Milí bratři a sestry v Kristu,

jak je v tomto ročním období typické, déšť a pošmourné počasí dokresluje dušičkovou atmosféru. Ideální čas pro uvažování, meditaci nejen o „věcech posledních“.

Téma smrti nás intenzívněji provází už několik let. Nejprve to byl covid, nyní hrozba 3. světové války. Jak tohle všechno máme vydržet? Je vůbec možné si v současné době udržet duševní rovnováhu? Ne, nebudu komentovat válečníky, vrahy a agresory, ani se nebudu vyjadřovat k politikům a už vůbec ne k laxní a pasívní většině. Zajeďme společně na hlubiny. Zpravidla neznáme odpovědi na otázky typu: „K čemu je tohle dobré?“ „Proč to dobrý Bůh dopustil?“ Jedna „univerzální“ odpověď však existuje, najdeme ji v Bibli:

„Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ Co je naším nejvyšším, a vlastně jediným, cílem? Dostat se do nebe. Jestli to bude teď nebo později… to je v Božích rukou. Existuje modlitba obdařená plnomocnými odpustky:

„Pane Ježíši, přijímám z tvých rukou každý způsob smrti se vším, co je s ní spojeno. Ale o jedno Tě prosím, milosrdný Spasiteli, nedopusť, abych odešel/odešla na věčnost nepřipravený/ná. Dej mi milost, abych umíral/a očištěný/á svátostmi. Ježíši, Tobě odevzdávám svou duši, Ježíši, stůj při mě v hodině mé smrti a dej mé duši mír.“

Dovolte mi, abych se podělila o vlastní zkušenost: Nerada se „chlubím“, že jsem snad několik let váhala, než jsem se ji pomodlila. Napadaly mě myšlenky: „Co když budu umírat mučednickou smrtí? Dusit se nebo šílet nesnesitelnou bolestí?“ Nicméně jsem si pak řekla, že tak jako tak mě nějaký způsob smrti nemine, a tak jsem to riskla :-). A můžu říct, že od té doby mám v duši pokoj. Aspoň v této věci.

Takže když někdo z okolí začne šílet kvůli covidu, očkování, válce, zemětřesením a jiným katastrofám, říkávám: „Pán Bůh už teď zná hodinu mojí smrti, takže proč bych se měla znepokojovat? Bůh ví, zda zemřu pokojně obklopena svými blízkými, nebo náhle na covid, za 40 let na Alzheimerovu nemoc nebo v mezičase na rakovinu, či budu podřezána rukou vraha.“ A skutečně, prožívám v této věci pokoj. Strach před vyslovením slov této modlitby byl zbytečný. Vím, že jsem v Božích rukou, a Bůh ví, co je pro mě nejlepší.

Přeji požehnaný (nejen) dušičkový čas. Jistě nemusím dodávat prosbu, abychom zvláště v listopadu více mysleli na ubohé dušičky v očistci. Nejen, že pomůžeme jim, ale ony pak pomohou i nám svými přímluvami.