V pondělí 22. května si k sobě Pán života a smrti povolal P. Lubomíra Štulu. Týden nato, 29. května, proběhlo v kostele Navštívení Panny Marie v Ostravě-Zábřehu poslední rozloučení s ním. Pochován posléze byl na hřbitově u kostela sv. Bartoloměje v Ostravě-Nové Vsi.

U oltáře stanuli čtyři kněží. Zádušní mši sv. sloužil farní vikář a nemocniční kaplan P. Tomiczek, kázání pronesl P. Majkov. Vyšel v něm jednak z pradávného zpěvu Dies irae, který coby sekvence zazněl před evangeliem, jednak ze samotného evangelního čtení pojednávajícího o posledním soudu a stavění ovcí po pravici a kozlů po levici (Mt 25,31–46).

O tom, že „onen den, den hněvu lkavý, zruší čas, dým vzejde tmavý“, což jsou první slova hymnu Dies irae, pohovořil jako o neměnném faktu, který jednou přijde. A tento soud bude probíhat, poznamenal, i v rovině posuzování toho, co kdo zanedbal udělat. Proto ho, jak se přiznal, zasáhla slova z nebožtíkova parte: „budeme prosit Pána, aby mu milostivě odpustil všechno, co nevykonal podle Jeho vůle“. Dost možná i v této souvislosti během své promluvy podotkl, že P. Štula v lecčems zastupoval „nás, běžné kněze“…

Není snad třeba zacházet do podrobností a vypisovat, v čem všem. Čtenáři tohoto webu vědí. Jeho věrná a neúnavná služba na poli tiskového apoštolátu ve prospěch Tradice, dnes tak často vysmívané, přehlížené a opovrhované kolikrát i oněmi běžnými kněžími, jejichž poslání takto zastupoval, je lidem dozajista známa.

Kolik hladových a žíznivých P. Štula tímto úsilím o oprašování či hájení neměnných pravd nasytil, resp. napojil, kolik lidí takto navštívil ve vězení jejich nevědomosti, ví jen Bůh. Určitě mnohonásobně víc, než ono mizivé promile shromážděné na jeho pohřbu. Ne každý se mohl do Ostravy v ono pondělí dostavit, ale snad každý za něj a za vše, co vykonal, ve svých modlitbách poděkoval Pánu Bohu a prosil za něj (a stále může), „aby mu milostivě odpustil všechno, co nevykonal podle Jeho vůle“, a postavil ho po své pravici.

Pozn. redakce: PhDr. Lubomír Štula, ročník narození 1928, byl svojí profesí psycholog. Pro své katolické přesvědčení strávil 50. léta u PTP (Pomocné technické prapory). Byla to komunistickým státem nařízená vojenská služba pro tzv. „politicky nespolehlivé osoby“. Ty nesměly sloužit se zbraní v ruce a mohly vykonávat pouze těžké manuální práce, režim v těchto útvarech se často podobal režimu v pracovních táborech politických vězňů. V 90. letech byl dr. Štula redaktorem známého katolického časopisu Světlo, poté internetového webu www.lumendelumine.cz. Přijal v ilegalitě kněžské svěcení. V rozporu s jeho poslední vůlí neproběhla pohřební mše sv. v tradičním ritu, není známo proč a kdo nese za to odpovědnost. Jen Dies irae bylo zazpíváno, jak je uvedeno v článku. Requiescat in pace!