11. říjen je dokonalou ilustrací základního problému katolické Církve ve 20. století.

Papež Pius XI. v roce 1931 zavedl svátek Mateřství blahoslavené Panny Marie na připomínku 1500. výročí efezského koncilu, který dal Panně Marii titul Theotokos neboli Bohorodička, a určil pro něj 11. říjen. Není to tedy starodávný svátek (podobně jako svátek Krista Krále, který ustanovil tentýž Pius), ale zapadá do pomalého a láskyplného procesu rozšiřování, jenž tradiční liturgii po dvacet století obohacuje o stále nové stránky zbožnosti.

Papež Jan XXIII. se rozhodl zahájit druhý vatikánský koncil 11. října právě proto, že to byl svátek Božího Mateřství Panny Marie.

Přenesme se do doby po koncilu: Bugniniho Consilium svátek zrušilo a sloučilo ho s 1. lednem, který býval oktávem vánočním a svátkem Obřezání Páně, ale nově se měl nazývat „slavnost Matky Boží Panny Marie.“ Spousta hektického odstraňování, přesunování a přilepování… A pak přišel papež František, který Jana XXIII. prohlásil za svatého a 11. říjen za JEHO svátek.

A ejhle, 11. říjen se rázem změnil z oslavy nejhlubšího tajemství Panny Marie – skutečnosti, že je Theotokos –, v oslavu architekta druhého vatikánského koncilu, jehož povýšil mutantní potomek koncilu, Jorge Bergoglio. Jak řekl v jiném kontextu kardinál Ratzinger, v současné době oslavujeme raději sami sebe a své úspěchy než nejmocnější Boží činy. To jsem měl na mysli, když jsem tvrdil, že moderní Církev charakterizuje nietzscheovské „přehodnocení všech hodnot.“ ¹

Vypadá jako neodbytná shoda okolností (ale v Boží prozřetelnosti shody okolností neexistují), že papež František údajně v jednom rozhovoru se Scalfarim popřel božství našeho Pána Ježíše Krista², což z Bergoglia dělá (přinejlepším) jakéhosi nestoriána a Pannu Marii snižuje na úroveň Christotokos, rodičky Krista, jak ji nazývají protestanté, kteří jí vznešený titul „Matka Boží“ upírají. Ani papež, ani Vatikán nebyli ochotni obvinit Scalfariho z nehorázných lží, zkreslení či ztráty paměti; místo toho bylo vydáno obvyklé popření nepopření.³ Na rozdíl od svého předchůdce Pia XI., jehož dogmatické formulace efezského koncilu zajímaly natolik, aby kvůli nejdůležitější z nich zavedl svátek, prohlásil současný papež v promluvě, která bolestně připomínala antiteologickou mentalitu 70. let: „Klaním se Bohu nebo dogmatickým formulacím?“⁴

Viděno z té lepší stránky, přes všechno, k čemu došlo, přes všechnu bezbožnost i na nejvyšších místech, se 11. říjen až dodnes slaví jako svátek Mateřství blahoslavené Panny Marie ve všech společenstvích a farnostech, kde se používá tradiční Missale Romanum. Svátek nezanikl, jen byl zastřen, a vrátí se se vší nádherou, aby osvěcoval Církev, až pomine tato noc vlastní sebeoslavy.

Poznámky: