Bis­kup Vitus Hu­on­der, osm­de­sá­ti­le­tý pre­lát, který žije na penzi v domě Kněž­ské­ho bra­trstva sv. Pia X. (FSSPX) ve Švý­car­sku, vydal vi­deo­na­hráv­ku, v níž ex­ko­mu­ni­ka­ci ar­ci­bis­ku­pa Mar­ce­la Le­fe­b­v­ra, za­kla­da­te­le FSSPX, z roku 1988 na­zý­vá „ne­spra­ved­li­vou“. Zá­ro­veň pro­zra­zu­je, že mu papež Fran­ti­šek řekl, že tra­dič­ní kněží z Bra­trstva „nejsou schi­zma­ti­ci“.

Hu­on­der, bý­va­lý bis­kup z Churu ve Švý­car­sku, v tomto novém videu vy­pra­vu­je, že 9. ledna 2015 ob­dr­žel dopis od teh­dej­ší­ho pre­fek­ta Kon­gre­ga­ce pro nauku víry kar­di­ná­la Ger­har­da Müllera, v němž ho Müller žádal, aby „za­há­jil di­a­log s před­sta­vi­te­li Kněž­ské­ho bra­trstva sv. Pia X.“ Cílem mělo být zvý­šit osob­ní vzta­hy s tímto kněž­ským bra­trstvem a vě­no­vat se vě­rouč­ným dis­ku­sím.

Od to­ho­to do­pi­su a po­vě­ře­ní byl Hu­on­der v pra­vi­del­ném kon­tak­tu s ge­ne­rál­ním před­sta­ve­ným FSSPX (tehdy bis­ku­pem Ber­nar­dem Fella­yem a nyní P. Da­vi­dem Pag­li­a­ra­nim) i s dal­ší­mi před­sta­vi­te­li Bra­trstva. Roz­ho­vo­ry měly vést ke ka­no­nic­ké re­gu­la­ri­za­ci FSSPX. (Dal­ším, koho papež Fran­ti­šek v roce 2015 po­žá­dal, aby na­vští­vil domy FSSPX, byl bis­kup Atha­na­sius Schne­i­der, rov­něž roz­hod­ný pod­po­ro­va­tel Bra­trstva.)

V roce 2019 se bis­kup Hu­on­der po od­cho­du na od­po­či­nek roz­ho­dl – s vý­slov­nou pod­po­rou va­ti­kán­ské ko­mi­se Eccle­sia Dei – pře­stě­ho­vat se do jed­no­ho z domů FSSPX ve Švý­car­sku. Uči­nil tak, aby lépe po­znal život Bra­trstva a mohl jeho pů­so­be­ní po­rov­nat s ži­vo­tem běžné diecé­ze, jako byla ta, v je­jímž čele stál před­cho­zích cca 12 let.

Švý­car­ský pre­lát ve videu rov­něž vy­svět­lu­je, že od roku 2015 měl dost času zkou­mat a lépe po­znat čin­nost FSSPX, včet­ně úmys­lů jeho fran­couz­ské­ho za­kla­da­te­le, ar­ci­bis­ku­pa Mar­ce­la Le­fe­b­v­ra. Hu­on­der uvádí, že toto ob­do­bí zkou­má­ní mu po­skyt­lo „novou per­spek­ti­vu“, „nový po­hled na uply­nu­lých 70, 80 let“ cír­kev­ních dějin. Na­zý­vá tuto zku­še­nost re­tractatio a říká, že nyní lépe chápe pří­či­ny sou­čas­né krize v Církvi a sku­teč­nost, že se ve sku­teč­nos­ti jedná „o jednu z nej­vět­ších krizí v její his­to­rii.“ Hu­on­der tvrdí, že krizi vy­vo­lal „po­div­ný od­klon od Tra­di­ce, od au­ten­tic­ké nauky Církve, jak v do­ku­men­tech [dru­hé­ho va­ti­kán­ské­ho] kon­ci­lu, tak v ná­sled­ných magis­te­ri­ál­ních do­ku­men­tech a roz­hod­nu­tích.“ Podle švý­car­ské­ho pre­lá­ta právě to bylo dů­vo­dem, proč se ar­ci­bis­kup Le­fe­b­vre „ne­mohl bez vý­hrad řídit po­ky­ny a vě­rouč­ný­mi tvr­ze­ní­mi kon­ci­lu a ofi­ci­ál­ní­mi pro­hlá­še­ní­mi Církve, která ná­sle­do­va­la po něm.“

