Žij dobře, abys neumřel špatně! Tak nabádal své kněze a věřící světící biskup bl. Michal Kozal z polského Wloclawku. Hrdinsky bránil katolickou víru, kněze a věřící proti novopohanským německým nacistům. Byl zavražděn v koncentračním táboře Dachau.

Narodil se v hluboce věřící rolnické rodině r. 1893 ve vsi Nowy Folwark ve Velkopolsku. R. 1914 vstoupil do semináře v Poznani a poté v Hnězdně, kde byl r. 1918 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan a administrátor v řadě polských farností, jeho velkým charizmatem bylo duchovní vedení mladých lidí, mnoho si jej vybralo za svého zpovědníka. R. 1927 ho kardinál August Hlond jmenoval spirituálem semináře v Hnězdně, později rektorem. Bohoslovci jej považovali za světce.

Když koncem 30. let vyvstala otázka, koho jmenovat světícím biskupem ve Wloclawku, tehdejší nuncius v Polsku arcibiskup Filippo Cortesi v dopise do Vatikánu jednoznačně doporučil mons. Kozala. Psal o něm, že “je zbožný, vysoce vzdělaný a horlivý, nezanedbává žádnou ze svých povinností”. Podobně se o něm vyjadřoval i polský primas kardinál Hlond, který si zvláště cenil jeho oddanost Církvi a Svatému stolci. P. Michal Kozal přijal biskupské svěcení 13. srpna r. 1939, tj. 18 dní před vypuknutím II. světové války, jež započala 1. září útokem hitlerovského Německa na Polsko.

Sídelní biskup Wloclawku mons. Karol Radoński byl pro svoji předválečnou aktivitu solí v očích německých okupantů. Hrozilo mu zatčení, proto uprchl do Velké Británie. Biskup Kozal byl také upozorněn, že je “na černé listině” nacistů, a vyzván, aby následoval příkladu biskupa Radońského a emigroval. Odmítl s odůvodněním, že musí pomáhat lidem. V době války Polska s Německem vycházel odvážně na ulici, aby ošetřoval raněné a poskytoval duchovní pomoc. Dlouhé hodiny trávil ve zpovědnici, která byla vždycky obležená. Neohrožený postoj biskupa Kozala, plný obětavé lásky, inspiroval mnoho duchovních i laiků. Německé gestapo ho volalo na výslechy, nabízelo spolupráci. Pokaždé kategoricky odmítl.

Hitlerovští okupanti nenávistně pronásledovali Katolickou církev. Jednoho dne v říjnu r. 1939 spálili všechny kapličky a kříže u cest. Biskup Kozal odvážně protestoval. Ihned po obsazení země gestapo začalo zatýkat kněze. Biskup Kozal se neustále dožadoval informací, proč byl ten či onen dotyčný kněz uvězněn. Nikdy mu to nesdělili.

Koncentrační tábor velmi záhy neminul ani jeho. 7. listopadu r. 1939 vtrhli do kurie gestapáci a zatkli ho. Ve wloclawském vězení musel mons. Kozal spát na studeném betonu, což podlomilo jeho zdraví. Dozorci ho také často bili. V dubnu r. 1941 byl bez soudu odvezen do koncentračního tábora Dachau, kde pobývaly téměř 3 tisíce katolických kněží z celé Evropy.

Biskup Kozal podporoval spoluvězně duchovně i materiálně, dělil se s nimi i o mizivý příděl jídla. Proto se těšil v Dachau veliké úctě. V tomto koncentráku esesáci krutě zacházeli především s katolickými duchovními. Bili je za sebemenší nesplnění rozkazu, trestali je také tím, že se museli plazit blátem apod. Biskup Kozal měl tušení, že se už domů nevrátí. Svým spoluvězňům říkal: “Vy se vrátíte do Polska, ale já ne.” Český katolický kněz P. Bedřich Hofmann, spoluvězeň biskupa Kozala, ho prosil, jestli by po válce nepřijel vysvětit nový kostel v jeho farnosti v Horní Bečvě. On odpověděl: “Ano, jestli mi Pán dá vrátit se z koncentračního tábora.” P. Hofmann toto uvádí ve své knize “A kdo vás zabije…” o utrpení katolických duchovních v nacistických koncentrácích.

Jeden z polských spoluvězňů P. Jan Wolniak připomenul biskupu Kozalovi, jak on tenkrát jemu, když se hlásil do semináře, položil otázku: “Když vás kardinál Hlond přijme do semináře a potom se díky Boží milosti stanete knězem, můžete již teď říci, že budete připraven obětovat pro Krista všechno, dokonce zemřít jako mučedník?” Mons. Kozal řekl: “U mne se to teď naplní.”

Tak se i stalo. Eesesáčtí velitelé tábora hledali vhodnou příležitost, jak biskupa “elegantně” usmrtit. V lednu r. 1943 biskup Kozal lehce onemocněl běžným nachlazením. Přesto byl dán na infekční oddělení a dle svědectví ošetřovatelů z řad spoluvězňů, kteří slyšeli rozhovor dozorců s táborovým lékařem, mu byla píchnuta fenolová injekce. Stalo se tak 26. ledna r. 1943. P. Czesław Kozal, jeho bratranec a rovněž spoluvězeň v Dachau, byl při jeho smrti a po válce uvedl: “Biskup Kozal nabídl Bohu svůj život jako oběť za odvrácení pohromy od Církve a polského národa.” 14 června r. 1987 papež Jan Pavel II. prohlásil biskupa Kozala blahoslaveným.

Biskup Kozal byl světec a mučedník. Kéž Pán na jeho přímluvu dopřeje Církvi takové biskupy, jakým byl on. Není třeba zdůrazňovat, jak právě nyní je to aktuální a potřebné.

Podle článku “Adam Białous: „Od przegranej orężnej bardziej przeraża upadek ducha”. 5 rzeczy, które warto wiedzieć o bł. bp. Michale Kozalu” in www.pch24.pl 14. 6. 2023