Vinohradníci mají svého patrona, svatého Urbana. I rolníci mají patrona. Je jím sv. Izidor. Družstevníci však dosud svého patrona nemají. Ale to se může časem změnit. Možná se jednou stane patronem družstevníků José María Arizmendiarrieta Madariaga, jehož proces blahořečení v současné době probíhá. Právě tento katolický kněz, původem Bask, se výrazně zasloužil o rozvoj družstevnictví ve své rodné zemi.

Pojem družstevnictví byl v myslích mnoha obyvatel bývalé ČSSR zprofanován. Vinu na tom měly neblahé vzpomínky na násilnou kolektivizaci v padesátých letech 20. století a vznik JZD v mnoha obcích proti vůli majitelů půdy v totalitním státě. Jenže samotné družstevnictví je v tom zcela nevinně. Vzniklo mnohem dříve než totalitní režim v tehdejší ČSR v roce 1948.

Družstevnictví má v historii lidstva bohatou tradici. I když o archaických formách družstevnictví nacházíme zmínky již ve středověkých pramenech, moderní družstevnictví v jeho současné podobě se zformovalo až v 19. století. Za první skutečně moderní se považuje Rochdale Society of Equitable Pioneers (Rochdalské družstvo poctivých průkopníků), založené v roce 1844 ve Velké Británii. Družstvo mělo fungovat na principech svépomoci a vzájemné spolupráce. Jen o 50 dní později, 9. února 1845, byl na území Slovenska založen Spolok gazdovský v Sobotišti, druhé moderní družstvo a vůbec první úvěrové družstvo na světě. Později vznikala družstva i v mnoha jiných zemích, včetně Čech, Moravy a Slezska, a družstevnictví se stalo celosvětovým fenoménem.

I v podmínkách totality bývalé ČSSR vzniklo excelentní JZD Slušovice, později přejmenované na Družstevní agrokombinát Slušovice a Zemědělské obchodní družstvo FORUM. Díky své úspěšností proslulo po celém světě, avšak po roku 1989 bylo postupně přivedeno k zániku.

K družstevnictví se kladně staví i Katolická církev. Už papež Pius XII. se ve svém rozhlasovém poselství dne 1. září 1944 zmiňuje pozitivně o družstevnictví. Na toto rozhlasové poselství se odvolává papež Jan XXIII., který ve své encyklice Mater et magistra z 15. května 1961 kromě jiného uvádí:

„Nelze předem podrobně stanovit, jak má být organizována ekonomika, aby byla ve shodě s lidskou důstojností a budila v člověku smysl pro odpovědnost za jeho práci. Několik praktických pokynů však nacházíme v učení Pia XII.: ‚Je nutno chránit a podporovat menší a střední podnikatele v zemědělství, řemesle, obchodě a průmyslu; družstevní spojení jim má umožnit výhody velkých podniků; a kde se ještě dnes velký podnik jeví jako ekonomicky výhodnější, pak musí být pracovní smlouva doplněna smlouvou kolektivní.‘ (Rozhlasové poselství z 1. září 1944: AAS 36 [1944], s. 254) V zájmu obecného blaha a v souladu s technickým pokrokem je třeba chránit a podporovat řemeslnické podniky a rodinná zemědělská hospodářství, dále pak družstevní podniky, zejména založené na podpoře obou předešlých…“ (Mater et magistra, č. 85 – 86)

A na jiném místě encykliky se píše:

„Tato péče státu o řemeslo a družstevnictví je odůvodněna i tím, že tyto vrstvy vytvářejí hodnotné statky a přispívají ke kulturnímu rozvoji. Proto otcovsky vyzýváme své milované syny na celém světě, kteří pracují v řemeslných a družstevních podnicích, aby si byli vědomi svého důležitého úkolu ve společnosti. Jejich práce má ve všech vrstvách obyvatelstva vzbuzovat smysl pro odpovědné plnění povinností, ducha spolupráce a podněcovat lidi ke kvalitním výkonům.“ (Mater et magistra, č. 89 – 90)

K problematice družstevnictví se papež vrací i v některých dalších bodech encykliky:

„Dále musí zemědělci za tím účelem zakládat svépomocná družstva a zájmové spolky… Zemědělští pracovníci musí být proniknuti smyslem pro solidaritu a svorně usilovat o společný postup při zakládání svépomocných či podpůrných družstev a odborných organizací. Tyto organizace jsou nezbytně nutné, protože umožňují rolníkům přístup k hospodářskému a technickému pokroku a vliv na tvorbu cen. Pomáhají též rolníkům dosáhnout rovnosti s ostatními vrstvami pracujících, kteří většinou už jsou organizováni. A konečně budou moci prostřednictvím takto organizované spolupráce dosáhnout ve veřejné správě takového vlivu, jaký odpovídá jejich postavení… Chceme na tomto místě po zásluze pochválit ony naše syny, kteří se kdekoliv na světě snaží zakládat a rozšiřovat svépomocné organizace a družstva, aby tak v každé zemi mohli zemědělci dosáhnout žádaného hospodářského blahobytu a žít spravedlivě a čestně.“ (Mater et magistra, č. 143 – 148)

Katolická církev však družstevnictví podporuje nejen teoreticky, ale i prakticky. Ke světoznámým organizátorům rozvoje družstevnictví totiž patří římskokatolický kněz José María Arizmendiarrieta Madariaga (✻ 22. dubna 1915, Markina, Bizkaia, † 29. listopadu 1976, Arrasate), možná příští svatý Katolické církve. José María Arizmendiarrieta Madariaga byl původem Bask, tedy krajan sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. Arizmendiarrieta proslul tím, že založil v Baskicku několik škol a družstev. Byl to nejen kněz svatého života, ale i mimořádně talentovaný organizátor. Do dějin lidstva se zapsal zlatými písmeny i díky tomu, že významnou měrou přispěl k založení největšího družstevního komplexu na světě, který od roku 1991 nese název Mondragón Corporación Cooperativa (MCC).

Arizmendiarrieta se narodil jako nejstarší syn malé farmářské rodiny a vyrůstal na venkově. Venkovskou školu, spojenou s místním kostelem, navštěvoval do 12 let. Jako dvanáctiletý odešel do Castillo y Elejabeitia, kde vstoupil do chlapeckého semináře diecéze Vitoria. Už v té době měl literární sklony, které později využil jako žurnalista. Po skončení chlapeckého semináře studoval filozofii a teologii v semináři ve městě Vitoria, kde měl na něj velký vliv především vysokoškolský pedagog Joaquín Goikoetxeandia, který mu vštípil zásadu: „Buď knězem, vždy a ve všem knězem“.

Když v roce 1936 vypukla španělská občanská válka, měl Arizmendiarrieta pouze 21 let. Nebyl však povolán do armády, protože v dětství po jedné nehodě přišel o oko. Namísto toho se věnoval žurnalistice. Našel si práci v baskickém deníku EGUNA, který byl vytvořen v říjnu 1936 a byl hlasem baskické autonomní vlády. Pracoval však i pro další baskické noviny GUDARI. Arizmendiarrieta se vyznačoval hlubokou láskou k rodnému Baskicku, ale bez nepřátelství k jiným národům. Byl tedy vlastencem v tom nejryzejším smyslu slova. Pro tuto jeho angažovanost ho frankisté v roce 1937 krátkodobě uvěznili a hrozila mu dokonce poprava, ale nakonec byl osvobozen a zbytek občanské války, která skončila v roce 1939, strávil v Burgosu.¹

Pak se vrátil do semináře ve Vitorii. V roce 1940 ho vysvětil na kněze apoštolský administrátor diecéze Vitoria, světící biskup Francisco Javier Lauzurica y Torralba. Jeho prvním a jediným působištěm byla farnost San Juan Bautista v Mondragonu, kde se stal koadjutorem, tj. duchovním vůdcem Katolické akce, a o něco později i biskupským delegátem v místním mládežnickém hnutí Falanga (španělsky Falange). Na mondragonské železniční stanici vystoupil Arizmendiarrieta 5. února 1941 a zde zakotvil na celý zbytek svého života.

Mondragon měl v té době asi sedm tisíc obyvatel, kteří pociťovali následky nedávno ukončené občanské války. V prostředí beznaděje, chudoby a hladu hlásal Arizmendiarrieta zásady práce, solidarity a spolupráce. Jeden z jeho sloganů zněl: „Ideologie rozdělují, potřeby sjednocují“.

V roce 1943 založil Arizmendiarrieta první odbornou školu v Mondragonu. V roce 1947 vyslal skupinu jedenácti mladých lidí studovat v Zaragoze, aby získali průmyslové know-how. V této skupině studentů a v mondragonské odborné škole můžeme najít kořeny pozdějšího družstevního komplexu, který oficiálně vznikl 14. dubna 1956, když pater Arizmendiarrieta požehnal základní kámen prvního družstva s názvem Ulgor. První stanovy Talleres Ulgor (Ulgorských dílen) však byly oficiálně přijaty až v květnu 1959, tedy po více než třech letech.

