11. říjen je do­ko­na­lou ilu­stra­cí zá­klad­ní­ho pro­blé­mu ka­to­lic­ké Církve ve 20. sto­le­tí.

Papež Pius XI. v roce 1931 za­ve­dl svá­tek Ma­teř­ství bla­ho­sla­ve­né Panny Marie na při­po­mín­ku 1500. vý­ro­čí efez­ské­ho kon­ci­lu, který dal Panně Marii titul The­o­to­kos ne­bo­li Bo­ho­ro­dič­ka, a určil pro něj 11. říjen. Není to tedy sta­ro­dáv­ný svá­tek (po­dob­ně jako svá­tek Kris­ta Krále, který usta­no­vil ten­týž Pius), ale za­pa­dá do po­ma­lé­ho a lás­ky­pl­né­ho pro­ce­su roz­ši­řo­vá­ní, jenž tra­dič­ní li­tur­gii po dva­cet sto­le­tí obo­ha­cu­je o stále nové strán­ky zbož­nos­ti.

Papež Jan XXIII. se roz­ho­dl za­há­jit druhý va­ti­kán­ský kon­cil 11. října právě proto, že to byl svá­tek Bo­ží­ho Ma­teř­ství Panny Marie.

Pře­ne­s­me se do doby po kon­ci­lu: Bug­ni­ni­ho Con­si­li­um svá­tek zru­ši­lo a slou­či­lo ho s 1. led­nem, který býval ok­tá­vem vá­noč­ním a svát­kem Ob­ře­zá­ní Páně, ale nově se měl na­zý­vat „slav­nost Matky Boží Panny Marie.“ Spous­ta hek­tic­ké­ho od­st­raňování, pře­su­no­vá­ní a při­le­po­vá­ní… A pak při­šel papež Fran­ti­šek, který Jana XXIII. pro­hlá­sil za sva­té­ho a 11. říjen za JEHO svá­tek.

A ejhle, 11. říjen se rázem změ­nil z osla­vy nej­hlub­ší­ho ta­jem­ství Panny Marie – sku­teč­nos­ti, že je The­o­to­kos –, v osla­vu ar­chi­tek­ta dru­hé­ho va­ti­kán­ské­ho kon­ci­lu, jehož po­vý­šil mu­tant­ní po­to­mek kon­ci­lu, Jorge Ber­go­g­lio. Jak řekl v jiném kon­tex­tu kar­di­nál Rat­zin­ger, v sou­čas­né době osla­vu­je­me ra­dě­ji sami sebe a své úspě­chy než nej­moc­něj­ší Boží činy. To jsem měl na mysli, když jsem tvr­dil, že mo­der­ní Cír­kev cha­rak­te­ri­zu­je ni­e­tz­s­che­ov­ské „pře­hod­no­ce­ní všech hod­not.“ ¹

Vy­pa­dá jako ne­od­byt­ná shoda okol­nos­tí (ale v Boží pro­zře­tel­nos­ti shody okol­nos­tí ne­e­xis­tu­jí), že papež Fran­ti­šek údaj­ně v jed­nom roz­ho­vo­ru se Scal­fa­rim po­přel bož­ství na­še­ho Pána Je­ží­še Kris­ta², což z Ber­go­glia dělá (při­nej­lep­ším) ja­ké­ho­si ne­sto­ri­á­na a Pannu Marii sni­žu­je na úroveň Chris­to­to­kos, ro­dič­ky Kris­ta, jak ji na­zý­va­jí pro­tes­tan­té, kteří jí vzne­še­ný titul „Matka Boží“ upí­ra­jí. Ani papež, ani Va­ti­kán ne­by­li ochot­ni ob­vi­nit Scal­fa­ri­ho z ne­ho­ráz­ných lží, zkres­le­ní či ztrá­ty pa­mě­ti; místo toho bylo vy­dá­no ob­vyk­lé po­pře­ní ne­po­pře­ní.³ Na roz­díl od svého před­chůd­ce Pia XI., jehož dogma­tic­ké for­mu­la­ce efez­ské­ho kon­ci­lu za­jí­ma­ly na­to­lik, aby kvůli nej­dů­le­ži­těj­ší z nich za­ve­dl svá­tek, pro­hlá­sil sou­čas­ný papež v pro­mluvě, která bo­lest­ně při­po­mí­na­la an­ti­te­o­lo­gic­kou men­ta­li­tu 70. let: „Kla­ním se Bohu nebo dogma­tic­kým for­mu­la­cím?“⁴

Vi­dě­no z té lepší strán­ky, přes všech­no, k čemu došlo, přes všech­nu bezbož­nost i na nej­vyš­ších mís­tech, se 11. říjen až dodnes slaví jako svá­tek Ma­teř­ství bla­ho­sla­ve­né Panny Marie ve všech spo­le­čen­stvích a far­nos­tech, kde se po­u­ží­vá tra­dič­ní Missa­le Ro­ma­num. Svá­tek ne­za­ni­kl, jen byl za­střen, a vrátí se se vší nád­he­rou, aby osvě­co­val Cír­kev, až po­mi­ne tato noc vlast­ní se­be­o­sla­vy.

Po­znám­ky: