Moderní svět odmítá Boha a Jeho přikázání, což se projevuje mj. tím, že i těžké hříchy, které jsou zároveň i zločiny proti lidskosti, prohlašuje dokonce za „lidská práva“. Markantními příklady jsou tady legalizace potratů a pornografie.

Co je to vlastně „pornografie“? Jde o řecké slovo a v překladu znamená „smilnopis“. Jedná se o zobrazení intimních částí lidského těla nebo soulože za účelem sexuálního podráždění. Katolická morálka toto zařazuje jednoznačně mezi hříchy proti 6. přikázání.

Bůh dal člověku po pádu do prvotního hříchu stud, aby chránil svoji sexualitu, nástroj k rozmnožení lidského rodu. V ráji nebylo studu zapotřebí, neboť sexualitě prvních lidí nehrozila žádná deformace. Teprve po pádu v důsledku dědičného hříchu došlo k porušení i této sféry, proto Bůh – aby chránil člověka před satanovým pokušením ke hříchům proti řádu rozmnožování – jej obdařil studem. Proto již Adam po prvotním hříchu se před Hospodinem skrývá, protože „je nahý“, stydí se.

Stud dává Bůh k ochraně nejhlubší intimity člověka a jeho respektování náleží k základním přirozeným, nikoli uměle vykonstruovaným lidským právům. Mé pohlavní orgány má právo vidět z opačného pohlaví pouze manželský partner, jemu jsou určeny za účelem početí nového člověka. Jinak s výjimkou situací, kdy je to nezbytné z hlediska pomoci bližnímu, nikdo. Touto výjimkou je vyšetření u lékaře nebo příslušný zákrok, kdy intimní části těla musím odhalit i před kompetentní osobou druhého pohlaví, kterou představují lékař nebo zdravotní sestra. Výjimkou je také péče o vážně nemocného člena rodiny (dítěte, rodičů, sourozenců), která se bez toho neobejde, nebo pomoc raněnému při neštěstí atd. Jakékoliv jiné odhalování intimních partií svého těla před opačným pohlavím je podle katolické morálky těžkým hříchem, což žel v dnešní novocírkvi téměř neuslyšíme.

Na to je třeba dbát už při výchově dětí. Ty už v raném školním věku by měly být stydlivými a neobnažovat se před opačným pohlavím, což platí i mezi sourozenci. Otec by neměl vstupovat do koupelny, kde se koupe jeho 8letá dcera, stejně tak matka, když je tam její 8letý syn. Rovněž je nepřípustné, aby rodiče před dětmi opačného pohlaví se producírovali úplně nazí, jak se v řadě rodin dnes běžně děje. I toto je hříšné.

Mnozí katolíci si ani neuvědomují, že těžce hřeší např. návštěvou nudistických pláží. V 60. letech modernistický belgický kněz a publicista Louis Evely (později od Církve odpadl), toto dokonce věřícím doporučoval jako „lék“ proti údajné prudérii a zkostnatělosti. Jenže katolická morálka, součást Boží zjevené pravdy, je jasná: jakékoliv ukazování intimních částí svého těla člověku opačného pohlaví s výjimkou výše uvedených výjimek je hříšné.

Těžce hřeší dívka, když svému chlapci posílá emailem fotky, na nichž je úplně nahá, podobně chlapec svému děvčeti. Těžkým hříchem je též nechat se portrétovat nebo fotit „v Adamově nebo Evině rouše“ za účelem zveřejnění, vystupovat takto jako herec (herečka) v divadle nebo ve filmu. Toto jsou těžké hříchy proti 6. přikázání, které páchá nikoli pouze ten, kdo sám se takto veřejně obnažuje, nýbrž každý, kdo se na tom jakkoliv podílí, tj. malíř nebo fotograf aktu, divadelní či filmový tvůrce, režisér, producent atd., v neposlední řadě i ten, kdo na taková představení chodí, kdo si prohlíží nahotiny v časopisech, a zvláště pak ten, kdo takové vyhledává na internetu, což je dnes nejrozšířenější forma pornografie.

Jak pornografie vznikla?

Pád do prvotního hříchu a pohanské, ve skutečnosti satanské kulty prosazující sexuální promiskuitu, odbouraly stud, proto i v současnosti u některých kmenů v Africe vyznávajících animistické náboženství je u mužů a žen bederní rouška zbytečným přepychem. V antické společnosti starého Řecka a Říma se ve veřejných lázních koupali muži a ženy společně úplně nazí, proto prvotní církev požadovala po věřících nenavštěvovat je.

Starozákonní Izrael přirozený stud podporoval, stejně tak Církev. Katolický starověk a středověk zakazovaly veřejné zobrazování nahotin, i když to nebylo snadné, obyvatelstvo už pokřtěné se ještě po dlouhé generace oddávalo dřívějším pohanským zvyklostem včetně veřejných sexuálních orgií, jak ukazuje mj. krásný film ruského režiséra Andreje Tarkovského „Rublev“.

Renezance 15. století a s ní spojený úpadek morálky však opět uvolnily stavidla v tomto směru. Výtvarné umění té doby si libovalo ve ztvárnění nahého lidského těla, aniž církevní autority včetně papežů vznášely kategorické protesty, samy totiž byly poplatné renezančnímu duchu a smýšlení.

Samozřejmě nepopíráme a nikterak nesnižujeme uměleckou genialitu Michelangela, nicméně při veškerém obdivu k dílům mistra musíme v zájmu pravdy konstatovat, že např. jeho David prezentovaný úplně nahý se zvýrazněnými pohlavními orgány není v souladu s principy katolické morálky. Tímto rozhodně nevyzýváme k obrazoborectví, jak by nám někdo mohl podsouvat, ale chceme-li být důslední a věrní zásadám, musíme toto říct.

Katolicismus po tridentském koncilu potvrdil dřívější postoj Církve, v katolickém baroku 17.–18. stol. se již s výjimkou andělíčků v podobě malých dětí nesetkáváme s nahotinami. Četná vyjádření papežů a římských kongregací upozorňují na nepřípustnost takových ztvárnění s výjimkou anatomických příruček pro zdravotníky. Toto stanovisko Církve platí dodnes a nikdy nebylo změněno.

Boj osvícenců, liberálů a marxistů v 19. stol. proti Církvi směřoval mj. i proti svátostnému manželství a jeho nerozlučitelnosti. Sigismund Freud nadměrně akcentoval u člověka sexuální pud, Friedrich Engels a Ferdinand Lassalle požadovali zrušení manželství a rodiny, Friedrich Nietsche volal po likvidaci dosavadní prý „pokrytecké“ sexuální morálky. Součástí toho byly i útoky proti prý „falešnému studu“.

Sovětské Rusko uvedlo r. 1920 tyto zásady do praxe. V této zemi byly poprvé zavedeny možnost rozvodu na počkání, legální potraty a pornografie. Lidová komisařka sociálních věcí Alexandra Kollontajová s pomocí svých poradců Magnuse Hirschfelda a Wilhelma Reicha rozpoutala rozsáhlou mediální kampaň ve prospěch tzv. „volné lásky“, jež zahrnovala i odbourání studu. Sovětský stát jako první na světě povolil zákonem zobrazování nahého lidského těla v časopisech, ve výtvarné a filmové tvorbě. Šéf tajné policie Felix Dzierźyňski zakládal sirotčince, v nichž děti byly neustále indoktrinovány, aby se zbavily studu. Údajní „vychovatelé“ je už v 8 letech učili souložit.

Všeobecná zkáza mravů donutila diktátora J. V. Stalina zpřísnit rodinné zákonodárství a zakázat rozšiřování pornografických materiálů. To se posléze stalo součástí legislativy všech komunistických států až do rozkladu komunismu r. 1989.

Veřejné zobrazování nahotin proniklo před II. světovou válkou i do jiných zemí, především do Švédska a předhitlerovského Německa (tzv. Výmarská republika). Za nacismu pak říšský ministr propagandy Joseph Goebbels hojně nechával promítat filmy tohoto typu.

Mainstreamová propaganda dnes ale hlásá, že se nejednalo o pornografii, pouze prý o erotiku. Erotika na rozdíl od pornografie prý pouze ukazuje nahé tělo pro podráždění smyslů u opačného pohlaví, pornografie však prezentuje soulož a zvrácený sex. To je ovšem lakování na růžovo, objektivně je obojí stejně těžce hříšné.

Po válce se v západních zemích prezentace nahotin a sexu v médiích a kultuře začala šířit geometrickou řadou. Souviselo to s propagandou neomarxistické tzv. Frankfurtské školy (Adorno, Horkheimer, Marcusse), jež hlásala likvidaci manželství a rodiny a tzv. volnou lásku. K nim se připojil i vlivný francouzský existencionalistický filozof Jean Paul Sartre. Výsledkem byla tzv. sexuální revoluce mládeže r. 1968, o níž jsme psali na jiných místech na tomto webu. Volání po beztrestnosti zobrazování nahotin a souloží ve filmu a časopisech se stalo logickou součástí této kampaně.

Američtí filmoví producenti Reuban Sturman, Teddy Rothstein a Mickey Zaffarno (pozdější kápo známé mafiánské rodiny Colombo) vsadili vše na kšeft s lidskou sexualitou a začali produkovat ve velkém krátkometrážní filmy pornografického obsahu. Za tím účelem zakládali kina po celých USA, což jim vyneslo okamžitý zisk několika set milionů dolarů.

Pod jejich nátlakem Nejvyšší soud USA r. 1967 prohlásil šíření pornografie za legální a zrušil celou řadu rozsudků soudů nižší instance, které za promítání pornofilmů a prodej pornoliteratury uložily tresty vězení nebo peněžitých pokut. Později r. 1971 vládní Komise proti nemravnosti vydala překvapivé rozhodnutí, že prý „pornografie nemá žádný vliv na lidské chování“. Příkladu USA následovala většina západních států, pornografie dostala zelenou jak v tištěných, tak i v audiovizuálních médiích.

Zhoubnost a škodlivost porna

Pornografie vytváří závislost stejnou, ne-li ještě horší, jako závislost na alkoholu, drogách nebo hazardu. V dnešní době internetu mnoho lidí, především mužů, sleduje na svých komputerech porno včetně nejodpornějších scén. A nejedná se jen o mladé, nýbrž velice často i o osmdesátileté pány.

Solidní psychologická a psychiatrická věda dokazuje, že sledování pornografie vyvolává duševní poruchy a demence, zvyšuje sexuální apetit, takže mužům již manželky „nestačí“ a začnou vyhledávat jiná, mladší „potěšení“. Výsledkem je rapidní rozpad rodin a celková deformace rodinného života. Polská psychoterapeutka Sabina Zalewska ve svých studiích ukazuje jasně přímou úměru mezi vzrůstem sexuálního násilí a pornografií. Čím častěji muž sleduje porno, tím větší je u něj pokušení ke znásilnění. U mladistvých sexuálních predátorů téměř vždycky zjišťujeme závislost na pornografii, což potvrzují i prof. Zimbardo z Itálie a další odborníci, na něž se Zalewska odvolává.

Jiný polský odborník Janusz Wardak zase poukazuje na negativní souvislosti mezi sledováním pornografie a rozpadem manželství. Uvádí statistiky z USA, kde podle American Academy of Matrimonial Lawyers 56 proc. všech rozvodů j spojeno se závislostí jednoho z partnerů, převážně mužů, na pornu. Tatáž instituce též upozorňuje, že absolutní většina pachatelů sexuálně motivovaných vražd získala první impuls ke svému zločinu právě u pornografie, kterou sledovala.

