Známý pravověrný světící biskup z Kazachstánu mons. Athanasius Schneider vyzval k vytvoření nového hnutí na obranu křesťanských kulturních hodnot v Evropě proti ideologickým a sociálním hrozbám. V rozhovoru, který 5. 4. 2026 publikovaly německé noviny Junge Freiheit , biskup Schneider požadoval rozsáhlý kulturní a politický odpor v Evropě i mimo ni proti současným ideologickým trendům, masové migraci a vnitřnímu vývoji v Katolické církvi, zejména v Německu.

Pokud jde o vnitřní život Církve, biskup Schneider velmi tvrdě a nekompromisně kritizoval Katolickou církev především v Německu a prohlásil, že „je již plně v souladu s duchem doby, hlavním proudem a ideologií vládnoucích stran – a hanebně zradila to, co je skutečně křesťanské a katolické“. „Je to smutné, ale bohužel se Církev v Německu stala zbabělým – zdůrazňuji: zbabělým! – kolaborantem levicové ideologie. A jsem si jistý, že se to zapíše do dějin jako velká ostuda a lidé si jednoho dne s hanbou přečtou jména biskupů, kteří jako zbabělí kolaboranti tohle všechno řídili a vedli,“ řekl prelát a dodal: „Nebojím se to říct.“

V rozhovoru, který byl zveřejněn během velikonočního období, hierarcha formuloval svou výzvu v kontextu teologického významu svátků a uvedl, že „zejména Velikonoce by nám měly připomenout, jak naše Evropa byla postavena na křesťanství“. Skutečně „žádný svátek nevyjadřuje křesťanskou víru plněji: na ní je založena Církev a na ní zase Evropa. A to nejen v náboženském, nýbrž také v širším smyslu, na který stále častěji zapomínáme.“

Poté zdůraznil: „Všechny evropské hodnoty v konečném důsledku vycházejí z křesťanství, včetně těch, které dnes považujeme za sekulární. Například myšlenka individuality a svobody nebo vzdělávání. … Totéž platí například pro nemocnice, které jsou produktem křesťanství, inspirovaným duchem evangelia a láskou k nejchudším. … Nebo si vezměme naše procesní právo, které částečně sahá až k neprávem hanobené inkvizici s její moderní myšlenkou, že řádný proces vyžaduje důkazy a obhajobu. To je jen pár příkladů.“

Hierarcha se dále zabýval současnou politickou kulturou a odmítl současný převládající narativ, jenž ztotožňuje politickou „levici“ s morálním dobrem a „pravici“ s morálním zlem. Toto rozlišení označil za „svévolné“ a historicky neopodstatněné a zároveň uvedl, že novodobá kulturní a sociální hnutí napříč veškerým politickým spektrem vedla k nespravedlnostem. Podle mons. Schneidera by evropské kulturní hodnoty měly být bráněny před tlaky „ze všech stran“.

Pravými evropskými hodnotami jsou „reálná svoboda člověka, rozum, lidskost, rodina, přirozené právo atd. Jinými slovy vše, na co dnešní ideologie útočí a co se snaží rozbít, aby lidi učinily nestabilními a dezorientovanými. A každého, kdo jim odporuje, označují za nepřítele, kterého nutno zlikvidovat.“ S odkazem na svou výchovu v Sovětském svazu, kde prožil své dětství jako příslušník tamní německé menšiny, biskup Schneider uvedl, že podobné mechanismy sociálního vyloučení, jaké se používají v dnešních západních zemích, byly tenkrát komunistickým režimem používány proti všem, kteří nesouhlasili s oficiální státní doktrínou marxismu. Z této ideologie vycházely a vycházejí i dnes všechny novodobé směry usilující o zničení autenticky křesťanských a evropských hodnot. I Hitlerův německý nacionální socialismus obsahoval tuto genezi, slovo „socialismus“ neměl ve svém názvu pro nic za nic.

Varoval také před tím, co nazval „jemně maskovaným totalitarismem“, a tvrdil, že současný řízený kulturní vývoj vede k podkopání svobody a západní civilizace. V této souvislosti mons. Schneider vyzval ke koordinovanému odporu prostřednictvím „nového hnutí v Německu, v Evropě a možná i v Americe, které dokáže ovládnout společnost a vést ji k odporu proti této destrukci“.

V otázce manželství biskup odmítl výraz „tradiční manželství“. Argumentoval, že „existuje pouze přirozené manželství, protože je nám dáno přirozeností, nikoli tradicí. … Je stvořeno Bohem a je to nejlepší a nejkrásnější smlouva, kterou mohou muž a žena – již se vzájemně doplňují a milují – společně uzavřít. Na těchto základech spočívá celá naše společnost, na nich jsme vybudovali naši civilizaci a naši evropskou kulturu s jejím humanismem.“ Dále kritizoval moderní institucionální struktury, zejména ve zdravotnictví, a podotkl, že technologické a byrokratické systémy současnosti redukují lidské bytosti na neosobní jednotky místo důrazu na osobní péči a soucit, který přineslo právě křesťanství.

Prelát Schneider se kategoricky vyjádřil také k tématu migrace. Argumentoval, že ta není spontánní reakcí na ekonomické nebo humanitární faktory ve vlasti migrantů, ale je „zjevně zorganizovanou politickou akcí… s cílem odstranit západní identitu – jmenovitě křesťanskou identitu Evropy – záplavou muslimských přistěhovalců.“ Tímto vysokým nárůstem nekřesťanského obyvatelstva dochází k transformaci kulturní a náboženské identity Evropy. Jako příklad uvedl demografické změny pozorované během jeho nedávné návštěvy rakouského Tyrolska, kde až polovina dětí školou povinných a zde narozených má buď jednoho nebo oba rodiče muslimy.

„Tato strategie je součástí plánu na rozpuštění evropské identity s cílem vytvořit novou, tzv. probuzenou či obrozenou kulturu a azijsko-muslimskou smíšenou populaci. O to důležitější je, aby vzniklo hnutí, k němuž jsem vyzýval, které by zachránilo Evropu. A jsem si jistý, že se tak dříve či později stane. Někteří se obávají, že do té doby už může být příliš pozdě. Ale jako katolický křesťan mám vždycky naději, protože právě jí se týká poselství, které nám nabízejí svátky Velikonoc,“ uzavřel mons. Schneider svůj rozhovor.

Zdroj: Die Junge Freiheit 5. 4. 2026, LifeSite News 6. 4. 2026., www.christianitas.sk 23. 4. 2026