Před 70 lety v r. 1956 pohnul veřejným míněním v Itálii tzv. „Případ veřejného konkubinátu“, který řešil tehdejší biskup diecéze Prato mons. Pietro Fiordelli. Narodil se r. 1916 v Città di Castello v Umbrii, r. 1938 byl vysvěcen na kněze, získal doktorát na Lateránské univerzitě a po několikaletém působení v pastoraci se stal r. 1954 biskupem diecéze Prato.

R. 1956 publikoval biskup Fiordelli pastýřský list o jednom páru sezdaném pouze na úřadě. Muž byl komunista a ateista s nepřátelským vztahem k Církvi, žena katolička chodící pravidelně do kostela. Biskup v listu připomenul tehdy platné kanonické právo, dle něhož se jednalo o neuspořádaný vztah a žena, katolička, nemohla přistupovat ke svátostem do doby, než jejich sňatek bude požehnán také Církví. Vyzval proto faráře farnosti, v níž tento pár žil, aby považoval tento svazek za „veřejný konkubinát“ a neuděloval mu svátosti, dokud neuzavře sňatek v kostele. Současně v pastýřském listu napomenul i rodiče ženy, kteří se deklarovali ostentativně jako praktikující katolíci, že se nechovali správně, když se účastnili občanského sňatku své dcery, čímž vyslovili s tímto počínáním svůj souhlas.

Biskup nedělal nic jiného, než že jednal přesně podle kanonického práva v době, kdy Itálie byla ještě katolickou zemí a veřejné soužití katolíka s nekatolíkem nebo odpadlíkem bez církevního sňatku znamenalo společenský skandál. Případ ale rychle získal politický a celonárodní rozměr. Dotyčný pár podal na biskupa Fiordelliho žalobu pro pomluvu, záležitostí se zabýval dokonce italský parlament. Jednalo se o faktický konflikt Katolické církve s tehdejšími sekulárními a socialistickými silami. R. 1958 byl mons. Fiordelli odsouzen k pokutě 40 tisíc italských lir (dnešní hodnota cca 3 tisíce euro). Odvolací soud ve Florencii ho ale osvobodil a uznal legitimitu jeho pastorační aktivity v rámci uplatnění církevní autority.

Co se děje s duší, když člověk přestane dýchat a srdce přestane bít? Zkušenosti těch, kteří se octli na hranici smrti (např. takoví, co prožili tzv. klinickou smrt a vrátili se zpět do pozemského života), nám odhalují pravdu o dalším životě duše. Ta v posledním okamžiku pozemského života vědomě svoji vlastní smrt očekává, slyší, cítí a touží po modlitbách ostatních lidí. Každá modlitba a každá mše svatá jí pomáhají.

Přímo po smrti žije duše dál, vidí všechno jasněji než kdy předtím. Nejprve se duše uvolní z těla a může tělo shora pozorovat. Vnímá, co na ni přichází a vidí svět z této perspektivy. Zjevují se jí andělé i démonické bytosti podle toho, v jakém stavu se nachází. Mnozí mystikové a světci viděli, jak duše byly přijaty svým andělem strážným, nebo také, jak byly odvedeny temnými mocnostmi pryč.

Podle sv. Alfonse z Liguori, Učitele Církve, se k duši, která není ve stavu posvěcující milosti, přibližují démoni. Když ale je ve stavu posvěcující milosti, zlí duchové prchají pryč a místo nich přicházejí zpívající andělé. Mnozí lidé, kteří prošli tzv. klinickou smrtí, dosvědčují, že viděli shora své tělo v místnosti, kde se nacházelo, slyšeli hovory přítomných a odhalovali jejich myšlenky. Duše vnímá, z jakých důvodů kdo přišel, co rodinní příslušníci nebo přátelé cítí a co si myslí. Každé láskyplné gesto, každá i maličká modlitba jí pomáhá na cestě k věčnosti. Jedna jediná mše může dokonce nějakou duši vysvobodit z očistce, ona je tím nejmocnějším a nejúčinnějším, co může zemřelému pomoci.

Nebylo by revoluce Františka, kdyby neexistovalo dílo Hanse Künga – švýcarského teologa, kritika mnoha dogmat postiženého Sv. stolcem za věroučné bludy. Papež Jorge Mario Bergoglio četl jeho knihy – a rozhodl se realizovat jeho požadavky.

Rok 2025 byl bohatý na mimořádné události. Mezi nimi ale vynikala jedna speciálního významu: ukončení pontifikátu papeže Františka. Katolická církev prochází od r. 1962 rozmanitými otřesy, ale nic z toho se nevyrovnalo chaosu způsobenému činností posledního pontifika. Po celou dobu jeho vlády se katolíci ptali, co vlastně sleduje tento Argentinec na stolci sv. Petra; jinými slovy – jedná spontánně a řídí se vlastními impulsy, nebo realizuje konkrétní plán, pevně stanovenou agendu vytvořenou nějakým netransparentním církevním nebo politickým grémiem?

