CANTERBURY, Anglie — Ostatky hlavy svatého Tomáše Mora postupně chátrají v podzemní hrobce anglikánského kostela v Canterbury, a nutnost vhodného uchování této relikvie první třídy i možnost ji uctívat proto nabývá stále větší naléhavosti.

Od doby, kdy milující dcera svatého Tomáše Margaret Roperová hlavu svého otce-mučedníka v roce 1535 odvážně zachránila z Londýnského mostu a dala pohřbít ve vlastní rodinné hrobce, zůstává relikvie v podzemí boční kaple kostela sv. Dunstana, který byl kdysi katolický, ale od reformace patří anglikánské církvi. Relikvie byla vždy skrytá před pohledem zvenčí, zakrytá a uzavřená pod pamětní deskou v podlaze.

Při dvou příležitostech, kdy byla krypta otevřena, v letech 1978 a1997, bylo zjištěno, že stav hlavy svatého Tomáše se značně zhoršil, především v důsledku předpokládaného vandalství v 19. století, ale také působením vzdušné vlhkosti a tím, že není hermeticky uzavřena.

Ve forenzní zprávě zveřejněné v roce 1980 se říká, že třebaže velká část se již rozpadla, stále existují vzácné zbytky relikvie: část patra, kousek horní čelisti s jedním zubním lůžkem, fragment lebky a prach.

Jak známo, svatému Tomáši Morovi dal 6. července 1535 král Jindřich VIII. setnout hlavu za zradu, totiž za to, že svatý Tomáš odmítl složit přísahu králi jako hlavě anglické církve. Tato přísaha formálně stvrdila Jindřichův rozchod s Římem. Čtyři sta let poté, v toce 1935, papež Pius XI. Tomáše Mora prohlásil za svatého; blahořečil ho Lev XIII. v roce 1886.

Papež Pius XI. svatého Tomáše a jeho spolumučedníka, svatého Jana Fishers, s nímž slaví společně svátek, označil za „zářivé vítěze a slávu jejich národa“ a připomněl, že když svatý Tomáš viděl, „že nauka Církve je ve vážném ohrožení“, vzdal se vysokého úřadu a dalších lákadel a obětoval život „na svědectví jednotě Církve.“

Svědectví svatého Tomáše jako patrona státníků a politiků, adoptovaných dětí, právníků, státních úředníků a obtížných manželství zůstává vysoce aktuální i dnes. Když v roce 2017 kostel svatého Dunstana navštívil kardinál Raymond Burke, emeritní prefekt Apoštolské signatury, nejvyššího soudu Církve, připomněl význam svědectví svatého Tomáše v době, kdy se pravda relativizuje a přehlíží, v katolické Církvi stejně jako v politice.

Svatý Tomáš More je nám „znamením, že pravda se nikdy nemění,“ řekl kardinál Burke listu National Catholic Register během své návštěvy. „Nezáleží na tom, kolik lidí zastává lež – to z ní ještě nedělá pravdu. To je nám obrovským svědectvím.“

G. K. Chesternon k významu Tomáše Mora tváří v tvář modernismu poznamenal v roce 1929, šest let před jeho svatořečením, že „Tomáš More je důležitý dnes, ale zdaleka na tolik, jako ode dneška za sto let.“ Stephanie Mannová napsala v roce 2015 v článku pro Register: „Sté výročí Chestertonovy předpovědi ještě nenastalo a už se splnila.“

Dějiny relikvie

Po popravě svatého Tomáše na Tower Hillu, při níž pronesl slavná slova „umírám jako dobrý služebník krále, ale především Boží,“ bylo jeho bezhlavé tělo pohřbeno v kapli svatého Petra v řetězech v Toweru v neoznačeném hrobě. To, co se stalo s jeho hlavou, je naproti tomu dobře zdokumentováno.

Podle historika E. E. Reynoldse a na základě líčení očitého svědka byla hlava nabodnutá na kopí umístěna na Londýnský most, kde zůstala téměř měsíc, a bývala by byla hozena do Temže, kdyby nezasáhla Margaret Roperová.

