Známý sovětský komunistický spisovatel Maxim Gorkij jednou napsal: „Náboženství je blbství, Bůh byl vymyšlen a špatně vymyšlen.“ Chudák, ve svém protikřesťanském zápalu vůbec nevěděl, jak moc touto větou posloužil právě katolické obraně Božího zjevení. Kdyby opravdu byl Bůh s veškerou věroukou a mravoukou, jak ji Církev hlásá, lidmi vymyšlen, tak původci takové konstrukce by museli být označeni za duševně choré. Vymyslet nějaké náboženství takovým způsobem může totiž opravdu jenom blázen!

Lidská psychika si žádá jednoduchého Boha, který nemá v sobě nic složitého, co by člověk nepochopil. Řeckořímská antika v tom měla jasno. Její bohové s lidskou podobou vykazovali typicky lidské ctnosti a neřesti. Na tom nebylo nic nesrozumitelného. Stejně tak bohové starověkého Egypta se svojí zvířecí podobou, babylónská božstva totožná se sluncem a hvězdami na obloze, indičtí bohové znázorňovaní jako strašlivé lidské příšery apod.

Jenže křesťanský Bůh, který je absolutně dokonalý bez jakýchkoliv lidských chyb, jeden jediný a přesto v Trojici – takového lidský rozum nechápe. Toto tajemství je nad jeho schopnosti. Lidský rozum není schopen vysvětlit ani další tajemství: Vtělení a Vykoupení. Druhá Božská osoba se stala člověkem a jen z nekonečné lásky k lidstvu podstoupila strašlivou smrt na kříži, aby mu umožnila návrat do plného společenství s Bohem v nebi, kterým člověk sám na úsvitu svých dějin pohrdl. A nad to nade všechno – Bůh Syn nám zpřítomnil tuto svoji kalvarskou oběť v Eucharistii, kdy chléb a víno se stávají po pronesení konsekračních slov knězem Jeho Tělem a Krví. Vnější forma chleba a vína, chuť a vůně zůstávají – a přesto už to nejsou chléb a víno, ale Tělo a Krev Páně. Toto tajemství je už zcela mimo jakýkoliv dosah lidského rozumu.

Velký křesťanský apologeta Tertullian ve 2. stol. napsal známou větu: „Credo, quia absurdum est.“ To znamená „Věřím protože je to nesmyslné.“ Tento překlad není úplně výstižný, správnější by bylo „nadsmyslné“, tj. takové, že se vymyká lidskému chápání a rozumovým dedukcím. Ne, toto člověk není schopen vymyslet. Kdyby chtěl, zkonstruoval by to, co lidská mysl chápe a čemu rozumí, nikoli něco tak složité a nepochopitelné jako Bůh jeden a přesto trojiční, Vtělení, Vykoupení a Eucharistie. Proto už samotný fakt existence světového náboženství, jehož podstatou jsou právě tato rozumem neproniknutelná tajemství, je jedním z dokladů, že toto nemohlo být člověkem vymyšleno, nýbrž přímo Bohem zjeveno. Člověk by vymyslel pouze to, čemu rozumí, nikoli opak.

Zelený čtvrtek a Velký pátek. Pán dopředu zpřítomňuje při poslední večeři svoji vykupitelskou smrt na kříži. Tajemství, které nikdy náš rozum nepochopí a nevysvětlí právě tak, jako tajemství Jeho úžasné lásky ke každému z nás. Té lásky, jež podstoupila strašlivá muka nespravedlivého odsouzení, urážek, surového bití, bičování, korunování trním, strastiplné cesty na Kalvárii s břevnem kříže na zkrvavených zádech, pádů čelem na kamenitou zem – a nakonec přibití na kříž a pozvolného umírání v příšerných bolestech. Co vedlo Boha k takové lásce k člověku, který si to vůbec nezasloužil? Jak nás mohl milovat až tak „absurdní“, lidsky nepochopitelnou formou?

Opět tajemství, nad nímž nelze spekulovat a snažit se je rozumově uchopit. Marné je namáhání všech, kteří se o to snažili, snaží a budou snažit. Na takovou lásku jsou i prostá slova díků něčím absolutně nedostatečným. Člověku nezbývá nic jiného, než v úžasu padnout na kolena a oslovit Spasitele slovy písně: „Ach, s žasem volám, Srdce Krista, jak mohlos takou láskou vzplát, když člověk Tobě nevděk chystá, jak mohlos nás tak milovat…“¹

Pozn.: