Sv. stolec kategoricky odsoudil nedávné veřejné spálení koránu před mešitou ve švédském Stockholmu na konci června. Jeho zástupce při OSN mons. David Putzer vystoupil na zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě, upozornil na nárůst případů „pravidelného znesvěcování koránu v některých evropských zemích a jinde” a ostře tyto akty pranýřoval jako akty nenávisti, násilí a zneužívání svobody projevu (srvn. „Svatý stolec odsuzuje znesvěcování a ničení náboženských symbolů”, www.vaticannews.va, 14.7.2023). Citovaná zpráva také uvádí v této souvislosti vyjádření papeže Františka pro muslimský deník Al-Ittihad, vycházející ve Spojených arabských emirátech: „Cítím se těmito činy rozhořčen a znechucen. Každá kniha, kterou lidé považují za posvátnou, musí být respektována z úcty k jejich věřícím…”
Slova papežova hodně vypovídají o jeho smýšlení. Pálení koránu ostře odsuzuje, ale nevzpomínáme si, že by stejně tvrdě reagoval na vandalské a rouhačské skutky pálení bible, jichž se v hojném počtu dopouštějí právě „naši muslimští bratři”. Stačí jen uvést řadu těchto činů organizovaných teroristickou organizací Islámský stát v Iráku a v Sýrii, v Afghanistánu, v Pákistánu aj., jak o tom referovala řada našich médií. V komunistické Číně, jak uvádí např. zpráva www.idnes.cz 15.9.2018, došlo v řadě měst k oficiálně nařízenému ostentativnímu pálení biblí na náměstích. Není známo, že by papež František nějak reagoval, nejspíš by to narušilo jeho politiku sbližování s Čínou.
Anglikánský biskup konvertoval do Katolické církve Anglikánský biskup Richard Pain, který až do svého odchodu do důchodu r. 2019 řídil diecézi Monmonth ve Walesu, se stal katolíkem a byl přijat do komunity Matky Boží z Walsinghamu. Tato instituce byla zřízena papežem Benediktem XVI. r. 2011 pro duchovní a věřící anglikánské církve, kteří konvertovali ke Katolické církvi, přáli si ale v liturgii ponechat některé prvky anglikánského obřadu. Papež Benedikt jim vyhověl. Komunita Matky Boží z Walsinghamu má statut personální diecéze, biskup Pain je prvním anglikánským biskupem, který se stal jejím členem.
Zdroj: www.pch24.pl 15. 6. 2023
Synodalita ničí Církev! Deset citátů na toto téma z rozhovoru s mons. Athanasiem Schneiderem, světícím biskupem kazašské Astany: „Přiznání laikům na synodu stejného hlasovacího práva jako biskupům podkopává hierarchickou strukturu Církve a připomíná normy anglikánských a jiných protestantských komunit, kde duchovní i laici mají rovný hlas.“ „Synod připomíná spíše demokratický parlament a ne hierarchickou strukturu ustanovenou naším Pánem Ježíšem Kristem.” „Největším zlem a duchovní chorobou, jež infikovala Církev současnosti, je ´následování příkladu tohoto světa´ (Řím 12,2), což je typický duch modernismu.” „Ve světle zřejmé nákazy těla současné církve herezí modernismu, tj. snahou přizpůsobit se duchu tohoto světa zbaveného víry s jeho vzpourou proti Božímu stvoření, Zjevení a Jeho přikázáním, musí synoda r.
V souvislosti s předáváním vysvědčení se zkusme zamyslet, jak by vypadalo to naše vystavené nám Bohem. Jak bychom asi Pánem byli klasifikováni v „předmětech“, jako je láska k Bohu a bližnímu, naplňování tří božských či čtyř kardinálních ctností, jakou známkou bychom byli oceněni za „práci v hodině,“ tj. za rozmnožování hřiven a nakládání s dary Ducha Svatého. Měli bychom aspoň dostatečné?
Žáci a studenti mají ve zvyku třebas jen podvědomě spoléhat na benevolenci svých učitelů. Vzdor svému mizivému celoročnímu úsilí mívají za to, že je nenechají propadnout. Též mnozí dospělí katolíci jsou s celoročním „prospěchem“ na štíru, nemluvě o „docházce“, nějaká „mimoškolní aktivita“ jim nic neříká. Řada z nich navíc žije, jako by byli ve „škole“ bez „spolužáků“, ba i bez „Učitele“. A když už Ho berou milostivě na vědomí, spoléhají na Jeho shovívavost. „Však Bůh je milosrdný, tak co…“
„Vykřičník štíhlý, odmítavý trčí“, píše v jedné své básni Richard Weiner. Vysvědčení se nedává zadarmo, jen za nějakou fyzickou účast ve „vyučování“ a už vůbec ne za „chození za školu“ a nicnedělání. „Dobré známky“ či dokonce „vyznamenání“ si „student“ musí zasloužit.
Jedním z neblahých rysů dnešního školství je apelování rodičů na učitele, aby nekladli na jejich děti příliš velké nároky (v nejzazším případě vůbec žádné), nepřetěžovali je, nenutili dodržovat za každou cenu školní řád a na konci školního roku jim vysvědčení (samozřejmě se samými výbornými) předávali v předklonu.
Oba apoštolé Velké Moravy byli jaksi dosud celkem „bráni na milost“ i od odpůrců Katolické církve. Popřít totiž jejich nadčasové zásluhy o kulturu, civilizaci a potažmo i národnost a státnost vždycky bylo a je velice obtížné. Jinou otázkou jsou ale pokusy o zneužití jejich památky. Komunisté u nich vyzvedávali především fakt, že „přišli z východu“, proto se na ně odvolávali, když hlásali naši údajnou nezbytnost podrobit se Sovětskému svazu. Zapomněli však, že tím „východem“, odkud svatí bratři přišli, nebyla Moskva, nýbrž Cařihrad, což je přece jenom podstatný rozdíl.
Pravoslavní se jich zase dovolávali jako svých svatých proto, že přišli z Byzance, nikoli z papežského Říma. Avšak Byzanc tehdy ještě setrvávala v jednotě s papežem, i když ctižádostivý patriarcha Fotios se jako první pokusil o rozkol, jenže tenkrát ještě neúspěšně. Svatí soluňští bratři Fotia nenásledovali, což dokazuje skutečnost, že se vypravili r. 867 právě do Říma k papeži, aby si od něho nechali schválit staroslovanský jazyk v liturgii. Papež Hadrián II., jak známo, jim vyhověl bulou „Gloria in Excelsis“ r. 869. Sv. Metoděj přijal jmenování metropolitou moravským od papeže a nikoli od byzantského patriarchy – a papež Jan VIII. se ho též radikálně zastal proti pronásledování ze strany bavorských biskupů. Sám odpůrce Katolické církve T.
O tom, že současní modernističtí škůdci uvnitř Katolické církve mají nízkou morálku, není třeba pochybovat. Už to, že v teorii rozmělňují Desatero a morální principy Katolické církve ve věci 6. a 9. přikázání, je jasným svědectvím. Jenže tady nejde už jenom o tato dvě. Oni suverénně porušují i 8. přikázání – a de facto se tím vůbec netají.
O co běží? O to, že v souvislosti s projednáváním návrhu zákona ve Sněmovně o „manželství pro všechny“, tj. požadavku, aby bylo možno uzavírat i jednopohlavní „sňatky“, případně i osob transsexuálních nebo i „jiného pohlaví“ než mužského nebo ženského (návrh žel postoupil do druhého čtení), zaslali samozvaní „zástupci církví“ otevřenou výzvu premiéru Fialovi, ministrům Jurečkovi (práce a sociální péče) a Blažkovi (spravedlnosti) a poslanci ODS Královi, aby sdružení Aliance pro rodinu bylo „odvoláno ze státních struktur“. Tato organizace, v jejímž čele stojí paní Jana Jochová, sdružuje lidi, kteří hájí přirozené hodnoty monogamního manželství jednoho muže a jedné ženy a odmítají pochybné experimenty s „jinou orientací“ a s „jiným pohlavím“.
Že většinu signatářů tvoří evangeličtí a husitští faráři a farářky, nepřekvapuje, dokonce ani ne kuriózní přítomnost jisté „rabínky v zácviku“ mezi nimi. Tristní ale je, že podepsáni jsou i tři katoličtí kněží, i když slovo „katoličtí“ by mělo být spíše dáno do uvozovek.
Milí bratři a sestry v Kristu,
také si kladete otázku, jak to dopadne s naším národem? Jak (a zda) přežijeme tuto jistě nelehkou dobu? Nevím, neznám „jedinou správnou odpověď“, a také nevím, co bude Boží vůle, či spíše Boží dopuštění…
Co ale vím, že bychom se neměli vzdát! Budiž nám povzbuzením, že náš národ prošel mnoha těžkými časy…a přežil. Není jistě náhodou, že se mi dostala do rukou kniha Msgre Bohumila Staška Když křižovali český národ… Je to sebraný soubor jeho projevů z doby nacistické okupace. Jeho texty mají nadčasovou platnost a jistě se hodí i pro nynější dobu. Ocitujme si alespoň některé pasáže:
Snad žádný druhý národ na světě neutrpěl tolik útrap a soužení jako náš národ český. To snad bylo příčinou, že Karel IV.do svatováclavské koruny dal zasaditi jeden trn z koruny Spasitelovy, aby naznačil, že národ náš jest národem, jenž často kráčel se Spasitelem svým cestou křížovou až na horu Kalvárii.1
Utrpení našeho národa se dočkalo i literárního zpracování: Český básník František X.Svoboda v básni „Matka země“ uvádí nás před trůn Boží, k němuž přicházejí postavy, představující země národů od nejmocnějších až k nejubožejším. Za všemi těmito naposled sotva se vleče tiše smutná a zbědovaná žena, která před trůnem nebes klesá v prach a hlasem horoucím volá: „Jdu k Tobě, Pane můj, jsem malá česká země…Ó, Pane Všemohoucí, když všecko možno je Ti, pohni se v hlubinách a vrať mi moje děti.
Na dotazy četných čtenářů sděluji, že v Kartuziánském nakladatelství právě vyšla dlouho očekávaná kniha Infiltrace – Spiknutí ke zničení církve zevnitř amerického katolického autora (žurnalisty, obránce života, podcastera a nejnověji také prezidentského kandidáta) Taylora Marshalla s předmluvou biskupa Athanasia Schneidera. K dostání je v distribuční síti Kosmas i na mnoha e-shopech. Doporučuji objednávku přímo na e-shopu Kartuziánského nakladatelství (www.kartuzianbrno.cz) s dopravou zdarma (a navíc tím podpoříte přímo vydavatele).
Donedávna byla kniha v distribuci i v síti Karmelitánského nakladatelství, včetně e-shopu. Připouštím, že jsem se tomu divila, ale vzhledem k tomu, že Karmelitánské nakladatelství běžně prodává nekatolické knihy typu Příběhy rabiho Nachmana či díla Jiřiny Šiklové a odsouzeného heretika Hanse Künga, jsem se domnívala, že se pod střechu všeobjímající tolerance vešla i Infiltrace. Chyba lávky. Z nabídky e-shopu už stihla zmizet a podle zpráv několika čtenářů se v některých prodejnách prodává takříkajíc „pod pultem“. Vystavena není, ale na přímý dotaz se zázračně objeví…
Lucie Cekotová
Ukázka z knihy:
Tři roky poté, co měl papež Lev XIII. vidění ďáblů shromažďujících se u Říma, byla na římském náměstí Campo de’ Fiori vztyčena socha Giordana Bruna z Noly. Giordano Bruno byl dominikán, který ve svých kázáních veřejně popíral katolickou nauku o Nejsvětější Trojici, Kristovu božství, panenství Panny Marie, transsubstanciaci a věčnosti pekla.
