Umělý potrat, který byl poprvé uzákoněn r. 1920 v sovětském Rusku, byl po tzv. sexuální revoluci r. 1968 masově legalizován ve většině států světa jako tzv. „právo ženy na svobodnou volbu“. Papež Jan Pavel II. (1978–2005) – i když my, tradiční katolíci, nesouhlasíme s jeho nekritickou adorací II. vatikánského koncilu a s teatrálními gesty vstřícnosti k nekřesťanským náboženstvím – se v této záležitosti zachoval opravdově katolicky, což mu slouží ke cti. V encyklice „Evangelium Vitae“ (par. 58) píše: „Mezi všemi zločiny, které může člověk páchat proti životu, má právě úmyslný potrat zvláštní znaky, které z něho činí přestoupení zvláště závažné a opovrženíhodné.“ Odvolává se též na II. vatikánský koncil, který v konstituci „Gaudium et Spes“ (par. 51) uvádí: „Potrat a usmrcení nemluvněte jsou hanebné zločiny.“

Podle papeže Jana Pavla je tedy umělý potrat výjimečný mezi zločiny proti lidskému životu, což je v souladu s katolickou naukou už od prvopočátku. Křesťanský spis Didaché z přelomu 1. a 2. stol. po Kr. hodnotí tento hřích podobným způsobem. Proto Katolická církev v posledních dekádách 20. stol. učinila z boje proti potratu prioritu své humanitární angažovanosti a svého morálního postoje k současnému světu. Za tím účelem papež Jan Pavel ve spolupráci se známým francouzským lékařem a obráncem nenarozeného života Jeromem Lejeunem založil r. 1994 Papežskou akademii pro život, jež se měla věnovat přednostně boji proti potratům.

Nástupem papeže Františka r. 2013 došlo v této oblasti k výrazným změnám. Lstivým, rafinovaným a nebezpečným. Na jedné straně bychom marně hledali ve výrocích současného pontifika byť i jen náznak jiného postoje k potratům, naopak jsme od něj slyšeli přirovnání potratářů k nájemním vrahům. Na druhé straně však papež František hned na počátku překvapil svým chladným přístupem k aktivistům prolife. Když prezident Joe Biden a politička Nancy Pelosiová, navenek praktikující katolíci, byli postiženi americkými biskupy za své propotratové postoje církevními tresty se zákazem přístupu ke sv. přijímání, ve Vatikáně jim na mši Tělo Páně ochotně podali.

V Papežské akademii pro život nastaly změny, nad nimiž se musejí Lejeune i Jan Pavel II. obracet v hrobě. Oddaní stoupenci ochrany nenarozeného života byli propuštěni a místo nich dosazeni lidé otevřeně podporující potraty. Tento proces dosáhl svého vyvrcholení letošní nominací americké ateistky a hlasité odpůrkyně nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu USA poskytujícího jednotlivým státům právo zakázat potraty Mariany Mazzucatové do akademie.

Proč ten rozpor mezi slovy a činy papeže Františka? Jenže ono se o žádný rozpor nejedná, jde totiž o novou strategii současného pontifika a těch, kteří stojí za ním. V internetovém magazínu www.christnet.eu vyšel 16.11.2022 článek právničky dr. Marie Kolářové pod názvem „Ochrana života v jeho celistvosti“. Autorka, oddaná stoupenkyně linie Františkova pontifikátu, si možná ani neuvědomila, jak moc odhalila karty nynějšího přístupu Vatikánu k potratům. S odvoláním na prezidenta Akademie pro život (nazývané nyní ironicky akademií pro smrt) arcibiskupa Vicenza Paglii píše, že nyní se „… členové akademie soustřeďují na ochranu života v jeho celistvosti, tedy odmítají potraty, a kromě nich též eutanázii, asistovanou sebevraždu, trest smrti, násilí, sociální nerovnosti, užívání donucovací moci a všechny formy totalitarismu“.

A je to jasné. Potrat spolu s eutanázií přestává být „přestoupením zvláště závažným a opovrženíhodným“ ve smyslu nauky Jana Pavla II., výjimečným mezi zločiny proti životu – a je zařazen na stejné úrovni s nimi se všemi. Přitom už z hlediska jak logiky, tak i přirozeného mravního zákona je to nesmysl. Klást potrat na stejnou rovinu s násilím? Pojem „násilí“ je třeba jasně definovat. Zdaleka ne vždycky je násilí spojeno s vraždou, potrat jí ale je sám o sobě pokaždé. A „užívání donucovací moci“ může být přece i oprávněné, pokud jde o obranu vlasti před agresorem nebo o ochranu občanů před zločinci. Klást toto na stejnou úroveň s potratem postrádá jakýkoliv smysl, jde o zcela rozdílné věci. A sociální nerovnosti? Ne všechny jsou principielně špatné, ale i ty, které ano, neznamenají přece totéž, co úmyslná vražda, jíž je bezesporu každý umělý potrat.

