Na den 3. září je ohlášená v Praze na Václavském náměstí ve 14 hod. manifestace pod názvem „Česká republika na 1. místě“. Jde o projev českého vlastenectví a obranu národních zájmů proti diktátu nadnárodních globalistů, který neustále nebezpečně sílí, jak názorně ukázala České republice i světu nakomandovaná omezení v době covidového šílenství a jak to nyní demonstrují vlády v souvislosti s rusko–ukrajinskou válkou a nadcházející ekonomickou, zejména energetickou krizí. Je přípustný pouze jeden jediný názor – a to ten, který „předkládají k věření“ premiéři, ministři a mainstreamová média. Kdo zastává jiný, je dezinformátor, manipulátor, šiřitel hoaxů atd., proto mu může být zastaven účet na sociálních sítích nebo jej postihnout i něco horšího.

Jedná se o útok na existenci každého suverénního státu, v Evropě především ze strany Bruselu, tj. orgánů EU, které jsou plně ve službách nadnárodních globalistů. Proto je správné a požehnané, když se opět dostává ke slovu zapomenutý ideál vlastenectví, které se v éře globalismu stalo téměř sprostým slovem. Katolík věrný tradiční nauce s tím nemůže než plně souhlasit, a proto bude bránit rodný jazyk a suverenitu svého státu proti politickému, ideologickému a ekonomickému diktátu globalismu. Demonstraci nebo jakýkoliv jiný projev na podporu tohoto trendu bude považovat za spravedlivou a správnou věc ve smyslu sociální nauky Církve.

Mylná snaha natřít komunismus na bílo

Přesto jsou ale na straně některých obhájců oprávněného českomoravského patriotismu skutečnosti, které mne jako katolíka znepokojují. Na svoji emailovou adresu totiž dostávám texty, videa i audionahrávky, které právě „z vlasteneckých pozic“ dávají najevo sympatie k bývalému Sovětskému svazu a potažmo komunistickému systému. Když např. čtu nebo poslouchám věty o „americkém imperialismu, který chtěl zničit Sovětský svaz i za cenu atomové války“, vždycky mne zamrazí. Je to tatáž, téměř doslovná demagogická propaganda, kterou jsem byl nucen jako dítě číst a poslouchat v 50. letech od tehdejších komunistických vládců. Ne, že bych měl iluze o USA (o tom níže), ale brát v úvahu jako odsouzeníhodnou pouze americkou mocenskou politiku a považovat za kladnou politiku komunistického SSSR, je nejen jednostranné, ale přímo postavené na lži.

Katolík by měl vědět, že církevní nauka již od poloviny 19. století komunismus kontinuálně odsuzuje jako nebezpečnou ideologii, která ohrožuje samotné základy lidské civilizace, existuje k tomu řada papežských dokumentů, nejvýstižněji Syllabus bl. Pia IX. z r. 1864 a Rerum Novarum Lva XIII. z r. 1891. Nejostřeji se ale vyjádřil Pius XI. v encyklice Divini Redemptoris (dále jen DR) r. 1937. Pius XII. vyhlásil r. 1949 exkomunikaci nad těmi katolíky, kteří se vědomě a dobrovolně stali členy komunistické strany nebo jiným způsobem s komunisty spolupracovali, což dosud nebylo zrušeno. Všechny tyto dokumenty jsou součástí řádného magisteria, proto musejí být od katolíků brány vážně.

Pius XI. ve zmíněné encyklice použil výrazu „bezbožecký komunismus“, protože jeho nauka popírá Boží existenci a požaduje zlikvidovat náboženství. V té době ho šířil právě Sovětský svaz, který se snažil pomocí revolucí a vojenských agresí ihned po říjnovém uchopení moci bolševiky r. 1917 instalovat násilím tento systém v Polsku, Německu a Maďarsku, později dokonce až v Mexiku a ve Španělsku. Katolíci, pravoslavní i jiní křesťané zakusili krvavé pronásledování. Počet nevinných obětí komunistických zločinů ve světě historikové odhadují až na stovky milionů během zhruba půl století. Sovětský svaz za Leninovy a Stalinovy totalitní diktatury popravil nebo povraždil na svém území desítky milionů nevinných lidí, vyvolal umělý hladomor na Ukrajině a v Povolží, téměř vyhladil křesťanství a dopustil se mnoha dalších masakrů. Pius XI. v encyklice DR poukazuje právě na Sovětský svaz jako na centrum satanského zla.

Naši vlastenečtí obhájci Sovětského svazu argumentují tím, že Rudá armáda nás osvobodila od nacismu a tím zachránila před vyhlazením, které plánovali pro český národ hitlerovci. I toto jsme neustále za bolševické totality museli číst a poslouchat. Jednostrannost této propagandy je zřejmá z toho, že se hovoří jenom o osvobození rudoarmějci, zatímco americký podíl na osvobození se znevažuje tím, že prý Američané jenom „bombardovali“ naše města. Rudá armáda však bombardovala také, jednalo se o tehdejší součást válečných operací.

Nejsem stoupencem likvidace pomníků rudoarmějcům a považuji jejich každé zneuctění za projev stupidního barbarství. Tito padlí vojáci jsou obětmi války jako ostatní a zaslouží si proto pietu, z naší strany potom modlitbu. Jenže „osvobození“ Rudou armádou je nutno uvést na pravou míru. Sověti, když hnali Němce ze svého území, se nemohli zastavit na hranicích, to by znamenalo sebevraždu, neboť Němci by tak dostali příležitost znovu zaútočit. Strategicky bylo nezbytné dobýt Berlín. Vstup rudoarmějců na naše území nebyl proto tak zcela dobrovolný, zvláště pak ne motivovaný láskou k našemu národu a úmyslem jej „osvobodit“.

Krom toho jsem dostal taky email, že prý Sověti žádné ženy neznásilňovali. Není to pravda. Znásilňovali všichni vojáci, němečtí, američtí i sovětští, válka dělá z lidí bestie. Nedávná beatifikace řeholnice Paschalis Jahnové a jejich spolusester na Jesenicku a ve Slezsku, znásilněných právě sovětskými vojáky, je toho důkazem. Rovněž tak bychom mohli uvést i případ bl. Anny Kolesárové z východního Slovenska a mnoho dalších.

Němečtí okupanti skutečně chtěli český národ buď poněmčit, nebo vyhladit, to je notoricky známo. Jenže Stalin v SSSR postupoval podobným způsobem. Neruské národy (ačkoliv sám Stalin nebyl Rus, nýbrž Gruzínec) byly násilím porušťovány, Litevci, Lotyši, Estonci, Poláci, povolžští Němci aj. ve velkém počtu deportováni do azijské části SSSR a rozptýleni mezi jinojazyčné obyvatelstvo. To by nejspíš čekalo i nás, kdyby Stalin r. 1953 nezemřel. Tento krvežíznivý diktátor plánoval dobytí celé Evropy a připojení slovanských zemí k SSSR.

Sovětský svaz po II. světové válce spojil své velmocenské geopolitické zájmy s vývozem komunistické ideologie, s vyvoláváním krvavých revolucí a instalací teroristických režimů po celém světě. Dokazují to válka v Koreji a ve Vietnamu, nastolení komunismu na Kubě, v Kambodži, v Angole, v Nikaragui aj. V Evropě se SSSR r. 1956 těžce provinil krvavým potlačením maďarského pokusu o osvobození z komunistické svěrací kazajky, podobně u nás r. 1968, i když počet našich obětí je s těmi maďarskými nesrovnatelný. Samozřejmě Američané taktéž, sledující své geopolitické zájmy, intervenovali ve světě častokrát v rozporu s právy národů a jejich oprávněnými zájmy, jenže Sověti toto provozovali stejným způsobem, ba dokonce v ještě mnohem horší formě.

Závěry pro současnost

Nelze mít iluze. Američané a Britové mají na tom také svoji velkou vinu. Komunismus v Rusku, jak o tom psal Alexander Solženicyn, by se vůbec neujal, kdyby neměl podporu západního kapitálu, napojeného na zednářské lóže. Jejich geopolitická koncepce potřebovala bolševickou totalitu na východě. Nepočítali však s tím, že jejich hýčkaný nenasytný „bumbrlíček“ bude nakonec chtít „sežrat“ i je samotné, že golem, kterého uměle vyrobili, se stane nakonec i pro ně velikou hrozbou. Ve skutečnosti tzv. studená válka, kterou údajně západní svět s komunisty vedl, vždycky skončila nedůstojným kompromisem na úkor porobených národů, klasickým příkladem je Maďarsko, které r. 1956 NATO nechalo vykrvácet. Také na okupaci Československa r. 1968 se Západ jenom lhostejně díval.