Církev slaví 29. 6. svátek dvou nejvýznamnějších mučedníků éry starověkého pronásledování: prvního papeže a spolu s ním konvertity, biskupa přijatého mezi apoštoly a nejúspěšnějšího misionáře v tehdejší antické společnosti. Sv. Petr byl popraven pro Krista r. 64 ukřižováním hlavou dolů, sv. Pavel r. 67 stětím mečem, oba v hlavním městě Římě.
Ježíš Kristus ustanovil nejvyšší viditelnou hlavou Církve Šimona Petra. To bylo nutné k tomu, aby zůstala zachována jednota učení, kultu a disciplíny. Tuto výsadu Petrovu nazýváme „primátem“. Že Spasitel Petrovi takovou pravomoc opravdu udělil, dokazují dvě důležitá místa v evangeliích: U Mat 16,18 Pán změnil jeho jméno Šimon na Petr a řekl mu, že bude skálou, základním kamenem, na němž zbuduje svoji Církev, u Jana 21,15–17 po kladné odpovědi Petrově, že Krista miluje více než ostatní, ho třikrát pověřuje, aby pásl Jeho beránky a ovce. A máme ještě další doklady z Písma sv. U Luk 22,32 Pán Petrovi říká: „Ty jednou po svém obrácení posiluj své bratry!“ A sv. Pavel v listě Gal 1,18 píše, že po své konverzi přišel do Jeruzaléma, aby „osobně poznal Petra“. Proč právě jeho, proč ne kohokoliv jiného z apoštolů? Odpověď není těžká: Petr byl viditelnou hlavou apoštolského sboru a prvotní církev ho za ni uznávala.
Srdečně zveme na duchovní obnovu se zaměřením na vnitřní uzdravení a obhajobu zjevené katolické nauky s katolickým knězem východního obřadu P. Jiřím Pleskačem. Je vhodná pro muže a ženy všech věkových kategorií, rovněž tak i pro rodiny s dětmi. Koná se v poutním domě Svaté rodiny v areálu kláštera ve Vyšším Brodu, začíná v pondělí 18. září 2023 v 18 hod. a trvá do soboty 23. září. Hlásit se lze na emailové adrese recepce@klastervyssibrod.cz nebo na telefonním čísle 602 156 127.
CANTERBURY, Anglie — Ostatky hlavy svatého Tomáše Mora postupně chátrají v podzemní hrobce anglikánského kostela v Canterbury, a nutnost vhodného uchování této relikvie první třídy i možnost ji uctívat proto nabývá stále větší naléhavosti.
Kaple sv. Mikuláše v kostele sv. Dunstana, kde jsou uchovávány ostatky sv. Tomáše Mora Od doby, kdy milující dcera svatého Tomáše Margaret Roperová hlavu svého otce-mučedníka v roce 1535 odvážně zachránila z Londýnského mostu a dala pohřbít ve vlastní rodinné hrobce, zůstává relikvie v podzemí boční kaple kostela sv. Dunstana, který byl kdysi katolický, ale od reformace patří anglikánské církvi. Relikvie byla vždy skrytá před pohledem zvenčí, zakrytá a uzavřená pod pamětní deskou v podlaze.
Pamětní deska v kapli sv. Mikuláše Při dvou příležitostech, kdy byla krypta otevřena, v letech 1978 a1997, bylo zjištěno, že stav hlavy svatého Tomáše se značně zhoršil, především v důsledku předpokládaného vandalství v 19. století, ale také působením vzdušné vlhkosti a tím, že není hermeticky uzavřena.
Ve forenzní zprávě zveřejněné v roce 1980 se říká, že třebaže velká část se již rozpadla, stále existují vzácné zbytky relikvie: část patra, kousek horní čelisti s jedním zubním lůžkem, fragment lebky a prach.
Jak známo, svatému Tomáši Morovi dal 6. července 1535 král Jindřich VIII.
Apologie Církve
