradičním katolíkem, který se pravidelně účastní tridentské mše sv. a odmítá pokoncilní zřeďování zjevené pravdy z motivace falešného ekumenismu a pseudodialogu. Vystupuje bojovně proti potratům a genderové ideologii jako těžkým zločinům současnosti, v době covidového šílenství odvážně napadal opatření omezující svobody občanů kvůli pseudopandemii, zejména zákaz bohoslužeb. Je polským patriotem, odpůrcem diktátu EU, monarchistou a stoupencem trestu smrti. Před vstupem do politiky byl filmovým režisérem nábožensky motivovaných dokumentárních filmů bránících katolickou nauku.
Všechno nejdůležitější v Ježíšově životě se uskutečnilo za spoluúčasti Panny Marie. Není proto nic divného, že když se Jeho opětovný příchod jeví jako něco, co je nám stále blíže, Ona… se vrací taktéž. A stejně jako před 2 000 lety Ho znovu ohlašuje, prosí o milosti a setrvává věrně uprostřed těch, kteří ztratili víru.
Panna Maria se jako první dozvěděla, že po staletí očekávaný Mesiáš přichází, že se narodí již za několik měsíců. Oznámil jí to archanděl Gabriel. Věděla o tom jako úplně první ze všech lidí, mohla vcelku přesně určit datum Jeho příchodu a podělit se o tuto radostnou zprávu s těmi, které uznala za hodné to vědět.
A taky se o tuto novinu podělila. Věděla totiž, že je natolik významná, že stojí za to překonat všechny těžkosti, aby byla oznámena světu! Stává se tak první apoštolkou a první učitelkou Církve, ukazujíc, že neexistují překážky, které by se nedaly překonat kvůli ohlašování Spasitelova příchodu! Vydává se tudíž v požehnaném stavu pěšky přes hory ke své příbuzné Alžbětě. Ujde přitom více než 100 km! A to kvůli tomu, aby hlásala slávu Toho, který shlédl na poníženost své služebnice a učinil, že od této chvíle ji budou blahoslavit všechna pokolení!
Vždy se Synem Kristus Jí věnuje třicet let svého života, aby následně učil svět po dobu… tří let.
Čtyři italské soudy přepisují historii nedávného očkování proti covidu. V Itálii Vatikán a Italská biskupská konference se tenkrát poslušně podřídily tehdejší vládě premiéra Maria Draghiho a vyvinuly zcela podle jejího nařízení morální i mocenský nátlak na lidi, aby se nechali proti covidu očkovat. Prý jde o „projev lásky k bližnímu“, jehož je třeba chránit před nákazou. Papež František nařídil, aby se všichni zaměstnanci Sv. stolce a Státu Vatikán dali naočkovat. Odmítnutí bylo trestáno degradací nebo přímo propuštěním z práce. Totéž uplatnila italská vláda proti některým profesním skupinám jako jsou policisté, vojáci, lékaři (také zvěrolékaři) a zdravotnický personál a též učitelé. Čtyři nejnovější rozsudky italských soudů však předkládají úplně jiná fakta než oficiální. Zde jsou v krátkém shrnutí:
a) AIFA, italská státní zprostředkovatelská agentura pro zdravotnictví, přiznala před soudem, že žádná data o účinnosti a prospěšnosti vakcín proti covidu neměla a nemá. b) Kdo tedy požadoval o těchto vakcínách náležité informace a vysvětlení, byl v právu. c) Neočkovaným a v důsledku toho z práce propuštěným zdravotním sestrám musí být vyplaceno odškodné. d) Neočkovaným a v důsledku toho z práce propuštěným učitelům musí být zpětně doplacena mzda. Tyto rozsudky budou směrodatné i pro vyšetřovací výbor pro covid italského parlamentu. Všechny čtyři judikáty mají velký význam pro svobodu a základní práva občanů, která byla v době covidu svévolně pošlapána.
Španělsko si pod sebou stále sveřepěji podřezává větev. Svědčí o tom kroky, které podstupují tamní čelní představitelé státu či měst. V zemi, kde r. 2021 zavedli eutanazii a kde se vloni narodilo více dětí samostatně žijícím matkám než těm žijícím v manželství (cca 165 000 x cca 164 100), se zakazuje např. i veřejná modlitba.