„Jeho po­stoj fak­tic­ky odů­vodňovala víra Církve, s níž byl v na­pros­tém sou­la­du,“ uza­ví­rá bis­kup Hu­on­der. „Měli mu víc na­slou­chat.“ Proto „opat­ře­ní proti němu [ze stra­ny cír­kev­ní hi­e­rar­chie] byla vel­kou ne­spra­ve­dl­nos­tí, pro­to­že lze snad­no pro­ká­zat, že ve­de­ní Církve se od­klo­ni­lo od Tra­di­ce.“ Podle bis­ku­pa Hu­on­de­ra je FSSPX dí­tě­tem této krize, neboť jeho za­kla­da­tel chtěl na krizi re­a­go­vat, hájit víru a po­mo­ci „vě­ří­cím, kteří si při­pa­da­li ztra­ce­ní“. Mnozí z nich byli „jako ovce bez pas­tý­ře“ a ar­ci­bis­kup Le­fe­b­vre chtěl na­po­má­hat „spáse duší a za­cho­vá­ní čis­to­ty víry.“ Jak vy­svět­lu­je bis­kup Hu­on­der, tato víra je ces­tou ke spáse, a proto nesmí být fal­šo­vá­na. Zá­sa­dou ar­ci­bis­ku­pa Le­fe­b­v­ra bylo, že člo­věk nesmí ná­sle­do­vat pa­pe­že, když za­stá­vá li­be­rál­ní myš­len­ky, ale sou­čas­ně je vždy třeba dávat na­je­vo úctu k jeho úřadu. Podle této zá­sa­dy je nutno ar­ci­bis­ku­pa Le­fe­b­v­ra chá­pat a po­su­zo­vat, uvádí švý­car­ský bis­kup.

Bis­kup Hu­on­der v na­hráv­ce pro­zra­zu­je, co mu jed­nou řekl papež Fran­ti­šek: „V tomto smys­lu se mnou ho­vo­řil papež Fran­ti­šek a řekl mi: ,Oni [FSSPX] nejsou schi­zma­ti­ci.’”

Dále Hu­on­der rov­něž ro­ze­bí­rá různé pa­pe­že, kteří vlád­li Církvi od jeho na­ro­ze­ní v roce 1942. Když ho­vo­ří o roli pa­pe­že Fran­tiš­ka, zdů­razňuje, že tento pon­ti­fi­kát je „pon­ti­fi­ká­tem roz­trž­ky. Je to roz­chod s tra­di­cí.“ Nejen­že tento papež často kri­ti­zu­je tra­di­ci a ty, kteří k ní lnou, ale „pod­ni­ká kroky, kteří jsou s tra­di­cí v jas­ném roz­po­ru.“ Zde vý­slov­ně zmiňuje „syn­kre­tic­ké ri­tu­á­ly, na­pří­klad ten [který se ode­hrál] v Ka­na­dě,“ o němž por­tál Li­fe­Si­te­News rov­něž při­ne­sl zprá­vu (pozn. re­dak­ce: viz také tento člá­nek).

Hu­on­der s po­u­ka­zem na Fran­tiš­ko­vy do­ku­men­ty Tra­di­ti­o­nis Cus­to­des (2021) a De­si­de­rio De­si­de­ra­vi (2022) tvrdí, že „papež chce zlik­vi­do­vat tra­dič­ní řím­skou li­tur­gii.“ Kromě toho po­va­žu­je sou­čas­né­ho pa­pe­že za „ne­skrý­va­né­ho pod­po­ro­va­te­le tak­zva­né­ho svě­to­vé­ho ná­bo­žen­ství“, což je, jak pre­lát do­dá­vá, pro mnoho vě­ří­cích ka­me­nem úrazu.

Bis­kup Hu­on­der vy­svět­lu­je, že k bodu ob­ra­tu v Církvi došlo za pa­pe­že Pavla VI., který „měl velmi rád li­be­rál­ní, pro­gre­siv­ní kruhy. Pod­po­ro­val je.“ Tím, že v roce 1969 za­ve­dl nový mešní řád, podle Hu­on­de­ra způ­so­bil „po­čá­tek vel­ké­ho utr­pe­ní Církve.“ Do­dá­vá, že „jed­no­tu Církve nic ne­na­ru­ši­lo tolik jako nový li­tur­gic­ký po­řá­dek.“

V sou­vis­los­ti s pon­ti­fi­ká­tem pa­pe­že Jana Pavla II. švý­car­ský pre­lát zmiňuje mod­li­teb­ní se­tká­ní s před­sta­vi­te­li růz­ných ná­bo­žen­ství v As­si­si v roce 1986, které bylo pro mnohé vě­ří­cí „ob­rov­ským šokem“. Dů­sled­kem byla podle Hu­on­de­ra „vše­o­bec­ná ztrá­ta dů­vě­ry ve ve­de­ní a pra­vo­věr­nost Církve.“

Papež Be­ne­dikt XVI. byl podle Hu­on­de­ro­va ná­zo­ru pa­pe­žem, který se po­ku­sil zho­jit ránu způ­so­be­nou li­tur­gic­kou roz­trž­kou. Be­ne­dikt 7. čer­ven­ce 2007 osvo­bo­dil tra­dič­ní la­tin­skou mši, když dal kně­žím vel­ko­ry­sé do­vo­le­ní ji slou­žit. Chtěl „Církvi vrá­tit tra­dič­ní řím­skou li­tur­gii,“ vy­svět­lu­je Hu­on­der. V této sou­vis­los­ti trvá na tom, že ex­ko­mu­ni­ka­ce ar­ci­bis­ku­pa Le­fe­b­v­ra a čtyř jeho bis­ku­pů v roce 1988 byly ne­spra­ved­li­vé. Papež Be­ne­dikt „v roce 2009 sňal tyto ne­spra­ved­li­vé ex­ko­mu­ni­ka­ce ar­ci­bis­ku­pa Le­fe­b­v­ra a bis­ku­pů FSSPX, které [Le­fe­b­vre] vy­svě­til.“ Tím „čás­teč­ně na­pra­vil ne­spra­ve­dl­nost, která Cír­kev velmi za­tě­žo­va­la,“ po­kra­ču­je bis­kup Hu­on­der.

No­vi­nář Li­fe­Si­te­News Ken­ne­dy Hall ne­dáv­no vydal na obra­nu FSSPX knihu pří­hod­ně na­zva­nou SSPX: The De­fen­ce (FSSPX: Ob­ha­jo­ba) s před­mluvou otce Char­le­se Murra, spi­so­va­te­le a zá­ro­veň dů­věr­ní­ka se­st­ry Pas­ca­li­ny Leh­ner­to­vé, osob­ní se­kre­tář­ky pa­pe­že Pia XII. Murr v před­mluvě pro­zra­zu­je, jak mo­der­nis­tič­tí kar­di­ná­lo­vé uvnitř Va­ti­ká­nu za po­mo­ci „dez­in­for­ma­cí“ úspěš­ně pra­co­va­li proti ar­ci­bis­ku­pu Le­fe­b­v­ro­vi a jeho apoš­to­lá­tu.

Sám Hall v sou­vis­los­ti s pro­hlá­še­ním bis­ku­pa Hu­on­de­ra rov­něž zve­řej­nil vi­deo­na­hráv­ku. Hu­on­de­ro­va od­ha­le­ní tý­ka­jí­cí se Fran­tiš­ka po­va­žu­je za po­tvr­ze­ní teze své knihy.

Zdroj: Pope Fran­cis said SSPX priests ‘are not schisma­tics’: re­ti­red Swiss bis­hop