Růženec je prostředkem spásy, jednou z nejmocnějších a nejúčinnějších zbraní, jaké nám Boží Prozřetelnost nabízí v boji proti satanovi a jeho následovníkům, kteří si přejí záhubu duší. Růženec řeší četné problémy a přibližuje nám království Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Volnost, rovnost, bratrství – nebo smrt. Tento známý slogan francouzských revolucionářů může být brzy trvale uzákoněný v Katolické církvi – nejen ve smyslu deklarativního přijetí revolučních ideálů, ale též ve formě konkrétních strukturálních změn.
Skandál! Byly uplatněny sankce proti nemocnicím, které odmítly potraty! Národní fond pro zdraví (nejvyšší kontrolní orgán pro zdravotnictví, pozn. překl.) potrestal už dvě nemocnice za to, že odmítly potraty. A vrahové se teprve rozehřívají – terčem jsou další zařízení!
Asi je zbytečné se ptát, zda znáte sv. Terezii z Lisieux, zvanou také lidově Terezička. Představovat její rovněž svatořečené rodiče také nemusím, stejně jako sestry Marii, Pavlínu a Celinu. Ale kolik je známo o Leonii?
Proč se zabývat problémovou sestrou naší známé světice? Z dostupných zdrojů víme, že byla „ošklivé káčátko“, „chudák Leonie“, neukázněná, neposlušná a obtížně vzdělavatelná. Rodičům i učitelkám působila mnoho starostí a trápení.
Překvapivé však je, že do kláštera řádu Navštívení Panny Marie v Caen přichází ze všech končin světa mnoho dopisů žádajících o přímluvu. Nechybí však ani dopisy s poděkováním a svědectví o uzdravení či milostech přijatých na přímluvu Leonie. A krypta, v níž je pohřbena, musela být upravena a otevřena pro veřejnost. Prosebníci často přicházejí i z veliké dálky.
Čím si Leonie zasloužila tolik pozornosti? Díky pomoci rodiny, přátel a řeholních sester, ale hlavně z milosti Boží, dostala sílu překonat svou vzpurnou povahu a kráčet mílovými kroky cestou duchovního dětství, jak ji vytyčila její slavná sestra Terezie.
Nabízí se však také otázka: proč dobrý Bůh nechá lidi takto se trápit a působit utrpení i jejich blízkým? Co prožívali její rodiče? Ocitujme si něco z jejich korespondence:
Její maminka píše své švagrové tip na dárek: „hlavně žádné vzácné knihy… Leonii zničí jeden katechismus za měsíc a stejně z něj nic neví.“
Pravděpodobně nejstarší svatováclavská Kristiánova legenda pocházející již z 10. stol. píše, jak svatý kníže často chodil se svým věrným sluhou Podivenem – a to i v třeskutém mrazu zasněženou krajinou. Kdykoliv ale Podiven kladl své nohy do světcových stop ve sněhu, přestalo mu být zima, naopak ucítil příjemné a milé teplo. To je nádherná symbolika. Sv. Václav vyzařoval do svého okolí jak teplo fyzické (není důvod, i když jednoznačný důkaz nemáme, proč Kristiánově zprávě nevěřit), tak hlavně duchovní, které znamenalo pravou víru a pravou morálku.
S tím souvisely i konkrétní kroky. Zastával se chudých proti násilí mocných, vykupoval otroky a propouštěl je na svobodu, zaváděl řádné soudnictví místo svévolných, často nespravedlivých a krutých rozsudků jednotlivých lokálních vládců a náčelníků, odstraňoval krvavé pohanské rituály, nahrazoval všeobecně rozšířenou polygamii ustanovením řádného manželství atd. Prosazoval také vyšší mravní principy při soupeření o moc, jak ukazuje příběh s Radslavem Zlickým, kdy světec odmítá válku s tímto rebelem, při níž mají obětovat život druzí – a nabízí osobní řešení konfliktu ryze mezi nimi oběma. Radslav kapituloval, když uviděl nad světcem anděla. Václav horlivě budoval tzv. christianitas, tj. stát s legislativou podle křesťanské morálky, společnost vyšší, ušlechtilejší civilizace, v níž jednotlivec je podstatně lépe chráněn proti tyranii než v jiném systému.
Vatikán vydal rozsudek „Nihil obstat“ o údajných viděních v Međugorji, přičemž zdůraznil „problematické“ aspekty jevu a nerozhodl, zda události mají nutně „přímý nadpřirozený původ“.
Proč František nehlásá Krista muslimům nebo hinduistům? Papež předkládá vyznavačům jiných náboženství pokřiveného Spasitele a deformované Evangelium, říká švýcarský biskup Marian Eleganti.
Sv. stolec představil… nový seznam hříchů. Jde o provinění, za něž budou odprošovat účastníci synodu o synodalitě. Mnoho z nich vyvolává údiv.
2. října začínají další rokování synody o synodalitě, které mají skončit 27. října. Než synodalisté zahájí svoji práci, budou – odprošovat. 1. října proběhne v bazilice sv. Petra kající liturgie, v níž se má Církev omluvit za své hříchy. Jak oznámil sekretariát synody ve speciálním dokumentu, nepůjde prý o „odprošení za hříchy jiných“, ale za „přiznání, že náležíme k těm, kteří svou nedbalostí nebo činností, jež se stala utrpením pro jiné, nesou za toto zlo spoluzodpovědnost“.
„Kdokoliv vysloví prosbu o odpuštění, udělá to jménem všech pokřtěných,“ uvádí se v dokumentu. Krátce řečeno, synodalisté budou odprošovat také za naše údajné hříchy. O jaká provinění se jedná? Sekretariát synody předložil jejich seznam:
Po společném bití se v prsa prosbu o odpuštění vysloví sám papež František. Vše bude přenášeno on-line; organizátoři zvou především mladé lidi.
Ještě před několika lety vyvolal údiv katolické veřejnosti tzv. „ekologický hřích“, o němž mluvil papež. Jak je vidět, od té doby se seznam nových hříchů značně rozrostl, i když není úplně jasné, čím je „hřích proti neochotě být členem společenství“, nemluvě už vůbec o hříších proti migrantům nebo „házení doktrínou jako kamenem“.
„Byla jsem přijata do náruče blahoslavené Panny Marie,“ říká Světlana Alilujevová, dcera známého sovětského diktátora a komunistického tyrana J. V. Stalina, která r. 1982 konvertovala do Katolické církve.
„Můj otec by mne za to, co jsem udělala, zastřelil.“ Tak prostě a zároveň realisticky se Světlana Stalinová-Alilujevová vyjádřila před redaktorem „National Review“. Tato Stalinova dcera narozená r. 1926 konvertovala uprostřed svého života ke katolicismu – po mnoha mylných a špatných cestách.
Jeden článek v „National Catholic Register“ osvětluje tu fázi jejího života, kterou sotva někdo zná. „Eucharistie mi darovala život,“ řekla jednou později. Její otec Josef Vissarionovič Stalin byl vychován jako pravoslavný a v dospělosti nejenže odmítl křesťanskou víru, ale jako vládce dělal všechno pro to, aby křesťanství úplně zničil. Zavřel tisíce kostelů, dal pozatýkat, mučit a zabíjet křesťany. Jeho cílem bylo odstranění veškerého náboženství v zemi. Mimo jiné během tzv. čistek v letech 1937–8 bylo zatčeno cca 170.000 ruských pravoslavných duchovních, z nichž většina byla zastřelena.
Jeho dcera Světlana zdůrazňuje vliv marxistické ideologie. „Mnoha lidem připadá dnes lehčí, když si Stalina představují jako hrubé fyzické monstrum,“ řekla jednou. „Ve skutečnosti byl on však nikoli fyzickou, nýbrž morální a duchovní stvůrou. Je to strašlivé, ale je to pravda.“
Jako s dcerou s ní v útlém dětství zacházel laskavě. Ona považovala svého otce za moudrého hrdinu. Když se narodila, byl už generálním tajemníkem ústředního výboru komunistické strany. Všechny osoby, které malá Světlana poznala, mluvily o Stalinovi pozitivně. Až později zjistila, že si téměř nikdo neodvážil ani zašeptat nějakou kritiku.
Apologie Církve
