Jméno Josefa Václava Myslbeka zná každý aspoň trochu kulturně vzdělaný Čech. Byl to jeden z našich nejslavnějších sochařů. Žil v letech 1848–1922. Je autorem sochy sv. Václava na stejnojmenném náměstí v Praze. Jenže jeho pravděpodobně nejkvalitnějším dílem je Krucifix. Myslbek byl právě za něj vyznamenáván v zahraničí medailemi a diplomy, v pařížském Salonu získal dokonce zlatou medaili II. třídy. Ikona francouzského sochařství Auguste Rodin se vyjádřil, že lepšího Krista na světě dosud nikdy nikdo nezhotovil. Bronzový odlitek Myslbekova Krucifixu se nachází také ve známém pařížském kostele Sacré Coer.

Jiného názoru je ale nejspíš vedení pražské Akademie výtvarných umění (AVU), kde na chodbě hned poblíž vrátnice je tento skvost umístěn (tady totiž Myslbek měl původně svůj sochařský ateliér). Nikdy nikomu nevadil, dokonce ani komunistům ne, až nyní… Letošní rok se rozpoutala diskuse vyvolaná vedením akademie. Kříž prý některé studenty „děsí“. Poté se objevil další argument, že údajně vandalové tuto památku poškozují, aniž by kdokoliv uvedl konkrétní případ. Vedení AVU proto rozhodlo přemístit Myslbekův Krucifix jinam.

Jenže co se nestalo. Právě studenti, které mělo toto umělecké dílo „děsit“, dali najevo zcela opačný postoj, než prezentovalo vedení AVU. Sepsali petici tohoto znění:

„Žádáme studenty a pracovníky školy i širokou veřejnost, kterým není jedno co se děje na AVU s cennými historickými díly. Ne všichni studenti souhlasíme s odstraněním Krucifixu od J. V. Myslbeka z hlavní budovy Akademie výtvarných umění v Praze. Chceme zachovat toto unikátní dílo, které po tak dlouhou dobu inspiruje a je neodmyslitelně spjaté s hlavní budovou AVU.

Socha přežila i nepříznivé podmínky komunistického režimu, avšak v současné době, bez širší debaty, měla být trvale přemístěna do stísněného prostoru Moderní galerie AVU na Výstavišti. Dílo není a nebylo kontroverzní, ani urážlivé, ani morbidní – je to mistrovské dílo, které odkazuje na slavné kořeny této umělecké školy.

Podpisem vyjadřujeme svůj nesouhlas o přesunutí sochy a stojíme o její zachování na současném místě na hlavní budově AVU.“

Pomohlo to. Kříž nakonec na chodbě AVU zůstane. Rektorka Marie Topolčanská vydala prohlášení, v němž mimo jiné píše:

„Myslela jsem si, že jako každá vysoká škola můžeme nakládat se svým fundusem, jak potřebujeme. Socha Krista na kříži od Josefa Václava Myslbeka měla být přesunuta, zhruba za měsíc, do prostor Moderní galerie AVU. Ze dvou důvodů: 1. škola je sekulární prostor a 2. lepší fyzické podmínky pro sochy. Nebude. Nevadí. Socha zůstane viset na svém místě, na rok, na pět let, do kdy budeme/budete chtít, do nekonečna.“

Paní rektorka tedy přiznává, že Myslbekův Krucifix navzdory své vysoké umělecké hodnotě vadí – a to z ideologických důvodů, jak svědčí její vyjádření o škole jako „sekulárním prostoru“. Přitom ale nevadí, že jedna z pedagožek instituce nedávno spolupořádala akci, kdy před AVU tancovala za doprovodu hudby nahá žena před malými dětmi a rozhazovala hlínu, tatáž „umělkyně“ se potom v budově školy nechala téměř nahá vyfotografovat, jak visí na stropě. Inu, kde mizí víra, nemizí jenom zdravý rozum, ale i estetický cit, smysl pro krásu, půvab a ušlechtilost.

Všimněme si ale poněkud blíže rektorčina výroku, že „škola je sekulární prostor“. Termín „sekulární“ je mediálně chápán jako „ideologicky neutrální“. Lze však tady hovořit o „ideologické neutralitě“? Je vůbec „ideologická neutralita“ možná? Nahá výtržnice před AVU nebo dokonce přímo v jejím areálu je přece pornografií – a to snad není ideologie? Porno, genderismus, propagace jednopohlavního styku – to vše je přece ideologií, nikoli svobodným projevem lidského ducha, jak se snažili namluvit občanům demokratických zemí ve 20. stol. Max Horkheimer, Theodor Adorno, Herbert Marcusse a další neomarxisté z tzv. Frankfurtské školy. Jejich ideje ale tzv. sekulární společnost a sekulární prostor nenarušují, jsou OK. Kříž a vše, co je katolické, však se s tím neslučuje a tudíž musí pryč. Je toto opravdu ideologická neutralita? Ani omylem!