Přímo nechutným a urážlivým je potom kladení do jedné roviny boj proti potratům s bojem proti trestu smrti. Jde o cynický výsměch nenarozeným dětem, neboť potrat znamená úmyslné zabití nejbezbrannějších lidských bytostí, které se ještě nemohly provinit žádným osobním hříchem, čekají přitom na svátost křtu, která je osvobodí od poskvrny dědičného hříchu, kdežto trest smrti je určen nejtěžším kriminálním zločincům. Považovat život nenarozeného dítěte a život padoucha, jenž při vloupání do domu postřílel celou rodinu, za hodnotově identický, je – byť skrytým – cynickým pohrdáním životem nenarozených.

Katolická církev nikdy v minulosti nezpochybňovala právo státní moci uplatňovat trest smrti za závažné kriminální delikty. Schvaluje to i Písmo sv. I když papež Jan Pavel II. v encyklice EV se přimlouvá za zrušení tohoto nejvyššího trestu, tak přece jen uznává právo státní moci uplatnit jej (par. 56). Samozřejmě úsilí o zabránění politického zneužití tohoto opatření, čehož jsme byli v poslední době svědky v případě nacistické, komunistické a islámské totality, je naprosto legitimní a v souladu s katolickou morálkou, nelze však kvůli možnosti zneužití odstranit jeho samotné používání.

Papež František však mu vyhlásil nekompromisní boj a zařadil ho po bok boje proti abortům, což je urážkou všech obětí umělého potratu a legislativy, která tyto vraždy umožňuje. Potrat přestal být výjimečným zločinem mezi zločiny – a stal se normálním zločinem proti životu tak jako všechny ostatní. V tom spočívá hanebná „revoluce“ Františkova Vatikánu.

Podle oficiálních informací uváděných v článku Kolářové umírají ročně 2 miliony dětí podvýživou. Samozřejmě je to skandál, hřích. Jenže legální potraty zabíjejí ročně desetinásobek toho, tj. 20 milionů, nota bene děti umírající podvýživou nejsou zabíjeny úmyslně, při potratu ano. Totální zmatek v morální klasifikaci jednotlivých skutečných i domnělých provinění proti lidskému životu je zarážející. Cui prodest? Komu to slouží?

Vatikán tím, že inkluzívně zařadil potrat na stejnou úroveň s násilím, úmrtím dětí z podvýživy, se sociální nerovností a s trestem smrti, vyvolal zmatek. A ten, jak víme z katolické nauky, je dílem ďábla. Ve zmatku se mu potom nejlépe pracuje.

Jednoznačnou ukázkou jsou opět tyto věty z článku pí Kolářové, když obhajuje nominaci Mazzucatové papežem Františkem:

„Její tweety byly pro-choice (zastávající právo volby), nikoliv pro-abortion (pro potrat). To opravdu není totéž. Přiznání práva na volbu neznamená, že dotyčný podporuje potraty, ale jen to, že pochybuje, zda jsou přísná legislativní omezení přístupu k potratům nejlepší cestou, jak dosáhnout snížení jejich počtu.“

Ze zmatků, které vykazují směrnice re(de)formované Papežské akademie pro život, vyplývají i tyto zmatené věty pí Kolářové. Ať autorka článku zkusí uplatnit tutéž logiku ve vztahu ke krádeži a navrhne v parlamentu „právo“ občanů na svobodnou volbu, jestli chtějí nebo nechtějí krást a prohlásí, že tato „svobodná volba“ není přece totéž, co souhlas s krádežemi! Za tohle by nejspíš sklidila hlasitý posměch.

Za stejnou argumentaci ve věci potratů ale nikoliv, podobné sentence jsou slyšet i od řady církevních hodnostářů – a nápadně se shodují s hlasy fanatických obhájců abortů. Nikdo z nich neříká, že „chce“ potrat jako povinnost, i Planned Parenthood, organizace provozující potratové kliniky, tvrdí, že je pro „svobodnou volbu“ a považuje potraty pouze za „nutné zlo“.

Tyto všechny zmatky, které Vatikán ve věci potratů vysílá, mají katolíkům nenápadně vsugerovat, že s těmi potraty to asi nebude tak jednoznačné, jak doposud Církev učila, navíc když slyší, že jejich zákazy nepřinesly jejich snížení, což je totální dezinformace, statistiky z Polska to jasně ukazují. Nicméně zmatení věřící, když uslyší tyto lži také z církevního prostředí, konkrétně např. od zmíněné akademie, tak nebudou při volbách považovat propotratový postoj nějakého kandidáta za problém.

Vatikán se tak tímto zapojuje do snahy globalistů prosadit na celém světě potratovou legislativu, k tomu všechno směřuje. Sice navenek se bude nadále hlásat: my jsme proti potratům, je to hřích zabití nevinného člověka, na druhé straně však titíž hodnostáři řeknou, že legislativní zákaz těchto vražd problém neodstraní, proto klidně volte propotratové politiky a napomáhejte tak k totálnímu prosazení abortů na celém světě!

Pane, prosíme Tě, zasáhni, nepřítel se Ti rouhá! Po Tvém zákoně šlape nohama. Pomoz, prosíme, aby do čela Církve se dostali pravověrní svatí duchovní! Amen.