Nová zpráva katolické organizace „Kirche in Not“ (Církev v nouzi) zabývající se perzekucí Církve ve světě (založená po II. světové válce holandským premonstrátem P. Werenfriedem van Straatenem) dokumentuje aktuální pronásledování pro víru v Ježíše Krista. Islamismus, náboženský nacionalismus a státní totalitarismus ohrožují Církev. Obzvlášť dramatická je situace v Africe, ale též v Azii a v Latinské Americe se stále častěji stávají křesťané terčem útoků.

Pronásledování křesťanů není žádným pozůstatkem minulých staletí. Patří k nejdramatičtějším realitám současnosti a přiostřuje. Podle zjištění organizace „Církev v nouzi“ (dále jen CN) prezentovaného 27. října letos v Londýně se v 18 zemích situace křesťanů zhoršila. Nikde nebylo zaznamenáno nějaké zlepšení.

Zprávy CN jsou otřesné. Ve světě žije 413 milionů křesťanů v zemích, kde jejich svoboda praktikovat své náboženství je omezována. Zhruba 220 milionů je vystaveno bezprostřednímu pronásledování. Tento počet zahrnuje jednotlivce, rodiny a komunity, jejichž existence je ohrožena násilnostmi, vyháněním, státními represemi a sociální diskriminací. Zpráva CN se týká období od srpna 2024 do června 2026. Metody se liší, ale cíl je tentýž: Křesťané mají zmizet z veřejného života. Jsou oloupeny o svá práva a nuceni zapřít svou víru.

Nigérie: Být křesťanem znamená riziko smrti

Svědectví nigerijského občana Solomona Aka ukazuje tuto brutalitu ve vší nahotě. Tento 33letý křesťan byl přepaden islámskými milicionáři ve své vesnici na severu země a odvlečen. Jeho únosci požadovali přestoupení jeho i jeho rodiny na islám. Když on i rodina odmítli, byli biti, mučeni a svázáni řetězy. Dlouhé hodiny museli stát ve studené vodě. Islamisté jim vyhrožovali smrtí, když se nezřeknou své víry v Ježíše Krista. Nakonec se jim podařilo uprchnout. Případ Solomona Aky je typický pro mnoho občanů této země. Především v oblasti tzv. Middle Belt jsou křesťanské rolnické usedlosti stále častěji napadány ozbrojenými tlupami. Vedle tradičních islámských džihádistických organizací Boko Haram a Islámský stát hrají významnou roli též radikální tzv. Fulaniho milice. Násilí má rovněž své etnické, politické a hospodářské příčiny a postihuje také některé muslimy. To ale nic nemění na tom, že hlavní důvod je náboženský, tj. vyhladit křesťanství. Miliony vyhnaných křesťanů v Nigérii přicházejí nejen o své vesnice, usedlosti a domy, které jsou ničeny, ale též o církevní struktury, které utvářely jejich náboženský život.

Také Burkina Faso, Mali a Mosambik se staly ohnisky islámského násilí. Křesťané jsou vražděni, vyháněni a nuceni přijmout islámské předpisy. V mosambické provincii Cabo Delgado terorizují islámští bojovníci obyvatelstvo od r. 2017. CN poukazuje na jeden tisíc zabitých křesťanů. Kostely a obytné domy jsou srovnávány se zemí, ženy a děti unášeny. Afrika se tak stala centrem pronásledování křesťanů. Násilí neohrožuje pouze jednotlivé věřící. Vytváří totiž pozvolna prostor, v němž nebude vůbec možný život pro křesťany.

Když se stát stává pronásledovatelem

Křesťany neohrožují pouze milice a teroristické tlupy. V Azii je to někde i samotný stát, např. v Severní Koreji. Křesťanství je v tamním komunistickém systému chápáno jako nebezpečí pro vládnoucí režim. Víru lze praktikovat pouze v ilegalitě. Kdo je odhalen, riskuje vězení, mučení, koncentrační tábor nebo popravu. Už jen vlastnit Bibli, kříž nebo náboženský obrázek je životu nebezpečné.

V komunistické Číně si zase vládnoucí komunistická strana nárokuje právo kontroly náboženského života. Tzv. chinizace má Církev a praktikování víry podřídit komunistické ideologii. Duchovní jsou sledováni, všechny nepovolené aktivity zakázány (např. mladí lidé smějí navštěvovat bohoslužby až po dosažení 18. roku života) a komunity, které se vzpěčují státní kontrole, likvidovány. I náboženské texty na internetu podléhají státnímu dozoru. Stát nechce pouze určovat, co se veřejně smí říkat, ale také, co se smí věřit.

Indie a Pákistán: Náboženský nacionalismus a bezpráví

Dalším nebezpečím je náboženský nacionalismus. Ten je velmi výrazný v Indii. Tam došlo v r. 2025 k více než 700 případů protikřesťanského násilí. To souvisí s s hinduistickou nacionalistickou tzv. Hindutva-ideologií, která chápe Indii jako hinduistický stát a náboženské menšiny jako cizí těleso.

Jsou narušovány bohoslužby, věřící napadáni, a církevní zařízení demolována. Tzv. zákony proti konverzím, které mají chránit před vynucenými obráceními na jinou víru, jsou uplatňovány téměř výlučně proti křesťanům. Často je jim upíráno i právo na důstojný pohřeb. Ve většinově muslimském Pákistánu jsou křesťané vystaveni obžalobám z údajného rouhání, za něž hrozí trest smrti. Tato obvinění jsou vykonstruovaná, stačí jen veřejně bránit víru v Ježíše Krista, aby se křesťan octl před soudem pro „rouhání se proroku Mohamedovi“. Běžnými jsou také fyzická napadání křesťanů s následkem smrti a násilné sňatky křesťanských dívek s muslimy.

Sýrie a Nikaragua

Také na Blízkém východě, v kolébce křesťanství, je situace křesťanů dramatická. Po nedávných letech občanské války v Sýrii se počet křesťanů v této zemi radikálně snížil. Křesťané mají strach o život. Oprávněnost toho dokazuje mimo jiné útok islamistů na řecko-pravoslavný kostel Mar-Elias v Damašku v červnu r. 2025, při němž byla zabita řada lidí. Když křesťané jsou v obavě o život nuceni opustit tuto zemi, mizí tak nejen jedna náboženská menšina, ale též historicko-kulturní identita Blízkého východu.

Nejsou to však jen islamisticky orientované společnosti, které představují nebezpečí pro křesťany. Klasickým příkladem je středoamerická Nikaragua. Režim Daniela Ortegy systematicky pronásleduje Katolickou církev. Její zařízení jsou zavírána, semináře rušeny, duchovní zatýkáni nebo nuceni k emigraci. Církev je považována za politického odpůrce, protože se nechce podrobit státní kontrole. Podle údajů CN je dokonce zakázáno přivážet do země Bible.

Pronásledování křesťanů nemá tedy žádnou jednotnou ideologickou tvář. Zahrnuje jak islámský fanatismus, tak i hinduistický nacionalismus, komunistický totalitarismus nebo autoritářskou mocenskou politiku. Společné je ale všem těmto formám jedno: hrubé porušování práva na svobodné vyznávání víry a na nezávislé působení Církve.

Mlčení Západu

Nejen tyto samotné zločiny jsou předmětem znepokojení, nýbrž i reakce vyspělé mezinárodní veřejnosti formované globalistickými masmédii. Ta jsou okamžitě v pohotovosti, kdykoliv je někde zatčen nějaký levičák, ale o pronásledování křesťanů téměř mlčí – a když už se nelze o tom nezmínit, nevěnují tomu zvlášť velkou pozornost. Není také divu, neboť i ve vyspělých západních demokraciích dochází ke stíhání křesťanů např. za to, že se vyslovují veřejně proti potratům, eutanazii nebo genderové ideologii.

Zdroj: Článek: Giuseppe Nardi: 220 Millionen Christen unter Verfolgungsdruck – und die Welt schaut weg, in www.katholisches.info/ 31. 10. 2026