Apologie Církve
Arcibiskup Viganò: Laicizace otce Pavoneho je „nespravedlivá a protiprávní“
Agere sequitur esse. Tak nás učí scholastická filosofie: jednání každé bytosti závisí na její přirozenosti. Z toho plyne, že činy člověka jsou konzistentní s tím, kým tento člověk je. Potvrzení tohoto ontologického principu vidíme i v kanonických sankcích nedávno uvalených Svatým stolcem na otce Franka A. Pavoneho, známého a oceňovaného prolife kněze, který se desítky let odhodlaně věnuje boji proti strašlivému zločinu potratu.
Jestliže se římské dikasterium rozhodne zlikvidovat kněze tím, že ho obviní z rouhání, degraduje do laického stavu a zabrání mu právně se hájit v kanonickém procesu, a jestliže současně nepřijímá analogická rozhodnutí, pokud jde o notoricky heretické, zkažené a smilné kněze, je namístě se tázat, zda takovýto akt pronásledování neprozrazuje smýšlení směřující k perzekuci a zda zásah proti dobrému knězi, který se energicky stavěl proti potratu, není známkou nenávisti pronásledovatele k Dobru a těm, kdo za ně bojují.
Tento nespravedlivý a protiprávní trest je o to hanebnější, že se přibližuje svatá doba Vánoc, zamyslíme-li se nad tím, že zabíjením nevinných dětí chce Nepřítel lidského rodu zabít Dítě-Krále.
Bergogliovská sekta způsobuje úpadek katolické Církve arogantní okupací předních pozic a skandálně zneužívá své autority k účelu odporujícímu tomu, k němuž náš Pán, Hlava Církve, tuto autoritu zamýšlel. Ve věrouce, morálce, disciplíně ani liturgii není oblasti, která by se nestala předmětem této pustošivé činnosti.
Není ušetřeno nic z toho mála, co zbývá po šedesáti letech systematické demolice skrze působení druhého vatikánského koncilu, a to, co přežívá jako rozpadající se připomínka bývalé slávy, je pod neustálou hrozbou nového a ještě horšího pustošení.
Je proto evidentní, že cílem římského sanhedrinu – jehož činnost nejde do hlavy ani nejobezřetnějším vykladačům vatikánských záležitostí – je pronásledování dobrých a podpora těch, kdo páchají zlo. Případ „zrušení“ otce Pavoneho je x-tým projevem toho, že tento cíl je sledován se zběsilou zarputilostí, jednak proto, aby živil ovzduší teroru mezi kněžstvem a přinutil je k servilní poslušnosti ze strachu, a jednak proto, aby vedl k dezorientaci a pohoršení věřících i dalších lidí, kteří dosud hledí na Církev jako na mravní záchytný bod.
Toto vše se děje ve stejné době, kdy v případě jezuitského kněze Marka Ivana Rupnika, obviněného z velmi závažných kanonických zločinů, které s sebou nesou exkomunikaci latæ sententiæ, jeho jezuitský spolubratr obývající Dům svaté Marty kanonický trest prominul a římská kurie je zamořena nechutnými postavami nechvalně proslulých zkažených a heretických sodomitů a smilníků. Bergogliovi nohsledi se poznají takto: čím vážnější jsou jejich zločiny, tím prestižnější post zastávají.
Tváří v tvář tomuto porušení nejelementárnějších zásad spravedlnosti a moudré vlády i očividnému rozhodnutí nejvyšších míst hierarchie jednat contra mentem legis musejí kardinálové a biskupové pochopit velmi závažné důsledky svého mlčení, které se stává spoluvinou, a odvážně pozvednout hlas na obranu zdravé části těla Církve.
Tuto povinnost jim ukládá úcta ke katolické pravdě, která byla zneuctěna, čest svaté Matky Církve, kterou ponížili její vlastní preláti, a věčná spása duší, která je ohrožena slovy i skutky špatných pastýřů uzurpujících si autoritu, jež nenáleží jim, nýbrž Kristu Králi a Nejvyššímu Knězi, Hlavě mystického Těla.
Jestliže sloužit Církvi a bránit život nevinných v této době apostáze představuje zločin hodný propuštění z kněžského stavu, zatímco podpora potratu a genderové ideologie a znásilňování zasvěcených panen se nepovažuje za zasluhující exkomunikaci, měl by otec Pavone toto hanebné rozhodnutí Vatikánu pokládat za důvod k hrdosti podle Spasitelových slov: Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připipsovat každou špatnost (Mt 5,11). Každý, kdo se proviní spoluvinou na tomto pronásledování dobra, by se však měl třást při pomyšlení na soud, který ho čeká. Deus non irridetur – Bůh se nenechá posmívat (Gal 6,7).