Přes všechny vzájemné třenice komunistického a tzv. demokratického tábora v té době se ve skutečnosti oba systémy respektovaly a potřebovaly. Ideově si byly blíž, než se povrchnímu pozorovateli zdá – a pokud spolu vedly lokální války, tak šlo jednak o ekonomické zájmy, jednak o divadýlko pro veřejnost, aby vznikl falešný dojem, že se opravdu bojuje proti zlu. Blízkost obou systémů je dána společnými protikřesťanskými kořeny. Západní demokraté se ideově opírají o osvícenskou protikřesťanskou filozofii a zednářskou Francouzskou revoluci let 1789–99, kdy bezbožníci vyvraždili statisíce katolíků jen kvůli jejich víře. Komunisté vycházejí z materialistické filozofie Marxe, Engelse a Lenina a z říjnové revoluce r. 1917 v Rusku, která se stala pro křesťany počátkem ještě horšího krveprolití. Přitom Marx i Lenin myšlenkově navazují na Francouzskou revoluci, zvláště Lenin přímo velebí její hrůzostrašný teror.

Tak zvaný „pád komunismu“ r. 1989 nebyl žádným výsledkem lidového odporu, ale pouhou dohodou supervelmocí, neboť jak na Západě, tak na Východě dospěli mocní tohoto světa k názoru, že tzv. reálný socialismus v SSSR a v jeho satelitních státech je ekonomicky neudržitelný. Země střední Evropy včetně naší upadly pod vliv Západu a staly se členy EU.

Přitom ale dochází od konce 90. let i na Západě ke změnám. I západní demokratické státy pozvolna ztrácejí svoji dosavadní suverenitu a jejich představitelé, byť voleni občany v tzv. svobodných volbách, se stávají čím dál více loutkami v rukou nadnárodních vládců planety, kteří ji řídí díky svému bohatství a ekonomickým pozicím. Totéž je fenoménem i u nás a vůbec ve střední Evropě.

V USA, Velké Británii, Francii, Německu a v dalších západních demokraciích navíc tradiční kapitalismus založený na soukromém vlastnictví a ideologii liberalismu zdůrazňující svobodu občana je minulostí. Všechno toto vystřídala ideologie neomarxismu, doprovázená omezením soukromého vlastnictví ve prospěch těch nejbohatších, nejnověji pod záminkou ekologické „záchrany planety“, kdy právě drobní podnikatelé jsou násilně likvidováni, jak ukázal před pár měsíci příklad holandských nebo amerických farmářů.

Neomarxismus vznikl tak, že mnozí marxisté a komunisté na Západě opustili původní myšlenku krvavé revoluce a zvolili taktiku „pochodu institucemi“. Všechno zahájily násilné demonstrace studentstva r. 1968 v západoevropských a amerických městech, poštvaného svými profesory Maxem Horkheimerem, Theodorem Adornem, Herbertem Marcusem aj., zvláště ale existencionalistickým filozofem Jeanem Paulem Sartrem. Základní „svobodou“ je prý svoboda sexuální, tj. bezuzdná volnost pohlavního styku včetně homosexuálního, svobodná možnost potratu a antikoncepce a dnes i tzv. změny pohlaví, dále potom eutanázie.

Tito bývalí studentští revolucionáři se později stali politiky a tyto myšlenky uváděli do legislativ svých zemí. I oni byli pouhými figurkami v rukou nejmocnějších mužů planety, jakými jsou dodnes George Soros, Bill Gates, Klaus Schwab, rodina Rockefellerů, Ted Turner aj. Odtud pochází stále se stupňující tlak na totální liberalizaci potratů, sexuálního života a zrovnoprávnění soužití osob stejného pohlaví s heterosexuálním manželstvím. To všechno má jeden cíl, vyjádřený již několikrát Gatesem: snížit populaci této planety, údajně z ekologických důvodů, ve skutečnosti ale jen proto, aby si vládnoucí oligarchové mohli více užívat pozemských radovánek. Tomu slouží i covidové šílenství s jeho lockdowny a dalšími opatřeními a nátlakem na povinné očkování, které je hrozbou pro zdraví a životy lidí. Mediální lež se stala hlavní zbraní jejich ideologického boje, který hrozí vyústit v boj proti lidstvu jako takovému a veškeré civilizaci vytvořené generacemi.

