Naši ČT většinou nemám žádný důvod chválit. Tentokrát ale musím učinit výjimku. V sobotu 18. října program ČT Art uvedl historický film francouzského režiséra Paula Mignota z r. 2023 „Zvítězit, nebo zemřít" (pozn. red.: do 25. 10. 2025 lze shlédnout na iVysílání ČT). I když z pohledu odborného historika by se dalo leccos namítnout (film nebo román nikdy nemohou být postaveny na roveň historické publikaci), tak podstatné je něco jiného. Poprvé měli čeští diváci možnost vidět katolické sedláky ve Vendée z doby Francouzské revoluce jako opravdové hrdiny – a bezvěrecké „demokraty" z Paříže opojené hesly volnosti, rovnosti a bratrství jak kruté bestiální zločince na stejné úrovni s pozdějšími nacistickými nebo bolševickými.

Ve Francii téma revoluce let 1789–99 bylo dlouhá léta tabu. Francouzi byli a stále jsou na na tuto epochu svých dějin hrdí – šlo přece o počátek novodobé demokracie a respektu k právům člověka. Současná údajně „svobodná" společnost právě této revoluci prý vděčí za svoji existenci, tady vzala svůj počátek. Proto 14. červenec, kdy revoluce r. 1789 započala dobytím pevnosti Bastila, je státním svátkem Francie.

V posledních desetiletích se ale stále častěji ozývají v samotné Francii objektivní historikové (Reynold Sécher a další) se svými studiemi, podle nichž Francouzská revoluce neznamenala žádný zrod epochy svobod a lidských práv, ale naopak se ukázala jako hrůzostrašná totalitní diktatura, jíž se žádná v minulosti Evropy předtím nevyrovnala. Tolik nevinně prolité krve pouze z důvodů odlišného přesvědčení nebo názoru během pár let nebylo ještě nikdy předtím prolito. Psali jsme o tom na apologii v článku „Morálka katolíků a morálka bezbožníků za Francouzské revoluce".

Film podle pravdy a autentických událostí prezentuje, proč došlo k povstání ve Vendée. Bezbožní vládci z Paříže z klubu jakobínů (Robespierre, Danton atd.) zatýkali tamním katolickým vesničanům kněze a místo nich dosazovali tzv. „přísežné duchovní" oddané režimu. V listopadu r. 1793 potom zakázali katolické náboženství úplně a zavedli povinný ateistický tzv. kult rozumu. Současně ale organizovali ve Vendée odvody do jakobínské armády. To již pohár trpělivosti katolických sedláků ve Vendée přetekl. Vzali do rukou zbraně na obranu svých synů odváděných do vládního vojska bojovat za ateistické ideje, s nimiž nesouhlasili, a na obranu svých kněží, které měli rádi a jimž prokazovali úctu. Zároveň také bránili své kostely, které úřady chtěly přeměnit na svatyně kultu rozumu. Povolali si za velitele šlechtice a důstojníky bývalé královské armády (d´Elbée, Bonchamps, Charette aj.). Právě postavou generála Charetta se film zabývá. Vendéeští bojovali pod zástavami Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jejich heslem bylo „Za Boha a krále".

Ve filmu je jasně demonstrována vyšší a ušlechtilejší morálka povstalých katolických rolníků ve Vendée proti bestiální surovosti ateistických jakobínů. Zatímco vendéeští zajatce nezabíjeli, ale propouštěli na svobodu, aby se vrátili ke svým rodinám, jakobíni vraždili nejen zajatce, ale také ženy, starce a děti pouze proto, poněvadž se nechtěli vzdát své katolické víry: gilotinou, upálením ve stodolách, bajonetem (ten často sloužil k pobíjení nemluvňat) a utopením v řekách.

Celkový počet katolických obětí ve Vendée je odhadován na 400 tisíc. Známý italský žurnalista a autor knih rozhovorů s posledními papeži Vittorio Messori napsal: „Všechno to, co praktikovala za druhé světové války SS, bylo již dříve vykonáno ve Vendée ‚demokraty‘ z Paříže: z vydělané kůže obyvatel Vendée se vyráběly boty pro úředníky, z jemnější kůže žen rukavičky. Stovky mrtvol byly zpracovány na tuk a mýdlo. Ve Vendée došlo poprvé k uplatnění chemické zbraně, k použití jedovatých plynů a otrávené vody. Tehdejšími plynovými komorami byly lodě naplněné venkovany a kněžími, zavezené doprostřed řeky a potápěné…“ Messori nazval krutosti bezbožeckých revolucionářů ve Vendée první genocidou novověkých dějin, jakobíni se stali předchůdci muslimských Turků s jejich masakrem milionů křesťanských Arménů za I. světové války a německých nacistů s jejich vyvražděním Židů.

Promítnutí filmu „Zvítězit, nebo zemřít" v České televizi hodnotíme vysoce pozitivně. Kdo nebude líný domyslit další souvislosti, dospěje nepochybně k závěru, že s těmi kořeny naší údajné demokracie a lidských práv to nebude tak bezchybné, jak mainstreamová propaganda již téměř dvě staletí líčí. Pravdu nikdy nelze umlčet do nekonečna. Ani tu historickou.