Někteří čtenáři se na mne obracejí s tím, abych vysvětlil, jak je to vlastně s odpustkovou modlitbou „na úmysl Sv. Otce“. Jistě, za pontifikátu Pia XII. nebo sv. Pia X. nebyl problém, nikdo nemohl mít pochybnosti o pravověrnosti těchto pontifiků. Ale co s papežem Františkem? Modlíme se „na jeho úmysly“ za získání odpustků pro duše v očistci. Ale co když těmito jeho úmysly jsou podávání sv. přijímání cizoložníkům a smilníkům? Prosazení homosexuální a genderové agendy v Církvi? Teze, že „Bůh si přeje různost náboženství…“ - jak zní společné prohlášení s předním muslimským imámem Tayyebem? Co když tímto úmyslem papeže je totální likvidace tradiční mše sv.? To se máme i na tyto „úmysly“ papeže modlit?

Ve vysvětlení problematiky mne již předešel tištěný časopis Te Deum 4/2023 v odpovědi na stejnou otázku (str. 4), autor se podepsal šifrou P.T. Správně píše, že tento úmysl papeže má dvě formy: obecnou a určitou¹. Obecný úmysl je vyjádřen při každé tradiční mši sv., když se na závěr kněz modlí spolu s věřícími třikrát Zdrávas Maria a jednou Zdrávas Královno s dovětky „za obrácení hříšníku“ a „za svobodu a vyvýšení svaté matky Církve“. V tom jsou obsaženy též prosby za rozšíření víry, vymýcení herezí a za mír ve světě. Tyto obecné úmysly nejsou vázány na osobu konkrétního aktuálního papeže, proto se lze modlit „na úmysl Sv. Otce“ i tehdy, když je stolec sv. Petra uprázdněn, jak konstatuje Apoštolská poenitenciárie (vatikánská instituce pro otázky zpovědi a odpustků) ve svém rozhodnutí r. 2005. Obecná forma úmyslů papeže, na něž se máme modlit za získání odpustků, je prostě dána a vyplývá přirozeně z povinnosti pastýřského úřadu římského pontifika.

Určitá forma potom znamená konkretizaci těchto obecných úmyslů aktuálním papežem. A tady již se ocitáme v jistých potížích, které ale nejsou neřešitelné. Sv. stolec zveřejňuje s předstihem konkrétní modlitební úmysly papeže během celého roku. Já ale nemám pokaždé možnost je sledovat, není to ani mou povinností plynoucí z víry. U pokoncilních papežů se často jednalo o banální a nic neříkající úmysly, u Františka potom existuje podezření (dodejme: oprávněné), že mu jde spíše o prioritu klimatické agendy v Církvi a všenáboženskou jednotu v duchu globalistického humanismu. Za toto se modlit rozhodně nechci, tyto úmysly papeže odporují výše uvedené obecné formě, která má přednost před formou určitou. Nelze totiž sloučit obrácení hříšníků, rozkvět pravé Církve a potření bludů, což je obsahem obecné formy, např. s Františkovým výrokem, že „hřích je odpuštěn ještě dříve, než byl spáchán“, nebo s velebením Luthera jako „velkého reformátora“. To se absolutně vylučuje.

Když se tedy modlím „na úmysl Sv. Otce za získání odpustků“, mám na mysli právě jeho obecnou formu. Pokud je určitá forma aktuálního papeže s ní v jednotě, tak je do této mé modlitby automaticky zahrnuta, aniž na to musím myslet. Pokud v této jednotě není, potom není ani zahrnuta do mé modlitby a já si s tím nemusím vůbec dělat „těžkou hlavu“. Rozhodující je to, abych věděl, že modlitba „na úmysl Sv. Otce“ je nadčasovou modlitbou bez ohledu na konkrétní osoby, jež momentálně stojí v čele Církve, za obrácení těžkých zatvrzelých hříšníků, nevěřících a bludařů, za jejich návrat do lůna pravé Církve Kristovy, za potření bludů a všech zvrácených nauk pekelné líhně, a za rozmach a definitivní vítězství pravé Kristovy církve. A nejen abych věděl, ale se s tím i plně ve víře ztotožnil, neboť právě tato má identifikace s tímto obsahem je nezbytnou podmínkou k získání odpustků.

Pozn.: