Milí přátelé!

Článek (překlad), který právě publikujeme, označí nejen odpůrci Církve, ale i mnozí církevní hodnostáři za „konspirativní teorie“, „dezinformace“, „hoaxy“ apod. Děje se tak vždycky, když jde o téma zednářství a jeho infiltrace do Katolické církve. Nepomůže ani skutečnost, že vše je podloženo písemnými doklady a věrohodnými svědectvími, jako v tomto článku. Je snadné označit to bez jakéhokoliv důkazu za falzifikát. Tito lidé nebudou ale nikdy schopni zodpovědět otázku, jak je možné, že všechno, co již v 19. stol. zkoncipovala zednářská lóže Alta Vendita jako svůj plán, tj. infiltrace zednářů do lůna Církve až na vedoucí místa s cílem postupně ji zlikvidovat a učinit z ní humanistickou odnož zednářstva, se po II. vatikánském koncilu přesně do všech detailů plní? To dosud žádný z nich nevysvětlil.

V hierarchii Církve je něco hodně špatně. Rozšířené hereze, skandály, zkaženost a odpadlictví pastýřů, které Kristus přiléhavě odsoudil jako „vlky v rouše beránčím“, jsou příliš systematické a nyní i neskrývané, než aby mohly být způsobeny pouhou náhodou či lidskou slabostí.

Důmyslné plánování a nemilosrdné, vykalkulované provedení dovedly katolickou hierarchii do stavu, kdy špatní biskupové už ani neskrývají, že odmítají poklad víry, nenávidí křesťanskou morálku a věřícími, věrnými katolíky pohrdají.

Program „synodální cesty“ německých biskupů, který je pro LGBT, pro antikoncepci, pro potraty a pro kněžské svěcení žen, „obřad žehnání“ homosexuálním dvojicím vlámských biskupů, pohrdavé nálepkování tradičních katolíků jako více protestantů než katolíků ze strany kardinála Arthura Roche, povyšování četných biskupů podporujících LGBT do kardinálského kolegia papežem, zakrývání nechvalně proslulého McCarrickova případu, široce rozšířená homosexuální lobby mezi biskupy i uvnitř hradeb Říma, vydání podzemní církve v Číně Vatikánem do rukou Komunistické strany Číny, podpora Svatého stolce pro silně propotratovou Pařížskou klimatickou dohodu a přistoupení k ní, klanění se pačamamě a účast na pohanském vzývání duchů zemřelých … seznam stále pokračuje.

Masové odpadlictví, které dnes vidíme v řadách nejvyšších představitelů Církve, však není dílem jednoho dne nebo jednoho roku. Několik skutečností nám pomůže dát současnou situaci do správné perspektivy:

• Zednářský plán na infiltraci církevní hierarchie stanovený ve [Stálé instrukci] Alta Vendita a korespondence mezi zednáři a Vatikánem, která dokládá pokus o převzetí italských seminářů v 60. letech 20. století.
• Pecorelliho seznam z roku 1978 identifikující 120 vatikánských představitelů, kteří byli členy svobodného zednářstva, včetně dat vstupu, kódových čísel a přezdívek.
• Fakta o římské zednářské lóži Propaganda Due (P2) a jejím vůdci Liciovi Gellim jako pozadí Pecorelliho seznamu.
• Vatikánem zadané Gagnonovo vyšetřování infiltrace zednářů do Svatého stolce a okolnosti smrti Jana Pavla I.
• Utajené působení otce Luigiho Villy proti svobodným zednářům ve Vatikánu; toto poslání mu svěřil Padre Pio a potvrdil Pius XII.
• Významná jména na Pecorelliho seznamu a škody, které Církvi způsobili zednářští preláti.

Alta Vendita: Zednářský plán stanoven

Dokument „Stálá instrukce Alta Vendita“ na konci devatenáctého století nařizoval členům zednářské lóže zahájit stoleté úsilí o podkopání katolické Církve zevnitř. V dokumentu se uvádělo:

Papež, ať je jím kdokoli, nikdy nepřijde k tajným společnostem. Je na tajných společnostech, aby nejprve přišly k Církvi […] Úkol, který jsme si předsevzali, není prací na den, ani na měsíc, ani na rok. Možná potrvá mnoho let, třeba i století, ale v našich řadách voják umírá a boj pokračuje…

Jakmile se upevní vaše reputace v kolejích […] a v seminářích – jakmile si získáte důvěru profesorů i studentů, jednejte tak, aby ti, kdo zastávají přední místa v církevním státě, s radostí vyhledávali rozhovory s vámi. […] [P]ak postupně přivedete své učedníky ke stravě žádoucího stupně. Až tato každodenní práce rozšíří naše myšlenky jako světlo, ke všem bodům stavu církve současně, pak teprve dokážete ocenit moudrost rady, kterou vám iniciativně dáváme.

Tato pověst [dobrých katolíků a ryzích vlastenců] zajistí našim naukám přístup do srdcí mladých duchovních a dokonce i hluboko do klášterů. Za několik let zaujmou tito mladí kněží přirozeným vývojem věcí všechny úřady. Budou řídit církev, spravovat ji a soudit. Vytvoří papežskou radu. Budou povoláni k volbě papeže, který bude vládnout; a tento papež, jako většina jeho současníků, bude nutně prodchnut […] humanistickými principy, které začneme pouštět do oběhu. […]

Nechte kněze pochodovat pod vaším praporem, zatímco budou naivně věřit, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů. Chcete vymazat poslední stopu tyranů a utlačovatelů? Spusťte sítě jako Šimon, syn Jonášův! Spusťte je hluboko v sakristiích, seminářích a klášterech spíše než na mořské dno […] vy budete lovit přátele a přivádět je k apoštolskému stolci.

V době, kdy Alta Vendita vyšla, chovalo italské svobodné zednářstvo obzvláštní antiklerikální nevraživost a nenávist vůči papežství a Církvi. V roce 1877 byla v Římě založena lóže Propaganda Massonica, rovněž známá jako Propaganda Due (P2), pro politiky, jejichž členství bylo uchováváno v největším utajení vzhledem k papežským odsouzením zednářství. V roce 1917 při oslavách dvou set let zednářství však zednáři bezostyšně pochodovali po Svatopetrském náměstí s transparentem, na němž stálo „Ve Vatikánu bude vládnout Satan, papež bude jeho otrokem“.

O několik desetiletí později začali svobodní zednáři v Itálii podle pokynů Alta Vendita uskutečňovat konkrétní plán na podkopání Církve zevnitř. V roce 1961 předseda Papežské komise pro kulturní dědictví Církve monsignor Francesco Marchisano, zednářským krycím jménem FRAMA, napsal velmistrovi lóže Grand Orient v Itálii (GOI) tři dopisy, které se týkaly plánu zmocnit se kněžských seminářů v italských krajích Piedmont a Lombardie.

Jako ideální místa pro tento pokus byly identifikovány semináře v Tridentu, Turíně a Udine, kam se již dříve infiltroval značný počet dalších bratří zednářů. Dopisy získal a v září 2002 zveřejnil P. Luigi Villa v aktech nazvaných „Skandální jmenování“ („An Appointment Scandal”). Znovu byly publikovány v září 2019 v časopise Chiesa Viva, který P. Villa založil.

Zveřejnění v roce 2002 bylo reakcí na Marchisanovo jmenování generálním vikářem Vatikánu a předsedou Stavební huti baziliky svatého Petra. Úplné údaje o Marchisanově zednářském členství Villa zveřejnil v Chiesa Viva již v červnu 1981. Monsignorovy dopisy velmistrovi zní takto:

23. května 1961

Ctihodný a slovutný pane velmistře,

s velkou radostí jsem prostřednictvím P. MAPY [MAPA, Msgr. Pasquale Macchi, sekretář papeže Pavla VI.] přijal Váš delikátní úkol potichu zorganizovat plán na zničení studia a disciplíny v seminářích v celém Piedmontu a Lombardii. Nepopírám, že to je obrovská práce a potřebuji mnoho spolupracovníků, zejména mezi vyučujícími. Prosím dejte mi vědět, abych se na ně mohl co nejdříve obrátit s nějakou studijní taktikou. Přesnější komunikaci ponechávám na dobu po schůzce a osobním rozhovoru s MAPOU.

Prozatím prosím přijměte mé vroucí pozdravy.

Frama

Ctihodnému velmistrovi GOI (doručeno osobně)

12. září 1961

Slovutný a důstojný pane velmistře,

Poté, co jsem se obrátil na S. Z. [spolubratry zednáře] Pelma and Bifru [Franco Biffi, rektor Lateránské univerzity] a několikrát je kontaktoval, předložil jsem počáteční pracovní plán opět MAPOVI. Doporučuje začít dezintegrací učebních osnov a tlačit v tomto směru na naše věrné vyučující, protože ti budou s novou aktualizací témat pseudofilosofie a pseudoteologie zasévat semena mezi studenty, kteří nyní žízní po čemkoli novém. Kázeňský rozklad tedy bude prostým důsledkem, k němuž spontánně dojde, aniž bychom se tím museli zabývat: studenti se budou domnívat, že to způsobili oni sami. Proto je zásadní, aby tito učitelé, jejichž seznam už máte, byli dobře zaplaceni. Já budu pečlivým dohlížitelem a o všem Vám budu věrně referovat.

S nejoddanějšími přátelskými pozdravy

Frama

Velmistr – Palazzo Giustiniani (doručeno osobně)

14. října

Slovutný a důstojný pane velmistře,

Na schůzce včera v noci byli přítomni S.Z. [spolubratři zednáři] Pelmo, Mapa, Bifra, Salma [Salvatore Marsili, OSB, opat z Finalpie], Buan [arcibiskup Annibale Bugnini, Komise pro liturgii], Algo [Alessandro Gottardi, arcibiskup z Tridentu] a Vino [Virgilio Noe, ceremonář]. Závěry: Za prvé, s experimenty bychom měli začít na několika italských seminářích v Tridentu a Turíně nebo v Udine, kde máme slušný počet S. Z.[spolubratrů zednářů]. Za druhé musíme šířit svou koncepci svobody a lidské důstojnosti ve všech seminářích bez jakéhokoli zaváhání na straně představených či zákona. Potřebujeme komplexní tisk. K tomuto bodu je nutná schůzka s vámi všemi, aby bylo možno rozhodnout, jak postupovat a komu svěřit různé úkoly.

S vřelým pozdravem

Frama

Velmistr – Palazzo Giustiniani (doručeno osobně)

Pecorelliho seznam: 120 vatikánských představitelů označeno za zednáře

Italský právník a investigativní novinář Carmine Minor Pecorelli, ředitel tiskové agentury specializující se na politické skandály a zločiny L’Osservatorio Politico, 12. září 1978 - téměř sto let po zveřejnění Alta Vendita a necelá dvě desetiletí od zahájení spiknutí zaměřeného na ovládnutí italských seminářů – zveřejnil seznam vysoce postavených vatikánských kardinálů, biskupů a kněží, které identifikoval jako členy zednářských lóží. Seznam, který obsahoval jména, kódová čísla, krycí jména a data vstupu k zednářům 120 vatikánských činitelů, nese Pecorelliho jméno.

Sám Pecorelli byl členem římské zednářské lóže Propaganda Due (P2), do níž podle zjištění italské policie patřili vysocí představitelé téměř všech resortů italské vlády, včetně národní obrany. Oficiální vyšetřování odhalilo seznamy členů roztříděných do skupin podle politického úřadu, které měl pod palcem Licio Gelli, ctihodný mistr zednářské lóže.

Patrně nikdy se nedozvíme, proč Pecorelli zveřejnil seznam vysokých činitelů Vatikánu, o nichž tvrdil, že současně patří ke svobodným zednářům. Šlo o pomluvu? Chtěl zdiskreditovat Církev? Nebo to bylo jen proto, že jeho seznam odhalil největší skandál uvnitř vatikánských hradeb za celý jeho (i náš) život, což je věc, jež politického žurnalistu, který získal citlivé interní informace, nemohla nechat chladným?

Je však známo, že Pecorelli byl zastřelen v Římě téměř na den přesně za šest měsíců poté, 20. března 1979. Zabily ho čtyři výstřely v římském obvodu Prati. Náboje byly zřejmě značky Gevelot, což je velmi vzácný typ, který se na legálním ani tajném trhu nesežene snadno. Stejný typ nábojů byl nalezen ve skladišti zbraní skupiny Banda della Magliana ukrytém v suterénu italského ministerstva zdravotnictví. Mezi lidmi, kteří byli předmětem policejního vyšetřování, byl i šéf Propaganda Due Licio Gelli.

Propaganda Due a Licio Gelli

Licio Gelli vstoupil k italským svobodným zednářům teprve několik let před rokem 1965. Rychle však postoupil do postavení, v němž měl neuvěřitelnou moc v zednářstvu i v Itálii. V roce 1970 dal Lino Salvini, tehdejší velmistr italské lóže Grand Orient, Gellimu za úkol restrukturalizaci římské lóže Propaganda Due, jejímž ctihodným mistrem se stal v roce 1975. Tato lóže byla původně založena v roce 1877 pro římské politiky, jejichž členství v zednářstvu muselo být kvůli jejich veřejnému úřadu a blízkosti papežství uchováno v nejvyšším utajení. Za Gelliho vedení vzrostl počet jejích členů z pouhých čtrnácti v polovině 60. let na téměř tisíc na konci let sedmdesátých.

Dne 17. března 1981 italská policie v rámci vyšetřování údajného únosu sicilského bankéře Michele Sindony provedla razii v Gelliho domě. Úřady objevily seznamy 962 členů zednářské lóže Propaganda Due. Bylo mezi nimi 43 členů parlamentu, 3 členové kabinetu, 43 generálů, 8 admirálů, šéfové všech italských ozbrojených sil a bezpečnostních služeb, diplomaté, velitelé policie ve čtyřech největších italských městech a činitelé Vatikánu, abychom uvedli alespoň některé z prominentnějších politických osobností.

Podle italských úřadů, které mezi členy P2 nepatřily, Gelliho rozsáhlá síť zednářů, kteří mu tajně podléhali, představovala „stát ve státě“ a ohrožovala stabilitu a suverenitu země. P2 zasahovala do politických šarvátek v Itálii a byla zapletena do takových věcí, jako byl bombový útok na rychlík Italicus v roce 1974, při němž zahynulo dvanáct lidí, a masakr na nádraží v Bologni, kde bylo zabito 85 osob.

Rovněž se zjistilo, že její členové ovládli Vatikánskou banku a Svatý stolec přivedli na pokraj bankrotu finančním skandálem, který propukl v polovině 80. let a z něhož se Vatikán stále zcela nevymanil. V 70. letech vyvolaly její aktivity pozdvižení i v samotném zednářstvu, což vedlo k tomu, že italská lóže Grand Orient lóži Propaganda Due v roce 1981 oficiálně zrušila.

Gagnonova zpráva

Současně se zveřejněním Pecorelliho seznamu byla ve Vatikánu papeži Janu Pavlu I. osobně předložena zjištění tříletého oficiálního šetření ve všech úřadech Svatého stolce, které provedl arcibiskup Edouard Gagnon a týkalo se tvrzení, že někteří preláti a kněží římské kurie jsou tajnými členy svobodného zednářstva. Podle nedávno zveřejněných memoárů Gagnonova sekretáře, otce Charlese Murra, „arcibiskup Gagnon sestavil podrobný spis, který neponechával prostor pro pochybnost o tom, že tato šokující tvrzení jsou ve skutečnosti pravdivá.“

Gagnonovo vyšetřování svobodného zednářství v římské kurii oficiálně nařídil Pavel VI. v reakci na konkrétní tvrzení, že svobodnými zednáři jsou dva vysoce postavení preláti: Annibale Bugnini a Sebastian Baggio. Bugnini vedl komisi pro reformu latinské liturgie po druhém vatikánském koncilu, která vyprodukovala Missale Romanum podle novus ordo. Baggio byl prefektem Kongregace pro biskupy odpovědné za nominace a výběr biskupů v celém katolickém světě.

Třebaže celý obsah Gagnonova vyšetřování není veřejně znám, některé podrobnosti aféry se prozradily. Patří k nim skutečnost, že Gagnon se vyjádřil, že skutečně má důkazy potvrzující, že arcibiskup Bugnini a kardinál Baggio jsou svobodní zednáři. Tyto důkazy zahrnovaly ověření dokumentů mezinárodní policejní organizací INTERPOL, která odpovídá za vyšetřování mezinárodní trestné činnosti. Gagnonova odhalení tedy potvrzovala Pecorelliho seznam, na němž jména těchto kardinálů rovněž figurovala.

V důsledku Gagnonova vyšetřování byl Bugnini na poslední léta svého života poslán jako apoštolský nuncius do Íránu, kde zřejmě mohl Církvi škodit nejméně, vzhledem k malému počtu katolíků v Íránu a téměř neexistujícím vztahům mezi Svatým stolcem a íránskou islámskou vládou.

Zbavit se Baggia se však ukázalo jako tvrdší oříšek. Ve skutečnosti zůstal v čele Kongregace pro biskupy až do roku 1984, ještě několik let po začátku pontifikátu Jana Pavla II., a v této pozici strávil celkem dvanáct let. Délka doby, kterou tento zednářský obsazovatel biskupských úřadů strávil ve funkci, značně přispěla k nevyčíslitelným škodám, které Církvi způsobil.

Podíváme-li se na věc s odstupem, vyvolávají některá nápadná fakta týkající se měsíčního pontifikátu Jana Pavla I. otázku po hloubce zednářských spiknutí ve Vatikánu. Pecorelli zveřejnil svůj seznam vatikánských činitelů, kteří jsou členy svobodného zednářstva, 12. září 1978. Dne 25. září 1978 se arcibiskup Gagnon soukromě setkal s Janem Pavlem I. a předložil mu výsledky svého tříletého vyšetřování v téže věci. Arcibiskup s sebou přinesl obsáhlou složku a svému sekretáři sdělil, že papeži nanese téma Baggiova členství v zednářské lóži. Rovněž mu řekl, že papež souhlasil, že se zednářským kardinálem bude zabývat.

Dne 28. září Jan Pavel I. osobně zavolal Baggiovi, aby se k němu ještě ten den dostavil. Baggio se s papežem soukromě setkal tentýž večer ve 20 hodin v papežském apartmá. Schůzka trvala asi hodinu a švýcarští gardisté, kteří měli službu před místností, později dosvědčili, že papež křičel. Druhý den ráno, 29. září, byl Jan Pavel I. ve svém pokoji nalezen mrtev. Lékař prohlásil, že zemřel předchozí noc přibližně ve 23 hodin. O šest měsíců později, 20. března 1979, byl v Římě zastřelen Pecorelli.

Vzhledem k okolnostem a otázkám obklopujícím smrt Jana Pavla I. – ke skutečnosti, že papež tak náhle zemřel pouhé dva týdny po zveřejnění Pecorelliho seznamu, tři dny poté, co při soukromé audienci obdržel Gagnonovu zprávu, a jen dvě hodiny po konfrontaci s Baggiem, zednářem odpovědným za jmenování biskupů Církve a posledním, kdo viděl papeže naživu – otec Luigi Villa, pracovník Vatikánu působící pod ochranou Svatého oficia (více viz níže), nařídil kardinálu Palazzinimu, aby dal provést pitvu. Provedeny byly tři pitvy, oficiálně nazvané „lékařská vyšetření“, a závěr všech potvrdil, že papež byl zavražděn. Vatikán výsledky pitev nezveřejnil a jako oficiální příčinu papežovy smrti uvedl „srdeční záchvat“, poté co svůj narativ několikrát změnil.

Fr. Luigi Villa

Abychom se vrátili k zednářskému spiknutí v Církvi, kromě arcibiskupa Gagnona, který vyšetřoval zednářství ve Vatikánu, se stejnému poslání několik desetiletí předtím i potom věnoval ještě další kněz.

Když byl P. Luigi Villa v roce 1956 na návštěvě u otce Pia, dal mu světec za úkol, aby celý svůj život věnoval obraně Církve před působením svobodných zednářů, a to zejména uvnitř Církve. Toto poslání poté osobně potvrdil papež Pius XII., který dal Villovi přesně k tomuto papežský mandát. Papež kněze svěřil pod ochranu kardinálů Alfreda Ottavianiho, prefekta Svatého oficia, Pietra Parenteho a Pietra Palazziniho.

Villa po celou svou kněžskou dráhu neúnavně pracoval na odhalování a maření manévrů svobodných zednářů, kteří pronikli do řad hierarchie. Přežil několik vražedných pokusů ze strany nepřátel, které si nadělal.

Villa v roce 1971 založil časopis Chiesa Viva s korespondenty ze všech kontinentů, který měl odhalovat působení zednářů v Církvi. Villa sám prováděl vyšetřování členství prelátů a kněží v zednářských lóžích. Dokumenty ověřoval podle policejních záznamů a seznamů zednářských lóží. Chiesa Viva v roce 1992 přetiskla Pecorelliho seznam spolu s výkladem soudce Carla Alberta Agnoliho, autora knížky La Massoneria alla conquista della Chiesa, který zdůraznil spolehlivost seznamu.

Pozoruhodná jména na Pecorelliho seznamu

O škodách, které Církvi způsobili kardinálové, biskupové a kněží uvedení na Pecorelliho seznamu, by bylo možné napsat celé knihy. Já se omezím jen na úvahy o několika z nich.

Arcibiskup Annibale Bugnini podle údajů v seznamu vstoupil ke svobodným zednářům 4. dubna 1963, kódové číslo 1365/75, krycí jméno BUAN. Bugnini byl mužem, který prosadil změny v liturgii, jejichž cílem bylo odstranit z římského mešního obřadu cokoli, proti čemu by mohli mít námitky protestanté. Texty starobylých modliteb Církve a výběr čtení z Písma byly zbaveny většiny svého věroučného obsahu i cenného důrazu tridentského koncilu na obětní povahu mše svaté, tak důležitého pro obranu proti protestantským herezím. Změny v uspořádání presbytáře napodobovaly styl zednářského templu, kde stojí oltář uprostřed, místo aby byl orientován směrem k Východu.

Význačné antropocentrické podtóny v liturgii novus ordo a drastický posun směrem k liberalizaci nauky a praxe Církve, který liturgické změny ve mši provázel, jsou nepřekvapivým plodem činnosti zednáře, jemuž bylo umožněno bezskrupulózně a svévolně měnit cokoli, co uznal za vhodné a co mohl podle svého přesvědčení beztrestně vnutit celé latinské církvi.

Stejně škodlivé pro Církev bylo dlouhé působení kardinála Sebastiana Baggia v úřadu prefekta Kongregace pro biskupy, což z něj udělalo svého druhu zednářského loutkovodiče. Podle Pecorelliho seznamu Baggio vstoupil do zednářské lóže 14. srpna 1957, kódové číslo 85/2640, krycí jméno SEBA. V roce 1972 byl jmenován prefektem Kongregace pro biskupy, poté co za jeho jmenování silně lobboval kardinál Jean Villot, jehož Pecorelli rovněž uvádí jako zednáře a jenž za Pavla VI. působil jako státní sekretář. Už to, že zednář mohl vůbec zasahovat do výběru kteréhokoli biskupa, by bylo samo o sobě zlé, ale to, že se Baggio stal prefektem Kongregace pro biskupy, a tudíž mohl víc než deset let svobodně jmenovat liberální, modernistické, homosexuální a zednářské biskupy po celém světě, je nepochopitelné.

V dopise svému ctihodnému velmistrovi ze dne 4. ledna 1969 Baggio děkoval zednářské lóži za to, že zajistila jeho povýšení do posvátného kolegia kardinálů, a ujišťoval své zednářské spolubratry o tom, že bude nadále spolupracovat na pronikání do církevních kruhů, zejména do úřadů ve vedení Církve, v zájmu „zničení celé Církve zevnitř ve všech oblastech“. Dopis byl okopírován a v roce 2019 zveřejněn v časopise Chiesa Viva:

4. ledna 1969

Ctihodnému velmistrovi

Veleváženým zástupcům

Právě jsem obdržel sdělení od Mapy o mém jmenování kardinálem, které jsem získal díky Vám skrze všechny Vaše mocné způsoby. Spěchám vyjádřit vám všem, milovaní a vážení bratři, své vděčné a oddané díky. Jako v minulosti jsem Vám vždy k dispozici, pokud jde o naše programy expanze a pronikání do církevních kruhů, zejména v těch sférách vedení, které budou v budoucnosti hlavními body ke zničení celé Církve zevnitř ve všech oblastech.

S obnovenou věrností Vás zdraví oddaný bratr,

SB (Sebastiano Baggio)

Jako by útoků a zranění Nevěsty Kristovy ještě nebylo dost, byl za vlády Baggia coby tvůrce biskupů poprvé v dějinách Církve zaveden pro biskupy věk odchodu na odpočinek 75 let, aby tak byl zajištěn hromadný ústup staré gardy ortodoxních biskupů. Bezprostředním účinkem nového zákona bylo uprázdnění mnoha biskupských stolců po celém světě, když biskupové starší 75 let podali rezignaci. Tato situace unikátně poskytla Baggiovi širokou volnou ruku při výměně téměř celého episkopátu Církve za velmi krátkou dobu a možnost přetvořit ho k vlastnímu obrazu. Zřídkakdy byl nějaký muž, ať papež či biskup, v takové pozici, kde mohl ovlivnit tak rozsáhlou část katolického episkopátu v tak krátké době.

V této době dostala Církev ve spojených státech biskupy, jako byl McCarrick, Weakland, Mahony, Brown a Bernadin. Zločiny a hříchy spáchané rukama těchto mužů zahrnují homosexuální znásilnění, homosexuální vztah, sexuální zneužívání nezletilých, krytí zneužívajících kněží, obhajoba kněžského svěcení žen, militantní pošlapávání tradiční hudby a liturgie Církve, zakazování katolíkům klečet před Nejsvětější svátostí při svatém přijímání a oslabování učení Církve o posvátnosti lidského života nenarozených, abychom uvedli jen některé hříchy a pohoršení spojená s jejich jmény.

Mezi další osoby na Pecorelliho seznamu patřil kardinál Villot, státní sekretář Svatého stolce za Pavla VI., který jednal jako jakýsi Baggiův patron, když ho nechal jmenovat do Kongregace pro biskupy. Dále je tam uveden biskup Paul Marcinkus, šéf Vatikánské banky, který k zednářům vstoupil 21. srpna 1967, kódové číslo 43/649, krycí jméno MARPA, jenž se zapletl do bankovního skandálu, který v 80. letech téměř finančně zničil Svatý stolec.

Dalším prominentním jménem byl kardinál Agostino Casaroli, za Pavla VI. ministr zahraničních věcí a za Jana Pavla II. státní sekretář. Casaroli vstoupil do zednářské lóže 28. září 1957 s kódovým číslem 41/076 a krycím jménem CASA. Právě Casaroli byl odpovědný za vstřícný postoj Vatikánu ke komunistům za pontifikátu Pavla VI., tzv. Ostpolitik, který vedl k tomu, že papež zbavil kardinála Józsefa Mindszentyho úřadu maďarského primase, což mělo za následek vznik státní církve ovládané komunistickými vládci Maďarska. Jan Pavel II., který pocházel ze země za železnou oponou, tuto politiku později odmítl, ale škoda na Církvi ve východní Evropě už se stala.

Abychom si nemysleli, že zednáři uvedení v Pecorelliho seznamu jsou věcí minulosti, je třeba zdůraznit, že jména ze seznamu se v podivných událostech ve Vatikánu stále objevují i v posledních deseti letech. Jen jedním z těchto případů je monsignor Pio Vito Pinto, o němž Pecorelli zjistil, že k zednářům vstoupil 2. dubna 1970 s kódovým číslem 3317/42 a krycím jménem PIPIVI. Pinto vládl jako děkan nejvyššímu soudu Církve, Římské rotě, od září 2012 do března 2021. Do novinových titulků se dostal, když se rozhodl zkritizovat čtyři kardinály, kteří papeži Františkovi předložili „dubia” ve věci jeho nauky o připuštění znovusezdaných rozvedených ke svatému přijímání v exhortaci Amoris laetitia.

Jak by mělo být jasné každému, kdo se podívá na fakta kolem Pecorelliho seznamu, svobodné zednářství určitě proniklo za zdi Vatikánu nejméně před několika desetiletími. Úplné ověření seznamu sice obtížné, ale jistě možné, vzhledem k tomu, že policie zabavila dokumenty Licia Gelliho, v nichž byli jmenováni všichni členové římské zednářské lóže Propaganda Due. Také zpráva arcibiskupa Gagnona leží nezveřejněná v archívech Vatikánu. Kromě těchto zdrojů existují šetření, která prováděl P. Luigi Villa, z nichž některá byla zveřejněna v časopise Chiesa Viva.

S ohledem na italské preláty, jako je biskup Francesco Soddu z Terni, který si nedávno dovolil veřejně se zúčastnit inaugurace nového vchodu do zednářské lóže Grand Orient Itálie, bylo na nové vyšetřování svobodných zednářů v řadách církevní hierarchie už včera pozdě. Jedině tak však lze vynést na světlo škody, které zednářstvo působilo a působí Nevěstě Kristově.

---

Zdroj: Is Masonic infiltration responsible for the widespread apostasy among Catholic clergy?