Další „dubia“ kardinálů a odpověď Vatikánu na dotaz kardinála Dominika Duky


Na po­čát­ku sy­no­du to opět za­ča­lo v Církvi vřít. 5 kar­di­ná­lů na­psa­lo pa­pe­ži dle pří­kla­du svých před­chůd­ců před 7 lety opět svá „dubia“, tj. po­chyb­nos­ti o pra­vo­věr­nos­ti ně­kte­rých vy­já­d­ře­ní Va­ti­ká­nu v sou­vis­los­ti s nad­chá­ze­jí­cím sy­no­dem, a chce vy­svět­le­ní. Ten­krát r. 2016 se jed­na­lo o do­ku­ment „Amo­ris La­e­ti­tia“, kde papež Fran­ti­šek na­zna­ču­je mož­nost po­dá­vá­ní sv. při­jí­má­ní párům ži­jí­cím v ne­re­gu­lér­ních svaz­cích, dnes jde o více otá­zek. Z těch­to 5 kar­di­ná­lů jsou 2 sig­na­tá­ři dubií před 7 lety: ku­ri­ál­ní kar­di­ná­lo­vé Wal­ter Bran­d­mu­eller a Ra­y­mund Leo Burke (další 2 kar­di­ná­lo­vé Meisner a Ca­f­fa­ra již ze­mře­li), ná­sle­du­jí potom další 3: Ro­bert Sarah z Gui­neje (bý­va­lý pre­fekt kon­gre­ga­ce pro li­tur­gii), Juan San­do­val Ini­gu­ez z Me­xi­ka a Jo­se­ph Zen z Číny, bý­va­lý po­li­tic­ký vězeň ko­mu­nis­tic­ké­ho re­ži­mu. Papež Fran­ti­šek na roz­díl od si­tu­a­ce před 7 lety ten­to­krát od­po­vě­děl.

Pro­to­že au­ten­tic­ké znění do­ku­men­tů je ofi­ci­ál­ně do­stup­né na in­ter­ne­tu, od­ka­zy uvá­dí­me v zá­vě­ru člán­ku, ome­zí­me se proto na ko­men­tář a osvět­le­ní si­tu­a­ce. Kar­di­ná­lo­vé sig­na­tá­ři prosí pa­pe­že o jasné a jed­no­znač­né vy­já­d­ře­ní v těch­to 5 bo­dech:

1) Stále platí, že nauku Bo­ží­ho zje­ve­ní, jak ji pre­zen­tu­jí Písmo sv. a po­svát­ná Tra­di­ce, nelze „re­in­ter­pe­to­vat“ tak, aby více od­po­ví­da­la „po­ža­dav­kům doby“. Sig­na­tá­ři proto vy­zý­va­jí pa­pe­že, aby se takto jasně vy­já­d­řil a vy­vrá­til ší­ří­cí se po­chyb­nos­ti o tom.
Papež Fran­ti­šek ve své mno­ho­slov­né od­po­vě­di však po­pi­su­je, že je třeba „od­li­šit pod­sta­tu od kul­tur­ní pod­mí­ně­nos­ti“, aniž re­a­gu­je na po­ža­da­vek sig­na­tá­řů.

2) Kar­di­ná­lo­vé dále uvá­dě­jí, že žeh­nat ho­mose­xu­ál­ním a le­sbic­kým párům je v roz­po­ru se Zje­ve­ním a Magis­te­ri­em, prosí tedy pa­pe­že, aby to jed­no­znač­ně pro­hlá­sil.
Fran­ti­šek ale od­po­vě­děl, že svá­tost­né man­žel­ství je pouze svaz­kem muže a ženy, ostat­ní formy ho ak­cep­tu­jí „čás­teč­ným a ana­lo­gic­kým způ­so­bem“, při­čemž však nelze s tě­mi­to lidmi jed­nat „jako s hříš­ní­ky“. Žádné vy­já­d­ře­ní k jed­no­znač­né­mu a jas­né­mu po­stu­lá­tu sig­na­tá­řů.

3) Sy­no­da­li­ta ne­mů­že být ces­tou Církve, jak se dnes hojně tvrdí. Synod jako ko­le­gi­um bis­ku­pů je podle ka­no­nic­ké­ho práva pouze po­rad­ním or­gá­nem pa­pe­že. Sig­na­tá­ři opět prosí Fran­tiš­ka o jed­no­znač­né sta­no­vis­ko v této věci.
Papež ale od­po­vě­děl opět mno­ho­mluv­ně, že „vše­chen Boží lid má vlast­ní účast na čin­nos­ti Církve“, k tomu, co kar­di­ná­lo­vé před­lo­ži­li jako pro­blém, se vůbec ne­vy­já­d­řil.

