Papež Lev XIV. při nedělní promluvě k modlitbě Anděl Páně na Náměstí sv. Petra v Římě 11. ledna ostře odsoudil potraty a náhradní mateřství. Prohlásil, že jsou závažným porušením lidské důstojnosti. Dodal, že jejich financování z veřejných prostředků je „politováníhodné“. Vyjádřil také své znepokojení nad financováním tzv. „potratové turistiky“.

Ve své promluvě papež zdůraznil, že život je „neocenitelným darem“, který nutno chránit od okamžiku početí, a rodina je jeho „zodpovědným strážcem“.

„Život je ve skutečnosti neocenitelným darem, který se rozvíjí v rámci angažovaného svazku opírajícího se o vzájemnou oddanost a službu,“ řekl papež Lev XIV. „Ve světle této hluboké vize života jako daru, který je třeba chránit, a rodiny jako jeho zodpovědného strážce, kategoricky odmítáme všechny praktiky, které buď popírají, nebo zneužívají počátek života a jeho vývoj,“ uvedl papež.

Dále vyjádřil své hluboké znepokojení nad iniciativami financovat cesty do zahraničí za účelem provedení potratu. „V tomto ohledu Apoštolský stolec vyjadřuje své hluboké znepokojení nad projekty financování zahraničních cest s cílem získání přístupu k tzv. ‚právu‘ na bezpečný potrat” – řekl papež. Kritizoval také finanční programy podporující potraty z peněz daňových poplatníků místo jejich věnování na pomoc těhotným ženám. Hovořil o „potlačování života“, které je financováno z veřejných peněz místo jejich „investování na podporu matek a rodin“.

Papež Lev XIV. by měl publikovat apoštolskou konstituci, která by zajistila možnost sloužit mši sv. v tradičním římském ritu. Mluvil o tom světící biskup z Kazachstánu mons. Athanasius Schneider.

Papež Benedikt XVI. zveřejnil r. 2007 motu proprio Summorum pontificum, jímž poskytl širokou svobodu pro celebraci mše sv. tradičního obřadu. To ale silně omezil r. 2021 papež František motem proprio Traditionis custodes. Dnes podle biskupa Schneidera je na čase, aby papež opustil, když se zabývá otázkou liturgie, formu pouhého motu proprio a zveřejnil na toto téma dokument většího významu a důležitosti, tj. apoštolskou konstituci. Jak mons. Schneider sdělil americkému Sdružení Matky Boží z Fatimy, osobně při nedávné soukromé audienci toto navrhl papeži Lvovi XIV.

Podle kazachstánského hierarchy by papež Lev mohl takovým dokumentem dospět k pokojné koexistenci obou forem římského ritu. Biskup by si přál úplnou svobodu celebrace tradiční mše sv. bez jakýchkoliv omezení. Když by to bylo uděleno apoštolskou konstitucí, diecézní biskupové by nemohli nadále klást celebraci tradiční liturgie překážky.

Mons,. Schneider také navrhl změnu označení obou forem římského ritu. Podle něho by bylo třeba opustit termíny „řádná“ a „mimořádná“ forma mše sv., které zavedl Benedikt XVI., přičemž NOM je formou „řádnou“, kdežto tradiční ritus „mimořádnou“. Nutno uznat obě formy za řádné, což by vedlo k trvalé normalizaci celebrace mše všech časů.

Ve dnech 7.–8. ledna proběhla ve Vatikánu tzv. konsistoř kardinálů. Očekávalo se, že zde bude řeč také o liturgii, konkrétně o tradiční mši sv. v souvislosti s dokumentem papeže Františka Traditionis Custodes z r. 2021, který omezil slavení tohoto ritu. Nicméně konsistoř se zabývala hlavně synodalitou, kolegialitou a evangelizací, o liturgii nepadlo ani slovo. Podle médií značná část kardinálů byla toho názoru, že problematika tradiční liturgie je z hlediska všeobecné celosvětové Církve příliš okrajová. Přesto však prefekt Dikasteria Božího kultu kardinál Arthur Roche rozdal přítomným kardinálům elaborát na téma liturgie, v němž se vyslovuje ostře proti tradičnímu ritu.

Letos končí druhé a zároveň poslední funkční období katolického a konzervativního guvernéra Floridy Rona DeSantise. Již nyní se v médiích skloňuje jméno jeho potenciálního nástupce – je jím mladý podnikatel James Fishback, který se prohlašuje za „nekompromisního katolíka“ a má v programu uzavření všech zařízení na vraždění dětí na území Floridy, nazývané „slunečním státem“.

Fishback, 31letý majitel investiční společnosti Azoria Partners a občan Floridy poskytl rozhovor servisu LifeSiteNews. „Jako nekompromisní katolík vím, že život začíná od momentu početí a potrat je vraždou, tečka. Potrat je holocaustem, tečka. Potrat je genocidou generace Z, tečka,“ řekl.

Tento začínající politik rovněž slíbil, že „uzavře všechny potratové kliniky ve státu Florida“ a „na jejich místech postaví centra pomoci pro těhotné ženy v krizové situaci činné 24 hodiny denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce“. Udeřil také přímo na giganta amerického potratového průmyslu, když řekl „Uzavřeme všechna pracoviště Planned Parenthood, abychom chránili ženy a nenarozené děti ve slunečním státu.“

Následně se vyjádřil k otázce svobody slova a kritizoval zákon proti údajnému antisemitismu s poukazem na jeho absurditu. „Je Netanjahu válečný zločinec? Provádí Izrael genocidu? Stačí, když odpovíš kladně na tyto otázky a můžeš být odsouzen za antisemitismus,“ argumentoval a upozornil, že tentýž zákon se týká i kritiky americké vlády.

„Mimo Církev není spásy” – hlásá Církev po staletí v nauce, kterou převzala od Pána. Podle ní tudíž nemohou být spaseni ti, kdo nepřijali svátost křtu a nezačlenili se do Církve. Nicméně Církev také učí, že jsou jednotlivé případy, kdy křest může být přijat ne politím vodou, nýbrž touhou stát se katolickým křesťanem, např. když někdo obětuje svůj život pro Krista. Právě tuto formu Církev uznává a ctí v případě Svatých neviňátek, dětí povražděných Herodem.

Která svátost je nejdůležitější? Sv. Tomáš Akvinský tvrdí (Summa Theologica III q. 65 a. 3), že Eucharistie, protože obsahuje samého Krista. Nicméně z jiného úhlu pohledu je nejdůležitější svátost křtu – a to proto, poněvadž díky němu vstupujeme na cestu spásy a teprve po přijetí křtu můžeme přijmout další svátosti včetně Eucharistie. O nutnosti křtu ke spáse mluví koneckonců sám Kristus: „Vpravdě, vpravdě pravím ti, nenarodí-li se kdo znova z vody a z Ducha Svatého, nemůže vejít do království Božího…“ (J 3,5). Katechismus Katolické církve to vysvětluje následovně:

„Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu („vitae spiritualis ianua“) a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k Církvi a stáváme se účastnými jejího poslání“ (Katechismus Katolické církve 1213).

V Evropě narůstá počet agresí vůči křesťanům. Podle Evropského centra práv a spravedlnosti (ECLJ) bylo r. 2025 zaznamenáno 2 211 činů agrese, z toho 274 případů fyzického napadení. Nepřátelství vůči vyznavačům Krista má různou formu: vandalismus, žhářství, zhanobení, diskriminace. Zpráva informuje též o všeobecném poklesu počtu oznámení těchto skutků a o nedostatečné reakci veřejných institucí.

Od vandalismu k vraždám

Tato zpráva, jak ji publikuje portál „Famille Chrétienne”, poukazuje na různorodost protikřesťanských násilných činů: vandalismus (50 % případů), žhářství (15 %), zhanobení (13 %), krádeže (5,5 %), zastrašování (4 %), fyzické napadení (7,5 %) a také vraždy nebo pokusy o ně (3 %).

Mučedníci také v Evropě

Zpráva připomíná nedávné případy agrese: podpálení kostela Matky Boží des Champs v Paříži, zneuctění kostela sv. Jana Křtitele v Châtellerault a krádež 135 mosazných křížů na hřbitově v Belgii. Upozorňuje též na mučednickou smrt iráckého křesťana Ashura Sarnayi v Lyonu, který byl zavražděn 10. září 2025 Alžířanem napojeným na Islámský stát. Stalo se tak v době, kdy tento irácký křesťan publikoval na TikToku svědectví o své víře.

Na prvém místě Francie

Ze zemí, v nichž nejčastěji dochází k agresi vůči křesťanům, zaujímá první místo Francie (770 případů). Za ní následují: Velká Británie (502), Německo (337), Španělsko (91), Itálie (86) a Polsko (78). Zpráva připomíná, že ve Francii r. 2024 ministerstvo vnitra vydalo varování v souvislosti s výzvami Islámského státu k „útokům na křesťany v Evropě“.

Progresisté chtějí změnit všechno – a tvrdí, že mohou. Odvolávají se na zásady vývoje katolické nauky. Problém je ale v tom, že stavějí věci úplně na hlavu, k čemuž nemají žádné oprávnění. Modernističtí progresisté se mýlí, neboť opravdový vývoj vylučuje rozpor.

