Sv. stolec kategoricky odsoudil nedávné veřejné spálení koránu před mešitou ve švédském Stockholmu na konci června. Jeho zástupce při OSN mons. David Putzer vystoupil na zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě, upozornil na nárůst případů „pravidelného znesvěcování koránu v některých evropských zemích a jinde” a ostře tyto akty pranýřoval jako akty nenávisti, násilí a zneužívání svobody projevu (srvn. „Svatý stolec odsuzuje znesvěcování a ničení náboženských symbolů”, www.vaticannews.va, 14.7.2023). Citovaná zpráva také uvádí v této souvislosti vyjádření papeže Františka pro muslimský deník Al-Ittihad, vycházející ve Spojených arabských emirátech: „Cítím se těmito činy rozhořčen a znechucen. Každá kniha, kterou lidé považují za posvátnou, musí být respektována z úcty k jejich věřícím…”

Slova papežova hodně vypovídají o jeho smýšlení. Pálení koránu ostře odsuzuje, ale nevzpomínáme si, že by stejně tvrdě reagoval na vandalské a rouhačské skutky pálení bible, jichž se v hojném počtu dopouštějí právě „naši muslimští bratři”. Stačí jen uvést řadu těchto činů organizovaných teroristickou organizací Islámský stát v Iráku a v Sýrii, v Afghanistánu, v Pákistánu aj., jak o tom referovala řada našich médií. V komunistické Číně, jak uvádí např. zpráva www.idnes.cz 15.9.2018, došlo v řadě měst k oficiálně nařízenému ostentativnímu pálení biblí na náměstích. Není známo, že by papež František nějak reagoval, nejspíš by to narušilo jeho politiku sbližování s Čínou.

A nejde jenom o bible, ale o vandalské činy proti katolickým svatyním. Podle oficiálních francouzských statistik jenom za rok 2019 došlo v zemi k nejméně 10 útokům na katolické chrámy, při nichž byly roztřískány kříže a mariánské sochy a konsekrované hostie vyházeny ze svatostánků a podupány. A to ještě do tohoto počtu nejsou zahrnuty akty ničení kapliček, křížů a soch Panny Marie a světců při cestách a na veřejném prostranství, těchto hanebných skutků je mnohem víc. Podobně s děje i v jiných evropských zemích, polská média např. každou chvíli sdělují zprávu o vandalismu potratářů, „transgenderů” a jiných proti katolickým kostelům. Spousta katolických a pravoslavných svatyň byla Islámským státem srovnána se zemí v Iráku a v Sýrii. Není známo, že by římský pontifik František na to nějak reagoval. Jakmile ale dojde ke spálení koránu, ihned má na jazyku slova odsouzení.

Samozřejmě tím neříkáme, že pálení koránu schvalujeme, i když bychom měli k tomu důvod pro jeho nenávistné verše vyzývající k vraždám nevěřících a těch, kteří „věří v Boha v trojici”. Pokud ale zákon přiznává muslimským komunitám svobodu jejich rituálu v mešitách, respektujeme to, nicméně inkriminované spálení koránu ve Stockholmu bylo protestem vůči krutému mohamedánskému násilí, k němuž korán vyzývá, je tedy sporné vynášet okamžitá slova odsouzení, jak učinil papež František. Katolická nauka opírající se o Písmo sv. a posvátnou Tradici k násilí a krutosti vůči jinak věřícím nevyzývá. Nelze ani schvalovat Františkův výrok, že „každá kniha, kterou lidé považují za posvátnou, musí být respektována…” Ptáme se: I „Satanské antidesatero” nabádající k vraždám, které je „posvátnou knihou” vyznavačů satanismu? I Hitlerův „Mein Kampf”, který byl „posvátnou knihou” esesáckých obřadů? I „rudá knížka” Mao Ce-tunga v Číně, která tvrdí, že „pravda vychází z hlavně pušky”?

Papež František zde vůbec nerozlišuje, což odpovídá jeho vizi rovnocennosti všech světových náboženství, jak ji vyjádřil ve společném prohlášení z Abú Dhabí v r. 2019, že prý „Bůh si přeje různost náboženství”. Jeho reakce na nedávné spálení koránu ve Švédsku poskytuje důvodné podezření, že si cení islámu (a možná i jiných nekřesťanských náboženství) více než své vlastní církve, jíž je viditelnou hlavou. Rádi bychom se mýlili, ale žel to tak nevypadá. Modlíme se za obrácení papeže Františka a celého Vatikánu.