Se svatopostní dobou jsou nerozlučně spojeny pobožnosti křížové cesty. Účastí na nich získává věřící katolík odpustky. Pokud ale nemůže být na této pobožnosti přítomen, nic nebrání, aby si udělal dle časových možností křížovou cestu sám. Jednotlivá zastavení nabízejí mnoho zamyšlení k současnému životu a k morální situaci dneška. Chceme se proto o ně podělit s ostatními.

Jen si dovolíme ještě malou připomínku. Při modlitbě k jednotlivým zastavením „Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste…“ je teologicky přesnější používat starý výraz „a dobrořečíme Ti….“ místo současného „a děkujeme Ti…“, jak čteme v pokoncilních kancionálech. Božský Spasitel přinesl totiž pro nás tu nejvyšší oběť vlastního života, navíc za strašlivého utrpení. K tomu pouhá slova díků jsou naprosto nedostatečná, neboť týmiž slovy vyjadřujeme vděčnost i za sebenepatrnější službičku, která nic nestojí, např. dání přednosti ve dveřích. Dobrořečení naproti tomu znamená dle významu samotného slovního spojení závazek, že budu vždycky o Ježíši Kristu mluvit jen to nejlepší, že jej budu neustále chválit a velebit, jak je dobrý – a to už je mnohem vyšší kategorie.

Nyní k jednotlivým zastavením křížové cesty:

Pilát odsuzuje Pána k smrti

Bůh stojí před světským soudem. On, bezhříšný a nevinný, je souzen masovým vrahem Pilátem, který, jak víme z evangelia (Luk 13,1), dal povraždit zástupy při rituální oběti. Věčné dobro tady stojí před soudem zla.

Pane, při Tvém druhém příchodu se ale karta obrátí. Pilát, Kaifáš, Nero, Voltaire, Robespierre, Marx, Lenin, Stalin, Hitler, Mao, Gates, Schwab a další, kteří Tě soudili a odsoudili, budou najednou stát před Tvým soudem – a nebude jim lehko. Ty ses z lásky k nám podrobil před Pilátem kruté nespravedlnosti, on a jeho následovníci budou ale muset přijmout výrok Tvé absolutní spravedlnosti, od níž nebude odvolání. Před tímto Tvým soudem se octne každý člověk bez výjimky včetně mne. Jak obstojím? Pokud budu ze zbabělosti, konformismu nebo pro vnějškový úspěch či popularitu spolupracovat se soudem novodobých Pilátů a volat „Ukřižuj!“ svým souhlasem s vraždami nenarozených dětí nebo nemravnými protirodinnými zákony a volbou politiků, kteří je prosazují, nemine mne Tvůj trest. Pane, uchraň mne prosím svou milostí od jakékoliv formy spoluúčasti na Tvém odsouzení moderními Kaifáši a Piláty, které probíhá dnes a denně!

Pán bere na ramena kříž

Teď ještě je čas milosrdenství. Pán přijímá krutý rozsudek z lidsky nepochopitelné lásky ke mně – a jde na Kalvárii, aby se nechal ukřižovat pro spásu hříšného člověka, jakým jsem já. To ale neznamená, že hříchy jsou mi odpuštěny bez mé spolupráce. Podmínkou je lítost a pokání.

Pane, nedopusť prosím, abych se nechal ošálit bludnou propagandou, jež se šíří i v Církvi, že k odpuštění dochází automaticky. Rač mi udělit svoji milost, abych svých hříchů upřímně z lásky k Tobě litoval, vyzpovídal se z nich a vykonal opravdové pokání. Bez toho by se Tvé milosrdenství minulo účinkem a Tvá krev z lásky prolitá by pro mne tekla nadarmo.

Pán poprvé pod křížem klesá

Spasitel pod tíhou kříže padá. Děje se tak bez jeho viny, neboť je slabý, už nemůže dál. Já také padám, ale do hříchů – a to svojí vlastní vinou.

Pane, jak často dnes čtu a slyším, že vlastně žádné hříchy nemám, že klení, lhaní, smilstvo nebo masturbace jsou jenom „projevy lidské přirozenosti“. Ležím tak v blátě hříchu a nevstávám, protože nechci, jsem oklamán současnými herezemi. Pane, pomoz mi demaskovat tyto lži, neboť když je neodmítnu, nemohu vstát. Ty, který jsi povstal ze svého fyzického pádu, pomoz mi prosím povstat z mého pádu mravního!

Pán se potkává se svou Matkou

Na počátku stvoření bylo Slovo – a to slovo bylo Bůh. Na počátku naší spásy bylo ale lidské slovo, Mariino „Staň se mi podle Tvého slova!“ Matka Boží bezvýhradně souhlasila, že se stane Matkou Vykupitele. To stvrdila tím, že doprovázela Pána při jeho veřejném působení, a poté až na Kalvárii, kde stála pod křížem.

Pane, pomoz mi prosím, abych tak jako Panna Maria se držel Tvé nauky a Tvých přikázání i tehdy, kdy zdánlivě prohrávají. Je lehké hlásit se k Tobě, když Tvoji Církev nikdo nepronásleduje, ale těžké, když je Tvá Božská nauka vystavena potupám, zesměšňování a zřeďování – a to i od těch, kteří mají být jejími hlasateli. Dej mi svou milost, abych i za těchto okolností stál při Tobě. Maria, Matko sedmibolestná, oroduj za nás!

Šimon z Cyreny pomáhá nést Pánu kříž

Kristus mnohokrát vybízel k dobrým skutkům lásky k trpícímu a potřebnému člověku. Právě ony pomáhají křesťanům nejlépe se disponovat pro boj s hříšnými návyky a sklony. Věřící, který nekoná dobro a nepomáhá potřebným, zpřítomňuje dle slov sv. Jakuba „mrtvou víru“, která nikoho neosloví a nevede ke spáse.

Pane, Šimon byl k dobrému skutku donucen, neměl zrovna ochotu. Jak často já jsem pomohl druhému s vnitřní neochotou a jen proto, aby „neotravoval“! Pomoz mi prosím konat dobré skutky lásky k bližnímu s radostí, s vědomím, že tím pomáhám Tobě, jak Ty sám jsi řekl (Mat 25. kap.). A také mi dej milost nezapomenout, že vedle skutků tělesného milosrdenství existují též skutky duchovního milosrdenství. Každá věta poučení o Tvé Božské nauce, každé slovo útěchy poskytnuté zoufalému nebo trpícímu, každé napomenutí hříšníka – to všechno je duchovní spoluúčast na Šimonově pomoci při nesení Tvého kříže.

Veronika podává Pánu roušku

Není těžké konat dobrý skutek lásky k bližnímu tehdy, kdy za to sklidím uznání a obdiv. Ale prokázat druhému službu lásky v situaci, kdy mi z toho kyne pronásledování, pohrdání a nenávist, to už je opravdové hrdinství pro Ježíše. Bláznovství pro Krista, o němž píše sv. Pavel, je vrcholným projevem moudrosti. Tak si počínala Veronika, která riskovala posměšky davu, v horším případě zatčení vojáky.

Pane, i dnes je skutek lásky k bližnímu nezřídka spojen s nepřátelstvím a perzekucí. V Kanadě za přemlouvání ženy chystající se na potrat, aby své děťátko pod srdcem nechala žít, hrozí vězení, podobný zákon se připravuje ve Francii a ve Španělsku, za citace slov Písma sv. o sodomském hříchu na obranu řádného manželství a rodiny se teď octla finská poslankyně Rasanenová před soudem. Pane, dej mi prosím milost, abych se nezalekl vnějších postihů a byl připraven konat skutky lásky i tehdy, kdy za ně nemohu čekat od tohoto světa nic dobrého. S vírou, že Ty je bez odměny nenecháš – a to je rozhodující.

Pán podruhé klesá pod křížem

Opakovaný pád Spasitele pod břemenem kříže mi znovu připomíná, že jsem slabý člověk. Neustálé pády do hříchu jsou mým doživotním údělem – a jediným lékem na ně jsou lítost, svátostné vyznání a pokání.

Jenže já, Pane, zmanipulován moderními bludy, raději myslím na hříchy jiných než na své. Jsem jako někteří pokoncilní teologové a církevní hodnostáři, kteří v zájmu ekumenismu a proto, aby sklidili chválu za svoji údajnou „toleranci“ a „otevřenost“, se neustále bijí v prsa za hříchy reprezentantů Církve v minulosti, ty skutečné i ty vylhané. Papež Benedikt XVI. jednou k tomu správně poznamenal, že je snadnější kát se za údajné „hříchy Církve“ než za své vlastní. V prvním případě sklízím lidskou chválu, ve druhém kritiku nebo i pohanu. Tak jednám pokaždé i já, Pane, když se vymlouvám na hříchy jiných, jen abych odvedl pozornost od těch svých a omluvil je. Jenže takovým způsobem z pádu do hříchu nepovstanu, tak nikdy nedosáhnu Tvého odpuštění.

Pán napomíná plačící ženy

„Neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými ztracenými syny…“. To jsou tvrdá slova. Bůh ale vidí do srdce a dokáže přesně rozlišit mezi soucitem jako momentální emocí – a soucitem jako projevem vůle něco udělat pro trpícího bližního, s nímž se Ježíš ztotožňuje.

Pane, myslím zde na všechny rádoby křesťanské politiky, kteří se navenek zaštiťují svým soucitem s vražděnými nenarozenými dětmi a starými nemocnými lidmi ohroženými eutanázií, ale přesto pro tyto zákony klidně zvednou v parlamentě ruku. Prý „je třeba brát v potaz také právo ženy“ a „právo nevyléčitelně nemocného ukončit své trápení“. Tak jako obyvatelky Jeruzaléma: plakaly nad Tebou, pohnuty momentálním soucitem, ale jako k Bohu a svému Spasiteli se k Tobě nehlásily, za takového Tě neuznaly, musely přece „vzít v úvahu“ zákony velerady. Pane, pomoz mi přijmout a pochopit, že pravý soucit nejsou slzy, ale odhodlaná vůle k činu, i když za to ponesu následky.

Pán potřetí klesá pod křížem

Spasitel již fyzicky nemůže dál, tento jeho pád je nejhorší. Připomíná mi, že v mém životě často dochází k situaci, kdy psychicky „nemohu dál“. Jsem frustrován tím, co se děje ve společnosti, chováním svého okolí, zhroucením mých životních plánů. Básník a dramatik W. Shakespeare píše: „Tím světem unaven tak rád bych zhas.“

Jenže Ty, můj drahý Pane, jsi přesto vstal, i když jsi už nemohl. Pomoz i mně vstát, překonat všechny ty „depky“ a zklamání. Já to nedokážu, ale Ty mne vždycky pozvedneš, Ty máš k tomu svoji Božskou moc a sílu. Dej mi jen milost, abych se jí odevzdal a nekladl Ti překážky svojí nedůvěrou, skepsí a pýchou.

Pán je zbaven oděvu

Spasitele na Kalvárii před nenávistným davem svlékají ze šatů. Nerespektují jeho intimitu, pohrdají jí. To, co má být skryto, veřejně odhalují. Totéž se děje v současném světě, který odmítá právo člověka ponechat si vnitřní svobodu skrytou před ostatními. Nastupující nová totalita chce kontrolovat úplně všechno, i mé myšlení, můj vztah k Bohu a k lidem, mé názory, můj zdravotní stav, mé dobré i špatné skutky, nesmí u mě zůstat absolutně nic, co by neměla pod kontrolou. Tomu napomáhá i mediální manipulace, která představuje celebrity, jak se veřejně chlubí tím, co náleží pouze do soukromí, včetně hříchů, jež patří nikoli na veřejnost, ale do intimity zpovědnice.

Pane, nedopusť, abych se někdy veřejně chlubil tím, zač bych se měl stydět. Nechci být jako Heinrich Heine nebo Jean Paul Sartre, kteří vystavovali na odiv své nemravnosti a skryté hříchy. Pomoz mi prosím být Petrem, který ve skrytu oplakával svůj hřích zrady a tím dosáhl odpuštění.

Pána přibíjejí na kříž

Kati z rozkazu státní moci probíjejí hřeby údy Kristovy. Strašlivá bolest, kterou si nedokážeme vůbec představit. Také dnešní státní moc, i když se nazývá „demokratická“, působí strašlivé bolesti jiným lidským bytostem. Pán se duchovně s nimi sjednocuje. Současní vládci a společnost jsou přitom tak pokrytečtí, že se tváří útlocitně. Jejich zákony chrání před utrpením fyzické bolesti zvířata, s nimiž i my samozřejmě máme soucit, ale bez skrupulí dovolují působit bolest nenarozeným dětem, rozsekávaným při umělém potratu na kusy nebo páleným zaživa. Rovněž tak při ozbrojených konfliktech jsou oběti bombardování, někdy nazývaného cynicky „humitárním“, podrobeny krutým bolestem.

Pane, i já se na tom podílím svojí lhostejností a neochotou cokoliv udělat. Někdy opravdu nemohu navenek dělat nic, ale vždycky se mohu modlit za všechny tyto oběti, které mi připomínají Tvé přibíjení na kříž. A také – i když si s falešným uspokojením říkám, že nikomu nepůsobím fyzickou bolest, zapomínám často na duševní bolesti těch, které jsem pomluvil nebo o nich mluvil s neúctou a neláskou. Pane, odpusť mi to prosím a pomoz mi k nápravě.

Pán na kříži umírá

Lidský rozum nikdy nebude schopen pochopit tak úžasnou Boží lásku ke mně, ubohému hříšnému člověku. Ke každému lidskému tvoru. Jen díky kříži, na němž Spasitel zemřel, mohu být spasen. Proto je rouháním tvrzení některých progresivistických teologů, že zástupná smrt Bohočlověka za spásu lidstva jsou „sadomasochistické představy“ a Ježíš zemřel pouze za věrnost svému přesvědčení.

Pane, celý můj křesťanský život vychází z vděčnosti za tuto Tvoji oběť pro mne. Vědomí, že Ty jsi za mne šel až na kříž, je nejlepší obranou proti pokušení těla, světa i ďábla, proti žádosti těla, žádosti očí a pýše života. Dej mi prosím svou milost, abych nikdy nezapomněl, že žiji na dluh, který nebudu schopen nikdy splatit, ale učinil jsi to jednou provždy Ty. Tam na Kalvárii.

Pána snímají z kříže

Mrtvé Ježíšovo tělo kladou na klín jeho Matky Marie. Ona vydržela pod křížem až do konce. Kdo tam byl s ní ještě? Z evangelií víme, že sv. Jan, jemuž Pán Pannu Marii v bolestných mukách svěřil, pak ještě některé ženy, které ho doprovázely během pozemského působení. Pár lidí, snad pět nebo osm. Tolik jich zbylo ze 72 učedníků, 12 apoštolů a zástupu, který Kristu provolával slávu při slavném vjezdu do Jeruzaléma. To měl být zárodek Církve? Navenek tristní pohled.

Pane, u Tebe nehraje roli množství. Proto nám pomoz, prosíme, abychom v dnešní době, kdy nás, věrných Tvé nauce, je tak málo, neztráceli naději. Ty jsi přece dokázal i z tohoto maličkého zklamaného hloučku, kdy jen Tvá Matka nezakolísala ve víře, že jsi skutečně Boží Syn, zformovat „obrovský zástup, který by nikdo nespočítal“, jak píše sv. Jan ve své Apokalypse. Přesvatá Panno, Tebe prosíme o přímluvu.

Pána kladou do hrobu

Pohřbili Boha. Bůh je mrtev! Tak psal Friedrich Nietsche. Jenže židovští předáci se honosili tím, že oni přece věří v Boha. Ano, jenže v jeho karikaturu. Saducej Kaifáš popíral, že Bůh může zasahovat do lidských dějin. Boha, který přišel na svět v Ježíši Kristu a legitimoval se svými zázraky a svojí skvostnou naukou, jakou žádný člověk by nikdy nevytvořil, ukřižovali. Teď mohou klidně spát, tento pseudomesiáš leží v hrobě. On ale třetího dne vstal z mrtvých a tím je usvědčil z klamu a podvodu.

Pane, Ty i dnes svým vzkříšením usvědčuješ z nepravdy a lži všechny, kdo chtějí budovat „lepší svět“ na jiných principech než na Tvém evangeliu a na nauce, kterou jsi svěřil své církvi. Tvůj prázdný hrob je důkazem, že pravdu máš Ty, jejich hokuspokusy skončily vždycky katastrofou válek nebo totalitních diktatur. Ty na rozdíl od nich neslibuješ ráj na této zemi, ale na věčnosti. Tvé Zmrtvýchvstání je historickou událostí, doloženou očitým svědectvím těch, kteří za svědectví prázdného hrobu a vidění Tebe po Vzkříšení podstoupili smrt. Ty se svojí Božskou mocí, potvrzenou slavným Vzkříšením, zde stojíš jako naše mocná ochrana před všemi totalitami, které nám hrozí. Proto chtějí popřít Tvé Zmrtvýchvstání, popřít jeho historicitu a prohlásit je za legendu. Jenže to se jim nepodaří, neboť za ním stojí svědectví apoštolů a dalších stovek, ne-li tisíců očitých svědků, kteří Tě viděli živého po Vzkříšení a stáli u prázdného hrobu. Blaise Pascal proto právem volá: „Svědkům, kteří se pro své svědectví dají usmrtit, rád uvěřím.“ I my Tě, Pane, prosíme: pomoz naší víře, dej nám milost, ať si ji v těchto zmatcích uchováme čistou a neporušenou. Amen a dobrořečíme Tobě.