Agenda revoluce

Sám František poodhalil svého času oponu tajemství, když v jednom rozhovoru přiznal, že to, co dělá, nevymyslel sám. Odvolal se na setkání kardinálů před konkláve r. 2013 s tím, že pozorně vyslechl všechny tam vznesené požadavky a rozhodl se je bod po bodu uskutečnit. To není žádná senzace: setkání kardinálů před konkláve slouží právě tomu, aby oni mohli představit svoji vizi změn v Církvi za nového pontifikátu. Obvykle na těchto setkáních padají protikladné návrhy, což odráží rozdělení v Církvi na frakci konzervativní a progresivní. Nedá se realizovat všechno, je třeba si vybírat. František měl rozhodně blíž k progresivní frakci, nutno uznat, že realizoval právě její agendu. Šlo přitom jenom o všeobecně formulovaný plán, spočívající v jakési směsi chaotických požadavků, jež padly v rozhovorech, které si František zapamatoval a potom uváděl do života? Nikoliv. K lepšímu pochopení charakteru reformistické agendy Jorgeho Marii Bergoglia poslouží švýcarský teolog z německého Tuebingenu Hans Küng, který zemřel 6. dubna r. 2021.

Papež Lev XIV. při nedělní promluvě k modlitbě Anděl Páně na Náměstí sv. Petra v Římě 11. ledna ostře odsoudil potraty a náhradní mateřství. Prohlásil, že jsou závažným porušením lidské důstojnosti. Dodal, že jejich financování z veřejných prostředků je „politováníhodné“. Vyjádřil také své znepokojení nad financováním tzv. „potratové turistiky“.

Ve své promluvě papež zdůraznil, že život je „neocenitelným darem“, který nutno chránit od okamžiku početí, a rodina je jeho „zodpovědným strážcem“.

„Život je ve skutečnosti neocenitelným darem, který se rozvíjí v rámci angažovaného svazku opírajícího se o vzájemnou oddanost a službu,“ řekl papež Lev XIV. „Ve světle této hluboké vize života jako daru, který je třeba chránit, a rodiny jako jeho zodpovědného strážce, kategoricky odmítáme všechny praktiky, které buď popírají, nebo zneužívají počátek života a jeho vývoj,“ uvedl papež.

Dále vyjádřil své hluboké znepokojení nad iniciativami financovat cesty do zahraničí za účelem provedení potratu. „V tomto ohledu Apoštolský stolec vyjadřuje své hluboké znepokojení nad projekty financování zahraničních cest s cílem získání přístupu k tzv. ‚právu‘ na bezpečný potrat” – řekl papež. Kritizoval také finanční programy podporující potraty z peněz daňových poplatníků místo jejich věnování na pomoc těhotným ženám. Hovořil o „potlačování života“, které je financováno z veřejných peněz místo jejich „investování na podporu matek a rodin“.

Papež Lev XIV. by měl publikovat apoštolskou konstituci, která by zajistila možnost sloužit mši sv. v tradičním římském ritu. Mluvil o tom světící biskup z Kazachstánu mons. Athanasius Schneider.

Papež Benedikt XVI. zveřejnil r. 2007 motu proprio Summorum pontificum, jímž poskytl širokou svobodu pro celebraci mše sv. tradičního obřadu. To ale silně omezil r. 2021 papež František motem proprio Traditionis custodes. Dnes podle biskupa Schneidera je na čase, aby papež opustil, když se zabývá otázkou liturgie, formu pouhého motu proprio a zveřejnil na toto téma dokument většího významu a důležitosti, tj. apoštolskou konstituci. Jak mons. Schneider sdělil americkému Sdružení Matky Boží z Fatimy, osobně při nedávné soukromé audienci toto navrhl papeži Lvovi XIV.

Podle kazachstánského hierarchy by papež Lev mohl takovým dokumentem dospět k pokojné koexistenci obou forem římského ritu. Biskup by si přál úplnou svobodu celebrace tradiční mše sv. bez jakýchkoliv omezení. Když by to bylo uděleno apoštolskou konstitucí, diecézní biskupové by nemohli nadále klást celebraci tradiční liturgie překážky.

Mons,. Schneider také navrhl změnu označení obou forem římského ritu. Podle něho by bylo třeba opustit termíny „řádná“ a „mimořádná“ forma mše sv., které zavedl Benedikt XVI., přičemž NOM je formou „řádnou“, kdežto tradiční ritus „mimořádnou“. Nutno uznat obě formy za řádné, což by vedlo k trvalé normalizaci celebrace mše všech časů.

Ve dnech 7.–8. ledna proběhla ve Vatikánu tzv. konsistoř kardinálů. Očekávalo se, že zde bude řeč také o liturgii, konkrétně o tradiční mši sv. v souvislosti s dokumentem papeže Františka Traditionis Custodes z r. 2021, který omezil slavení tohoto ritu. Nicméně konsistoř se zabývala hlavně synodalitou, kolegialitou a evangelizací, o liturgii nepadlo ani slovo. Podle médií značná část kardinálů byla toho názoru, že problematika tradiční liturgie je z hlediska všeobecné celosvětové Církve příliš okrajová. Přesto však prefekt Dikasteria Božího kultu kardinál Arthur Roche rozdal přítomným kardinálům elaborát na téma liturgie, v němž se vyslovuje ostře proti tradičnímu ritu.