„Bedlivě sledovala situaci a čekala na příležitost. Podplatila kata, jehož úkolem bylo hlavy odstranit, a zmocnila se svaté relikvie,“ vypravuje Reynolds. „Omyl nebyl možný, neboť s pomocí jiných dávala veliký pozor, a krom toho tam byly známky tak jisté, že každý, kdo jej znal za života, byl nyní schopen hlavu poznat.“

Jakmile byla hlava bezpečně v Canterbury, kde Margaret s manželem William Roperem žila, byla uložena do olověné skříňky a později přešla do vlastnictví Margaretiny nejstarší dcery, lady Elizabeth Brayové. „Patrně po její smrti v roce 1558 byla umístěna do krypty Roperových pod kaplí sv. Mikuláše v kostele sv. Dunstana v Canterbury,” říká Reynolds.

„Náhodou“ bylo relikvii možno spatřit v roce 1835, kdy se prolomil strop krypty Roperových a bylo vidět lebku „uzavřenou v olověné skříňce s jednou stranou otevřenou“, která stála „ve výklenku chráněném železnou mřížkou“.

Americký katolický právník Steven Brizek, který se relikvií podrobně zabývá a už několik let vede kampaň za její řádné zakonzervování a vystavení k uctívání, uvedl, že když byla hlava svatého Tomáše umístěna v kryptě kostela svatého Dunstana, byla označena jako „Sir Thomas More, rytíř, kdysi kancléř Anglie“ – to znamená nikoli jako svatý. Zdůraznil, že jeho ostatky „jen tak tak přežily zamýšlené zničení“ a dalších tři sta let byly v relativním bezpečí, přinejmenším do roku 1835, kdy vypadaly netknutě.

Když v roce 1978 vykopávky odhalily, že ostatky „velmi utrpěly a pravděpodobně je poničili vandalové, nic se s tím nedělalo,“ řekl Brizek. V roce 1997 byly prohlédnuty a byly ve stále stejném stavu, ale stále se nic nedělo. Podle Brizeka současný stav relikvie „získává novou povahu a nový rozměr. Všichni musejí chápat, že je před námi úkol nejen uchovat a odpovídajícím způsobem projevit úctu ostatkům pouhého rytíře, kdysi kancléře Anglie, pouhého úctyhodného právníka a státníka či jen muže velké statečnosti. Nikoli. Teď stojíme před úkolem uchovat a odpovídajícím způsobem uctít ostatky člověka, který byl v roce 1935 povýšen ke cti oltáře. Muže hrdinských ctností. Světce.“

Brizek dodal: „Jednoduše řečeno, co mohlo stačit v první polovině 16. století nebo co bylo pro uchování ostatků nutné, užitečné či považováno za přijatelné dalších čtyři sta let, už jasně není adekvátním, vhodným či svědomitým prostředkem, jak jejich uchování zajistit dnes.“

Kostel každoročně navštíví stovky poutníků, ctitelů svatého Tomáše Mora, zejména ze Spojených států, relikvii však vidět nemohou. Kardinál Burke při své návštěvě řekl, že upřímně doufá, že bude moci být vystavena, „aby byla zdrojem inspirace a milosti pro lidi, kteří relikvii budou moci vidět, modlit se u ní a uctít ji.“

Svatý Josemaría Escrivá, zakladatel Opus Dei, navštěvoval kostel sv. Dunstana, kdykoliv byl v Anglii, aby se modlil ke svatému Tomáši Morovi, pobožnost však mohl vždycky vykonat jen u pamětní desky v podlaze, pod níž je relikvie skryta.

Obstrukce záchranných snah

Navzdory nedostatečnému zviditelnění byly zablokovány časté pokusy posledních let přimět anglikánskou farnost u sv. Dunstana, aby souhlasila s řádným zakonzervováním relikvie a jejím vystavením k uctívání, třebaže Brizek vypracoval podrobný návrh a nabídl, že ho bude financovat.

Jeho plán, rozvedený v osmistránkové brožuře, by zahrnoval vyjmutí obsahu olověné skříňky, zdokumentování ostatků a jejich řádné uložení ve vzduchotěsné skříňce ze zlata, bronzu, mramoru či kamene. Pak by byly umístěny ve výklenku a bylo by možné je vidět přes skleněnou tabulku na místě dnešní kamenné pamětní desky.

Schůze farní rady u sv. Dunstana v červnu jednomyslně odmítla Brizekův návrh i jakoukoli možnost zakonzervování či vystavení relikvie s tím, že dává přednost tomu, aby ostatky nebyly „rušeny“. Místo toho se rozhodla pustit se do „velkého plánu“ na propagaci bohatých dějin kostela. Vedle relikvie svatého Tomáše to zahrnuje skutečnost, že si král Jindřich II. kostel vybral za místo svého veřejného pokání po vraždě svatého Tomáše Becketa v katedrále v Canterbury, a také to, že je v něm nejstarší funkční kostelní zvon v Anglii pocházející ještě z předreformační doby.

