Mučednictví pro svatou čistotu vzbuzuje v dnešním přesexualizovaném světě prosáklém genderovou ideologií čím dál méně uznání. I mezi tzv. progresivními katolíky. O sv. Marii Gorettiové už profánní média mnohokrát referovala, že její obrana před znásilněním byla „přehnaná“. Šlo prý o projev „katolické bigoterie“ zveličující význam panenské čistoty, jež údajně stojí hodnotově níž než vlastní život, proto Marie Gorettiová prý se měla raději nechat Alessandrem Serenellim znásilnit a tak se zachránit. To, že volila opačnou variantu, bylo prý důsledkem jejího „náboženského fanatismu“.

Klást odpor hříchu až k prolití vlastní krve, jak vybízí sv. Pavel – tomu současný svět a žel i současná církev – stále méně rozumí. Žena nebo dívka, která to udělá, je podle našeho dr. Radima Uzla, známého propagátora potratů (nedávno zemřelého), psychopatkou, která se nepochybně vždycky chovala a projevovala mezi lidmi nenormálně a výstředně.

Jenže omyl! Letos 10. prosince bude prohlášena za blahoslavenou studentka medicíny z Brazílie Isabel Cristina Camposová, nazývaná „brazilskou Marií Gorettiovou“. Na jejím chování a vystupování by marně někdo hledal něco excentrického nebo psychopatického. Byla to naprosto normální mladá holka. Přirozená, veselá, kamarádská. Říkali jí „risadinha“, což v portugalštině (úředním jazyku Brazílie) znamená „malý smíšek“. Měla ráda veselou partu svých vrstevníků, s mládeží své farnosti chodila na výlety a za sportem, ráda s nimi zpívala při kytaře veselé písničky. Vášnivě milovala fotbal, na stadionech ráda hlasitým křikem povzbuzovala své oblíbené mužstvo. Tak se přece rozhodně nechová psychopatka.

To je jedna stránka její osobnosti. A ta druhá? Narodila se 29. července r. 1962 v Barbaceně v brazilském státě Minás Gerais v rodině vedoucího účtárny. Její rodiče, hluboce věřící a angažovaní katolíci, měli úzkou vazbu k nedalekému klášteru sester sv. Vincence z Pauly. Do jejich školy Isabel chodila, stejně tak i její bratr Roberto. Vincentky zasvětily Isabel ještě v dětském věku do své charitativní činnosti. Chodila s nimi do jejich útulku pro staré lidi. Sestry konstatovaly její mimořádný dar v jednání s trpícími a nemocnými. Snad právě to rozhodlo o jejím životním povolání: jít studovat medicínu a odjet do Afriky pečovat o tamní chudé a trpící.

Isabel přistupovala denně ke sv. přijímání, denně se modlila sv. růženec a navštěvovala u sester vincentek duchovní společenství mladých. Její rozhodnutí pro lékařskou dráhu nebylo tedy pouze přirozeného charakteru, zcela jistě se radila i s „Nejvyšším Šéfem“. Odešla po maturitě na studia do města Juiz de Fora, kde jí rodiče zaplatili byt, v němž bydlel také její bratr Roberto, který tam dostal práci.

Přišel osudný přelom srpna a září roku 1982. Isabel se chystala ke zkouškám. Rodiče oběma dětem koupili do bytu novou skříň. Zřízenec firmy měl přijít ji složit. Byl to jednadvacetiletý Maurilio Almeida Oliveira. Dostavil se 30. srpna. Protože práci nedokončil, slí-bil přijít ještě 1. září. Isabel se večer svěřila svým přátelům v kostele, že se tohoto muže bojí, protože před ní vykládal necudné vtipy a dělal jí nemravné návrhy. Totéž řekla i svému bratru Robertovi.

Když dotyčný zřízenec podle domluvy přišel, pustil nejdříve hodně hlasitě její rádio. Potom udeřil děvče židlí do hlavy. Spadla. Zločinec se na ni vrhl, spoutal jí ruce a zalepil ústa. Isabel se však bránila s takovou vášní a odhodláním, že se mu nepodařilo stáhnout z ní jediný kousek oděvu. To ho nejspíš rozzuřilo natolik, že vytáhl dýku a začal jí vyhrožovat zabitím, když mu nebude po vůli. Rezolutně odmítla. Neustoupila ani tehdy, když dostala první zásah. Bodl ji celkem dvěma ranami do břicha a třinácti do zad. Dívku takto usmrtil. Její bratr Roberto po návratu z práce ji nalezl už mrtvou v tratolišti krve. Posmrtné lékařské ohledání prokázalo neporušenost jejího panenství.

Vraha Maurilia Almeidu, který po činu uprchl, vypátrala policie. Ten se pod tíhou důkazů přiznal a vydal svědectví o chování mravně čisté Isabely tváří v tvář smrti. Rodiče i bratr Roberto veřejně prohlásili, že mu odpouštějí a modlí se za jeho obrácení.

Pán vedl mladou Isabelu ke studiu medicíny. Vrahova ruka to znemožnila. Všemohoucí Otec dovede však i toho využít k dobru člověka. Dal Isabele mnohonásobně víc. Stává se nikoli fyzickou, nýbrž duchovní lékařkou současného světa propadlého zhoubnému erotismu, genderové ideologii a sexuální bezuzdnosti. Právě tato atmosféra vytváří z lidí sexuální maniaky schopné nakonec i vraždit. Její příklad, a zcela jistě i nebeská přímluva a pomoc, jsou protiváhou veškeré zhoubné a zločinné propagandy o neškodnosti, ne-li přímo nutnosti sexuálních styků ještě v nezletilém věku, jak je mládež už od nejútlejších let mravně deformována ve školách v hodinách tzv. sexuální výchovy. Příklad hrdinné Isabely je také protipólem a zároveň těžkou obžalobou záplavy pornografie v masmédiích všeho druhu.

A co je nejhorší – ti, kteří by měli být reprezentanty mravních hodnot, za něž Isabel položila život, jsou často těmi, kdo proti nim bojují. Markantně to dokazují diskuse u příležitosti tzv. synodální cesty, především v Německu. Tam se již tvrdě prosazuje nejen legitimita homosexuálního soužití, ale vůbec vyškrtnutí 6. přikázání z Desatera jako „už neaktuálního a neodpovídajícího dnešnímu životu“. Prý nejde o žádné hříchy, což dnes žel hlásají i někteří biskupové. Tyto hlasy jsou dominantní.

Proti nim ale stojí sv. Marie Gorettiová, která svému vrahovi Serenellimu před smrtí kategoricky řekla: „Sandro, to nesmíš, to je hřích, přijdeš do pekla.“ Tentýž postoj zaujala i Isabel Cristina Camposová jako protiváhu ke kapitulaci mnoha zodpovědných osob v dnešní Katolické církvi před dnešním pansexualismem a genderismem.

Proto se jako katoličtí křesťané rádi připojíme k modlitbě, k níž dal krátce po smrti Isabely své Imprimatur arcibiskup z Juiz da Fora, když zároveň vznesl požadavek na zahájení procesu blahořečení, neboť tato dívka byla okamžitě katolickými věřícími ctěna jako světice a mučednice čistoty:

„Buď velebena, Nejsvětější Trojice, v osobě Isabely Cristiny, která obětovala život při obraně své čistoty a panenství. Dej nám milost, abychom v podobných situacích se chovali stejně, neboť to je Tvá vůle. Amen.“

Proces beatifikace této statečné studentky bude završen letos 10. prosince její beatifikací. Blahoslavená Isabel Cristino, oroduj za nás!