Světové dny mládeže v portugalském Lisabonu jsou v plném proudu a stejně tak je v plném proudu znesvěcování Nejsvětější Svátosti. Polský portál pch24.pl přináší ohledně této záležitosti otřesné svědectví. Na fotografiích vidíme podávat svaté přijímání z plastových misek tu starší ženu s baťůžkem na zádech, tu mladší s tzv. „somradlem“ přehozeným přes rameno. Když už se vyskytl nějaký podávající kněz, jichž na této mši byly přinejmenším stovky, nepočítaje v to desítky biskupů, neuznal za vhodné sundat si sluneční brýle a kšiltovku – jenom si ji frajersky otočil kšiltem dozadu.

Jedna z účastnic pak hovoří o tom, že během mše svaté se mladí v její blízkosti vesele bavili, mastili karty, uspořádali si nefalšovaný piknik, přičemž žádnou z těchto aktivit nepřerušili ani při Pozdvihování. Kázání při první mši svaté bylo plné nadšení z toho, že se v Lisabonu sešlo tolik mladých, načež toto nadšení doplnila výzva k vzájemnému dialogu, protože setkání se nese v ekumenickém duchu. Jedním z prvních témat pak byla ochrana klimatu…

Sacrum se, jak vidno, vytrácí stále více. Stejně jako víra v reálnou Kristovu přítomnost v Eucharistii, potažmo elementární úcta k Eucharistii. Skoro až řízeně, mohlo by někoho napadnout. Jak jinak si vysvětlit tyto nehorázné excesy, jež by za normálních okolností byly naprosto nemyslitelné?

Co si ti mladí z Lisabonu odnesou? Prima zážitky s prima lidmi? Hromadu fotek? Pár nových kontaktů se svými vrstevníky z jiných zemí? Vzpomínku na netradičně strávené prázdniny? Povědomí o ekologické zodpovědnosti. Kde je v tom všem Bůh? Neodfoukl Ho vítr, tak jako posvěcené Hostie z oněch nechutných plastových misek, jako tomu bylo podle svědků právě v Lisabonu, na což někteří podávající reagovali tak, že takovou Hostii okamžitě přijali, jiní zase vrátili do misky, jako by se nechumelilo?

Ale ono je vlastně důležité mít hlavně čisté srdce, to po nás Bůh chce, takové ty věci kolem nejsou důležité, na ně vůbec nedbá…

Pozn. redakce: Ten ironický závěr článku vystihuje podstatu věci. Dnešní neomodernisté zdůrazňují právě „čistotu srdce“, z čehož se už stala otřepaná fráze. Jenže zapomínají, že k této čistotě patří především čistý vztah opravdové lásky a vděčnosti ke Spasiteli, který nedovolí žádnou neúctu. A tady nešlo jen o neúctu, ale přímo o rouhání. A my se ptáme plni zděšení: Kdo naučil mladé katolíky při mši sv. „mastit karty“? Jak vypadá náboženská výchova ve farnostech a v církevních školách? Jak je možné, že tito mladí katolíci nevědí, že při liturgii vyslovením konsekračních slov přichází pod způsobou chleba a vína mezi ně sám Bůh? Ti, kdo mají na tom vinu, nám samozřejmě neodpoví. Jenže u Božího soudu budou muset. O Světových dnech mládeže v Lisabonu, které se staly světovými dny rouhání, ještě budeme informovat.