Byla zvyklá se potýkat s mořskými vlnami a větrem. Není to tak dávno, co byla nucena vypořádávat se s novými protivníky, a to proto, že se vyslovila proti propagaci LGBT a sexuální výchově ve školách. Ti, kdo s těmito kruhy mají co do činění, ať už aktivně, či pasivně, se ukázali být mnohem záludnějšími nepřáteli než živly.

V únoru r. 2019 podepsal prezident Varšavy Rafał Trzaskowski (z liberální strany Platforma Obywatelska) dokument „Karta LGBT+“ (Listina LGBT+), jehož součástí bylo mj. i zavedení sexuální výchovy do varšavských škol a mateřských školek v duchu standardů Světové zdravotnické organizace. Už čtyřleté děti mají být uváděny do tajů masturbace, šesti- až devítileté se pak mají dovídat o antikoncepci, příp. se učit používat sexuální terminologii, všechny pak mají vnímat jako naprostou přirozenost rozličné sexuální odchylky, chápat potrat jako běžnou záležitost atp.

V polské metropoli to nezůstalo bez negativní odezvy a jednou z těch, kdo se vůči ničení dětských duší vyhranili, byla i mistryně světa a olympijská medailistka v jachtingu Zofia Klepacka-Noceti.

„Říkám kategorické NE podpoře skupin LGBT a budu bránit tradiční Polsko. Copak můj děda bojoval během Varšavského povstání za takovouto Varšavu? Neřekla bych… Pane prezidente, raději podpořte sport, který ve Varšavě skomírá,“ napsala na facebooku.

11. říjen je dokonalou ilustrací základního problému katolické Církve ve 20. století.

Velký papež bl. Pius IX. vstoupil do dějin jako velký bojovník proti dobovým bludům, které jsou aktuální i dnes. Přinášíme proto úryvky z jeho encykliky Qui Pluribus z r. 1864. Modleme se a prosme o jeho přímluvu, abychom se dočkali podobného statečného postoje náměstka Kristova.

Každý z Vás, ctihodní bratři, dobře ví, jak tvrdou a děsivou válku proti celému katolickému společenství rozpoutali v dnešní době lidé spojení hanebným svazkem, kteří se, nesnášejíce zdravou nauku a pohrdajíce pravdou, snaží vyhrabávat z temnoty všeho druhu příšerné výmysly, ze všech sil je vršit a šířit a rozsévat mezi lidem. Jímá nás úděs a nejhlubší bolest, když myslíme na všechny ty zrůdné omyly, nejrůznější zhoubné způsoby a úskoky, které tito nepřátelé pravdy a světla a nejvychytralejší svůdci používají, aby v duších uhasili lásku ke zbožnosti, spravedlnosti a poctivosti, aby zkazili mravy, svrhli všechny Boží i lidské zákony, podrývali katolické náboženství a světskou společnost a otřásli jimi tak, pokud by to bylo vůbec možné, aby je zcela vyvrátili.

Víte přeci, ctihodní bratři, že tito nejsmělejší nepřátelé křesťanského jména, vedeni jakýmsi politováníhodným slepým záchvatem bezbožnosti, zacházejí ve zmatečnosti názorů tak daleko, že ve své neslýchané opovážlivosti „otevřeli tlamu, aby se rouhali Bohu“ [Zjev 13, 6]. Nestydí se otevřeně hlásat, že svatá tajemství našeho náboženství jsou lidskými vynálezy, že se učení katolické církve příčí dobru a prospěchu lidské společnosti, a nebojí se popírat ani božství samého Krista.

V českomoravských diecézích, jakož i vůbec v katolickém světě, se skloňují ve všech pádech termíny „synoda“, „synodální proces“, „synodální kroužky“ atd. Klíčovým slovem je tady „evangelizace“, tzn. hlásání evangelia lidem v tom prostředí, v němž Církev žije. Marně ale čekám, jestli mi někdo ze zodpovědných pastýřů vysvětlí, v čem tato evangelizace spočívá a „jak na to“. Oni o evangelizaci hodně mluví, ale nic konkrétního neuvedou.

Reprezentanti německé tzv. synodální cesty a jejich stoupenci u nás jsou více konkrétní. Podle nich pro úspěch evangelizace je nutné „přizpůsobit se tomuto světu“, tj. nutno přijmout dobové požadavky neomarxistů a globalistů na morální a právní uznání praktikované homosexuality, existence více pohlaví a regulace početí, ve vnitrocírkevní sféře potom nahradit hierarchický princip demokratickým dle vzoru států s parlamentním zřízením. Výměnou za to prý bude mimokřesťanská společnost vstřícnější vůči hlásání evangelia.

