Touto parafrází známých Hamletových slov bychom mohli charakterizovat zoufalou situaci Církve svaté ve Švýcarsku. Když byl předloni odsouzen jeden 63letý učitel k peněžité pokutě 15 000 švýcarských franků (tj. zhruba 375 000 Kč) a k uhrazení soudních nákladů za to, že během curyšské Gay pride citoval Bibli, mohli jsme se chytat za hlavu a hořekovat nad zvráceností světských institucí v této zemi. Dotyčný podle rozhodnutí soudu porušil zákona z r. 2020 o zákazu diskriminace, navíc prý zastává postoje, „jež nejsou v souladu se současnými postoji v Evropě“.

Jenže ouha, v zemi sv. Mikuláše z Flüe jsou zvráceností prolezlé i církevní struktury, a to laické i zasvěcené. Synodální proces skončil požadavkem na svěcení žen, rozvedených a transgender osob. Ještě donedávna přitom patřila k výjimkám diecéze Chur. Poté, co byl r. 2021 dosazen současným pontifikem do jejího čela Joseph Maria Bonnemain, nenechal nikoho na pochybách, že zmíněný „nedostatek“ hodlá bryskně napravit. Tento „stavitel mostů“, jak ho argentinský papež nazval, se od svého zvolení činí, až to hezké není.

Vyjádřil například podporu „manželstvím“ osob stejného pohlaví, mj. i tím, že se vyjádřil v tom smyslu, že nebude bránit kněžím, kteří by žehnali stejnopohlavním párům. Bez sebemenších zábran podal svaté přijímání nekatolíkům (dvěma deklarovaným a veřejně známým protestantům, a to za přítomnosti kard. Karla Kocha, prefekta Dikasteria pro jednotu křesťanů), zrušil úřad exorcisty a odmítl postihnout církevními tresty dvě ženy, jež se pokusily „koncelebrovat“ mši sv. V neposlední řadě jmenoval biskup Bonnemain nového rektora churského kněžského semináře – P. Daniela Kriega. Jedním z prvních kroků tohoto preláta bylo umožnění ženám obývat stejné budovy jako bohoslovci.

„Stavitel mostů“ způsobil rozruch rovněž nedávným vydáním jakéhosi kodexu týkajícího se přístupu k problematice LGBT, v němž zakázal kněžím své diecéze projevovat „jakoukoli formu diskriminace ohledně sexuální orientace a identity“ a vydávat „rozhodně negativní hodnocení“ na téma homosexuálních aktů a jiných „údajně [sic!] nebiblických způsobů chování“. Hned 43 kněží odmítlo biskupem deklarovanou povinnost tento škvár podepsat, dalších osm desítek je prý podporuje takříkajíc na dálku.

Před dvěma lety žilo Švýcarsko kauzou kněze, jenž žil dlouhá léta (takřka 30 let) s bývalou řeholnicí a na smrtelné posteli s ní uzavřel civilní „manželství“. Ještě předtím se poradil se svým ženevským biskupem Charlesem Morerodem a ten mu k tomu poté, co se obeznámil s historií tohoto páru, dal svolení. Nad hrobem zesnulého mu neopomněl poděkovat za jeho příkladnou službu. Morerod prokázal progresivní přístup v minulosti již nejednou, např. tehdy, když na post biskupského vikáře jmenoval ženu nebo když zval k přijetí Eucharistie protestanty…

Švýcarské ovce každopádně nenechávají své pastýře v tomto neuvěřitelném marasmu na holičkách a sami výslovně požadují, aby jimi byly vedeny do propasti. Před několika týdny vyslali zástupci Církevní synodální rady ve švýcarském kantonu Luzern basilejskému biskupovi Felixi Gmürovi apel na odvržení „homofobní sexuální morálky“. Za touto šifrou se skrývá požadavek na upuštění od jakýchkoli negativních pohledů na homosexualitu a připuštění opačně orientovaných osob, jakož i těch, kdo žijí v nesvátostných svazcích, na odpovědná místa v církevní správě basilejské diecéze. Pokud by tak biskup neučinil, vyhrožují zablokováním toku peněz ze speciálního církevního fondu.

Vzhledem k tomu, že tato rada plní funkci jakéhosi bázi parlamentu a spolurozhoduje o nakládání s financemi, je hrozba těchto zastánců myšlenky a aktivit LGBT dosti reálná. O konsekvencích v případě, že by biskup Gmür nesrazil v pozoru paty, v radě hlasovali a 76 jejích členů je schválilo. Proti bylo 12 odvážlivců. Jelikož ne každý je kardinál Burke, těžko předpokládat, že by basilejský ordinář ty paty nesrazil. Spíše je pravděpodobné, že bude taktéž „stavět mosty“ a jódlovat podle not dodaných radními, až se budou Alpy zelenat.

Basilejští se ve svých požadavcích odvolávají na vzor svého severního souseda Německa, kde tamní biskupové přijali nový pracovní kodex dovolující svým zaměstnancům žít v nově uzavřených svazcích a také ve svazcích s osobou stejného pohlaví. Mají se skutečně od koho učit. Německo-švýcarská sounáležitost a umění kráčet v jednom šiku se projevily kupř. r. 2022, kdy bohoslužbu v jednom curyšském kostele narušila skupina protestujících veganů. Vtrhli do chrámu, postavili se před oltář s modely zvířat (dva z nich oblečeni jak novomanželé) a s nápisy na transparentech protestovali proti zabíjení jehňat a utrpení slepic chovaných pro vejce.

Oficiální portál švýcarského episkopátu dal v rozhovoru s P. Rainerem Hagencordem, šéfem institutu teologické zoologie v Münsteru, aby se k tomu vyjádřil. Jeden by od německého pátera čekal odsouzení tohoto zvrhlého znesvěcení liturgického prostoru, opomenul by přitom fakt, že by s takovou tendencí asi těžko dostal prostor. „Je to podle mne úžasná akce. Ukazuje se v něm prorocká síla křesťanství. Podobná narušení musejí být součástí mše sv., liturgie není mrtvým ideálem, nýbrž něčím živým.“

Jak daleko je doba, kdy i z úst švýcarských církevních představitelů zazní například požadavek na odstranění kříže ze státní vlajky, který by měl v jejich očích bránit ukotvit pilíře na písku budovaného mostu, se můžeme jen dohadovat. Není to tak dávno, co v této malé zemi proběhla vážně míněná debata o změně textu hymny, mj. i proto, že byla příliš nábožensky laděná. Uzavřeme-li naše švýcarské zastavení opět parafrází z Hamleta, budeme konstatovat, že doba vymknutá z kloubů však šílí již nyní. A pořádně.

Pozn. redakce: O tom, že autor článku vůbec nepřehání,svědčí nejnovější zpráva z webu kath.net 7. 2. 2024. Informuje o tzv. ekumenické karnevalové bohoslužbě ve farnosti Willisau. Při ní nebyli hlavní osobou ani katolický farář, ani protestantský pastor, ale karnevalový ceremonář. Katolický kněz a evangelický duchovní pouze udíleli požehnání. Oltář (obětní stůl) byl poset konfetami, stála tam i láhev s pivem, jak je vidět na přiloženém snímku. Pivo během této rouhačské maškarády bylo přímo v kostele roznášeno účastníkům.