Tzv. sekulární stát a sekulární společnost jsou podvodem na lidstvu. Ideologická neutralita není v praxi možná a uskutečnitelná. Je to na stejné úrovni jako chtít zhotovit kulatý čtverec. Každý stát totiž musí, ať už chce nebo nechce, zaujmout nějaký postoj k obecným mravním principům a hodnotám, souvisejícím s přirozeným morálním řádem, jinak by vznikla totální anarchie. A to už má těsnou souvislost buď s náboženstvím, nebo s ateismem. Neexistuje proto žádný „sekulární prostor“ ve smyslu ideologické neutrality ani ve škole, ani ve veřejném životě. Tzv. sekulární stát je totéž co bezbožný a protikatolický stát.

Současné tzv. demokratické země vypověděly tichou válku všemu katolickému, zjevené pravdě Kristově. Kříž jako symbol vykoupení člověka a upozornění, že nežijeme pro tento svět, nýbrž pro věčnost, maximálně překáží a vadí. V západních zemích se stalo už běžnou věcí, že ve jménu „sekulárního státu“ musely krucifixy, mariánské sochy a jiné katolické symboly být odstraněny z veřejného prostoru. To proniká dnes už i do tradičně katolického Polska, kde v těchto dnech liberální primátor Varšavy Rafal Trzaskowski nařídil odstranit kříž z budovy radnice, také s argumentem o „sekulárním státě“. Prý kříž může ateisty a nekřesťany „urážet“.

Já se ptám: Proč a z jakého důvodu? Pokouším se této námitce rozumět a kladu si otázku, co by vadilo mně jako katolíkovi. Ano, je pravdou, že kdyby na úřadech, ve školách a vůbec ve veřejném prostoru visely portréty Lenina, Stalina nebo Hitlera, tak by mne to opravdu uráželo, neboť tito mužové byli masovými vrahy a amorálními zrůdami. Jenže vůbec by mi nevadily na veřejnosti obrazy či sochy antického filozofa Sokrata, moderního fyzika Alberta Einsteina nebo britského humanisty a zachránce židovských dětí za II. světové války před deportacemi do koncentráků Nicholase Wintona. Tyto osobnosti nebyly katolíky, ale vykonaly něco hodně pozitivního a také mravně prospěšného pro lidstvo jako celek, proto se na ně dívám s úctou a vůbec mi nenapadne, abych se pohoršoval, kdyby jejich portréty figurovaly kdekoliv ve veřejném prostoru.

Právem bych tento postoj očekával i od zastánců jiných světových názorů. Proč by jim měl Ježíš Kristus na kříži ve veřejném prostoru vadit? Byl to snad zločinec a vrah? Nebo člověk pochybného morálního charakteru? Nikdo Ho nebyl schopen obvinit z nějakého nemorálního jednání, proto bych logicky předpokládal, ba dokonce i žádal, aby i ten, kdo nevěří v Jeho Božství, si Ho cenil jako mravní osobnosti vysoké kvality, tudíž krucifix ve veřejném prostoru by jej neměl vůbec urážet.

Jestliže přesto se tak děje, potom je zde příčina jiná, nadpřirozená. Kristus vadí, poněvadž člověku překáží v jeho vůli buď přímo páchat zlo, nebo z pohodlnosti mlčet, když ho páchá někdo jiný, zejména ten, kdo má moc..Krucifix obecně, ne pouze ten Myslbekův, je výčitkou lidskému svědomí, proto překáží. U nás masový vrah Žižka v Praze na Vítkově nikomu nepřekáží a žádného neděsí, ale Krucifix J. V. Myslbeka ano. Ve Francii nikoho neděsí pomníky zločince Napoleona nebo ještě horšího masového vraha Robespierra, ale Ježíš na kříži a Panna Maria ano. A mohli bychom pokračovat….

Nakonec ale přece jen se lze i na tuto kauzu podívat pozitivně a s nadhledem. Studentská podpisová akce na AVU měla pozitivní účinek. Prozatím se ukazuje, že když se nepřátelská moc setká s masovou nesouhlasnou reakcí, velmi často se zalekne a ustoupí. Proto petice a jiné projevy odporu mají smysl a mohou být účinné, využívejme proto toho, dokud je čas, za pár let již nás může totalita zcela ovládnout. Jistěže modlitba je na prvním místě, nicméně ani tyto veřejné akce vzdoru nejsou marné.

A ještě něco: Ti studenti, kteří se postavili za krucifix i proti vedení AVU, jsou většinou lidmi mimo katolickou víru. Jestliže přesto se zastali Krista, svědčí to o jejich pozitivním vztahu k Bohočlověku, byť jejich představy o Něm mohou být všelijak zkreslené a mylné. Tady už existuje dobrá půda pro setbu Božího slova, pro evangelizaci. Tady máme doklad, že podobných osobností zřejmě nebude v naší republice až tak málo. Využijeme toho, nebo budeme línými služebníky, kteří raději zakopou hřivnu, než by ji rozmnožili?