4) Kněž­ské svě­ce­ní nelze udě­lit ženám, sig­na­tá­ři se od­vo­lá­va­jí na cír­kev­ní do­ku­men­ty, zvláš­tě pak na Or­di­natio Sa­cer­do­ta­lis pa­pe­že Jana Pavla II. Papež Fran­ti­šek by toto měl jasně říct.
On ale v od­po­vě­di uvedl, že Jan Pavel II. nikdy ne­chtěl po­ní­žit ženy, opět tedy jde o vy­já­d­ře­ní ni­ko­li k věci.

5) Kar­di­ná­lo­vé upo­zorňují tváří v tvář ší­ří­cí­mu se mrav­ní­mu re­la­ti­vis­mu, že k plat­nos­ti sv. zpo­vě­di je nutná nad­při­ro­ze­ná lí­tost a úmysl v hří­chu dále ne­po­kra­čo­vat. Jinak je zpo­věď ne­plat­ná a sva­to­krá­dež­ná.
Fran­ti­šek ale, místo aby tuto zá­vaz­nou prav­du po­tvr­dil, v mno­ho­mluv­né od­po­vě­di na­psal, že prý „zpo­věd­ni­ce není cel­ni­ce... nejsme pány, ale po­kor­ný­mi správ­ci svá­tos­ti...“, čili opět mimo.

Shr­nu­to a se­čte­no: Papež Fran­ti­šek tomu, co kar­di­ná­lo­vé sig­na­tá­ři před­lo­ži­li jako pal­či­vou zá­le­ži­tost, se ve své od­po­vě­di úplně vy­hnul. Zmí­ně­ná „pětka“ na to re­a­go­va­la novým do­pi­sem bez­pro­střed­ně jemu, kde toto kon­sta­tu­je a opět žádá Fran­tiš­ko­vu re­ak­ci přímo na to, s čím se na něj ob­ra­cí. Svá „dubia“ pře­for­mo­va­la do úder­něj­ší formy.

Vy­já­d­ře­ní 5 kar­di­ná­lů ve­řej­ně pod­po­řil i bý­va­lý pre­fekt kon­gre­ga­ce pro nauku víry kar­di­nál Ger­hard L. Mu­eller a ně­ko­lik bis­ku­pů, mj. i známí mons. Atha­na­sius Schne­i­der, mons. Jo­se­ph Stric­kland aj. Díky Bohu za ně za všech­ny, i když jsou v men­ši­ně, tak přece jen je­jich hlas je na­to­lik silný, že ho nelze ig­no­ro­vat.

Eme­rit­ní praž­ský ar­ci­bis­kup kar­di­nál Do­mi­nik Duka na­psal letos 13.7. dopis di­kas­te­riu pro nauku víry s do­ta­zem, jest­li roz­ve­de­ným ži­jí­cím v cír­kev­ně ne­u­spo­řá­da­ných vzta­zích lze udě­lit sv. při­jí­má­ní. Kar­di­nál Duka jmé­nem České bis­kup­ské kon­fe­ren­ce tak nej­spíš re­a­go­val na ozná­me­ní plzeňského bis­ku­pa mons. To­má­še Ho­lu­ba, že v jeho diecé­zi tito roz­ve­de­ní a znovu se­zda­ní mohou, když do­sáh­nou tzv. „tr­va­lé­ho aktu mi­lo­sr­den­ství“, při­jí­mat Eu­cha­ris­tii, ač­ko­liv budou na­dá­le spolu žít jako muž a žena.

Kard. Du­ko­vi od­po­vě­děl se sou­hla­sem pa­pe­že Fran­tiš­ka nový pre­fekt di­kas­te­ria pro nauku víry kar­di­nál Vic­tor M. Fer­nán­dez. Kard. Duka chtěl vědět, jest­li ně­ja­ká diecé­ze může uči­nit sa­mo­stat­né roz­hod­nu­tí v této věci bez ohle­du na jiné diecé­ze. Kard. Fer­nan­déz v od­po­vě­di sdě­lil, že apoš­tolská ad­hor­ta­ce Amo­ris la­e­ti­tia je do­ku­men­tem řád­né­ho pa­pež­ské­ho magis­te­ria a podle něj může každá diecé­ze vydat vlast­ní směr­ni­ce pro kněze a osoby v ne­u­spo­řá­da­ných vzta­zích.

Dále se praž­ský hi­e­rar­cha otá­zal, jakou magis­te­ri­ál­ní zá­vaz­nost má od­po­věď, kte­rou papež Fran­ti­šek po­sky­tl bis­ku­pům Bue­nos Aires r. 2016. Tito bis­ku­po­vé se ptali, jest­li správ­ně in­ter­pre­tu­jí Amo­ris la­e­ti­tia, když roz­hod­li o udě­lo­vá­ní roz­hře­še­ní a sv. při­jí­má­ní roz­ve­de­ným a ži­jí­cím v cír­kev­ně ne­plat­ných dru­hých svaz­cích, aniž do­tyč­né osoby muse­jí za­cho­vá­vat se­xu­ál­ní zdr­žen­li­vost. Fran­ti­šek v od­po­vě­di na­psal, že ano, ne­e­xis­tu­je jiná in­te­pre­ta­ce. Kard. Fer­nán­dez v od­po­vě­di kard. Du­ko­vi sdě­lil, že vý­mě­na do­pi­sů mezi ar­gen­tin­ský­mi bis­ku­py a pa­pe­žem byla za­řa­ze­na do Acta Apo­sto­li­cae Sedis, tudíž tyto do­pi­sy byly pu­b­li­ko­vá­ny «velut Magis­te­ri­um au­then­ticum», jako au­ten­tic­ké Magis­te­ri­um, čili zá­vaz­né.

Klí­čo­vá je ale od­po­věď na třetí otáz­ku, kde se kard. Duka táže na vztah Amo­ris la­e­ti­tia k nauce Církve: „Jak Svatý otec při­po­mí­ná ve svém do­pi­se de­le­gá­to­vi pas­to­rač­ní sekce Bue­nos Aires, Amo­ris la­e­ti­tia byla vý­sled­kem práce a mod­lit­by celé církve za při­spě­ní dvou synod a pa­pe­že. Tento do­ku­ment vy­chá­zí z magis­te­ria před­cho­zích pa­pe­žů, kteří již uzna­li mož­nost, aby roz­ve­de­ní lidé v no­vých svaz­cích měli pří­stup k eu­cha­ris­tii za před­po­kla­du, že se za­vá­ží ‚žít v plné zdr­žen­li­vos­ti, tj. zdr­žet se úkonů vlast­ních man­že­lům‘, jak for­mu­lo­val Jan Pavel II. nebo se ‚za­vá­ží žít svůj vztah … jako přá­te­lé‘, jak for­mu­lo­val Be­ne­dikt XVI. Fran­ti­šek za­stá­vá po­ža­da­vek plné zdr­žen­li­vos­ti pro roz­ve­de­né a znovu se­zda­né v novém svaz­ku, ale při­pouš­tí, že při jejím prak­ti­ko­vá­ní mohou na­stat ob­tí­že, a proto v ur­či­tých pří­pa­dech po ná­le­ži­tém roz­li­šo­vá­ní při­pouš­tí udě­le­ní svá­tos­ti smí­ře­ní i v pří­pa­dě, že člo­věk není scho­pen být věrný zdr­žen­li­vos­ti po­ža­do­va­né církví.“

Dále se kard. Duka ptal na mož­nost in­sti­tu­ci­o­na­li­za­ce ta­ko­vé­ho roz­hod­nu­tí, tj. jeho zá­vaz­nos­ti pro celou Cír­kev. Kard. Fer­nán­dez sdě­lil, že Amo­ris la­e­ti­tia pro zno­vuse­zda­né roz­ve­de­né v cír­kev­ně neu­rov­na­ných vzta­zích „ote­ví­rá mož­nost pří­stu­pu ke svá­tos­ti smí­ře­ní a Eu­cha­ris­tie“ a dodal, že jde o pro­ces roz­li­šo­vá­ní, který ne vždyc­ky musí kon­čit tím samým roz­hod­nu­tím. Každý kněz je zod­po­věd­ný za du­chov­ní „do­pro­vá­ze­ní“ těch­to osob. „Jedná se o za­há­je­ní cesty pas­to­rač­ní­ho do­pro­vá­ze­ní v roz­li­šo­vá­ní každé jed­not­li­vé osoby. Amo­ris la­e­ti­tia zdů­razňuje, že všich­ni kněží mají po­vin­nost do­pro­vá­zet do­tyč­né osoby na cestě roz­li­šo­vá­ní. Je to právě kněz, kdo do­tyč­nou osobu při­jí­má, po­zor­ně jí na­slou­chá a uka­zu­je jí ma­teř­skou tvář církve, vítá její dobrý úmysl a dobrý záměr po­sta­vit celý svůj život do svět­la evan­ge­lia a prak­ti­ko­vat lásku. Je to však každý člo­věk in­di­vi­du­ál­ně, kdo je po­vo­lán po­sta­vit se před Boha a od­ha­lit své svě­do­mí s jeho mož­nost­mi a ome­ze­ní­mi. Toto svě­do­mí, do­pro­vá­ze­né kně­zem a osví­ce­né cír­kev­ní­mi po­ky­ny, je po­vo­lá­no k tomu, aby bylo for­mo­vá­no k po­sou­ze­ní a uči­ně­ní úsud­ku do­sta­teč­né­ho k ro­ze­zná­ní mož­nos­ti pří­stu­pu ke svá­tos­tem.“

Tolik kard. Fer­nan­déz. Roz­hod­nu­tí má být tedy uči­ně­no ve svět­le nauky Církve a při do­pro­vá­ze­ní kněze a může za­hr­no­vat i le­gi­tim­ní pří­stup ke svá­tos­tem. Ko­neč­né slovo ale má mít – což je nej­ne­bez­peč­něj­ší – svě­do­mí do­tyč­né osoby. To ona musí roz­po­znat svoji zá­le­ži­tost před Bohem.

To ovšem od­po­ru­je ne­o­myl­né nauce Církve, jak je hlá­sá­na už od apoš­tolských dob. Je-li po­sled­ním a roz­ho­du­jí­cím kri­té­ri­em v pří­pa­dě kon­krét­ní­ho hří­chu svě­do­mí, tak mů­že­me ospra­ve­dl­nit úplně všech­no: nejen ci­zo­lož­ství a smil­stvo, ale i vraž­dy, krá­de­že, po­mlu­vy… Lid­ská sla­bost a ďá­bel­ské pů­so­be­ní jsou totiž tak silné, že na­pros­tá vět­ši­na hříš­ní­ků, když se jí na­bí­zí pří­le­ži­tost po­sta­vit vlast­ní svě­do­mí jako to nej­dů­le­ži­těj­ší v celém aktu, si svůj stav vždyc­ky zdů­vod­ní a omlu­ví. Ne­o­mo­der­nis­tic­ká Fran­tiš­ko­va cír­kev se tak ocitá na ne­bez­peč­né cestě li­kvi­da­ce ob­jek­tiv­ní mo­rál­ky dané De­sa­te­rem a při­je­tí sub­jek­ti­vis­mu, kdy lze ospra­ve­dl­nit prak­tic­ky všech­no, každý, i se­bez­á­važ­něj­ší hřích.

Navíc po od­po­vě­di kard. Fer­nan­dé­ze kard. Du­ko­vi již bude moci tento po­stoj vy­já­d­ře­ný v Amo­ris La­e­ti­tia a v do­pi­se pa­pe­že Fran­tiš­ka bis­ku­pům z Bue­nos Aires být vy­má­hán jako zá­vaz­ný, jako sou­část řád­né­ho cír­kev­ní­ho Magis­te­ria. Jenže tím se ne­smí­me ne­chat za­stra­šit. Zá­vaz­ný by byl tehdy, kdyby ne­od­po­ro­val před­cho­zí sta­le­té nauce. Ale on od­po­ru­je, proto tra­dič­ní ka­to­lík bude na­dá­le za­stá­vat tu nauku, kte­rou hlásá 5 kar­di­ná­lů sig­na­tá­řů výše uve­de­ných dubií, bis­ku­po­vé Schne­i­der, Stric­kland, Ele­gan­ti, tra­dič­ní kněž­ská bra­trstva a další. Ne­ne­chá­me se mást.

Pozn.: Pří­sluš­né do­ku­men­ty lze najít v au­ten­tic­kém znění na webech www.​vaticannews.​va (Va­ti­kán re­a­gu­je na “otáz­ky” kar­di­ná­la Duky), www.​cirkev.​cz (Papež od­po­vě­děl na dubia for­mu­lo­va­ná pěti kar­di­ná­ly).