Druhé výročí „Bachařů zrady“

Boží Prozřetelnost nám chce něco sdělit, a je to dobrá zpráva


Přeji všem mým čtenářům požehnanou sedmou neděli po Duchu svatém a požehnaný svátek Panny Marie Karmelské. [Článek v originále vyšel v neděli 16. 7. 2023 – pozn. překl.] Ať nás Panna Maria všechny skryje pod svůj ochranný plášť a vede nás tímto údolím smrti k věčnému životu v jejím Synu.

Obvykle v neděli články nezveřejňuji, ale od roku 2021 je dnešní datum příliš významné, než aby se dalo opomenout. Zde je tedy krátká úvaha.

Dnes je samozřejmě druhé výročí dokumentu „Bachaři zrady“ (tj. Traditionis custodes, což se opravdu dá takto přeložit, neboť traditio neznamená jen „předávání“, ale i „zradu“, a custos není jen strážce, ale i žalářník).

Po dvou letech mě celá tato věc naplňuje mnohem menší úzkostí a mnohem větší důvěrou, než když na nás před dvěma lety dopadla. Tehdy jsem ji přirovnal k atomové bombě, jíž se svými vlastnostmi jistě podobá, nicméně následný vývoj je řekněme rozmanitější.

Za prvé se předpovídaný a zamýšlený pogrom na tradicionalisty do velké míry neuskutečnil. Je pravdou, že došlo k rušením, omezením a nedůstojným opatřením, a nechci bagatelizovat utrpení, které to způsobilo a za něž budou příslušné autority jistě potrestány, v tomto životě nebo na věčnosti. Pravda je i to, že kardinál Roche v Římě hraje na dvouleté prodloužení, během něhož mají být vzpurníci přinuceni se přizpůsobit za pomoci převýchovy v sovětském stylu. Vážně však někdo věří, že za dva roky TLM náhle zmizí? Za dva roky se může stát spousta věcí a církev je nadto obrovské globální těleso, v němž mikromanagement není tak snadný. Mnozí biskupové (a to vím z osobních rozhovorů) prostě vyčkávají, problém odsouvají, používají nevinné lsti či dokonce dopisy z Říma házejí do koše. Neočekávají, že by tato iracionální kampaň trvala dlouho.

Za druhé je povzbuzující nezlomný postoj většiny tradičních katolíků. Kněží i laici zdaleka nehodili své liturgické knihy do koše a s kroucením hlavou neodešli, naopak se s vynalézavostí a kreativitou starali, aby římský ritus pokračoval. Tělocvičny se proměnily v kaple se vším všudy. Sklepy a kůlny dostaly nové využití. Do tradičních komunit nadále proudí nová povolání. Usus antiquior nemizí, to je jisté: žádné „džine, zpátky do láhve“ se nekoná. Ve skutečnosti není nejmenších pochyb o tom, že papež František zajistil tradiční mši nejskvělejší reklamní kampaň za poslední půlstoletí. Všichni známe lidi, kteří na tradiční mši začali chodit po TC, právě proto, že chtěli vědět, proč tolik humbuku. Někteří dokonce uvažují takto: „Jestliže papež František je tak zarytě proti tomu, musí na tom být něco opravdu dobrého.“ Tomu se říká Boží pomsta progresistům, kteří jsou jako vždycky svými nejhoršími nepřáteli: čím jsou upřímnější, tím více odpuzují.

Za třetí, a to je nejdůležitější, za poslední dva roky sanktgallenští mafiáni, kteří už předtím zacházeli značně daleko, rukavičky odložili úplně. Tím mám na mysli kampaň papeže Františka a jeho pečlivě vybrané družiny, která propaguje „synodální církev“ směřující k rozeklaným útesům hereze a schismatu. Nikdo přesně neví, co se stane, ale jedním si můžeme být jisti: žádný opravdový katolík nebude chtít mít s touto rodící se obludností nic společného, leda snad ve smyslu jejího vyvrácení a snahy o zmírnění škod. Stručně řečeno: nekatolická klika, která je v současné době u moci, otevřeně ukázala svou tvář a my ostatní si můžeme ulehčeně oddechnout, když si dáme dvě a dvě dohromady:

  • Útok na neměnný mravní zákon. (Stalo se.)
  • Útok na trvalou nauku a dogmata. (Stalo se.)
  • Útok na odvěký římský ritus. (Stalo se.)
  • Útok na důstojnost biskupů. (Stalo se.)
  • Útok na společné dobro věřících. (Stalo se.)

Všechno odpovídá. Ovce znají hlas svého Pastýře. Ve štěkání, skučení, vrčení a vytí vlků Jeho hlas nepoznávají.