„Soustředíme se na Boží poslání skrze dědictví, poutnictví a cestovní ruch pro udržitelnou a prosperující budoucnost,“ řekla rektorka farnosti, pastorka Jo Richardsová.

Správkyně kostela Susan Palmerová řekla Registeru. že „převládajícím pocitem“ na schůzi bylo, „že bychom měli své úsilí i finance soustředit na péči o naše společenství a modernizaci budovy lepším osvětlením, ozvučením apod., které obohatí zážitky všech našich návštěvníků, ať jsou to poutníci, běžní turisté nebo příslušníci farnosti.“ Uvedla, že třebaže mít v kostele svatého Dunstana ostatky svatého Tomáše „je velká čest a něco, co má odezvu u mnoha poutníků, kteří k nám přijíždějí,“ je přesvědčena, že „pro většinu společenství, které se u svatého Dunstana schází k bohoslužbám, je Tomáš More spíše historickou než duchovní postavou, pokud o něm ovšem vůbec přemýšlejí. Když je zmíněn, nikdy to nevyvolá žádnou odezvu.“ Palmerová rovněž řekla, že v návštěvní knize „nejvýš jeden nebo dva návštěvníci vyjadřují lítost nad tím, že hlava není buď vystavena, nebo nebyla předána do katolického kostela, kam podle nich patří.“

V anglikánské církvi mají farnosti značný vliv, neboť církevní společenství je strukturováno jako „obrácená pyramida“, přičemž příslušníci hierarchie závisejí na demokratické volbě farní radou. Z tohoto důvodu i král Karel III., když byl v roce 2021, kdy byl ještě princem z Walesu, dotázán, zda by projekt podpořil, odpověděl, že nemůže, „protože nevychází z oficiální žádosti o podporu“.

Určitý odpor přichází i z katolické Církve. Australský člen Misijní společnosti svatého Kolumbána otec Robert McCulloch, který se silně angažuje v ekumenických vztazích mezi Římem a Canterbury, řekl Registeru, že „by nebyl pro vykopání nebo přemístění [hlavy svatého Tomáše]”. Otec McCulloch, jenž stál v roce 2016 za zapůjčením biskupské berly, která údajně měla patřit svatému Řehoři Velikému, Vatikánem anglikánské církvi, je i proti umístění skleněného krytu, aby relikvii bylo vidět. „To by možná bylo velice římskokatolické, ale já chápu, že Becket a naši velcí mučedníci jsou pro mnohé anglikány skrze katolickou víru cestou zpět,“ řekl. Nutnost záchrany relikvie také nepovažuje „za dostatečný důvod zásahu na místě, které je prostředím pro modlitbu a poutě.“

Pro Brizeka a další má však naléhavost zásahu skutečný a bezprostřední význam, jinak bude relikvie patrně rychle chátrat a možná bude navždy zcela ztracena. Jak Brizek řekl Registeru, „svatý Tomáš More nepatří lidem jen z jednoho místa, ale odevšad,“ a všichni lidé jsou také odpovědni za bezpečnost relikvie a za to, aby s ní bylo zacházeno s náležitou úctou.

Profesor Jack Scarisbrick, respektovaný britský katolický historik, s ním souhlasí. Pro Register uvedl, že skutečně nevidí žádný dobrý důvod, proč by lebka Tomáše Mora neměla být veřejně vystavena. „Taková jedinečná a vzácná relikvie by nám ho jistě ještě více přiblížila.“

Palmerová zdůraznila, že farnost si přeje dát význačnější místo Margaret Roperové, „o které se sotva někdo zmíní, i když je velmi důležitou součástí našich dějin.“ Podle Brizeka však Margaret statečně zachránila hlavu svého milovaného otce z Londýnského mostu a „udělala všechno, aby ji uchránila po dobu svého života i poté. Nestačí uznávat a obdivovat její čin a u toho skončit. My, kteří jsme o pět set let později nakonec svědky možné nenávratné ztráty a zničení toho, co se ona snažila uchovat, máme povinnost se postarat, aby její úsilí nepřišlo vniveč.“

Zdroj: PENTIN, E. Relic of St. Thomas More Faces Destruction Unless Anglican Church Opens Vault. National Catholic Register, 22. 6. 2023