Arizmendiarrieta přednášel o sociálních otázkách v pastoraci, v Katolické akci a v odborné škole, a radil se s osobnostmi, které se touto problematikou zabývali. Patřili mezi ně málagský biskup Ángel Herrera Oria, nebo arcibiskup Vicente Enrique y Tarancón. Čerpal z myšlenek sociální encykliky Quadragesimo anno papeže Pia XI.

Jeho další aktivity byly zaměřeny na péči o vzdělávání potenciálních spolupracovníků. V roce 1957 byla založena Escuela Profesional, později přejmenována na Mondragón Eskola Politeknikoa. Tradice vzdělávacích iniciativ Arizmendiarriety, který v 40. letech 20. století začal zakládat odborné školy, zůstala v Mondragonu zachována i po jeho smrti. Nejvýznamnějším počinem byl v roce 1997 vznik Universidad de Mondragón spojením tří spolupracujících vzdělávacích družstev: Mondragon Goi Eskola Politeknikoa Jose Maria Arizmendiarrieta S.Coop., ETEO S. Coop. a Irakasle Eskola S. Coop.

V roce 1957 vzniklo i družstvo Arrasate S.Coop, pozdější Fagor Arrasate, které v začátcích vyrábělo tažné a stříhací raznice. Ulgor pak založil svou pobočku s elektronikou. O devět let později se pobočka přetransformovala na společnost Fagor Electrónica.

V roce 1958 došlo na základě nařízení ministerstva práce k vyloučení členů družstev ze státního systému sociálního zabezpečení. Toto vyvolalo sérii aktivit, jejichž výsledkem bylo vytvoření subjektu dobrovolné instituce sociálního zabezpečení, známého v současnosti pod názvem Lagun-Aro. V témže roce začaly na Escuela Profesional studovat kromě chlapců i první budoucí absolventky, kterým bylo zpřístupněno studium chemie. Arizmendiarrieta tehdy napsal, že je vážnou chybou neúčast žen na odborném vzdělávání a rekvalifikačních či doškolovacích programech.

V roce 1959 došlo k další přelomové události. Dosavadní podniky Ulgor, Arrasate a Cooperativa de Consumo San José (dnes Eroski) trpěly nedostatkem finančních prostředků. Proto byla založená družstevní spořitelna Caja Laboral Popular. Toto úvěrové družstvo založil Arizmendiarrieta s cílem finančně podporovat rozvoj družstevnictví. Od úplného začátku funguje v Caja Laboral Popular organizační struktura, která garantuje většinu zástupcům družstev. Družstva svým 25% podílem na celkovém sdíleném kapitálu garantují všechny operace nových úvěrových institucí. Takto byl položen základ pro vznik více než 20 demokraticky organizovaných družstev od počátku 60. let 20. století. Do družstevní spořitelny byly vloženy všechny finanční rezervy Lagun Aro. Vznikl tak uzavřený komplex vzájemně úzce propojených institucí mondragonského „superdružstva“, schopného překonat všechny ekonomické otřesy.

Rostlo však nejen družstevnictví samotné, ale i školství rozšiřujícího se mondragonského megakooperativu. Počet studentů, přicházejících vzdělávat se na Escuela Profesional, vzrostl z 21 v počátcích školy na 300 v roce 1960. Arizmendiarrieta se řídil vizí zespolečenštění informací jako předpokladu skutečně demokratické moci. Toto byl základ vytvoření pozdějšího vzdělávacího systému v mondragonském družstevním kolosu. V zájmu co nejširšího přístupu k informacím byl založen časopis Cooperación (Družstevnictví), který později vícekrát změnil název až po dnešní TU lankide. Dnes MCC disponuje sítí vlastních sdělovacích a informačních prostředků.

Družstvo Caja Laboral Popular se již v roce 1960 otevřelo i pro veřejnost a získalo charakter banky. Toto umožnilo příliv dodatečných finančních zdrojů při realizaci dalších investic MCC. Každý další rok přinášel MCC nové a nové úspěchy. Družstvo dynamicky rostlo a postupně se stávalo jedním z nejvýznamnějších podniků v rámci celého Španělska. Popsat podrobně celý složitý vývoj MCC by vyžadovalo samostatnou publikaci, proto jsme se omezili jen na relativně stručný popis některých přelomových momentů v historii mondragonského družstevního komplexu.

