Církevní (modernistická) i profánní média v ČR mají opět jeden „případ“: údajné vyhození profesora církevních dějin P. Tomáše Petráčka z pražské katolické teologické fakulty. P. Petráček je známý radikální neomodernista. Dle jeho koncepce církevních dějin byla nejhorším obdobím pro Katolickou církev tzv. „piánská éra“, tj. od papežů bl. Pia IX. (1846–78) po ct. Pia XII. (1939–58). Proč? Poněvadž v této epoše se skutečně potíraly hereze v Církvi, Pius IX. vydal k tomu svůj „Syllabus bludů“, sv. Pius X: encykliku „Pascendi“ a dekret „Lamentabili“, Pius XII. „Humani Generis“, což pro Petráčka znamenalo prý likvidaci svobod uvnitř Církve. P. Petráček se nikdy netajil svými vřelými sympatiemi k modernistickým bludům, jak dokazuje mj. jeho habilitační práce „Bible a historicko-kritická metoda“, v níž souhlasí s modernistickou relativizací biblických zázraků včetně Kristových. V současné době Petráček bojovně vystupuje ve prospěch tzv. manželství pro všechny, psali jsme v článku „Udavačství, hlavní zbraň českých modernistů“ o tom, jak právě on spolu s dalšími požadoval odstranění Aliance pro rodinu ze seznamu poradních orgánů parlamentu a vlády ČR.

V těchto dnech na pražské fakultě končí, děkan prof. Vojtěch Novotný mu neprodloužil smlouvu na dobu určitou. Synkretisticky zaměřená tzv. křesťanská média á la www.christnet.eu a další ryze profánní okamžitě zahájila kampaň na jeho podporu. Prý je to postih za jeho názory. P. Petráček se tak stal v jejich očích mučedníkem svobody svědomí, byl údajně potrestán ztrátou zaměstnání konzervativním vedením fakulty na nátlak části České biskupské konference atd.

Jenže děkan Novotný se brání tím, že se jednalo o opatření ryze ekonomické kvůli úsporám, proto Petráčkovi nebyla prodloužena smlouva. Petráček není schopen nikde doložit, že musel odejít kvůli svým názorům. Neprodloužení smlouvy na dobu určitou vysokoškolským pedagogům je v případě potřeby na všech vysokých školách běžnou věcí. Je ale pravdou, že za tzv. ekonomickými důvody nadbytečnosti apod. se často skrývají jiné příčiny. Většinou nebývají ideové, nýbrž osobní, zažil jsem během svého působení na fakultě, jak děkan neprodloužil smlouvu svému kolegovi téhož modernistického smýšlení, s nímž měl ale osobní rozepře. Toto je nejspíš i Petráčkova kauza, jeho aktivita ve prospěch LGBT a neomodernistické názory asi sotva, to by totiž musela odejít značná část pedagogů teologických fakult.

Média však, aniž jsou schopna uvést jediný důkaz, vidí jednoznačnou příčinu Petráčkova nedobrovolného odchodu z fakulty v jeho názorech a na tom staví svoji rétoriku. To je ovšem z hlediska publicistické etiky nepřijatelné, nemohu tvrdit něco, pro co nemám sebemenší doklady, zvláště pak vést mediální lynče proti jiným, v tomto případě proti děkanovi Novotnému apod.

Nota bene, je skutečně pro P. Petráčka odchod z fakulty existenční otázkou? Když se podíváme na jeho působiště před r. 2020, tak zjistíme, že v 15. stol. by se stal pro Mistra Jana Husa exemplárním příkladem špatného kněze mnohoobročníka. Byl kanovníkem kapituly Všech svatých na pražském Hradě, řádným vyučujícím teologické fakulty v Praze, vikářem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a vedoucím katedry kulturních a náboženských studií na pedagogické fakultě královéhradecké univerzity. R. 2020 musel opustit post kanovníka u Všech svatých v Praze, neboť vystoupil neomaleně, agresivně a hrubě urážejícím způsobem proti kázání probošta této kapituly, P. prof. Petra Piťhy, jenž varoval před genderovou ideologií. Petráčkova reakce byla v rozporu i s kodexem kanonického práva, proto kardinál Dominik Duka jej vyloučil z řad kanovníků u Všech svatých.

Toto skutečně bylo z důvodů jeho názorů, které hlásal agresivně a urážel přitom druhé. Kněz se takto chovat vůči spolubratrovi a nadřízenému nesmí, postup kardinála Duky byl proto naprosto správný. Jenže letošní Petráčkův odchod z fakulty lze těžko chápat jako trest za jeho názory, chybí k tomu to nejzásadnější: důkazy. Jeho „mučednictví“ je tak uměle vytvořené, operetní. Nota bene Petráček nadále zůstává v Hradci Králové jak ve své církevní funkci, tak i v pozici vedoucího katedry na univerzitě. Žádný existenční postih se tedy nekoná.

Ale i kdyby se konal, tak Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Byl to právě P. Petráček, kdo požadoval, jak píšeme v dřívějším našem článku (srvn. výše), aby předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová, matka početné rodiny, byla zbavena svého zaměstnání asistenta poslance, což je její jediný zdroj příjmu. Inu, kdo jinému jámu kopá… zde to ovšem neplatí, neboť Petráček do žádné jámy nepadá, svůj materiální příjem má zajištěn.

V Petráčkově případu jde tedy o jednoznačnou a typickou mediální manipulaci. Samozřejmě spousta celebrit modernistického spektra ostentativně dává najevo své rozhořčení, především prof. Tomáš Halík, jenž dokonce má drzost tvrdit (www.christnet.eu), že prý to připomíná komunistický teror na vysokých školách za Husákovy éry, jímž byl postižen prý také on, neboť nesměl po celou dobu až do r. 1989 učit na žádné československé vysoké škole. Žasneme, jak může až tak sprostě lhát. Na vysoké škole údajně učit nemohl, ale jeho dizertace r. 1972 pod názvem „Křesťanství jako utopie“, plně poplatná oficiálnímu materialistickému světovému názoru, byla vysoce kladně hodnocena tehdejším Ústavem vědeckého ateismu, v době, kdy Halík dle vlastních slov již byl pět let praktikujícím katolíkem. Na vysokých školách v tehdejší ČSSR prý učit nemohl, ale přednášet vedoucím kádrům průmyslových podniků v rámci školících středisek organizovaných samotnou StB mohl, dokonce i v tehdejším komunistickém východním Německu (tzv. NDR). Zatímco lidé nepohodlní režimu nemohli cestovat do zahraničí, on suverénně jezdil do „kapitalistické ciziny“ (srvn. k tomu Stanislav Novotný: Sonda do minulosti Tomáše Halíka).

Modernismus uvnitř Církve je postaven na lži. Nejen na věroučné, nýbrž i na mediální. Tím víc si proto ceňme pravdy, především té, která vychází z Božího zjevení.