Jak oznámila ČTK 13. 1. 2026, tak údajné oběti sexuálního zneužívání v Katolické církvi, jejichž organizací je spolek „Někdo ti uvěří“, požádaly prezidenta Pavla, aby se jich při své návštěvě Vatikánu 19. ledna zastal. Zároveň těchto 8 signatářů dopisu prezidenta vyzývá, aby nepodepisoval česko-vatikánskou smlouvu.

Samozřejmě nepopíráme evidentní případy, kdy se katoličtí duchovní nebo laičtí pracovníci Církve skutečně dopustili tohoto hnusného činu, ale aktivita spolku „Někdo ti uvěří“ nebudí vůbec důvěru. Pomineme spekulace, které se v této souvislosti nabízejí – a omezíme se čistě na dopis spolku prezidentovi. Uvádějí tady, že v ČR došlo prý k tisícům obětí zneužívání ze strany kněží.

Jenže toto číslo je naprosto nesmyslné. V ČR podle statistik zveřejněných na internetu se počet katolických kněží pohybuje v posledních letech mezi 1800–2000, diecézních i řeholních, domácích i těch, kteří přišli ze zahraničí. Spolek se zabývá zneužíváním hlavně po r. 1989. Od té doby během více než 30 let zemřelo, když dáme dohromady seznamy z jednotlivých diecézí, cca 3000 kněží. Podle dotyčného spolku máme tedy tisíce zneužitých osob na zhruba 5000 kněží. To by tedy sugerovalo, že přinejmenším většina katolických kněží zneužívá děti nebo se dopouští sexuálního násilí na druhých. Takový závěr ovšem diametrálně odporuje běžné zkušenosti věřících, která je taková, že absolutní většina katolických duchovních jsou normální lidé, kteří tuto trestnou činnost nepáchají právě tak, jako ji nepáchá absolutní většina učitelů, dětských psychologů, lékařů, sportovních trenérů apod. Delikventi jsou výjimky.

Spolek tak ztrácí u soudných lidí svoji důvěru, stejně tak svým tvrzením, že ve Francii a ve Španělsku se prý jedná o statisíce zneužitých obětí. Jak vyplývá celkově z jeho dokumentů, tak zcela ignoruje možnost falešného, vylhaného udání ze zneužívání. Že tyto případy jsou realitou, dokazuje mnoho soudních verdiktů ze zahraničí, koneckonců i u nás orgány činné v trestním řízení musely několikrát zastavit vyšetřování pro nedostatek důkazů nebo i kvůli tomu, že údajná „oběť“ doznala, že si vše vymyslela. A je opravdu výhodné takto si vymýšlet, tučné odškodné ze strany církevních institucí láká. V USA již před léty právníci zabývající se těmito kauzami dospěli k závěru, že nejméně polovina oznámení o zneužití je falešná.

Srovnejme si jen velké a nejznámější skandály posledních let. Máme tady exkardinála Theodora McCarricka a exjezuitu Marka Rupnika, u nichž je vina jasná a nepopiratelná, jenže jsou zde také australský kardinál George Pell, který byl dokonce uvězněn, ale na základě výroku Nejvyššího soudu propuštěn a uznán nevinným, a rakouský kardinál Hans H. Groer, v jehož kauze nakonec údajná oběť přiznala, že nemluvila pravdu (srvn. náš článek „Sexuální zneužívání v Katolické církvi je záměrně a uměle vyvolanou hysterií“).

Zarážejicí je rovněž u tohoto spolku další věc. Proč se obracejí, ačkoliv se deklarují jako katolíci, se svými problémy na ateistického prezidenta, aby se jich zastal u papeže? Jako katolíci organizovaní v jisté komunitě mají přece možnost osobně se vypravit do Říma a dožadovat se audience u náměstka Kristova. Proč si berou jako svůj štít proti české hierarchii, která je prý hluchá k jejich stížnostem, hlavu státu, jež rozhodně nevyniká vstřícným postojem ke Katolické církvi, nota bene bývalého komunistického rozvědčíka? Navíc – proč vyjadřují podporu jeho odmítání podepsat česko-vatikánskou dohodu, jež prý podle něho „zavádí privilegované postavení Katolické církve“?

Kam vlastně směřuje spolek „Někdo ti uvěří“? Koho vlastně hájí? Skutečné oběti zneužívání ze strany duchovních určitě ne.