Odkdy se začali zednáři orientovat na ideologii LGBT a podporovat, vyzvedávat „duhová“ hnutí všech možných směrů? Nebo snad sami zednáři vymysleli ideologii LGBT?

LGBT nevymysleli zednáři. To je důsledek dědičného hříchu. Ale učinit z toho ve druhé polovině 20. stol. ideologii s právními nároky a položit tak časované bomby pod dosavadní společenský řád, to už je něco jiného.

Nejsem schopen stanovit, kdy přesně zednáři přijali „duhovou“ ideologii, to by bylo těžko zjistitelné. Museli bychom se totiž dostat do jejich archivů, což je nemožné. Máme ale k dispozici výpovědi zednářů a mediální rozhovory s nimi. Tak např. velmistr Velkého východu Francie se veřejně chlubí, že zednářstvo má zásluhu na uzákonění všech tzv. práv osob LGBT počínaje registrovaným partnerstvím přes homosexuální manželství a adopce dětí těmito páry a konče umožněním praktiky oplodnění in vitro pro lesbické páry (a v nedaleké budoucnosti i pro gejovské). Není důvod, proč mu nevěřit. Když se tím zednáři sami chlubí a otevřeně mluví o tom, jak nejprve ve svých lóžích formulují tyto texty, aby je potom předložili v parlamentu – a nikdo se proti těmto tvrzením neozývá – tak zřejmě na tom určitě něco bude.

Je tady jistá organizace, která se chlubí, že toto je její „zásluha“. Proto musíme vzít na vědomí, že tyto osoby za tím stojí a nechválí se nepatřičně.

Vzít na vědomí – ale co dál?

Dalším krokem je odhalení tohoto stavu věci, to znamená konstatovat, že jistá nedemokratická síla nám ničí naši civilizaci a vnucuje anticivilizaci. Papežové po desetiletí vyzývali k tomu, aby státy zakázaly zednářské lóže, proto ta nenávist zednářstva vůči Apoštolskému stolci a ty pokusy zlikvidovat samotné papežství.

Připomeňme si jenom velkou manifestaci v Římě, která tolik otřásla sv. Maxmiliánem Kolbem r. 1917, čili roku fatimských zjevení Panny Marie. Co Otec Kolbe tenkrát viděl v Římě, který již nepodléhal papežské svrchovanosti? Viděl procesí zednářů, při němž byly neseny korouhve zobrazující Lucifera, jak drtí sv. Michaela Archanděla, a hesla, že papež bude jejich sluhou. Toto měli napsané na svých transparentech a neskrývali se s tím!

To šokovalo sv. Maxmiliána natolik, že založil Rytířstvo Neposkvrněné, jehož posláním bylo nejen potírat vlivy zednářstva ve světě, ale též usilovat o obrácení zednářů na katolickou víru. To je správný směr a správná odpověď na otázku, co dál. Sv. Maxmilián Kolbe nám dal příklad, jak bojovat se zednářstvím.

První věc, jakou můžeme udělat, je strhnout zednářům masku a ukázat jejich pravou tvář. Pokud panuje názor, že zednářstvo je filantropická organizace, která pracuje pro dobro lidstva, pak ji lze zařadit mezi charitativní organizace, které např. podávají jídlo bezdomovcům, pomáhají dětem z chudých rodin atd. Ale v momentě, kdy zjistíme, že tato filantropie spočívá ve snaze strhnout z člověka „řetězy přirozeného i zjeveného řádu“ a nahradit je „řetězy luciferského řádu“, tak to již není žádná filantropie, ale anticivilizace a musíme jí klást odpor. Právě to dělali papežové, když odsuzovali zednářství: odhalovali, jasně hovořili, strhávali masku, ukazovali světu, jaký je pravý cíl zednářů. To je prvním krokem.

Další pak spočívá v uvědomění si jistých objektivních skutečností: týká se to hlavně vlivů zednářstva na současné zákonodárství v morálních otázkách, jak potvrzují svými oficiálními vyjádřeními sami zednáři, což vede k likvidaci naší civilizace. Ve Francii se již mohou zednáři otevřeně chlubit, že to hlavně oni stojí za revolucí v otázce mravů.

Ne všechny tyto anticivilizační akce provádějí ale členové lóží. Existuje mnoho nezednářů, kteří jsou myšlenkově a názorově v této věci na stejné linii – a ti potom, těsně s nimi spojeni, se stávají nositeli jejich ideálů v nejrůznějších organizacích a sdruženích. Může to být – čistě teoreticky – třeba nějaký klub globalistů, v němž – bez ohledu na to, jestli někdo je nebo není zednářem – všichni jsou proniknuti zednářskými ideály a pracují, ať už jsou si toho vědomi či nikoliv, v zednářských intencích.

Všimněme si jedné věci: Ve Francii se často mění vlády a s nimi politické strany, jež jsou u moci. Jednou vládne pravice, jednou levice, jednou liberálové, jednou socialisté. Jedno se ale nemění nikdy: zednářstvo zůstává vždy u moci. Nezáleží na tom, jestli máme co do činění s prezidentem Sarkozym nebo Hollandem, v obou vládách je to prošpikované zednáři. Mohou mít rozdílné názory v detailech, někteří zednáři např. uznávají existenci Boha, jiní jsou naopak ateisty. Jsou zednáři, kteří si myslí, že není třeba příliš bojovat s Církví, jiní naopak z toho učinili prioritní záležitost svého života. Někteří chtějí „pokrok“ za každou cenu a co nejrychleji, jiní dávají přednost dlouhému, pomalému pochodu revoluce. Tak postupuje např. tzv. francouzská pravice. Neprovádí větší společenské změny, i když jsou výjimky jako např. legalizace registrovaného partnerství za prezidenta Jacquesa Chiraca. Když ale ve věcech morálky provádí změny vláda socialistů, je to rychlejší. Pokud však nastoupí po nich liberálové z tzv. pravice, všimněte si, že nikdy neruší předchozí revoluční změny a nevrací je zpátky. Levice prostě pracuje ve „zrychleném tempu“, tzv. pravice potom nový status quo jaksi udržuje.

V obou táborech jsou zednáři, jim jde o totéž: nahradit současnou civilizaci luciferskou anticivilizací. Zednářské lóže kontrolují z pozákulisí pravici i levici. Krom toho ve Francii existuje též parlamentní lóže spojující zednáře z různých politických stran. Tam se domlouvají v různých záležitostech a dospívají v konkrétních otázkách k nadstranickému konsensu.

Má zednářstvo rádo velký byznys, nebo naopak velký byznys má rád zednářstvo?

Revoluce vždycky potřebuje velké peníze. Za revolucí vždycky stojí nějaké finanční síly, které na ní mají zájem, třeba i jen proto, že se dá na ní vydělat. Spolupráce mezi zednáři a velkým byznysem je tedy pochopitelná. Jeden francouzský investigativní novinář zjistil, že pokud jde např. o zločin pedofilie, tak u Katolické církve je to průhledné. U zednářů to ale neplatí, neboť v momentě, kdy zednář obviněný z pedofilie je vyslýchán zednářem policistou a rozsudek má vynést zednář soudce, tak existuje vysoká pravděpodobnost ututlání celé záležitosti. O tom píší nezávislí novináři. Takový mechanismus působí i v byznysu.

To samozřejmě zdaleka neznamená, že každý bohatý člověk je jím proto, poněvadž se spojil se zednáři a poklonil se Luciferovi. Víme ale, že revoluce vyžaduje finance – a ty musí někdo bohatý poskytnout. Spojení zednářstva s velkým byznysem tady skutečně je, nicméně myslím si, že jádro věci spočívá v něčem jiném: v elementu zednářského bratrství, díky němuž se zednářstvo stává státem ve státě, tzv. „hlubokým státem“.

Když státní úředník je katolíkem, tak je víceméně všem jasné, jakým světovým názorem se řídí. Když je zednářem, tak má závazky nikoli vůči náboženství, ale vůči organizaci, jejím ideálům a jejímu představenému, což je utajené a neprůhledné.

Sledovat přelévání peněz mezi velkým byznysem a zednářstvem by jistě bylo zajímavé, ale je tady problém zdrojů a jednoznačných důkazů. A v momentě, kdy přeháníme v detailech a propadáme senzacechtivosti, odcházíme od jádra věci a právě na tom zednářům záleží. Jestli tedy chce někdo poznat pravdivé informace na téma zednářství, tak ať si prostuduje papežské encykliky na toto téma (pozn. red.: viz např. LevXIII.: Humanum Genus) a výpovědi samotných zednářů, v nichž oni nechtěně ukazují svou pravou tvář. Neztrácejme se v senzačních detailech, ale soustřeďme se na to, jak Církev vnímá zednářství a proč je tak kategoricky odsuzuje. To platí až do dnešního dne navzdory snahám modernistů relativizovat toto odsouzení.

Děkuji za rozhovor