Jenže ukázalo se, že tento „obchod“ vůbec nefunguje. Naopak vyplouvá na povrch pravdivost slov sv. Pavla, který hlásá pravý opak: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu!“ (Řím 12,2). Církevní reprezentace po II. vatikánském koncilu ve větší nebo menší míře přijala postup „přizpůsobování se“, ale ta protihodnota, tj. konverze nekřesťanů, povážlivě skřípe. Probíhá úplně opačný proces: Kostely se geometrickou řadou vyprazdňují, musí se prodávat, a lidé, kteří ještě na nedělní liturgii pravidelně chodí, již z velké části nevěří tak, jak věřila Církev po staletí. Nejsme svědky evangelizace světa Církví, nýbrž antievangelizace, sekularizace a satanizace Církve ze strany tohoto světa. Kde se stala chyba?

Slíbili jsme, že až dostaneme informace o hlasování českých europoslanců o návrhu Evropského parlamentu prohlásit potrat “základním lidským právem Charty EU”, tak je zveřejníme. Tady jsou:

Proti návrhu hlasovali hlasovali Michaela Šojdrová a Tomáš Zdechovský (oba KDU-ČSL), Alexander Vondra, Jan Zahradil, Evžen Tošenovský a Veronika Vrecionová (všichni ODS) a Ivan David z SPD. Druhý europoslanec za SPD Hynek Blaško je uváděn jako nepřítomný. Díky Bohu přes všechny oprávněné výhrady, které proti těmto politikům, hlavně těm, kteří se hlásí navenek ke křesťanským hodnotám, máme, tentokrát nezklamali.

Nicméně TOP 09, která původně vznikla z KDU-ČSL a občas také se její politikové zaštiťují křesťanskými hodnotami, se ukázala jako spojenec levice. Europoslanec Luděk Niedermayer hlasoval pro návrh, další europoslanec této strany Jiří Pospíšil není v seznamu hlasujících vůbec uveden, stejně tak europoslanec za STAN Stanislav Polčák. Europoslanci ANO všichni bez výjimky hlasovali pro návrh: Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Dita Charanzová, Ondřej Knotek, Ondřej Kovařík. U Pirátů to nepřekvapuje, jejich europoslanci Markéta Gregorová, Marek Kolaja a Mikuláš Peksa zvedli ruku pro návrh. Úplně stejným způsobem se zachovaly europoslankyně za ČSSD a KSČM Radka Maxová a Kateřina Konečná.

Komentář netřeba, každý čtenář si jej nepochybně udělá sám.

Milí přátelé! Po čase opět přinášíme některé zprávy:

Muslimové vraždí křesťany – a svět mlčí

Téměř nikde neuslyšíme o takřka neuvěřitelných krutostech a vraždách páchaných v řadě muslimských zemí na křesťanech. Komunistické a muslimské státy jsou v tomto na stejné úrovni. Tak např. v africké Nigérii muslimské ozbrojené bandy Boko Haram a další podobné organizace jen za rok 2021 povraždily minimálně 6 tisíc křesťanů jen proto, že odmítli přestoupit na islám. Statisíce křesťanů musely opustit své domovy a pozemky, neboť muslimští teroristé jim hrozili fyzickou likvidací, když tak neučiní. V letošním roce mohamedánské bandy přepadly katolický kostel a povraždily přes 40 lidí přítomných na liturgii. O tom ale mainstreamová média nepíší a organizace sledující dodržování lidských práv nereferují, neboť není v zájmu globalistů poukazovat na teror proti křesťanům.

V Pákistánu sice formálně mohou křesťané legálně existovat, ale platí trest smrti za konverzi od islámu ke křesťanství a k nabádání k ní. Stejně tak platí tento nejvyšší verdikt za „rouhání se“ proroku Mohamedovi. To postihlo před lety katoličku Asiu Bibi, jejíž případ vyvolal světový ohlas, což přispělo ke zrušení rozsudku a umožnilo vycestování této ženy s celou rodinou do zahraničí. Těchto případů je ale daleko víc – a zarytě se o nich mlčí. Mladý podnikatel Ašfak Masih z města Lahaur, katolický křesťan, manžel a otec jedné dcery, vlastnil firmu na opravy motocyklů. Jeho konkurent musilm, jemuž se nedařilo, ho udal, že prý v rozhovoru se zákazníkem „urazil“ proroka Mohameda. Soud jej odsoudil k smrti za „rouhání“. Masih se odvolal a popřel, že by inkriminovaný výrok pronesl.

