V sobotu 25. října poprvé po 5 letech byla sloužena v bazilice sv. Petra tradiční mše sv. Celebrantem byl známý kardinál z USA Raymond Leo Burke, emeritní prefekt Apoštolské signatury. Počet poutníků byl nad očekávání veliký, jednalo se o tisíce účastníků ze všech národů a kontinentů. Všechna místa k sezení byla již půl hodiny před začátkem plně obsazena, stovky lidí stály po stranách nebo seděly na podlaze. Před liturgií četní kněží, řeholníci, řeholnice a věřící kráčeli procesím do baziliky s modlitbami a písněmi.

Kardinál Burke celebroval samozřejmě latinsky, kázání bylo k dispozici anglicky, italsky, španělsky a francouzsky. Na konci této pontifikální mše sv. kardinál Ernest Simoni pronesl modlitbu ke sv. Michaeli Archandělovi – a nejen ji, nýbrž také podle rituálu papeže Lva XIII. vykonal exorcismus vyhnání satana z chrámu sv. Petra. Aniž konkrétně jmenoval nějakou událost, bylo zřejmé, že se jedná o nedávnou „pouť“ homosexuálů u příležitosti Svatého roku do baziliky. Tento dnes 97letý kardinál strávil v rodné Albánii 18 let v komunistickém vězení a po svém propuštění r. 1981 nesměl vykonávat kněžskou činnost, neboť katolická víra byla postavena mimo zákon. Mohl celebrovat a vysluhovat svátostmi pouze tajně, což také dělal.

Kardinal Burke (77 let) byl jedním z nejprominentnějších odpůrců dokumentu papeže Františka „Traditionis Custodes“ z r. 2021, který silně omezoval celebraci tradiční mše sv. Po zvolení Lva XIV. se při osobní audienci snažil tento hodnostář dosáhnout vstřícnějšího přístupu nového papeže. Naposledy se v chrámu sv. Petra v Římě sloužila tradiční mše sv. podle misálu Jana XXIII. r. 2019 u příležitosti pouti organizované sdružením „Coetus Internationalis Summorum Pontificum“.

Papež Benedikt XVI. vydal r. 2007 motu proprio „Summorum Pontificum“, v němž dovolil, aby tato liturgie, po zavedení nové „pokoncilní“ mše r. 1969 téměř zcela potlačena, mohla být opět častěji slavena. Nicméně papež František r. 2021 dokumentem „Traditionis Custodes“ opět omezil tuto starou formu liturgie a tzv. „řádnou formu“ mše, tj. Novus Ordo Missae podle papeže Pavla VI. r. 1969, etabloval jako „jediný způsob prezentace“ římského mešního ritu. Povolení tradiční mše bylo závislé na rozhodnutí místních biskupů, ti ale od r. 2023 nesměli v toto věci jednat bez souhlasu Sv. stolce. Za této situace mše sv. v tradiční formě v bazilice sv. Petra nepadala vůbec v úvahu. Papež Lev ale hovořil několikrát o možnosti nové diskuse se zastánci tradiční liturgie. Její celebrace kardinálem Burkem ve svatopetrském velechrámu se zdá být dobrým znamením.

Dovolíme si zveřejnit neautorizovaný, čistě pracovní překlad kázání kardinála Burkea z němčiny:

Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen. Je pro mne zdrojem nejhlubší radosti, že mohu slavit u oltáře v katedrále sv. Petra tuto pontifikální mši jakožto vyvrcholení pouti sdružení Summorum Pontificum r. 2025. Jménem všech přítomných bych rád vyslovil svůj srdečný dík všem, kteří se nadšeně a angažovaně snažili, aby tuto pouť umožnili. Slavím tuto mši svatou za věřící Církve na celém světě, kteří se zasazují o to, aby uchovali a udrželi krásu Usus Antiquior římského ritu. Kéž by dnešní mešní oběť této pontifikální mše nás všechny posílila v lásce k našemu eucharistickému Pánu, který podle apoštolské Tradice s neotřesitelnou a nezměřitelnou láskou k nám svátostně obnovuje svoji oběť na Golgotě a živí nás úžasným ovocem této své oběti: nebeským pokrmem svého Těla, své Krve, své Duše a svého Božství.

Protože tuto sobotu slavíme mši svatou ke cti svaté Panny Marie, rozjímáme o jejím bolestném a Neposkvrněném Srdci, které bylo přijato do slávy a neustále bije láskou k nám, k dětem, které její Božský Syn svěřil na kříži, když umíral, její mateřské péči. Když náš Pán řekl své Matce a apoštolu a evangelistovi Janovi slova „Ženo, hle, tvůj syn… hle, tvá matka“, vyjádřil tím bytostnou realitu naší spásy: plnou spoluúčast své Matky, blahoslavené Panny Marie, na svém vykupitelském díle.

