Prezident Papežské akademie pro život abp. mons. Vincenzo Paglia opět učinil výjimečně kuriózní a skandální prohlášení, v němž tvrdil nejen to, že Církev není „distributorem pilulek pravdy“ v morálních otázkách, ale též prý může za jistých podmínek připustit možnost provedení procedury… asistované sebevraždy.

Abp Paglia tak znovu vyvolal kontroverzi na téma lidského života, který z titulu svého úřadu má chránit. Udělal to na Mezinárodním novinářském festivalu v italské Perugii, jehož se účastnil. „Osobně bych nepomáhal sebevrahům, ale chápu, že právní řešení může být největším dosažitelným dobrem za jistých podmínek,“ řekl.

Prohlásil poté, že při zachování určitých právních podmínek (odvolal se přitom na výrok italského Ústavního soudu z r. 2019) „nelze vyloučit regulérnost“ tohoto typu sebevraždy. Duchovní použil slovo praticabile, které podle všeho se vztahuje spíše na technickou stránku provedení než na morální souhlas, nicméně celý kontext ukazuje na jeho nejednoznačný postoj v této věci.

Ještě větší nejasnost vnesly do jeho výpovědi věty, v nichž jasně dal najevo svoji distanci od výroku Učitelského úřadu Církve, což je pro modernistické biskupy typické. Konkrétně prohlásil, že Církev není „distributorem pilulek pravdy“ v současné pluralistické společnosti, dále prý „teologické myšlení se v historii vyvíjí v dialogu s Magisteriem a se zkušeností Božího lidu (sensus fidei fidelium) v dynamice vzájemného ‚obohacování se‘ “.

Nutno se také pozastavit nad způsobem argumentace abp. Paglii. Opírá se totiž výhradně o světskou personalistickou filozofii a nikoli o Desatero, díky němuž poznáváme jako křesťané, že morální normy pocházejí od Boha a nejsou nějakým výsledkem vypracování lidskou společností. Přesvědčoval, že „teologická reflexe rozvinula koncepci osoby, jež vychází z faktu závislosti jednoho na druhém, kdy se vzájemně podporujeme“. Řekl dále mj.: „Naše osobní identita je strukturálně vztahová. Přímo hmatatelně jsme se o tom přesvědčili za nedávné pandemie: chování každého má dopad na druhé. Všichni jsme závislí jeden na druhém, spojeni se sebou…“

Toto jsou podle něho důvody, proč máme podporovat druhé, aby si nesahali na svůj život, ani slovo o vyšší, Boží sankci, která zakazuje sebevraždy. Není to první kontroverzní výpověď tohoto hodnostáře na dané téma. Když byl r. 2019 dotázán novináři, jestli katolický kněz by se mohl účastnit takové „procedury“, odpověděl, že to nelze vyloučit, neboť prý „Pán nikdy nikoho neopouští“. Předtím r. 2018 však tento hierarcha požadoval změnu katolického katechismu, aby v něm bylo jasně řečeno – navzdory odvěkému stanovisku Církve – že trest smrti je „nepřípustný“.

V otázce eutanazie a údajného teologického pokroku nenechává ale nauka Církve nikoho na pochybách. O antikoncepci, potratu a právě o eutanazii papež Jan Pavel II. psal v encyklice Evangelium vitae:

„Nelze popřít, že rovněž masové sdělovací prostředky mají podíl na tomto spiknutí, neboť udržují ve veřejném mínění tu kulturu, která považuje používání antikoncepce, sterilizace, potratů a dokonce eutanazie za projev pokroku a vymoženost svobody. Prosazení práva na potrat a eutanazii se rovná přijetí zvrácené a ničemné vize lidské svobody. Tato vize tím získává absolutní moc nad jinými a proti jiným. To ale znamená smrt opravdové svobody: ‚Vpravdě, vpravdě pravím vám: Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu‘ (J 8,34).“

Zdroj: Článek „Abp Paglia znów szokuje: kara śmierci ‚niedopuszczalna‘, a wspomagane samobójstwo do rozważenia“, in www.pch24.pl 24. 4. 2023