K tomuto jevu došlo docela nedávno, kdy policie na základě nařízení představitelů vlády sestavené především ze socialistů zabránila skupině katolíků ve večerní růžencově modlitbě za vlast před jedním z madridských kostelů. Organizátoři modlitby prý podali pozdě žádost o povolení k veřejné modlitbě. Věřící se k modlitbě za vlast přesto sešli, jejich setkání však bylo ukončeno zásahem policie, která zajistila jednu starší ženu.
Začátkem měsíce vyjádřila španělská levice své velké rozhořčení nad názory předsedkyně autonomního společenství Madrid Isabel Díazové Ayusové. Ve Španělsku totiž platí presumpce viny při obvinění z „nenávistných projevů“ vůči LGBT komunitě. V praxi to znamená, že žalobce nemusí prokázat vinu žalovaného, ale žalovaný jedinec musí prokázat svou nevinu. Isabel Díazová Ayusová přišla s tím, že je třeba učinit změny v právním řádu ve prospěch presumpce neviny. Proti této snaze vystoupili s patřičně okázalým a určitě i upřímným pobouřením vládní socialisté, z jejichž úst dokonce zaznívají výzvy směrem k Evropskému parlamentu, aby zasáhl a reformu zablokoval.
V parlamentě této největší latinskoamerické země probíhala 6. 12. debata na téma zavedení „Národního dne tridentské mše“. Návrh podala poslankyně Beatriz Kicis Torrents de Sordi ze Strany svobody bývalého prezidenta Jaira Bolsonara, praktikující katolička chodící pravidelně na tradiční mši sv. Za vlády prezidenta Bolsonara působila jako prokurátorka hlavního města Brasilia. Návrh byl zamítnut, poslanci se odvolávali na motu proprio „Traditionis custodes“ (dále jen TC) papeže Františka z r. 2021, které celebraci mše sv. v tomto obřadu radikálně omezuje.
V brazilské poslanecké komoře visí, což je velká výjimka, kříž Intence poslankyně Kicisové byla taková, aby v určitý den roku, který v případě schválení návrhu by konkretizovala, se tradiční ritus sloužil po celé zemi jako výraz vděčnosti, že brazilská křesťanská civilizace a kultura se v minulosti zformovaly právě na této mši.
Nicméně značná část brazilských biskupů vyznává teologii osvobození a používá TC jako argument k potlačení tradičního obřadu ve svých diecézích. V Brazílii, největší katolické zemi světa, je Církev již delší dobu v krizi. Příčiny jsou především politické povahy, na jedné straně je to marxistická teologie osvobození, na druhé potom masové šíření protestanských evangelikálních sekt z USA.
Někteří brazilští biskupové šli dokonce ještě dále než samotný dokument TC. Prohlásili všechny věřící, kteří by se účastnili celebrace tradičního ritu, byť slouženého pouze soukromě v bytě, za exkomunikované.
Britský spisovatel Samuel Beckett ve svém absurdním románu „Čekání na Godota“ vystihuje psychický stav současného člověka, který neustále na někoho nebo na něco čeká. Čekání je trvalým údělem jeho pozemské existence. Jenže hrdina této knihy se stále dozvídá jedno a totéž: pan Godot, jehož očekává, nakonec nepřijde.
Adventní doba (advent znamená příchod) upozorňuje člověka všech generací, že neustálé čekání na příchod něčeho nebo někoho je součástí jeho pozemské existence. Čekáme na dopravní prostředek, v obchodě u pokladny, u lékaře, na úřadě… To jsou samozřejmě banality. Čekáme ale též na povýšení v zaměstnání, na vyšší plat, na uzdravení z nemoci, na setkání s životním partnerem pro manželský svazek, na maturitu či promoci svou nebo svých dětí… ano, čekáme i na změnu režimu, na osvobození od diktátu globalistů atd. A když to nevyjde přesně podle našich představ, jsme zklamaní. Symbolický „pan Godot“ nepřišel. Ano, každé lidské čekání může být čekáním na Godota. Nemusí se naplnit – a často se nenaplnilo – tak, jak my chceme a toužíme.
Jen jedno čekání poskytuje záruku jistoty: čekání na příchod Božího Syna Ježíše Krista. On určitě přijde, vždyť jako Bůh to slíbil – a Bůh nemůže lhát nebo nedodržet své slovo. Již jednou přišel, vstoupil do lidských dějin jako náš Zachránce a Spasitel – a to v Nazaretě do lůna Panny Marie a potom v Betlémě ve stáji pro dobytek před více než dvěma tisíci roky.
Apologie Církve
