Před pár dny jsem se šla večer projít. Mám ráda teplé večery, kdy můžu chodit po venku a tiše se modlit růženec. A když jsem viděla tu namodralou zář z televizních obrazovek, která nechyběla v řadě oken, napadla mě zajímavá myšlenka: kdyby se každý, kdo tráví večery před obrazovkou, jen na 5 minut vzdálil a pomodlil se alespoň jeden desátek růžence, určitě by to v naší zemi bylo lepší. Jenže se nepomodlí. Boha neznají a modlit se neumí. Nebo nechtějí. Tedy zřejmě většina z nich.

Pak je tady hrstka lidí, kteří se modlí opravdu intenzívně: každodenní účast na Mši svaté, růženec, Korunka k Božímu milosrdenství, nejrůznější pobožnosti a novény, konají poutě a modlitební procesí… Jak by se dal tento nepoměr změnit ve prospěch modlících se? Nabídnout lidem Evangelium, modlitby a spásu duše? Nabídka by byla… ale poptávka není. A to i přesto, že naše země (a svět obecně) je v krizi, kterou nevidí snad jen totálně zaslepený člověk.

Jak to udělat, aby modlících se bylo víc? Odpověď máme v modlitbě Credo: „věřím ve společenství svatých.“ Co je takové společenství, resp. obcování svatých? Jde o duchovní spojení mezi věřícími na zemi, dušemi v očistci a svatými v nebi. Všichni máme užitek ze mší svatých, modliteb a jiných dobrých skutků celé Církve. A z tohoto společenství můžeme těžit všichni. Vyplatí se vzývat svaté v nebi, protože nám mohou velmi vydatně pomáhat. Ukázalo se, že na ty, kteří nám vládnou, se nelze spoléhat… (čest výjimkám… ale kolik jich je?). Proto se obraťme ke svatým v nebi. Ti už neztrácejí čas u televize a jiných kratochvílí. Rádi nám pomohou. Máme světce a patrony české země: svatý Václav, svatá Ludmila, svatá Anežka, svatý Prokop, svatá Zdislava, svatý Vojtěch, svatý Jan Nepomuk Neumann, svatý Jan Sarkander… A vůbec, nebuďme nenároční – máme i patrony Evropy: svatí Cyril a Metoděj, svatý Benedikt, svatá Brigita Švédská, svatá Kateřina Sienská, svatá Terezie Benedikta od kříže. A kdyby nám ani tento výčet nestačil, ještě máme 14 svatých pomocníků v nouzi. Také sv. Terezku z Lisieux, patronku misií. A samozřejmě nemůžeme vynechat ženu po Bohu nejsvětější – naši drahou Pannu Marii, univerzální přímluvkyni ve všech potřebách. Zanedbávat nesmíme ani sv. Josefa, který je rovněž mocným přímluvcem a pomocníkem. No a když přidáme další svaté a požádáme o pomoc i anděly… tak to už je pořádné „spolčo.“ Výběr pomocníků je opravdu velký, a my máme velkou svobodu, koho a kdy požádáme o pomoc. Můžeme se modlit různé novény, pobožnosti, litanie… společně nebo každý sám, a hned je nás úplné modlitební vojsko.

Nezoufejme, že je nás tak málo. Ježíš začínal své veřejné působení s 12 apoštoly (a to Ho ještě jeden z nich zradil), a křesťanství se pak rozšířilo po celém světě.

Ještě máme další možnost, jak získat více pomocníků: modleme se za duše v očistci. Jednak jim prokážeme milosrdenství, a navíc tyto duše, až budou blaženě patřit na Boha, mohou se za nás (a jistě budou) intenzívně přimlouvat.

Nezoufejme ani nad stavem naší země.

V Bibli i v historii máme řadu příkladů, kdy Bůh zasáhl a změnil nelehký osud lidského rodu. Například už v knize Genesis čteme o vyhlášení soudu nad Sodomou:

„Pokračoval tedy Hospodin: Křik o Sodomanech a Gomořanech se rozmnožil a hříchy jejich nabyly veliké tíže. Sestoupím, abych viděl, zdali činili opravdu podle křiku, který ke mně přišel, či není-li tomu tak, abych to zvěděl. … Abraham však stále ještě stál před Hospodinem. A přistoupiv pravil: Zdali zahubíš spravedlivého s bezbožným? Bude-li ve městě padesáte spravedlivých, zahynou společně? A neušetříš místa toho pro padesát spravedlivých, bude-li jich tolik v něm? Bude-li ve městě padesáte spravedlivých, zahynou společně? A neušetříš místa toho pro padesát spravedlivých, bude-li jich tolik v něm? Budiž daleko tebe, abys, tak jednaje, usmrtil spravedlivého s bezbožným, aby spravedlivý byl na roveň postaven s bezbožným; to není tvé jednání; ty, který soudíš celou zemi, nebudeš přece takto vykonávati soud. I řekl mu Hospodin: Najdu-li v Sodomě mezi obyvatelstvem padesáte spravedlivých, odpustím pro ně celému městu.“ (Gen 18, 20-33)

Víme, jak příběh pokračoval. Abrahám „smlouval“ s Hospodinem a stále snižovat počet přepokládaných spravedlivých, až se zastavil na počtu deseti. A pro jeho věrnost vysvobodil Bůh Lota a pár věrných lidí z rozvrácené Sodomy a přivedl jej do bezpečí, než město vydal zkáze.

Ocitujme si něco novějšího, z Deníčku svaté Faustyny: „Večer, když jsem byla ve své cele, uviděla jsem anděla – vykonavatele Božího hněvu. Měl světlé šaty, zářící obličej, pod nohama oblak, z oblaku vycházely hromy a blesky do jeho rukou a z jeho rukou vycházely a teprve dopadaly na zem. Jakmile jsem toto znamení Božího hněvu, které mělo zasáhnout zemi a zvláště jisté místo, které ze spravedlivých důvodů nemohu jmenovat, spatřila, začala jsem prosit anděla, aby ještě na chvíli zadržel, že svět bude činit pokání. Avšak vůči Božímu hněvu má prosba byla ničím. Tu jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Do hloubi mne pronikla velikost jeho majestátu a neodvažovala jsem se zopakovat svou prosbu. V téže chvíli jsme pocítila v duši sílu Ježíšovy milosti, která v mé duši bydlí, ve chvíli, kdy jsem si tu milost uvědomila, jsem byla vytržena před Boží stolec. Ach, jak veliký je náš Pán a Bůh a jak nesmírná je jeho svatost. Nebudu se pokoušet popisovat tu velikost, neboť zakrátko ho všichni uvidíme takového, jaký je. Začala jsem Boha prosit za svět slovy, která jsme vnitřně slyšela.

Když jsem se takto modlila, uviděla jsem bezmocnost anděla, který nemohl vykonat spravedlivý trest, jaký si ty hříchy zasluhovaly. Ještě nikdy jsem se nemodlila s takovou vnitřní silou jako tehdy. Toto jsou slova, kterými jsem Boha prosila: „Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, duši i božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista za hříchy naše i celého světa, pro Jeho bolestné utrpení buď k nám milosrdný.“ (Deníček sv. Faustyny, 474)

Všimněte si, kolik toho zmůže prosba jednotlivce! Skutečně, proti zlu a špatnosti tohoto světa nejsme bezmocní! Mnoho zmůže přímluva spravedlivého: „Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.“ (Př 11,11) Místo nadávání na politiky a laxní mlčící většinu se za ně raději modleme. U Boha není nic nemožného, a i beznadějně vypadající jedinci se mohou obrátit.

Krize společnosti už je tak veliká, že si občas i nevěřící kladou otázku, zda nebude konec světa… a věřící s nadějí očekávají příchod Ježíše Krista. Nám nepřísluší předpovídat přesná data a horlivě je propagovat, ale máme se modlit, obracet a konat pokání, abychom na ty velké události byli připraveni, a sebe i druhé zachránili pro věčnost.

Nezoufejme, tyto časy byly v Bibli předpovězeny. Jsou tam ale i slova plná naděje: „kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ (Mt 24, 22)

Co říci závěrem? Nevíme, kvůli kolika spravedlivým je Bůh ochoten zachránit naši zemi. Ale je jistě chvályhodné a v Božích očích cenné, když mezi těmi spravedlivými budeme my sami: „prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají ke spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.“ (Dan, 12, 3)

Boj je veden z velké části na duchovní rovině. Zvítězit můžeme jen Boží mocí. Proto se modleme, využívejme přímluv a pomoci svatých, pomáhejme duším v očistci, a ty se pak za nás budou vděčně přimlouvat. A máme naději, že se jednou s nimi všichni společně budeme radovat v Božím království. Amen!