Lokální války jsou rovněž jedním z prostředků vedoucích k tomuto cíli, současnou ukrajinsko–ruskou nevyjímaje. Krom toho Putinův režim v Rusku není pro nadnárodní globalisty spolehlivým nástrojem. Tak jako se bezostyšně lhalo za covidu, tak se lže i za současného rusko–ukrajinského konfliktu. Nejklasičtějším příkladem jsou tzv. ruské zločiny v Buči. Ukrajinská ombudsmanka se nakonec, přitlačena ke zdi důkazy, sama přiznala, že si všechno vymyslela a naaranžovala, aby vymámila od Západu více zbraní. Ukrajinský politický režim je nebezpečný v tom, že glorifikuje bývalé banderovce a staví jim pomníky. Ti nejenom bojovali po boku Hitlera, ale dopustili se příšerných zločinů genocidy na Židech, Polácích, volyňských Češích a také na Ukrajincích, kteří nechtěli přijmout jejich zločinnou ideologii. Pluk Azov a další podobná vojenská uskupení otevřeně používají nacistické symboly, aniž to západním protektorům, kteří jinak ve svých zemích trestají pouhé vydání Hitlerova Mein Kampfu, vadí.

Na druhé straně však nelze ani Putina pokládat, jak se ho snaží někteří národovci prezentovat, za spasitele. Náš web se tím zabýval již dříve v článcích „Jak se postavit k válce na Ukrajině?“ a „Jsou Zelenskyj a Putin stejní globalisté?“ . Je pravdou, že současné Putinovo Rusko již není komunistickým Sovětským svazem, je ale též pravdou, že jeho státní ideologie se opírá o názory Alexandra Dugina (jehož dcera se stala nedávno obětí atentátu) – a ty jsou velice problematické. Hlásí se sice k pravoslaví jako zdroji ruské státnosti, současně ale staví na jeho stejnou úroveň azijská pohanská náboženství a magii. Krom toho je Dugin velkým nepřítelem katolického náboženství, které chce zlikvidovat. Jeho politická idea velké tzv. eurazijské říše „od Dublinu až po Vladivostok“ přivolává ruský expanzionismus ještě z dob carského Ruska, který je sám o sobě neakceptovatelný. Putinovo Rusko krom toho se v zahraniční politice orientuje na komunistickou Čínu, která spolu se Severní Koreou představuje – zejména pro křesťany – nejnebezpečnější a nejterorističtější režim současnosti. Ten – nikoli náhodou – dobře spolupracuje s nynějšími globalistickými elitami, jak jasně ukázal nedávno covid.

Katolík proto bude mít vždycky na zřeteli slova Žalmu 146: „Nespoléhejte na knížata!“ Naše důvěra je v trojjediném Bohu a v jeho Božské nauce, kterou nám zjevil. Samozřejmě to nám nijak nebrání zaujímat postoje k současnému politickému dění.

Můj osobní názor, který nikomu nevnucuji, je ten, že náš národ, který leží uprostřed Evropy, se musí bránit proti globalistickému tlaku a teroru Bruselu, Washingtonu a OSN hlavně tím, že bude usilovat o společnou cestu s jiným středoevropskými národy: se Slováky, s Poláky, Maďary, Rumuny, se Slovinci, s Chorvaty a dalšími.

Teror globalistů se bude stupňovat. Díky Bohu u nás, na Slovensku, v Polsku a vůbec ve střední Evropě dosud žije ještě v hojném počtu generace, která zažila komunistickou diktaturu. Globalistické omezování přirozených práv a svobod člověka jí „zapne kontrolku“, že jde vlastně o návrat této staré totality pod jiným jménem. Občané západních zemí, kteří touto zkušeností neprošli, si toto těžko mohou uvědomit, občané států východního bloku však ano. Naděje na odpor bude proto tady větší – a z geopolitického hlediska toto může být „hvězdnou hodinou“ střední Evropy. Může tak ožít ideál starého Rakousko-Uherska, které se nemělo rozpadnout, kdybychom je dnes měli, tak by odpor proti nové totalitě mohl být účinnější.

To je ale subjektivní vize, která se nemusí naplnit. Politické řešení není tady prioritním, tím je duchovní a morální odpor proti globalistickým zločinům vnucovaným ze Západu. Spoléháme na Pána a na jeho řešení a připravujeme se na to životem podle Božích pravd. K němu patří i správná duchovní orientace, jež zahrnuje i odmítnutí všech myšlenkových proudů, které nejsou v souladu se zjevenou Pravdou. Komunismus v jakékoliv formě, ať už staromarxistické nebo neomarxisticko–globalistické, patří mezi ně na prvním místě.