Stačí, aby tři nebo čtyři samozvaní „zástupci“ indiánských národů Latinské Ameriky pozvedli své hlasy a pěsti – a klerikové padají na kolena a poníženě se omlouvají. Za to, čeho se Církev nikdy nedopustila. Již řada dokumentů na toto téma byla ve Vatikánu publikována a masmédia o nich nikdy neopomenula informovat. Ve všech zaznívá jeden refrén: Vatikán se od své staré „koloniální“ doktríny „distancuje“.

Šíří se dezinformace, že prý před pěti staletími papež „nutil“ Španělsko, aby se stalo prvním – a jediným – misijním národem v dějinách, bylo prý od něj požadováno, aby evangelizovalo indiány v Latinské Americe. Král Ferdinand Aragonský a jeho manželka Isabella Kastilská měli dokonce údajně prosit papeže o dovolení kolonizovat Nový svět, tj. Ameriku. Francie a Anglie to neučinily. Něco takového je však těžko představitelné, neboť španělský král byl natolik mocným panovníkem, že se k tomu nemusel vůbec dovolovat papeže.

Hlavní otázka ale zní: Byla evangelizace identická s kolonizací nebo – ještě hůře – s otroctvím? Pojďme hned k počátkům: První kontakt Kolumba, objevitele Ameriky, s domorodými Araukánci byl takový: Oni ho prosili o vojenskou pomoc proti kmenu Karibů, kteří provozovali kanibalismus. Totéž byl i případ Cortése a Pizzara, které tamní kmeny vítaly jako osvoboditele od Aztéků a Mayů, již si z nich brali lidské oběti svým bohům.

Z toho tedy vyplývá polemická otázka: Byl „kolonialismus“ opravdu tak zlý? Toto slovo pochází z latiny, vynalezli je staří Římané: „colere“ znamená „obdělávat zemi“. Můžeme se dnes zeptat Afričanů, jestli se jim daří lépe poté, co bílí kolonizátoři odešli. Ti kolonizátoři, kteří jim alespoň bránili ve vzájemném vyvražďování, jak se nyní v hojné míře v Africe děje. Sociální romantikové v 19. stol. a později marxisté však vynalezli slovo „kolonie“ a z „něj odvodili výraz „kolonialismus“ jako něco příšerného, zač by se měli bílí Evropané – a hlavně katolíci omlouvat.

Bolí mne to, ale musím to říci: iniciátorem zlozvyku uvnitř Katolické církve omlouvat se všem těm, kteří by se naopak sami měli omlouvat, byl papež Wojtyla. Tento jinak zajisté velký papež považoval za dobré a správné otevřít brány třetího tisíciletí s „mea culpa“, s prosbou o odpuštění. Myslel to dobře, mínil to třeba takhle: Dámy a pánové sekularisté, jestli katolíci, které já zastupuji, vám v průběhu staletí způsobili bezpráví, potom vás prosím o odpuštění, zde je podaná ruka a dívejme se společně do budoucnosti. Oni ale na tuto ruku plivli a řekli: Vidíte, měli jsme pravdu! Klerikální flanďáci nechtěli nikdy přiznat vinu, ale teď to řekl sám papež!

Přitom stačí jenom shlédnout známý film „Misie“. Byl to právě osvícenský zednář markýz de Pombal, jenž chtěl zotročit indiány, kteří – jinak než je ve filmu prezentováno – byli od jezuitů zásobeni zbraněmi a vedeni do boje proti bandám lovců otroků ze Sao Paula. V anglické protestantské a zednářské Severní Americe naproti tomu nebyly žádné „černé sutany“, nepůsobili tam žádní jezuitští evangelizátoři. A ejhle, tam na rozdíl od španělské Jižní Ameriky indiáni z povrchu zemského téměř zmizeli. Kladu na závěr otázku za milion dolarů, kterou kvůli mediální tabuizaci si nikdo netroufne vznést, neboť by celou diskusi totálně rozmetala. Zní jednoduše a jasně: Dařilo se indiánům předtím, než je Španělé evangelizovali, lépe?

Pozn. překladatele: Stačí je pár faktů: Na základě kampaně španělských misionářů (bl. Bartolomé de las Casas, Antonio de Montesinos aj.) král Karel V. a papež Pavel III. už ve 30. letech 16. stol. vydali dokumenty na obranu indiánů a pod trestem exkomunikace zakázali zajímat je do otroctví. Indiánští domorodci se stali plnoprávnými poddanými španělské koruny. Naproti tomu v polovině 18. stol., přesně ve stejné době, kdy papež Benedikt XIV. vydává ostré dokumenty s hrozbou exkomunikace proti otroctví a obchodu s černými otroky, investuje hlavní ideový představitel osvícenství Francois A. Voltaire vysoké částky na jejich dovoz z Afriky. Voltaire ve svém spisku „Eseje o mravech“ nepovažoval vůbec černochy za lidi, pouze za jakási polozvířata zplozená pohlavním stykem lidí s opicemi. Přesto je Voltaire, přítel v článku uvedeného Pombala, jenž dal povraždit cca 8 tisíc portugalských katolíků, oslavován jako průkopník moderních svobod a lidských práv.

Pozn. k obrázku: „Cruz de la Parra“ je kříž, který Kryštof Kolumbus při své objevitelské cestě 1. 12. 1492 nechal postavit poblíž dnešního města Baracoa na Kubě. Je uchováván v tamní konkatedrále diecéze Guantánamo-Baracoa.

Zdroj: Článek „Die Kirche und ihre ´koloniale´ Vergangenheit“, in www.katholisches.info 19. 4. 2023