Známe to z každé diskuse o Církvi, zejména v epoše synodální. Slyšíme neustále, že prý v naší době tolik věcí podlehlo tak zásadním změnám, že Církev musí znovu promyslet svou nauku a „aktualizovat“ ji. Tato „aktualizace“ však ve skutečnosti znamená vyhodit do koše dosavadní po staletí tradovanou nauku. Týká se to mnoha velkých témat: vztahu k nekřesťanským náboženstvím, zejména k judaismu, sexuální morálky, kněžství… V tomto textu bych chtěl obrátit pozornost k otázce opravdového a falešného vývoje a postavit proti sobě koncepci modernistického teologa Karla Rahnera na jedné straně a Učitele Církve sv. Johna Henryho Newmana na druhé straně.

Rahnerovský „amalgám”

Karl Rahner psal na toto téma esej „Historie dogmat a teologie od včerejška po dnešek“ v r. 1977. Zavedl tam pojem „amalgám“, aby údajně zobrazil rozdíl mezi podstatou dogmatu a jeho kulturně podmíněným způsobem vyjádření.

Amalgám je slitinou kovu a rtuti, která tím vytváří úplně novou látku. Teoreticky se sice dá vrátit k původnímu výchozímu stavu, tj. rozdělit amalgám, ale je to velice obtížné.

Svědectví Liz Carlové, která po znásilnění otěhotněla. Studie ukazují, že ženy, jež své dítě po znásilnění porodily, toho nelitují

Americká žurnalistka Sarah Terzová zveřejnila na svém blogu příběh ženy, která po znásilnění otěhotněla. Rozhodla se pro život svého dítěte a je dnes šťastná, že nešla na potrat. „Každá žena má dost síly na to, aby své dítě mohla milovat a nemusela je usmrtit. A já vím, že – i když to zní tvrdě – je to pravda. Když já jsem k tomu měla dost síly, potom každá jiná může přece mít také,“ říká doslova.

Když Liz Carlová měla 17 let, octla se jednou pod vlivem drog a byla znásilněna. Pár týdnů poté zjistila že je těhotná. Byla katolicky vychovaná a věděla, co znamená potrat. Měla též dostatek informací o hnutí na ochranu života. Navzdory tomu ale zamýšlela nejprve dát své dítě zabít. Potrat se pro ni jevil jako jednodušší cesta.

Domluvila si termín na potratové klinice. Nicméně v den, kdy se měl potrat uskutečnit, jí nezazvonil budík a ona zaspala. Pak už si žádný další termín nedomluvila a rozhodla se přivést dítě na svět. Protože sama ještě chodila do školy, bydlela u rodičů a necítila se schopna o dítě postarat, nabídla je k adopci. O pár let později prohlašuje, že tohoto rozhodnutí vůbec nelituje, adoptivní rodiče s jejím dítětem patří k rodině, říká dnes.

Loňského prosince si Církev připomenula 60 let od ukončení II. vatikánského koncilu (DVK). Jak ve světských, tak i v církevních médiích se neustále omílá fráze, že prý Církev před koncilem, tj. před rokem 1962, se nacházela ve stavu hluboké krize: klesal počet pravidelných účastníků nedělní mše sv. a příjemců svátostí, semináře se vyprazdňovaly, řeholním řádům a kongregacím ubývalo dorostu, prostě úpadek ve všech bodech. Toto klišé se neustále monotónně opakuje.

Spor o jesličky s Ježíškem o Vánocích na veřejných prostranstvích se stal v dnešní Francii jedním z nejcharakterističtějších společenských konfliktů. Tento symbol Vánoc je již delší dobu pod palbou francouzské levice, která argumentuje laicitou Francouzské republiky. Úřady se nesmějí angažovat při oslavách Vánoc. Přitom ale podle průzkumů 79 % Francouzů si přeje jesličky ve veřejném prostoru.

R. 2025 tento spor propukl plnou silou – jeho epicentrem se stalo město Béziers. Tamní starosta Robert Ménard už jedenáctý rok vystavuje jesličky na radnici a ignoruje výroky soudu o jejich přemístění jinam. Letos ale došlo k mohutným protestům zorganizovaným protikatolickým sdružením Ligue des droits de l’Homme a dalšími podobnými. Ménard se brání jako každým rokem argumentem masové podpory pro jesličky na radnici. „Máme každoročně 20–25 tisíc podpisů v knize hostů. Lidé si to chválí!“

Jesličky tedy stojí dále – na kolečkách, připravené k rychlému přemístění, kdyby se znovu objevil soudní výrok. I když Béziers stojí v centru mediální pozornosti, spory o jesličky probíhají také v dalších městech a městečkách Francie.

R. 2017 soud nařídil odstranění jesliček z radnice v Perpignanu. R. 2025 úřady dospěly ke „kompromisnímu“ řešení: expozici přesunuly do blízké Loge de Mer – budovy spojené s radnicí, která ale formálně není její součástí. Dle médií je to „ještě hezčí než předtím“.