V německém Wuerzburgu proběhl tradičně jako každý rok Katolický sjezd (Katholikkentag). Jde o největší katolickou slavnost v zemi. Tentokrát ale byla „posvěcena“ pobožností v duchu LGBT.

Katholikentag je neobyčejně populární. Během několika dní probíhaji tradičně četné diskuse, prezentace, setkání atd. Přijíždějí biskupové z celé země i ze zahraničí, hlavně z Říma. Letos byl mezi nimi i kardinál Mario Grech, šéf vatikánského sekretariátu Synodu o synodalitě. Účastnili se také kancléř Friedrich Merz a prezident Frank-Walter Steinmeier.

V kostele otců augustiniánů – nota bene z tohoto řádu pochází i papež Lev XIV. – byla při této příležitosti zorganizována pobožnost LGBT za účasti cca 200 osob. Ve středu se nacházel stůl pokrytý duhovou vlajkou označenou jako „prapor pokroku“. Ten zahrnuje kromě lesbických, gejovských, bisexuálních a transsexuálních center také transgenderové osoby, rasové menšiny a lidi nakažené virem HIV. Jak sdělili organizátoři, do nedávna ještě pobožnosti LGBT probíhaly „na okraji“ oficiální církevních setkání v Německu. Teď ale – jak říkají – už se konají v samotném centru slavností.

Podle oficiálního portálu Katolické církve v Německu Katholisch.de v průběhu pobožnosti LGBT si účastníci dodávali navzájem „odvahu“, vyjadřovali podporu jeden druhému a „vzájemně si žehnali“. Chtěli tím prý vyjádřit „bezpodmínečné uznání lidské důstojnosti v Církvi a ve společnosti nezávisle na pohlaví, sexualitě a stylu života“.

Duch svatý je tvůrcem a vůdcem celého duchovního života. Bez Něho není duchovní život vůbec možný, je Jeho dílem. Po dvou tisíciletích bohužel mnozí věřící dospěli až tam, že žijí prakticky bez Něho, že by mohli říci, co řeklo oněch dvanáct mužů v Efesu svatému Pavlovi: „Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý“ (Sk 19,2). Nebo nevědí, co si s Ním počít.

Duch Svatý a Pán Ježíš

Jaký vztah měl Pán Ježíš jako člověk k Duchu svatému? Ve Starém zákoně byl Ježíš předpovídán a očekáván jako Mesiáš (tj. v řeckém překladu Kristus, česky Pomazaný). Je to obrazný název. Znamená to: posvěcený Duchem svatým (Iz 61,1; Lk 4,18). Otec poslal svého Syna a seslal na něj Ducha Svatého. Tak ho představil při jeho křtu, když na něj sestoupil Duch Svatý v podobě holubice (Lk 3,22).

Z Ducha Svatého byl Ježíš počat. Duch Svatý Jej utvořil v lůně Panny Marie, jak se modlíme v litaniích: „Srdce Ježíšovo, utvořené Duchem Svatým v lůně panenské matky.“ Vedl jej po celý život. Hned po Ježíšově početí vnukl Jeho matce, aby navštívila Alžbětu, a tu osvítil, že poznala, kdo k ní přišel. „Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem…“ (Lk 1,41n). A po jeho narození osvítil stařičkého Simeona v Jeruzalémě: „Byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.“ A tehdy „z vnuknutí Ducha přišel do chrámu“ (Lk 2,25–27) a osvícen Duchem Svatým vyslovil proroctví o Ježíšovi a Marii.

Vatikánský generální sekretariát biskupského synodu publikoval před více než týdnem nejnovější tzv. Synodální raport. Týká se homosexualismu a předkládá přímo paličskou perspektivu v tomto bodě. Jedná se o závěry jedné ze synodálních studijních komisí, označené číslem 9. Tyto komise zřídil během svého pontifikátu ještě papež František za účelem uskutečnění důkladné reformy Církve, samozřejmě v neomodernistickém duchu. Jejich postuláty by měly být předloženy na podzim r. 2028 celocírkevnímu shromáždění biskupů, kněží a laiků, kde má být na programu komplexní reforma Církve.

Komise č. 9 se měla zabývat „obtížnými doktrinálními, morálními a pastoračními problémy“. Výsledkem je, že většina textu uvedeného dokumentu se týká – homosexualismu. Raport uvádí příběhy dvou mužů žijících v homosexuálních vztazích. První je z Portugalska, kde 40letý muž žije sexuálně s jiným již 20 let a tvrdí, že prý Ježíš Kristus jeho homosexuální soužití akceptuje, neboť „různorodost je charakteristikou stvoření“. Díky tomu, že je homosexuálem, se prý může více věnovat práci pro společnost, neboť není vázán péčí o vlastní děti. Druhý příběh pochází z USA. Tento muž se prohlašuje za „gejovského katolíka“ a svou jednopohlavní orientaci pokládá za „dar od Pána Boha“. Odvolává se přitom na dokument „Fiducia Supplicans“ prefekta Dikasteria pro nauku víry kardinála Fernándeze z r. 2023, umožňující žehnat homosexuálním párům, a na výroky papeže Františka. Stěžuje si na údajnou „homofobii“ v Církvi a ostře kritizuje hnutí Courage, sdružující homosexuály usilující zbavit se své orientace pomocí konverzní terapie, které má podporu amerického episkopátu.

Měsíc květen je jak známo mariánským měsícem, kdy Matka Boží je obzvlášť uctívána. Katoličtí věřící si oblíbili májové pobožnosti. Odkud se vzaly? Jaká je jejich historie?

Není žádným minusem, když řekneme, že jde o tradici ještě předkřesťanskou. Staří Římané uctívali právě v květnu řeckou bohyni plodnosti a úrody Maiu, kterou označili latinským názvem Bona Dea (dobrá bohyně). Její svátek se slavil v pohanském chrámu jí zasvěceném 1. května. To bylo spojeno také se svátky jara, které právě v květnu vrcholilo. Všechno kvetlo, proto bohyni Mai lidé přinášeli do svatyně květiny. Květen byl měsícem, kdy konečně skončila zima, studený vítr zmizel a obyvatelé doufali, že žně budou bohaté. To si chtěli od této bohyně vyprosit.

Katolická církev všude, kde to bylo možné, původní pohanské zvyky „pokřtila“, tj. pohanská božstva nahradila trojjediným Bohem, Ježíšem Kristem, Pannou Marií a svatými. Ve středověku bylo běžné, že jednotlivé měsíce roku byly naplněny křesťanským obsahem, což přetrvává dodnes. Červen byl měsícem Srdce Ježíšova, září měsícem andělů, listopad měsícem blažených v nebi a duší v očistci, říjen a květen měsíci Panny Marie.

Květen byl charakteristický právě tím, že všechno kvetlo, což z estetického hlediska představovalo něco krásného. Tato krása měsíce května měla být odleskem krásy Panny Marie, „té nejkrásnější ze všech tvorů“. Pozoruhodné je, že na jižní polokouli naší planety je mariánským měsícem nikoli květen, ale listopad, jenž astronomicky odpovídá květnu na severní polokouli. Všechno tam kvete a září krásnými barvami právě v listopadu, který je jarním, nikoli podzimním měsícem jako u nás. V raném středověku Církev doporučovala věřícím právě v květnu modlit se denně k Panně Marii a rozjímat o ní.

Dozněly večerní zvony svátku Nanebevstoupení Páně, Církev končí nešpory toužebnou antifonou: „Ó Králi slávy…“ a my spolu s apoštoly sestupujeme s hory Olivetské, abychom poslušni posledního rozkazu Páně tiše se připravovali na příchod slíbeného Utěšitele. Jest to první novéna, která kdy byla konána, a my ji konáme spolu s Neposkvrněnou Pannou – čest, o niž se s ní sdílí jedině novéna vánoční. Čím jest advent Vánocům, quadragesima Velikonocům, tím jest tato novéna Letnicím – dobou přípravy k přijetí co možná nejhojnějších milostí. Tam jsme se připravovali na příchod Syna Božího, Spasitele světa, zde se připravujeme na příchod Ducha sv., osvěcovatele a posvětitele našich duší. V jakém duchu máme tuto novénu konat?

Již nejméně 12 italských biskupů se má účastnit v nejbližších týdnech tzv. „bdění“ organizovaného na území nejméně 23 tamějších diecézí na úmysl „překonání homofobie, transfobie a bifobie“. Tyto iniciativy jsou v rozporu s naukou Církve a podporují homosexuální postoj. Pravdivé Magisterium Katolické církve přikazuje lásku vůči každé lidské osobě – tím spíše zasažené neštěstím hříchu – ale zároveň kategoricky odsuzuje porušování Božích přikázání.

Jak napsal Ermes Dovico na stránkách italského portálu La Nuova Bussola Quotidiana, „bdění“ se účastní letos 12 biskupů, to jest dvojnásobek proti loňskému roku. Angažovaných je 23 diecézí, mezi nimi i boloňská, kde je arcibiskupem přímo předseda Italské biskupské konference kardinál Matteo Maria Zuppi.

„Homohereze v italské církvi neslábne, naopak se šíří,“ komentoval tuto skutečnost Dovico. Seznam těchto akcí je publikován i některými skupinami LGBT, které se odvolávají na křesťanství a chtějí změnit nauku Církve na téma homosexualismu. Místy konání jsou katolické kostely a kláštery, angažují se také protestantské sbory. Z italských hierarchů, kteří se aktivně účastní, jsou to mimo jiné biskup Enrico Solmi, který již vedl tzv. „Modlitební bdění za překonání strachu a diskriminace“ 5. května, dále biskup Cremony Antonio Napolioni, arcibiskup Florencie Gherardo Gambelli a další. Ve srovnání s minulým rokem je těchto hierarchů podstatně více. Některých těchto iniciativ schvalujících hřích se účastní i známé katolické komunity, např. skauti z organizace AGESCI, Katolická akce nebo hnutí Focolare.

Buď pozdravena, Maria, Matko našeho Pána Ježíše Krista. Buď pozdravena Matko má a má Královno, má Paní a Ochránkyně. Ať je dobrý Bůh chválen ve všem, Maria, co jsi z Jeho vůle vykonala, v čem jsi byla Bohu poslušná a v čem pomáháš lidem všech věků na cestě ke spáse. Dnes spolu s tebou, Maria, toužím prožít tajemství Nanebevstoupení Pána Ježíše. Vím, že v Písmu Svatém nenajdu mnoho záznamů, které by mluvily o nanebevstoupení Páně a nenajdu už vůbec nic o tom, jak jsi Nanebevstoupení Pána prožívala ty, Nebeská Matko a jak ses na tuto neobvyklou událost připravovala. Maria, ty víš, že toužím celým srdcem poznat tajemství tvého Neposkvrněného srdce. Odedávna tě prosím, abys mi u dobrého Boha vyprosila milost poznání tebe, Maria, a poznání tvého Syna Ježíše Krista. Ano, vím toho už hodně, ale je to stále jen malá část obrovského tajemství lásky mého Boha a díla spásy, které Bůh ve svém nekonečném milosrdenství vykonal skrze Vtělení, Utrpení, Smrt a Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ty jsi, Maria, ze všech lidí na světě nejlépe poznala toto tajemství a máš na nich z Boží vůle větší podíl než jakýkoli jiný člověk. Srdcem, které je osvíceno vírou, cítím a poznávám, že pokud se ve mně objevuje touha po větším poznání a větší lásce k Bohu a k tobě, má Nebeská Matko, pak tato touha je darem Boží milosti.

Původně jsem o tom vůbec nechtěl psát. Jenže co mohu dělat, když ze všech médií (tištěných, audiovizuálních, internetových), kdykoliv je otevřu nebo spustím, to na mne pokaždé vyskočí jak péro ze škatulky. A těch emocí kolem toho! Ne, ten sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Brně vůbec být neměl. Jsem zásadně proti. Pokusme se ale podívat na celou záležitost bez emocí, objektivně a pod zorným úhlem katolické morálky.

Historická fakta oboustranně vyvážená

Před II. světovou válkou žily v Čechách a na Moravě cca 3 miliony Němců. Byli po Češích druhou nejpočetnější národnostní skupinou, frustrovanou ale z toho, že jsou až druzí, nikoli první jako za habsburské monarchie spolu s rakouskými Němci. Nicméně v národnostním ohledu se jim nevedlo špatně. Nikdo je ani jazykově, ani kulturně neutlačoval, měli své německé školy od mateřských až po vysoké, své politické strany, kulturní zařízení a spolky atd. Proto jejich separatismus a volba Henleinovy Sudetoněmecké strany r. 1935 a 1938 jsou z hlediska politické etiky těžko omluvitelné. Henleinovci již v té době se otevřeně hlásili k ideologii nacionálního socialismu, rasové nenávisti a velkoněmeckého šovinismu. Sudetoněmecká strana získala r. 1935 v parlamentních volbách v celostátním měřítku 15 procent hlasů a stala se druhou nejsilnější formací v ČSR. V komunálních volbách r. 1938 volilo potom Sudetoněmeckou stranu téměř 90 procent německých voličů.