Lidé současnosti ve značné míře pohlížejí na katolické duchovní optikou „co kněz, to pedofil“. Stalo se tak pod vlivem mainstreamových médií. Nepopíráme závažná provinění, která se skutečně stala a rozhořčeně odsuzujeme činy těchto nehodných služebníků oltáře, nicméně nelze nevidět také fakt, že mnoho těchto kauz je vylhaných.

Nám jde ale v článku o něco jiného. Média neustále připomínají, pravdivě i nepravdivě, hříchy katolických kněží minulosti a přítomnosti. Jenže když se na věc podíváme komplexně s veškerou objektivitou, tak musíme konstatovat, že mnohem více bylo a dosud je u příslušníků tohoto stavu hrdinských ctností než mravních selhání. Jedním z dokladů je chování tří katolických kněží na palubě Titaniku, obří britské lodi, jež – jak známo – ztroskotala po srážce s ledovcem v severním Atlantiku v dubnu r. 1912. O nich média i historické studie zarytě mlčí. Proč asi?

Kdo byli tito duchovní? Jejich jména jsou: P. Juozas Montvila (Litevec), P. Thomas Byles (Angličan) a P. Joseph Peruschitz (Němec). Všichni cestovali na lodi II. třídou (Titanic měl 3), seznámili se a vzájemně si ministrovali při mši sv., kterou každý denně na lodi sloužil.

P. Juozas Montvila se narodil r. 1885 v rolnické rodině praktikujících katolíků v Gudynách na Litvě, která byla tehdy součástí carského Ruska. R. 1908 přijal po seminárním studiu kněžské svěcení. Ve své duchovenské službě ostře vystupoval proti ruské politice násilného nucení katolických Litevců k přestupu na pravoslaví, proto byl pronásledován carskou policií. Když se ho její agenti pokusili zavraždit, rozhodli církevní představení o jeho emigraci do USA. Vděční farníci vybrali mezi sebou peníze na zaplacení jeho plavby na Titaniku.

P. Thomas Byles se narodil r. 1870 v anglickém Leedsu. Jeho rodiče byli zámožní obchodníci anglikánského vyznání. Studoval původně anglikánskou teologii, během studia ale konvertoval ke katolické církvi. Odešel poté studovat do Říma, kde r. 1902 byl vysvěcen na kněze a následně působil v katolické duchovní správě v Anglii. Do Ameriky na Titaniku cestoval na svatbu svého bratra.

P. Joseph Peruschitz pocházel ze Strasslachu v Bavorsku, kde se narodil r. 1871 v katolické rodině drobného obchodníka. Ještě jako nezletilý vstoupil do noviciátu k benediktinům v klášteře Scheyern, kde byl vysvěcen r. 1895 na kněze. Tam také vyučoval v klášterní škole. Řeholní představení brzy poznali jeho skvělé pedagogické schopnosti spojené s jazykovými znalostmi a odeslali jej do státu Minnesota v USA, aby tam založil řádovou benediktinskou školu pro děti německých přistěhovalců. Tak se ocitl r. 1912 na Titaniku.

Loď považovaná za nepotopitelnou, v jejím podpalubí se nacházel rouhavý nápis, že ji „nepotopí ani Kristus“, měla na své osudné plavbě přes 2500 pasažérů. Na záchranných člunech, které nestačily pojmout všechny cestující, přežilo cca 700, zbytek v počtu cca 1800 zahynul. Podle svědectví řady těch, kteří přežili, všem třem kněžím posádka několikrát nabízela volná místa na záchranných člunech, ti ale svorně jako jeden muž kategoricky odmítli s tím, že nemohou opustit ostatní, na něž se již nedostalo místa v záchranných člunech. Dle sdělení zachráněných se tito tři kněží s lidmi modlili sv. růženec, zpovídali, utěšovali a také fyzicky pomáhali matkám s dětmi a starším osobám nastoupit do záchranných člunů. Protože nestačili všechny zájemce vyzpovídat, udělili v samotném závěru, kdy již loď se nakláněla, generální absoluci.

Byli tři různých národností – a každý se zachoval jako dobrý pastýř neopouštějící ve smrtelném nebezpečí své stádo. Katoličtí kněží! Všichni tři mravně bezúhonní, věrně oddaní Kristu a jeho Církvi. Prokázali svým chováním na Titaniku hrdinské ctnosti. Kolik takových případů by u katolického kléru historikové a publicisté našli, kdyby objektivně pátrali! Nepochybuji, že by jich byly z celé Evropy tisíce, zejména z epochy nacistické a komunistické totality. Ne, nenechme se balamutit satanskou propagandou, která nenachází na kněžském stavu nic dobrého. Jestliže existovali a existují – a nepopíráme, že ano – také špatní pastýři, tak ti dobří, zejména ti, kteří jsou připraveni dát i život za své ovce, jako ti tři na Titaniku, mnohonásobně převažují. To si troufám konstatovat se vší vážností a zodpovědností.

Nebojme se proto bránit své kněze. Těch dobrých bylo určitě více, než těch špatných. I v současnosti, kdy neomodernismus provádí uvnitř Církve své destruktivní dílo, je přece jen pořád ještě hodně opravdových duchovních plných pravé víry a oddanosti Ježíši Kristu. Kdo chce najít, určitě najde.