Papež František v rozhovoru 5. července pro britskou agenturu Reuters vyjádřil naději, že tajná dohoda mezi Vatikánem a čínskou komunistickou vládou, která byla podepsána v roce 2018 a jejíž platnost vyprší v říjnu příštího roku, bude obnovena, protože podle něj dosud probíhala dobře (podobně to hodnotil i mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien). František poté vysoce kladně hodnotil tzv. východní politiku Vatikánu (Ostpolitik) svých předchůdců Jana XXIII. a Pavla VI., jejímž ztělesněním byl vatikánský diplomat a později státní sekretář kardinál Agostino Casaroli. Nynějšího státního sekretáře Sv. stolce kardinála Pietra Parolina, faktického tvůrce současné dohody s Čínou, prohlásil za Casaroliho pokračovatele a „velkého muže“.

Realita ale vypadá úplně odlišně. Jak v minulých dnech informovala agentura AsiaNews, výročí založení komunistické strany Číny se slavilo 29. června v katedrále v Lešanu (v provincii S’-čchuan). Slavnosti se zúčastnil provládní biskup Lei Shiyin. Ve své homilii vyzval věřící, aby „naslouchali slovu strany, pociťovali milost strany a následovali stranu“. Podle agentury biskup Lei byl po vysvěcení na kněze bez papežského mandátu v roce 2011 obviněn z toho, že má milenku a děti, a exkomunikován. V roce 2018 papež František exkomunikaci zrušil. Časopis Compass a mnohá další periodika informovaly opakovaně o krutém pronásledování těch katolíků, kteří nenáleží k provládnímu tzv. Vlasteneckému sdružení čínských katolíků a jsou nuceni scházet se v ilegalitě. Tyto represe se po podpisu dohody mezi Vatikánem a čínskou vládou zostřují.

Zakladateli křesťanství, Bohočlověku Ježíši Kristu, ani ti největší nepřátelé nebyli schopni dokázat jediný hřích, jediný mravní poklesek. Je to logické, neboť Bůh nemůže hřešit. Apoštolé byli ovšem hříšnými lidmi jako všichni ostatní. Pán si je však ve své škole zformoval – a zbytek dokončil o Letnicích Duch Svatý. Stali se mravními velikány své doby budícími úctu. Taktéž apoštol národů sv. Pavel byl významnou autoritou s vysokým morálním profilem. Většina papežů, nástupců Krista a sv. Petra ve vedení Církve, vynikala mravní bezúhonností a často i svatostí života. Je sice pravdou, že v historii se žel často i u katolíků vyskytovaly těžké hříchy lží, podvodů, smilstva, násilí, krutosti atd., nicméně pramen křesťanství trvale zůstává křišťálově čistý. Se zcela bezhříšným Ježíšem Kristem tady stojí eticky vysoce kvalitní apoštolé, učedníci a vůbec prvotní křesťané. Lze říci totéž i o zakladatelích nekřesťanských náboženství a o původcích protikřesťanských ismů? Ani omylem, všude tady narazíme na zločince a amorální individua.

Jak např. vypadal mravní stav pronásledovatelů prvotních křesťanů? Především se jednalo o zkorumpovanou židovskou veleradu s Annášem a Kaifášem, loutkami v rukou místodržícího Pontia Pilata. Potom o římské císaře, z nichž Nero jako první začal křesťany ve velkém pronásledovat, byl to sadista, sexuální zvrhlík a masový vrah, taktéž jeho nástupci a pokračovatelé v likvidaci křesťanů.

Dne 24. června Nejvyšší soud Spojených s tátů amerických zvrátil rozhodnutí v případu Roeová vs. Wade z roku 1973, napravil ústavní vulnus [zranění] a současně po téměř padesáti letech vrátil svrchovanost jednotlivým státům [USA].

