S touto kritikou v souvislosti se současnou diskusí na naší politické scéně o „manželství pro všechny“ se setkáváme často. Nejen od lidí mimo Církev, ale i od katolíků neomodernistické orientace. Dokladem je článek v magazínu www.christnet.eu 22.2.2024 od Jany Václavíkové pod názvem „Má církev vnucovat svůj pohled na svět prostřednictvím zákonů?“. Autorka se vymezuje proti nedávné iniciativě Dopis 77, rozesílané olomouckým světícím biskupem mons. Antonínem Baslerem, jež vyzývá věřící k dopisům poslancům, aby v případě hlasování o tzv. manželství pro všechny odmítli návrh na zrovnoprávnění řádného monogamního heterosexuálního svazku s jednopohlavními páry. Ptá se – podobně jako nevěřící lidé – jestli prý katolíci mají „právo“ vnucovat svůj postoj, který homosexuální soužití neakceptuje, druhým. Autorka se rozhořčuje nad argumentem katolíků, že uzákonění tzv. manželství pro všechny by znamenalo ohrožení řádného manželství a rodiny. Prý ona vůbec nechápe, v čem by to mohlo narušit její manželství a rodinu, vždyť přece nikdo po ní nebude žádat, aby svůj manželský svazek zrušila. Zmíněnou iniciativu hodnotí jako návrat do dob, kdy Církev prý mocensky vnucovala své zásady ostatním, což se jí nevyplatilo.

Sine ira et studio a bez jakékoliv dehonestace pisatelky musíme prohlásit její názor za naivní. Že by po schválení tzv. manželství pro všechny někdo nutil manžele, aby se rozešli a svou rodinu „rozpustili“, tomu snad nevěří ani cvičený orangutan. Tak primitivními a průhlednými metodami ďábel, vysoce inteligentní bytost, nepracuje. Jeho destruktivní činnost proti rodině je mnohem rafinovanější, jak názorně ukazuje dění na západ od našich hranic.

Zaklínací přímo „čarodějnou“ formulkou je tady slovíčko „právo“. Homosexuálové a lesby mají „základní lidské právo“ žít sexuálně podle své údajné „orientace“, uzavírat manželství a adoptovat děti. Je-li ovšem toto jejich „právem“, pak logicky jejich svazek stojí na stejné úrovni s řádným heterosexuálním monogamním manželstvím a rodinou. Jde-li o „právo“, pak stejně logicky se jedná o „dobrou“, nebo aspoň neškodnou věc. Potom ale Katolická církev tím, že považuje jakékoliv soužití lidí mimo řádné heterosexuální monogamní manželství za hříšné, se dopouští jejich „diskriminace“, což je v demokratickém světě trestné – a proto buď změní svoji nauku vyplývající z Písma sv. a posvátné Tradice, nebo se octne před soudem. Mediálním nebo skutečným, obojí má dnes v demokratických zemích téměř stejný dopad.

Bude-li tedy chtít Katolická církev v této společnosti obstát a zachovat si svůj dosavadní rozsah svobod, nezbude jí nic jiného, než se „přizpůsobit“ a dříve či později akceptovat tato stanoviska. K tomu právě nabádají a toto prosazují neomodernističtí církevní hodnostáři. Pokud se jejich stanovisko v Církvi prosadí, tak v praxi to bude znamenat, že i katolíkům se nabídne možnost volby buď heterosexuálního, nebo homosexuálního legitimního soužití – a to přímo uvnitř Církve. Paní Václavíková se nemusí obávat, že by po schválení „manželství pro všechny“ někdo chtěl její manželský svazek narušovat, ale u jejich dětí a vnoučat už to může nastat dřív, než si umí představit. Mladá generace je nejen v západních zemích, ale často už i u nás od předškolního věku vystavena indoktrinaci genderismu, kdy je jim představováno jednopohlavní soužití v lákavých barvách, nabízí se jim dokonce „svoboda“ změnit si pohlaví dle libosti, v případě heterosexuality možnost bez skrupulí střídat partnery, případně uzavírat tzv. polyamorní svazky (tj. několik partnerů, hetero i homosexuálních, dohromady), což je další satanův hit pro současného člověka, na Západě se už veřejně mluví o uzákonění „polyamorního“ manželství. Kde potom zůstane prostor pro uzavření řádného monogamního heterosexuálního manželství a založení tradiční rodiny? Všechny uvedené „protinabídky“ jsou totiž pohodlnější a lákavější, nevyžadují ani věrnost, ani zodpovědnost za výchovu budoucí generace. Kolik se tedy vyskytne těch, kdo si zvolí formu řádného manželství a klasické rodiny? Víme přece z katechismu, že lidská přirozenost je nakloněna spíše ke zlému než k dobrému, zvláště pak když volba zla je méně náročná a zavazující. Když se přesto rozhodnou i za takové situace dva lidé opačného pohlaví pro řádnou tradiční rodinu, stanou se v očích ostatních buď směšnými exoty, nebo se octnou na pranýři jako nepřátelé svobody, kteří pohrdají eventualitou „svobodné volby“.

To není přehnané, neboť již dnes jsou stoupenci tradiční rodiny a morálních hodnot, které ji utvářejí, perzekvováni. Stačí jen, když se rodiče dětí ozvou proti propagaci homosexuality a genderismu ve škole, proti tzv. sexuální výchově už od mateřských škol, kdy se už čtyřleté děti učí masturbovat a je jim promítána pornografie, kdy je jim naléhavě doporučováno, aby zahájily sexuální život již do dětských let – a za protest proti tomu rodiče mohou být potrestány pokutou nebo i vězením, těchto případů je už v tzv. demokratickém světě celá řada. To již není o svobodě a o možnosti bez překážek si zvolit klasickou rodinu.

A tento vývoj, nikoli přirozený, ale řízený satanovými služebníky z globalistických center, bude pokračovat, neboť to, čeho jsme dnes svědky, je součástí dlouhodobého projektu destrukce rodiny, která trvá již zhruba 200 let. Začalo to v 19. století legalizací rozvodu řádně uzavřeného manželství, pokračovalo ve 20. století zelenou pro sexuální promiskuitu po tzv. sexuální revoluci 60. let, ve 21. století uzákoněním homosexuálních sňatků a možnosti „změny“ pohlaví. Na řadě jsou polyamorismus, legalizace pedofilie, zoofilie a kdoví jaké další zvrácenosti ještě démoni vymyslí. Klasická rodina má ve společnosti již teď stále méně místa a půjde-li tento trend dále, zmizí úplně.

Proto akce Dopis 77 (https://dopis77.cz) na podporu monogamního heterosexuálního manželství a rodiny je zcela na místě jako legitimní prostředek obrany – a nikoli jako „vnucování“ ze strany Církve svého postoje ostatním. Naopak jsou to odpůrci Krista, kteří zároveň odmítají tradiční rodinu, kdo vyvíjejí nátlak a dopouštějí se násilí na těch, co ji hájí a prosazují jako univerzální hodnotu danou přirozeným mravním zákonem, nikoli pouze katolickou morálkou. Nenechme se tedy mást a klamat!