Je tedy obrovskou lží tvrdit, že pornografie představuje „nevinnou záležitost“. Jde o maximálně škodlivý společenský jev, horší než narkomanie nebo gamblerství. Proti těmto dvěma totiž většina států přece jen jaksi bojuje, i když nedostatečně, proti pornu však nikoliv. Přitom žádné jiné řešení neexistuje, pouze jediné: totální zákaz a tvrdý postih všech šiřitelů tohoto ďábelského svinstva jako těžkých zločinců.

Od současných tzv. demokratických vlád se toho ale tak honem nedočkáme. V Evropě i v Americe se zavádí do škol povinná tzv. sexuální výchova dětí, při níž pornografie figuruje jako učební příručka a metoda. V sousedním Německu se děti učí už od čtyř let ve školkách masturbovat, od šesti let je jim ve školách promítána soulož včetně zvráceného a stejnopohlavního sexu, po desátém roce jsou vyzývány k aktivnímu sexuálnímu životu. Totéž se děje v Holandsku, ve Francii, ve Velké Británii a v dalších západních zemích. Přesně podle výše uvedeného konceptu Dzierźyńského.

Když rodiče odmítnou dítě do těchto hodin posílat, octnou se před soudem pro trestný čin „narušování povinné školní docházky dítěte“. V Německu již byly za to desítky rodičů odsouzeny k pokutě nebo k několika dnům vězení. Odpor katolické hierarchie je zcela nedostačující. Když r. 1976 byla povinná sexuální výchova v Německu uzákoněna, pouze jeden jediný katolický biskup ji nekompromisně odmítl: vzácný řezenský pastýř mons. Rudolf Graber. Stejně tristní je situace i dnes v naprosté většině tzv. demokratických států.

Podle průzkumu provedeného agenturou NASK v Německu 72 proc. dětí školního věku sleduje pravidelně pornografii, z tohoto počtu třetina denně několik hodin. Tři čtvrtiny tohoto počtu také tvrdí, že porno nesledují doma na svých počítačích nebo smartfonech, ale ve škole na školních počítačích!

Situace je tedy opravdu vážná. Jestliže si chceme uchovat mravní čistotu pro sebe a své děti a hájit pravou katolickou etiku, potom nás čeká Davidův boj s Goliášem představovaným tzv. „demokratickým“ státem poplatným globalistickým principům, a také – i když se to těžko říká – s řadou našich hierarchů, které toto vůbec nezajímá a pro něž je rozhodující pouze pochybná tzv. ochrana klimatu. V jednom evangelickém kostele v Německu byla dokonce uspořádána pornografická výstava, je jen otázkou, kdy s tímto někdo přijde i v Katolické církvi.

Jenže s pomocí Boží David nakonec zvítězil – a to je pro nás obrovskou nadějí. Jestliže sami se budeme v praktickém životě řídit výše uvedenou katolickou morálkou a povedeme k tomu i své děti, Bůh nakonec porazí všechny stoupence zla. Nikdo nás nemůže donutit jednat proti Jeho zákonům. A jestli někdo v tomto pochybil, cesta k nápravě skrze obrácení, lítost a svátostné odpuštění ve zpovědnici je vždycky volná. Jenom se nebát jí využít, podobně jako známý americký filmový herec Jim Caviezel, jenž hrál v řadě filmů s pornografickým obsahem, po své konverzi však, vyvolané ztvárněním Ježíše v Gibsonově filmu „Umučení Krista“, jednoznačně prohlásil, že s tímto končí i za tu cenu, kdyby ho vyhodili. Buďme tedy v katolické morálce důslední – a to jak v osobním životě, tak i teoreticky, když jsme postaveni před situaci, kdy ji máme obhájit. A připojme vždy modlitbu! Bůh nikdy neprohrává!

Zdroje článku:

• Czachorowski Marek: Wiek rewolucji seksualnej, Warszawa 1999;
• Kuby Gabriele: Globální sexuální revoluce, Brno 2014;
• Scott David Alexander: Pornografia, Warszawa 1996;
• Grabowski Marek: Jak bronić dzieci przed pornografia, Do Rzeczy 25/2023;