Bůh Otec dal ve svém všeobsahujícím plánu lásky pro naši věčnou spásu blahoslavené Panně Marii od okamžiku jejího početí podíl na milosti spásy, kterou měl její Božský Syn dovršit na Golgotě. Skrze své Neposkvrněné početí tady byla Panna Maria od prvního okamžiku své existence zcela pro Krista a v Kristu zcela pro nás. Zprostředkování naší spásy bolestným a Neposkvrněným Srdcem Marie je zjeveno v posledních slovech Panny a Matky Spasitele zaznamenaných v Evangeliu. Řekla je služebníkům na svatbě v Káně Galilejské, když tito k ní přišli plni strachu, neboť se nedostávalo vína. Ona rozptýlila jejich obavy tím, že je zavedla ke svému Synovi, jenž byl rovněž hostem na této svatbě, a dala jim mateřskou radu: „Cokoli vám řekne, učiňte.“

Tato jednoduchá slova vyjadřují tajemství jejího Božského mateřství. Panna Maria se stala Matkou Boží a přivedla na svět vtěleného Božího Syna. Skrze toto tajemství se ona stává průtokem všech milostí, které neustále proudí z oslaveného probodeného Srdce jejího Božského Syna do srdcí jejich křtem adoptovaných bratří a sester, již se nacházejí na své pozemské pouti ke svému věčnému domovu v nebi. My jsme Mariini synové a dcery v jejím Synu, vtěleném Božím Synu. Ona svojí mateřskou péčí táhne naše srdce ke svému Neposkvrněnému Srdci a vede nás ke svatému Srdci Spasitele. A říká nám: „Cokoliv vám řekne, učiňte.“

Ve svaté Panně Marii vidíme „nejdokonalejší manifestaci“ věčné Boží moudrosti. Ona je, podle inspirovaných slov starozákonního Ježíše Siracha „matkou krásné lásky a plodem svaté naděje“. Jsme plni naděje, že náš Pán, vtělená Boží moudrost, modlitby Matky Božské milosti vyslyší. Jeho milost je tu stále přítomná a On se smiluje i nad naší generací, když obnoví láskyplný řád, který Bůh vepsal do stvoření a především do každého lidského srdce. Snažme se v každém okamžiku dne spočinout v oslaveném probodeném Srdci Ježíšovu a hlásejme světu pravdu, že spása již přišla na svět. V jednotě našeho srdce s oslaveným Neposkvrněným Srdcem Marie přitahujme jiné ke Kristu, k plnosti milosrdenství a lásky Boží v našem středu, k Jeho svaté Církvi.

Tento rok slavíme 10. prosince sté výročí zjevení naší milé Paní z Fatimy a Dítěte Ježíše ctihodné služebnici Boží sestře Lucii dos Santos, jakož i sté výročí zveřejnění encykliky papeže Pia XI. Quas Primas 11. prosince, jíž byl zaveden svátek Krista Krále nebe a země. Tím potvrzujeme pravdu, že náš Pán Ježíš Kristus je skrze tajemství kříže Králem všech srdcí a jeho panenská Matka prostřednicí, skrze niž On vede naše srdce k tomu, aby stále víc přebývaly v jeho Nejsvětějším Srdci.

Ve zjevení sestře Lucii nám Pán ukázal bolestné a Neposkvrněné Srdce naší milé Paní, které je obklopeno trny kvůli naší lhostejnosti, naší nevděčnosti a našim hříchům. Zvláště nás chtěla Naše milá Paní z Fatimy chránit před zlem ateistického komunismu, který naše srdce odvrací od Srdce Ježíšova, jediného pramene spásy, a vede je k rebelii proti Bohu a jeho řádu, který vložil do stvoření a vepsal do srdce každého člověka. Ve svém zjevení a poselství, které sdělila pasáčkům Franciscovi a Jacintě Martovým a Lucii dos Santos a adresovala celé Církvi, hovořila Naše milá Paní o vlivu ateistické kultury na samotnou Církev, který mnoho lidí přivádí k odpadu od víry a od pravd katolické nauky.

Zároveň ale nás Matka Boží nabádala, abychom za naši neúctu vůči Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a jejímu Neposkvrněnému Srdci konali dostiučinění. Proto si přála pobožnosti prvních sobot, to znamená, abychom každou první sobotu v měsíci vyznali své hříchy ve svátosti pokání, přistoupili ke svatému přijímání, pomodlili se pět desátků růžence a rozjímáním o jeho tajemstvích setrvali ve společenství s Naší milou Paní. Z poselství Naší milé Paní jasně vyplývá, že pouze ta víra, která člověka prostřednictvím Mariina Neposkvrněného Srdce přivádí do jednoty s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým, jej může ochránit od duchovních trestů, které s sebou nese rebelie proti Bohu. Tyto tresty dopadají na celou společnost i na Církev. Pobožnost prvních sobot je naší poslušnou odpovědí nebeské Matce, která nikdy neustane ve svých přímluvách o udělení všech milostí, jež náš svět tak naléhavě potřebuje. Tato pobožnost není žádným izolovaným aktem, nýbrž vyjádřením naší životní cesty: každodenního obrácení srdce k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu pod mateřským vedením a na přímluvu bolestného a Neposkvrněného Srdce Mariina ke cti Boží a ke spáse duší.

Když mluvíme o rebelii proti řádu a pokoji, jimiž Bůh vybavil každé lidské srdce, a která svět a dokonce i Církev vede do stále většího zmatku, rozdělení a odcizení, tak pochopíme, jak papež Pius XI. rozuměl pravému významu úcty ke Kristu pod jeho titulem Král nebe a země. Tato úcta není žádnou ideologií. Nejedná se o úctu nějaké ideje nebo ideálu. Je to společenství s Kristem, s Králem, především skrze svatou Eucharistii, v níž prožíváme naše vlastní královské poslání, které právě v Kristu je chápáno, přijato a žito. Toto společenství je skutečností, v níž my máme žít, skutečností poslušnosti vůči Božímu zákonu, který je vepsán do našich srdcí a do přirozenosti všech věcí. Je to skutečnost našich srdcí, jednoty s Neposkvrněným Srdcem Mariiným, které navěky plně spočívá v Nejsvětějším Srdci Ježíšovu.

Tato pontifikální mše je dnes slavena podle starší formy římského ritu, tzv. Usus antiquior. Církev slaví 18. výročí zveřejnění Motu proprio Summorum Pontificum, jímž papež Benedikt XVI. umožnil řádné slavení podle této formy, která byla užívána již od dob papeže Řehoře Velikého. Když my máme dnes privilegium účastnit se na svaté mešní oběti, nemůžeme nemyslet na ty věřící, kteří v průběhu křesťanských staletí se právě v této důstojné formě římského ritu setkávali s Pánem a prohlubovali svůj život v Něm. Mnozí byli inspirováni k tomu, aby praktikovali heroické ctnosti svatosti, někteří až k mučednictví. Ti z nás starších, kteří duchovně vyrůstali v úctě k Bohu podle Usus antiquior, nemohou zapomenout, jak právě on zaměřoval náš pohled pevně na Ježíše, zejména když se jednalo o naše životní povolání. A nemůžeme také pomlčet o tom, za což jsme vděčni Bohu, jak tato důstojná forma římského ritu přivedla mnoho lidí k víře a prohloubila rovněž duchovní život těch, kteří právě díky této v Summorum pontificum předložené disciplíně poprvé odhalili nesrovnatelnou krásu tohoto obřadu. Děkujeme Bohu, že celá Církev skrze Summorum Pontificum dospívá ke stále hlubšímu porozumění této svaté liturgii a ke stále větší lásce k ní, neboť ona nám byla předána skrze posvátnou Tradici, skrze apoštoly a jejich nástupce. Skrze tuto svatou liturgii, skrze klanění se Bohu „v Duchu a v Pravdě“, je náš Pán nejdokonalejším způsobem u nás na této zemi. Ona je nejvznešenějším výrazem našeho života v Něm. V této liturgii prožíváme obrovskou krásu, která nás inspiruje, abychom ji promítali do našeho všedního života na mateřskou přímluvu Naší milé Paní.

Povznesme proto nyní naše srdce, sjednocená s Neposkvrněným Srdcem Mariiným, k oslavenému probodenému Srdci Ježíšovu, které se pro nás v eucharistické oběti otevřelo a skrze niž nám svoji kalvarskou oběť svátostně zpřítomňuje. Povznesme naše srdce, naplněná mnoha radostmi i utrpeními, k nevyčerpatelnému prameni Božího milosrdenství a lásky s důvěrou, že budeme v eucharistickém Srdci Ježíšově utvrzeni a posíleni v pokoji, abychom mohli kříž svých starostí nést v důvěře vůči Panně Marii. Kéž bychom pod stálým a milosrdným mateřským pohledem svaté Panny Marie věrně doputovali na naší pozemské pouti do naší nebeské vlasti v nebi.

Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen.

Raymond Leo kardinál Burke

Zdroj: Ćlánek „Bemerkenswert großer Andrang bei „Alter Messe“ im Petersdom – Kard. Burke Predigt in voller Länge!“ in www.kath.net 26. 10. 2025