Pro Církev jako celek nemůže být nic lepšího, než když spadnou líbezné přetvářky a umné fasády. Jasnost pravdy je osvěžující, inspirující, ba nezbytná; vždyť jen když přesně víte, o jakou nemoc jde, můžete přijmout konkrétní, cílená opatření, jak nad ní zvítězit. To je první krok k uzdravení a obnovenému zdraví.

Vždycky je krásné sledovat liturgickou Boží prozřetelnost. Jak jsem se zmínil, svátek Panny Marie Karmelské letos připadá na sedmou neděli po Duchu svatém. Epištola a evangelium tohoto dne nemůže být dokonalejší, neboť Všemohoucí v nich odpovídá falešným pastýřům, kteří se chovají přezíravě k Jeho lidu a snaží se (kdyby to bylo možné) zničit dílo Jeho rukou.

Proti těm, kteří se pokoušejí podvodně přivodit změnu ve věčné církevní nauce o sexualitě, burácí svatý Pavel v epištole (Řím 6,19-23):

„Bratři! Lidskou věc pravím pro slabost těla vašeho; neboť jako jste dávali údy své ve službu nečistotě a nespravedlnosti k nepravosti, tak nyní dejte údy své ve službu spravedlnosti k posvěcení; vždyť když jste byli služebníky hříchu, byli jste svobodni vzhledem ke spravedlnosti. Nuže, který užitek měli jste tehdy? Věci, za které se nyní stydíte; neboť konec těch věcí je smrt. Nyní však byvše osvobozeni od hříchu, ale učiněni služebníky Božími, máte užitek svůj ku posvěcení, konec pak život věčný; neboť odplata hříchu jest smrt, milodarem Božím však jest život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ [Překlad Schallerův misál.]

Evangelium (Mt 7,15-21) pak příhodně hovoří o špatných stromech nesoucích špatné ovoce a porovnává je s dobrými stromy víry, zbožnosti a tradice nesoucími hojné ovoce dobré:

„Za onoho času řekl Pán Ježíš učedníkům svým: Mějte se na pozoru před nepravými proroky, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím, uvnitř však jsou vlci draví. Po ovoci jejich poznáte je: Zdali sbírají s trní hrozny aneb s bodláčí fíky? Tak každý strom dobrý nese ovoce dobré, špatný strom ovoce špatné přináší. Nemůže strom dobrý nésti ovoce špatné, ani strom špatný přinášeti ovoce dobré. Všeliký strom, který nenese ovoce dobrého, bude vyťat a na oheň uvržen. Nuže tedy po ovoci jejich poznáte je. Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, nýbrž kdo činí vůli Otce mého, jenž jest v nebesích, ten vejde do království nebeského.“ [Překlad Schallerův misál.]

Často mám příležitost připomínat, že zlo požírá samo sebe: není to něco stabilního, nýbrž nedostatek, který pohlcuje předmět, v němž existuje, oslabuje ho a rozmetá. To se skvěle ukázalo (třebaže většinou jako ve zpomaleném filmu) v posledních asi šedesáti letech: zlo „ducha druhého vatikánského koncilu“, modernismu, liberalismu, progresivismu ve skutečnosti ničí samo sebe. Tam, kde existuje, věřící opouštějí kostely, kostely se zavírají nebo prodávají, farnosti slučují, povolání vysychají, evangelní svědectví slábne a selhává. Tam, kde v jakékoli podobě trvá tradice (katechetická, homiletická, liturgická, kulturní), ale nejlépe ve všech podobách působících společně, vidíme ovoce, které podle Božího záměru měl nést strom Jeho Církve.

Nádherná kolekta sedmé neděle po Duchu svatém nám říká, abychom důvěřovali v Boží prozřetelnost:

Deus, cujus providéntia in sui dispositióne non fállitur: te súpplices exorámus: ut nóxia cuncta submóveas, et ómnia nobis profutúra concédas. Per Dóminum nostrum Jesum Christum…

Bože, jehož prozřetelnost se ve svém úradku neklame, tebe pokorně prosíme, abys všecko škodlivé odvrátil a všeho prospěšného nám dopřál. Skrze Pána našeho Ježíše Krista… [Překlad Schallerův misál.]

Závěrem tohoto krátkého článku bych čtenářům rád připomněl několik důležitých zdrojů, které analyzují tvrzení, logiku, legálnost a cíle Traditionis custodes i to, jak bychom měli reagovat. Jsou významné proto, aby byl náš postoj založen na pravdě a abychom získali imunitu vůči omylům, úskokům a lžím našich nepřátel:

Bůh vám žehnej a Panna Maria Karmelská ať vám vyprosí vzácný dar celoživotní věrnosti a setrvání v dobrém až do konce.

Zdroj: Special Post: The Second Anniversary of “Prison-Guards of Treachery”

(překlad L. Cekotová)