Koncem 60. let 20. století se začal výrazně zhoršovat zdravotní stav P. Arizmendiarriety. Onemocnění srdce vitálního kněze si vyžádalo několik operací. Ještě před svou smrtí však Arizmendiarrieta měl možnost vidět nadějnou perspektivu jím iniciovaného a podporovaného družstevního systému, který se osvědčil v hospodářské krizi, vyvolané ropným šokem v roce 1974. Přestože se krize dotkla i družstevních společností a jednoho družstva bylo nutné se vzdát, zaměstnanci si udrželi svou práci přechodem na jiná družstva a zachránili družstevní kolos před krachem.

MCC se dodnes řídí iniciativou pro samosprávnou ekonomickou činnost a principy katolického sociálního učení, které jí v začátcích vtiskl zakladatel Arizmendiarrieta. Je to vlastně „superdružstvo“, zastřešující více jak 110 jiných družstev. Desetiletí po smrti zakladatele je MCC největším megakooperativem na světě a sedmou největší společností ve Španělsku. Má přes 80 000 členů a své výrobky prodává ve více než 150 zemích světa. Ani krizová období výrazně neublížila MCC, s výjimkou roku 2013, kdy zaznamenalo bankrot družstvo Fagor, které bylo součástí megakooperativu.

MCC dnes působí ve čtyřech základních sektorech. Nejdůležitější je sektor výroby, produkující široký sortiment výrobků pro průmyslové podniky i domácnosti. Zajišťuje přibližně polovinu všech příjmů MCC. Rozsah výrobního programu je skutečně impozantní. Kromě domácích spotřebičů, komponentů pro automobilový průmysl a různých strojů zahrnuje dokonce i autobusy, vyráběné družstvem Irizar, které rovněž patří k MCC. Součástí mondragonského družstevního komplexu jsou však i zemědělská družstva.

Velmi přínosný pro MCC je i sektor distribuce, v němž hraje klíčovou roli obchodní řetězec Eroski. Pro finanční stabilitu je mimořádně důležitý sektor finančnictví (banka, sociální zajištění, pojištění). Výchovu nových generací vzdělaných specialistů pro MCC zajišťuje sektor znalostí (systém školství a vzdělávání, inovací a vlastní výzkumně-vývojová základna).

Společnost Lagun Aro je zodpovědná za vlastní sociální zabezpečení pracovníků MCC. Funguje jako alternativní penzijní systém. Navíc je v současnosti lídrem na pojistném trhu ve španělských autonomních oblastech Baskicko a Navarra. Všechna tato zařízení jsou navzájem integrována do komplexního a dosud účinného systému vzájemné podpory.

Rozdíly v příjmech mezi zaměstnanci a vrcholovými manažery jsou mnohem nižší než v jiných společnostech a pro nemocné zaměstnance a ty, kteří potřebují péči, je zajištěno nepřetržité vyplácení mezd.

Družstevnictví poskytuje lidstvu, zdevastovanému na jedné straně neregulovaným kapitalismem bez sociálního cítění, imperialismem a neoliberalismem, na druhé straně potom ateistickým komunismem, světlo na konci tunelu. Družstva mohou rozvíjet složité struktury spolupráce, které zmírňují krize; musí však hledat nové odpovědi na globalizaci, aby zůstala věrná svým cílům.

Podle odhadů existují v celém světě asi tři miliony družstev ve více jak 100 zemích světa a zhruba 800 milionů obyvatel naší planety jsou členy alespoň jednoho družstva. V družstevnictví je v celosvětovém měřítku zaměstnáno asi 10% všech zaměstnanců.

Zásluhy Arizmendiarriety ocenila i Katolická církev. Diecéze San Sebastian zahájila proces jeho blahořečení. Biskup Juan María Uriarte Goiricelaya prohlásil diecézní informační proces za ukončený v květnu 2009 a postoupil spisy Kongregaci pro blahořečení a svatořečení v Římě k dalšímu řízení.

Dne 14. prosince 2015 mu papež František přiznal hrdinské ctnosti, které kromě uznání zázraku připsaného na jeho přímluvu splňují všechny požadavky na blahořečení. V listopadu 2016 byly ostatky Arizmendiarriety v souladu s pravidly kanonického práva exhumovány a znovu pohřbeny ve farním kostele Juana Bautisty v Mondragonu.

Pozn. redakce: