Tzv. Ekumenická rada církví v Rakousku už po šestadvacáté zorganizovala 17. ledna letošního roku tzv. Den židovství. Průběh akce se stal příkladem zjevné apostaze současné pokoncilní éry. Její protagonisté z řad „církví“ přímo zavrhli křesťanskou víru.

Chceme se zaměřit na dva skandální výroky, které v této souvislosti zazněly. Těsně spolu souvisí a jsou dokladem, že církevní aparát odpadl od křesťanství, jak je z uvedených slov zřejmé.

Evangelisté jako lháři

Katolický biskup z Lince Manfred Scheuer, který se stal smutně známým tím, že nechal umístit v lineckém dómu rouhačské výtvory („Crowning“, „They Call Me Mama“, „Umstellung“, „Die neue Familie“), je v rakouské biskupské konferenci zodpovědný za „dialog s židovstvím“. Na toto téma se vyjádřil již několikrát předtím. Na stránkách rakouské biskupské konference katholisch.at se objevily 8. ledna věty, jež se staly signifikantní pro zmíněnou iniciativu 17. ledna:

„Tradici židovské nauky (podle biskupa Scheuera) odrážejí také evangelia. Vyprávějí o Ježíšových rozhovorech s farizeji a zákoníky o správném výkladu Tory (pozn. překl.: prvních pět starozákonních knih Mojžíšových). Scheuer říká: ‚Ve své polemické tendenci odrážejí tyto diskuse napjatou situaci v raných (židovských!) komunitách Ježíšových stoupenců na konci 1. stol., posílenou později vědomým protižidovským stanoviskem v Církvi.‘ “

Biskup Scheuer tím implikuje, že evangelisté lhali a lživé texty vydávali za Boží slovo. Podle jeho pojetí evangelisté ve skutečnosti nepředkládají autentické výměny názorů Ježíše s židovskými autoritami, nýbrž zpětně projektují jakousi – zjevně bezdůvodnou „polemickou tendenci“ – do Ježíšovy doby. Tato „napjatá situace“ v údajných „židovských komunitách Ježíšových stoupenců“ (jak onen biskup nazývá v rozporu s fakty tuto na přelomu 1. a 2. stol. již 70 let existující mnohonárodnostní Katolickou církev, v níž se vystřídalo již 5 papežů) je podle Scheuera zcela nepochopitelná.

Je snad nepřátelství farizeů, sadduceů a herodiánů vůči Ježíšovi pouhým pozdějším výmyslem? Proč by potom židovské autority požadovaly od nenáviděného římského místodržitele Ježíšovo ukřižování, když Jeho „polemika“ s nimi je až výmyslem o 70 let později? Proč se potom učedníci skrývali za zavřenými dveřmi?

Když to potom domyslíme dále, dospějeme logicky až k popření samotné Ježíšovy historicity. Lžou snad Skutky apoštolské o ukamenování Štěpána a intrikách proti Pavlovi? Lže Pavel, když píše v 1 Sol 2,14:

„Neboť vy, bratři, stali jste se následovníky křesťanských obcí Božích v Judsku shromážděných v Kristu Ježíši. Vždyť jste přece utrpěli od svých soukmenovců totéž, co i oni od židů. Ti zabili dokonce i Pána Ježíše a proroky a nás pronásledovali. Bohu nejsou milí a na všechny lidi nevraží. Nám totiž zabraňují kázati pohanům, aby došli spásy. Tak jen stále naplňují míru svých hříchů. Ale hněv Boží, jenž na ně přišel, dosáhl vrcholu.“

Scheuer tady selhává nejen jako pastýř svého stáda, nýbrž také jako akademický teolog, neboť pozdní datace evangelií a Skutků apoštolských (do přelomu 1. a 2. stol.), která byla módní v uplynulých desetiletích, je dnes již jednoznačně vyvrácena.

Podle Katholisch.at řekl biskup Scheuer dále:

„Dnes můžeme uznat: Také židovská diskuse se snaží o výklad sabatu, který by byl přijatelný pro život, také rabínský výklad zná lásku k bližnímu včetně lásky k nepřátelům. Ježíš nepřekonal židovství nějakým novým učením…

Proč byl ale potom Ježíš ukřižován? Proč židovské autority polemizovaly s mladou církví? Proč byli křesťané vyloučeni ze synagogy? Přece kdyby židé ve větším počtu v době Ježíšově uvěřili v Jeho zjevení jakožto Syna Božího, tak by se přece události vyvíjely úplně jinak! Jenže Kristus říká sám, že židé nevěřili ani Mojžíšovi:

„Neboť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on o mně psal. Jestliže nevěříte tomu, co napsal, jak uvěříte mým slovům?“ (Jan 5,46n)

Pro biskupa Scheuera je ale toto místo evangelia pouze zpětnou projekcí Církve, jež se prý stala „protižidovskou“, a proto není autentické. Když ale toto přijmeme, co vlastně zůstane z evangelia? Je to ale ještě absurdnější:

Rehabilitace farizeů

Prezident koordinačního výboru pro křesťansko-židovskou spolupráci prof. Martin Jäggle, bývalý děkan katolické teologické fakulty ve Vídni, poukázal podle Katholisch.at na webových stránkách týdeníku Die Furche na „křesťanské stereotypy o farizejích“. Evangelisté se podle prof. Jäggleho mýlili:

„Dehonestace farizeů se rovná dehonestaci židů. Potřebujeme proto nějaký proces, který by odstranil tuto otravu a vytvořil nový, diferencovanější a pozitivnější pohled na farizeje.“

Na tomto nesmyslu je v celé jasnosti zřejmé radikální odmítnutí tradiční víry. Také profesor Jäggle se veřejně rozloučil s platností evangelií a postavil proti nim svoji vlastní autoritu.

„… aby ti, kteří vidí, oslepli“ – chtěná slepota

V Janově evangeliu se píše v souvislosti s uzdravením slepého a zdráháním se očitých svědků uvěřit v Ježíše Krista:

„I řekl Ježíš: Já jsem přišel na tento svět k soudu, aby slepí viděli a ti, kteří vidí, aby oslepli.“ (Jan 9,39).

Kdo se vědomě a vlastní vůlí uzavírá jasným důkazům, stává se slepým. Ježíš vícekrát označoval farizeje a zákoníky jako „slepé“. V křesťanském umění reprezentuje synagogu ženská postava s páskou přes oči. Pavel výslovně říká, že židé, kteří nevěří v Ježíše Krista, nerozumějí Starému zákonu:

„Avšak jejich smysly otupěly, neboť až do dneška zůstává táž rouška při čtení Starého zákona, ježto se jim neodhaluje, že v Kristu pomíjí; ano, až do dneška, kdykoliv se čte Mojžíš, leží rouška na jejich srdci“ (2 Kor 3,14).

Jenže proti biskupovi Scheuerovi se dá těžko argumentovat zněním Nového zákona, neboť on ho považuje za výtvor vzniklý až 70 let po popisovaných událostech, za projekci tehdejšího stavu věcí do doby Ježíšova života. Biskup Scheuer tady klade svou vlastní interpretaci, která je nesmyslná a v rozporu s fakty, nad víru Církve. Také vyjádření prof. Jäggleho fakticky nepřiznávají citátům z Janova evangelia a 2. listu Pavla Korinťanům žádnou normativní autoritu. Oba dva, jeden zástupce úřední církve, druhý zástupce akademické teologie, vykazují slepotu.

Závěr

Nevíme, co vede rakouské biskupy a teology k tomu, že podkopávají věrohodnost a platnost Písma sv. Jasné ale je, že tím ničí víru toho zbytku věřících, který ještě zůstal. Bylo by od nich čestnější, kdyby rezignovali na své posty. Rovněž tak by bylo čestnější, kdyby už dále za toto ničení víry od tohoto zbytku věřících nepožadovali žádný finanční příspěvek (v Rakousku existuje povinná církevní daň, pozn. překl.), který právě v Linci je energicky vymáhán.

Pastýři a teologové kladou překážky na cestu ke spáse právě těm, kdo to potřebují. Samozřejmě i židé jsou povoláni k Nové smlouvě. Jsou mezi nimi takoví, kteří nalezli onen „[med ze skály](“ a vydali o tom svědectví. Ti se mohou slepotě svých církevních představených jen divit. Katolíci židovského a pohanského původu je určitě nebudou v jejich omylech následovat. Bylo by skvělé, kdyby právě některý katolík židovského původu zaslepeným církevním představeným a teologům otevřel oči.

Zdroj: Článek „Tag des Judentums“ – Sinnbild der Apostasie, in www.katholisches.info 23. 1. 2025