Apoštolé dostali od Pána pověření hlásat pravou nauku, kterou On sám přinesl z nebe. K tomu jim seslal Ducha Svatého, aby byli chráněni před omylem. Toto charizma přechází na nástupce apoštolů, avšak působí a zavazuje věřící pouze tehdy, když jeho nositelé opravdu chtějí zvěstovat zjevenou pravdu. V opačném případě nikoliv – a tehdy ani věřící nejsou zavázáni k poslušnosti. Ta platí a je vymahatelná pouze k té nauce, jež je v souladu s tím, co Církev „vždycky a všude“ věřila, jak zní známá definice sv. Vincence z Lerina. Pokud v oficiální exhortaci sám papež říká něco v rozporu s touto zásadou, pak takový dokument není a nemůže být závazný, byť by se tisíckrát nazýval „apoštolská exhortace“, poněvadž se rozchází s tím, co právě apoštolé učili.

Papež František nyní vydal tzv. apoštolskou exhortaci „Laudate Deum“ (dále jen LD), věnovanou ochraně životního prostředí. Více než 80 procent textu tohoto dokumentu se týká odborné problematiky globálního oteplování naší planety a vlivu člověka na tento fenomén. Papež bije na poplach, že toto způsobí zdravotní komplikace nebo dokonce smrt našim potomkům a vyzývá k respektování výzev nadnárodních organizací ke snížení emisí CO₂ apod.

To vyvolává otázku: Je opravdu toto starostí papeže? Viditelná hlava Církve se má přece vyjadřovat k věroučným a mravním otázkám a nikoli řešit oteplování planety! To není jeho posláním, zvláště pak ne kategorické vyjádření souhlasu s pouze jednou vědeckou hypotézou, tj. takovou, jež hájí tezi, že globálním oteplováním je vinen člověk. Zdaleka ne všichni odborníci jsou ale téhož názoru, mnozí hlásají, že vliv člověka je zde zanedbatelný. Poukazují na to, že v minulosti se cyklicky střídaly globální oteplování s globálním ochlazováním, proto se nic mimořádného dnes neděje.

Nepřísluší nám proto zabývat se problematikou klimatických změn, přenecháváme ji odborníkům – a měl by tak učinit i papež František. Co když věda někdy v budoucnu spolehlivě dokáže pravý opak toho, co pontifik Bergoglio dnes kategoricky tvrdí? Církev se tak může ztrapnit ještě daleko hůř než v případě Galileova procesu v 17. stol., kdy se římská inkvizice dala strhnout k jednostrannému vyjádření ve prospěch jedné ze dvou tehdy nedokazatelných přírodovědeckých hypotéz.

Přesto ale si myslíme, že k ochraně životního prostředí a potažmo naší planety by se papež vyjádřit měl, jenže nikoli pod zorným úhlem klimatologie a dalších disciplín, ale pod zorným úhlem Písma sv. a morální nauky. Bůh hned na úsvitu lidských dějin svěřil tuto zemi lidem, aby si ji podmanili a byli dobrými a citlivými hospodáři na ní. Je jím člověk skutečně? Srdce mne bolí, když jdu v lese podél krásné bystřiny – a vidím v ní opotřebované pneumatiky, rozbitá umývadla, kusy zničeného nábytku apod. Příroda je Božím dílem a kdo ji ničí, hřeší. Vzpomínám si, že když jsem se za komunismu octl v severozápadních Čechách nebo v Pardubicích, nedalo se tam téměř dýchat kvůli zplodinám tamních chemiček. Dnes díky technice máme filtry, takže situace se zlepšila.

Citlivý vztah k přírodě a potažmo k naší planetě, aby člověk byl jejím správcem a hospodářem a nikoli devastátorem pro svoje pohodlí, je skutečně oprávněným morálním apelem. K tomu ale nepotřebuji vědět, jestli v Arktidě tají či netají ledovce nebo o kolik stupňů stoupne či nestoupne za 50 let teplota, stačí mi Písmo a katechismus. To první je exaktní věda, což nespadá do kompetence Magisteria Církve, to druhé morálka, a k té se vyjádřit je vhodné a prospěšné.

Do morální kategorie patří ale také ochrana prostého člověka před násilnými zásahy do jeho oprávněných potřeb a svobod. Žel právě toto se děje ve jménu boje proti oteplování, kdy nadnárodní globalistická grémia vyvíjejí nátlak na obyvatelstvo opatřeními k likvidaci fosilních paliv, k drastickému omezení jízd autem (tzv. elektromobily jsou pro většinu obyčejných lidí finančně nedostupné), dopravy letadlem aj. Byla uměle vyvolána klimatologická hysterie, jež má ospravedlnit omezení přirozených lidských svobod a práv podobně jako před pár lety covidová epidemiologická hysterie. Je smutné a neobhajitelné, že papež František se svými tezemi v LD podílí na této panice sloužící k zotročení lidí. Totéž žel učinil i v případě předchozí covidové paniky. Nezastal se svobody člověka (té přirozené, nikoli fiktivní, vytvořené v 18. stol. bezbožeckými osvícenci), ale naopak se postavil na stranu mocných a bohatých, kteří chtějí zavést globální totalitní diktaturu.

Ještě horší ale je, že současný pontifik se ocitl v LD – jako už vícekrát – v rozporu s katolickou věroukou. V b. 61 dokumentu píše doslova: „V této souvislosti nemohu nepřipomenout katolickým věřícím motivace, které se rodí z jejich víry. K témuž vybízím i své bratry a sestry z jiných náboženství, neboť víme, že autentická víra nejen dodává sílu lidskému srdci, ale také proměňuje život, přetváří naše cíle a osvětluje náš vztah k druhým lidem a k celému stvoření.“

Odkdy je víra nekřesťanských náboženství „autentická“, tj. pravá? Svatí apoštolé hlásali naprostý opak, proto podnikali misijní cesty, aby zvěstovali národům pravého Boha, jenž se zjevil v Ježíši Kristu. Jiné kulty jsou nepravé a modloslužebné, a apoštolé je vždycky potírali. Tím samozřejmě nevyzýváme k jakýmkoliv projevům netolerance nebo nespravedlivé diskriminace vůči nekřesťanům, ale odmítáme jejich víru pokládat za pravou na stejné úrovni s katolickou naukou. Pouze Ježíš Kristus je pravým Bohem, všichni ostatní bohové jsou falešní!

Toto ovšem není poprvé, kdy František klade jiná náboženství na stejnou rovinu s křesťanstvím. Jeho pocta pohanské bohyni Pachamamě nebo společný apel s muslimským imámem Tayyebem, že „Bůh si přeje různost náboženství“, jednoznačně odhalují, že tento pontifik nemá pravověrné, nýbrž synkretistické smýšlení. Proto jeho nejnovější dokument LD nelze chápat jako katolický a tudíž pro věřící katolíky závazný.