Letos končí druhé a zároveň poslední funkční období katolického a konzervativního guvernéra Floridy Rona DeSantise. Již nyní se v médiích skloňuje jméno jeho potenciálního nástupce – je jím mladý podnikatel James Fishback, který se prohlašuje za „nekompromisního katolíka“ a má v programu uzavření všech zařízení na vraždění dětí na území Floridy, nazývané „slunečním státem“.

Fishback, 31letý majitel investiční společnosti Azoria Partners a občan Floridy poskytl rozhovor servisu LifeSiteNews. „Jako nekompromisní katolík vím, že život začíná od momentu početí a potrat je vraždou, tečka. Potrat je holocaustem, tečka. Potrat je genocidou generace Z, tečka,“ řekl.

Tento začínající politik rovněž slíbil, že „uzavře všechny potratové kliniky ve státu Florida“ a „na jejich místech postaví centra pomoci pro těhotné ženy v krizové situaci činné 24 hodiny denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce“. Udeřil také přímo na giganta amerického potratového průmyslu, když řekl „Uzavřeme všechna pracoviště Planned Parenthood, abychom chránili ženy a nenarozené děti ve slunečním státu.“

Následně se vyjádřil k otázce svobody slova a kritizoval zákon proti údajnému antisemitismu s poukazem na jeho absurditu. „Je Netanjahu válečný zločinec? Provádí Izrael genocidu? Stačí, když odpovíš kladně na tyto otázky a můžeš být odsouzen za antisemitismus,“ argumentoval a upozornil, že tentýž zákon se týká i kritiky americké vlády.

„Mimo Církev není spásy” – hlásá Církev po staletí v nauce, kterou převzala od Pána. Podle ní tudíž nemohou být spaseni ti, kdo nepřijali svátost křtu a nezačlenili se do Církve. Nicméně Církev také učí, že jsou jednotlivé případy, kdy křest může být přijat ne politím vodou, nýbrž touhou stát se katolickým křesťanem, např. když někdo obětuje svůj život pro Krista. Právě tuto formu Církev uznává a ctí v případě Svatých neviňátek, dětí povražděných Herodem.

Která svátost je nejdůležitější? Sv. Tomáš Akvinský tvrdí (Summa Theologica III q. 65 a. 3), že Eucharistie, protože obsahuje samého Krista. Nicméně z jiného úhlu pohledu je nejdůležitější svátost křtu – a to proto, poněvadž díky němu vstupujeme na cestu spásy a teprve po přijetí křtu můžeme přijmout další svátosti včetně Eucharistie. O nutnosti křtu ke spáse mluví koneckonců sám Kristus: „Vpravdě, vpravdě pravím ti, nenarodí-li se kdo znova z vody a z Ducha Svatého, nemůže vejít do království Božího…“ (J 3,5). Katechismus Katolické církve to vysvětluje následovně:

„Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu („vitae spiritualis ianua“) a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k Církvi a stáváme se účastnými jejího poslání“ (Katechismus Katolické církve 1213).

V Evropě narůstá počet agresí vůči křesťanům. Podle Evropského centra práv a spravedlnosti (ECLJ) bylo r. 2025 zaznamenáno 2 211 činů agrese, z toho 274 případů fyzického napadení. Nepřátelství vůči vyznavačům Krista má různou formu: vandalismus, žhářství, zhanobení, diskriminace. Zpráva informuje též o všeobecném poklesu počtu oznámení těchto skutků a o nedostatečné reakci veřejných institucí.

Od vandalismu k vraždám

Tato zpráva, jak ji publikuje portál „Famille Chrétienne”, poukazuje na různorodost protikřesťanských násilných činů: vandalismus (50 % případů), žhářství (15 %), zhanobení (13 %), krádeže (5,5 %), zastrašování (4 %), fyzické napadení (7,5 %) a také vraždy nebo pokusy o ně (3 %).

Mučedníci také v Evropě

Zpráva připomíná nedávné případy agrese: podpálení kostela Matky Boží des Champs v Paříži, zneuctění kostela sv. Jana Křtitele v Châtellerault a krádež 135 mosazných křížů na hřbitově v Belgii. Upozorňuje též na mučednickou smrt iráckého křesťana Ashura Sarnayi v Lyonu, který byl zavražděn 10. září 2025 Alžířanem napojeným na Islámský stát. Stalo se tak v době, kdy tento irácký křesťan publikoval na TikToku svědectví o své víře.

Na prvém místě Francie

Ze zemí, v nichž nejčastěji dochází k agresi vůči křesťanům, zaujímá první místo Francie (770 případů). Za ní následují: Velká Británie (502), Německo (337), Španělsko (91), Itálie (86) a Polsko (78). Zpráva připomíná, že ve Francii r. 2024 ministerstvo vnitra vydalo varování v souvislosti s výzvami Islámského státu k „útokům na křesťany v Evropě“.