Rozhodnutí Nejvyššího soudu nezrušilo „právo na potrat“, jak tvrdí mainstreamový narativ, nýbrž zvrátil „povinnou legalizaci potratu ve všech státech USA“ a vrátil moc rozhodnout o „hluboké mravní otázce potratu“ lidu a jeho voleným zástupcům, jimž ji rozhodnutí Roeová vs. Wade v rozporu s ustanoveními Ústavy USA odebralo.

Pokus zastrašit soudce Nejvyššího soudu, který příslušníci propotratové lobby zahájili zlovolným únikem konceptu rozhodnutí, tedy selhal. Stejně tak neuspěla rétorika smrti užívaná levicovou Demokratickou stranou a živená extremistickými hnutími a skupinami, které financuje Open Society George Sorose. A je výmluvné, jak násilná a netolerantní je reakce rádoby liberálů od Baracka a Michelle Obamových po Hillary Clintonovou, od Nancy Pelosiové po Chucka Schumera, od nejvyššího státního zástupce Merricka Garlanda po Joea Bidena, nemluvě o prohlášeních politiků a hlav států z celého západního světa.

Útoky skupin hájících „právo volby“ proti prolife organizacím, znesvěcování kostelů, hysterické scény podporovatelů práva zabíjet nevinné nenarozené děti by měly stačit k tomu, aby lidé pochopili důležitost tohoto rozhodnutí. Je typické, že jsou zajedno členové Demokratické strany financované organizací Planned Parenthood, která je na oplátku financovaná vládou [USA]; progresivistická levice; příznivci globalismu Klause Schwaba; členové mezinárodního zednářstva; ideologové zelené změny a snížení populace; propagátoři genderové teorie, LGBTQ+ ideologie a duhových vlajek; satanisté, kteří potrat považují za jeden za svých rituálů; ti, kdo odebírají a prodávají lidské plody z klinik smrti; obchodníci s „vakcínami“ vyrobenými s použitím lidských plodů; propagátoři pandemické frašky a jejich groteskní suita „expertů“ – ti všichni se shodují, že je teď ohrožena jejich kulturní hegemonie, která od roku 1973 ve Spojených státech způsobila smrt 63 milionů dětí přinesených jako lidská oběť molochovi politické korektnosti.

Zdánlivě nic (krom toho, že jsou typicky „červencovými“ svatými, jejichž svátky po sobě následují) – a přesto hodně. Zdánlivě nic, neboť soluňští bratři žili a působili v 9. století, byli to učenci, mniši, církevní hodnostáři a misionáři, zatímco Maria Gorettiová vešla do církevního martyrologia jako obyčejná vesnická dívka, dokonce ještě dítě, z přelomu 19. a 20. století. Kdyby nedošlo k jejímu ubodání násilníkem Serenellim, před nímž bránila svoji mravní čistotu, svět by o ní vůbec nevěděl.

Nicméně podobnost je tady mnohem větší, než si myslíme. Naše věrozvěsty a o tisíc let mladší mučednici svaté čistoty spojuje totiž 6. Boží přikázání a jeho obrana. Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj přišli na Moravu nikoli proto, aby zvěstovali pohanům evangelium (Velká Morava již byla z velké části křesťanská), ale proto, aby naše pokřtěné předky naučili křesťansky žít, to znamená na prvém místě zachovávat Boží přikázání. Moravané tenkrát, ač formálně křesťané, žili ve skutečnosti jako pohané. Holdovali mnoha pohanským pověrám, mj. i vampyrismu, a jejich sexuální život charakterizovaly promiskuita a polygamie. Proto oba světci-misionáři sestavili zákoník a zpovědní zrcadlo (Nomokánon a Zakon sudnym luďom), kde zejména pokání za mimomanželský sex bylo velmi tvrdé (několik let o chlebu a vodě s výjimkou nedělí a svátků).

Sv. Metoděj již jako arcibiskup a metropolita moravsko-panonský se dostal do ostrého konfliktu s knížetem Svatoplukem právě kvůli 6. a 9. přikázání. Sv. hierarcha Metoděj mu podle anonymního spisu Život Metodějův ostře vytýkal, že je „otrokem ženských rozkoší“, což byl důvod, i když asi ne jediný, proč si ho znepřátelil a on mu potom působil mnohá příkoří. Můžeme tedy naše věrozvěsty, jejichž svátek slavíme 5. července, pokládat mimo jiné i za velké obránce a obhájce manželské čistoty a nerozlučitelnosti a sexuální abstinence mimo manželství, jak předepisuje Boží zákon.